My jsme to dělali jinak. Věta, kterou dcery a snachy rozhodně nechtějí slyšet
Ilustrační foto: ingimage.com

My jsme to dělali jinak. Věta, kterou dcery a snachy rozhodně nechtějí slyšet

10. 4. 2018

Tatínek ten plot natíral vždy v dubnu, ne na podzim. My jsme zvyklí mít čokoládový dort, ne tvarohový. My ty záclony věšeli jinak, počkej, ukážu ti, jak na to. Když člověk za mlada slyšel tyto věty od starších, málem by vyletěl z kůže. Čím je starší, tím častěji je sám říká.

Věty srovnávací, výchovné, poučovací nebo prostě jen vzpomínací. Tomu, kdo je vyslovuje, mnohdy vůbec nenapadá, jak působí na toho, komu jsou určeny.

„Ať můj muž udělá na zahradě cokoli, moje máma to vždy okomentuje větou ve smyslu, že když žil táta, dělali to tak či onak. Podstatné je, že jinak,“ vypráví pětapadesátiletá Helena, která se s manželem po smrti svého otce začala starat o chatu, na které její téměř osmdesátiletá máma vždy tráví jaro a léto. „Mám to tam ráda, ale pokaždé se s manželem těšíme na podzim a zimu, kdy tam máme klid, protože jsme tam sami. Maminka to nemyslí špatně, ale neustále podotýká, že dříve to bylo jinak. Dříve měli v rohu zahrady zeleninu. Nyní už na ni máma nestačí, já na ni nemám čas. Tak jsem záhon zrušila a nasadila tam trvalky. Řekla jsem jí o tom předem, souhlasila. Přesto je to špatně. Každý den slyším, že teď musíme zeleninu kupovat, ale dříve jsme ji měli na zahradě. Podobné je to se sekáním trávy, s natíráním plotu, s jakoukoli drobnou úpravou. Vždy slyšíme, že oni to dělali jinak. Manžel je v tomto směru splachovací, ale mě to strašně štve. Copak si maminka neuvědomuje, jak jsou ty věty otravné?“

Psychologové podobné situace označují za klasickou ukázku toho, proč jen málokdy klape soužití více generací. Klape jen tehdy, když na sebe kápnou moudré, tak trochu flegmatické typy, které nebazírují na detailech. Jenže, čím je člověk starší, tím více se mu detaily z minulosti vybavují, často vzpomíná a tudíž logicky srovnává.

„Často si sama sobě říkám, že bych měla držet pusu, ale když vidím, jak mladí příšerně hospodaří, vždy ze mě nakonec vyletí věta ve smyslu, že jsme s manželem to či ono dělali jinak. Pokaždé pak té věty lituju, protože vím, že bych mladým do stylu života mluvit neměla. Ale když vidím, jak syn nechává shnít na zahradě rybíz, opadat třešně a pak jde do supermarketu koupit předražené třešně i rybíz, nechápu to. On na to říká, že nemá čas hlídat, kdy jaké ovoce zraje, že jsou tam ty keře na nic a je mi jasné, že je tam nechávají jen kvůli mně, protože vědí, že je kdysi sázel táta,“ popisuje další podobnou situaci dvaasedmdesátiletá Alena.

Jak se větám srovnávacím, vzpomínacím, poučovacím vyhnout? Dají se vůbec odnaučit? Nebo jsou naopak přirozené a člověk má ve vyšším věku právo, ba přímo povinnost je říkat? Prostě proto, že je starší, zkušenější, že není nic špatného na tom, když řekne svůj názor? Existuje vůbec na takové otázky odpověď?

Čím je rodina početnější a tvoří ji více generací, tím bývá situace složitější.

„V rodinném kruhu má každý určité místo, které musí všichni z rodiny respektovat. Řád v systému rodiny se musí dodržovat. Ale platí v něm, že nový systém má přednost před starým,“ uvádí psycholožka Jiřina Prekopová, autorka knihy Jen v lásce přežijeme, která se věnuje konfliktům v rodinách. „Muž a žena opouštějí své původní rodiny, aby založili systém nový. Nový systém má přednost před starým, což znamená, že muž opouští matku a otce, aby upřednostnil dvou ženu. Obdobně žena opouští otce a matku, aby dala přednost svému muži. Je tedy na nich, jaký systém si vzájemně nastaví,“ míní.

