Chřest, kapary, kambala. Jak se vařilo za první republiky?
Ilustrační foto: pixabay.com

Chřest, kapary, kambala. Jak se vařilo za první republiky?

26. 4. 2018

Mnohé z toho, co nyní považujeme za luxusní a módní, běžně používaly hospodyňky v období první republiky. Umět vařit tehdy patřilo k dobrému vychování a dívky se ve školách učily, jak udělat jíšku do polévek a omáček.

Právě gastronomie období první republiky je oblastí, na které je výborně vidět, jak byla tehdejší společnost rozdělena na bohaté a chudé. Zatímco ve velkých městech vznikaly nové podniky, ve kterých hosté ochutnávali exotická jídla, sociálně slabé vrstvy přemýšlely,  jak zpracovat pár brambor tak, aby se z nich zasytilo pokud možno co nejvíce lidí na co nejdelší dobu.

Výraz prvorepubliková gastronomie je v současné době velmi populární, protože si pod ním představujeme kvalitní, poctivá jídla. Je to tak trochu zkreslená představa. Pod výraz prvorepubliková kuchyně se totiž dá zahrnout prakticky kde co. Jednak byla ovlivněná tím, jak se vařilo v dobách Rakousko – Uherska. Je jasné, že s vyhlášením samostatné republiky přece nevznikl nový způsob vaření. Změna přišla až s tím, jak určité vrstvy začaly bohatnout, tudíž cestovat a zajímat se o gastronomii jiných národů. „Začala být populární francouzská kuchyně, v pražských podnicích začínali vařit zahraniční kuchaři a vyšší vrstvy už znaly například parmezán či ananas. Právě v té době se česká kuchyně rozdělila na tu bohatší, inspirovanou zahraničím, a na tu tradiční, lidovou, chudší,“ říká Jitka Rákosníková, spoluautorka knihy s názvem Kuchařka první republiky.

Z té doby se zachoval pojem česká měšťanská kuchyně první republiky, na kterou nyní navazuje řada kuchařů ve věhlasných podnicích. „Ta byla fenomenální. Jedlo se vytříbeně a na gastronomické mapě Evropy jsme byli opravdu pojem. Samozřejmě mluvím o měšťanské kuchyni, tedy vyšší a střední třídě, ne o dělnících, o chudých lidech. Ale vrstvy, které si to mohly dovolit, měly za první republiky najednou otevřené neuvěřitelné možnosti a uměly si jich užívat,“ říká Roman Vaněk, šéf pražského kulinářského institutu. „Na jídelních lístcích z té doby se objevují jídla, která nyní považujeme za naprosto luxusní, například kambala, rybí lahůdka. Gastronomie byla v prvorepublikovém Československu opravdu na nesmírném vzestupu. Ten zarazila válka a pak vše dorazili bolešvici,“ dodává.

Vaření bylo v nově vzniklém Československu významnou součástí života, kladl se na něj velký důraz. Ano, za první republiky platilo, že dívka musí být dobrou hospodyní. To znamenalo, že musela být schopna připravit kvalitní jídlo nejen pro manžela a rodinu, ale i pro velkou společnost. Děvčata se učila vařit už na základních školách, později na takzvaných rodinných školách, mnohá chodila ještě navíc do různých kurzů, kde se podrobně vyučovalo, jak vést domácnost. Čím bylo děvče z lépe situované rodiny, tím vyšší a podrobnější vzdělání v této oblasti mělo. Když šlo o děvče z rodiny prosté, chudé, venkovské, učilo se to zkrátka běžně každý den od své mámy či babičky. Ale dívka, která by tehdy prohlásila, že ji vaření nebaví a vařit nechce, by moc dobré postavení ve společnosti neměla.

Nezapomínejme, že vaření tehdy byla mnohem větší věda než dnes, protože neexistovaly polotovary, žádná zjednodušení, žádné elektrospotřebiče, které práci urychlí a usnadní. „Ovšem právě v období první republiky se začalo vybavení kuchyní modernizovat. Dívky zkracovaly sukně, řídily auta, zajímaly se o vše nové, zahraniční, moderní a to se projevovalo i v jejich přístupu k domácnosti,“ připomíná Jitka Rákosníková. Ženy si chtěly práci v domácnosti čím dál více usnadnit a právě v té době se začaly objevovat první kypřicí prášky do pečiva.

Jeden z mýtů o prvorepublikové kuchyni je, že jídla byla těžká, nezdravá, ve srovnání s tím, jak jíme nyní. Není to pravda. Právě v té době byla v módě štíhlost, lidé sportovali a to se odráželo i ve způsobu stravování. Hodně se používala zelenina a v mnoha kuchařkách té doby jsou už zmínky o tom, jak je které jídlo zdravé, kolik má kalorií, kolik je čeho vhodné sníst, aby byl člověk v kondici. Zapomeňme na představy, že se se tehdy břichatí pantátové cpali bůčkem a obtloustlé maminy pekly každý den přeslazenou bábovku. Jistě, byly takové rodiny, stejně jako jsou nyní. Ale stejně tak mnoho lidí tehdy často jedlo chřest, kapary či ryby, které my nyní považujeme za luxusní.

Možná, že kdyby tehdejší ženy viděly všechny ty vymoženosti a nabídky v supermarketech, které nyní máme, záviděly by nám a s nadšením se na ně vrhly. Ale kdo ví, jestli by jim nakonec to, co jíme nyní, chutnalo. Roman Vaněk totiž to, čemu se říká prvorepubliková kuchyně, shrnuje do věty: „Ty naše prababičky vůbec nebyly hloupé a v té dokonalé složitosti dělaly jídla dokonale jednoduchá, zkrátka skvělá.“

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Pašingr
Rodinnou školu absolvovala moje matka, ale nakonec s větší invencí vařil můj otec strojní zámečník. Ano máme všechny možné vymoženosti a polotovary, ale můj složitý elektronický hrnec na pomalé vaření moje matka jednoduše nahradila tím, že hrnec šoupla do jiného místa sporáku na uhlí. :-)
Zdenka Jírová
Z dětství vím, že moje maminka vařila různá jídla, která se dnes už nevaří. V 50. letech, kdy byly navíc potravinové lístky, vůbec nevím, jak dovedla uvařit dobré jídlo z toho málo, co bylo. Domácí jídla mám ráda celý život, vařila jsem každý den pro rodinu, nechodili jsme do jídelen. Vařím si vlastní jídlo i dnes, kdy jsem už řadu let sama a nepoužívám žádné "urychlovače", nejím hamburgry, do " mekáče " také nechodím. Občas uvařím společný oběd pro dcery a vnoučata a ty se těší na něco z české kuchyně, jako svíčková, kuře na smetaně s domácími knedlíky a podobně. Velmi mě překvapila vnučka/ 25/ , že ráda vaří a umí opravdu dobrou koprovku.
Zuzana Pivcová
Naše maminka vzhledem k tomu, že k nám byla starší, byla prvorepubliková kuchařka, i když byla vzdělaná. Nejspíš se to naučila podle své matky nebo kuchařských knih. Vařila ale hodně klasicky a v těch 50. letech už nebyl valný výběr. Např. chřest jsem jedla poprvé až koncem 70. let na nějakém večírku v NDR, Spargel - nevěděla jsem, co to je.
Marie Faldynová
Doma vařená jídla jsou kvalitnější a levnější, ale záleží na tom, jestli maminka ráda vaří nebo to bere jako nutné zlo. Zaměstnané maminky na to vaření moc času nemají a nabídka, jak si to usnadnit, je veliká. U dcery vidím i to, jak moc záleží na tom, co dětem chutná a co ne. A fandím všem tatínkům, kteří se nebojí stoupnout si ke sporáku a nakrmit celou rodinu!
Dana Puchalská
Ty školy existují a lidově se jim říká KNEDLIKARNA. Ale myslím že za první republiky se vařilo dobře a rozmanitost byla. A hlavně suroviny byly čerstvé zejména co se týče zeleniny a ovoce. I maso bylo lepší a hlavně bylo naše a nemuselo se dovážet z celého světa jako nyní.
Libor Farský
Rodinné školy s maturitou snad již opět existují, ale je jich žalostně málo. Že by byl tak malý zájem děvčat či jejich rodičů o ně? Budeme tomu říkat retrovzdělání?
ivana kosťunová
Dobře se jedlo i v hůře situovaných rodinách i na venkově. Ta představa, že jejich strava byla chudá, trochu kulhá. MOžná byla zdravější, než ta středostavovská, nebylo v ní tolik mouky. Namátkově : kyselo, koláče z bramborového těsta a povidly, nebo jablky, různé domáci sýry, jahelník, maso běhalo po dvoře, kozí mléko.....
Věra Ježková
Moc hezký článek. Díky.