Ve své knize zmiňuje právě onen velmi častý problém, kdy prarodiče mají mnohdy jinou představu o tom, co je pro nově založenou rodinu dobré, vhodné, potřebné. Zkrátka, srovnávají, logicky vycházejí ze svých zkušeností, chtějí je předat. Bohužel, ne vždy se setkávají s pochopením. „Tak je zaděláno na řadu problémů. Existuje ale minimálně stejná řada možných řešení. Doporučuji, aby si všichni zúčastnění osvojili následující zásadu: Mladá rodina má právo na svá rozhodnutí, i když s nimi prarodiče nesouhlasí. Moudré tchyně tuto zásadu respektují a chovají se zdrženlivě,“ uvádí Jiřina Prekopová.

Tatínek v dílně takový binec nikdy neměl.

Nechci ti do toho mluvit, ale zelenina by se do ledničky dávat neměla. Uvadne, shnije. Když ji uskladníš jinak, vydrží déle.

My jsme ten trávník sekali minimálně jednou za měsíc, ale většinou častěji. Proto dříve vypadal tak hezky, pamatuješ?

Kde jsou ty staré vánoční ozdoby, které jsme vždy dávali na stromeček? Vám se tyhle zdají hezčí? To jste koupili nové? A proč, když je někde krabice těch krásných. Copak si Petříčku nepamatuješ, jak jsi měl v dětství rád toho zlatého andělíčka? Kde je vlastně ten zlatý andělíček? No snad jste ho nevyhodili?

Ty voláš na všechno hned opraváře. Pamatuješ, jak táta byl šikovný a všechno dokázal spravit sám?

Podobných vět bychom mohli udělat nekonečný soupis. Mnohé lidé slyšeli, když byli mladší od starších příbuzných. Mnohé teď, když jsou starší, svým mladším příbuzným sami říkají. Zřejmě to tak prostě bylo, je a bude. Ale přiznejme si, že občas právě tyto takzvaně dobře míněné věty dovedou pořádně naštvat.

Hodnocení:
(4.6 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Nebydlím s dětmi a nemíchám se jim do života nevyžádanými radami. Ale na zahradě, kterou jsem převzala po tátovi, často myslím na jeho tehdejší názory a praktiky. "Kdyby to viděl táta, jak to tady vedu.."
Hana Práglová
Snažím se neradit pokud o to není záhem.Než bych kritizovala,radėji 3x na sucho polknu☺☺ Ale mívám poslední dobou jiný problém.Když nėco dėlám na mém rodném domė,nebo na zahradė,kde celý život žila má maminka , mnohokrát se mi stává ,že mi "nėco našeptává" ---tak to nedėlej,mamja to dėlala jinak... Pak je nucená přestávka,než jsem schopna zase nėco dėlat...
Marie Doušová
Někdy je těžké se ubránit tomu , aby člověk držel pusu na uzdě a nezačal radit . Ale vždy si vzpomenu na mojí tchyni a hned vím , že mám raději mlčet. Snažím se nic nekomentovat. Vím jak jsem to sama neměla ráda , když mě stále moje tchyně poučovala.
olga skopanova
Starší lidé si neuvědomují že zkušenosti které dřív byly cenné jsou v dnešním světě v lepším případě k ničemu v horším případě k smíchu.
Věra Halátová
Každá starší radilka si má uvědomit, že jí to stejné lezlo před lety na nervy. Přestěhoval se k nám tchán - po smrti tchyně - a hned druhý den mi začal převěšovat prádlo na šňůře: Mama to robila takto. Mama ať si to robila jak chtěla, já to robím takto a vy mi na moje prádlo nesahejte. Dělejte něco užitečnějšího. Ale jestli chcete, můžete vyprat, pověsit, vyžehlit, poskládat. A byl klid. No, nebyl, chvíli brblal a stěžoval si synovi - mému muži, ale ten mu řekl, že mám pravdu. Když byl můj vnuk kojenec, nechala ho jeho maminka volně ležet na pohovce. Dítě už bylo živé a vzrostlé, nevím, kolik týdnů nebo měsíců mělo, ale mělo snahu se převracet a hodně se hýbat. Jen jsem ji upozornila: Dej pozor, aby ti nespadl. Sáhla do stolu pro příručku, podívala se do ní a řekla: Ne, až za deset dnů. Spadl druhý den.
Margita Melegova
Jejda, urcite jste znala moji tchyni, jako bych ji slysela, kdyby si to precetli i jeji deti urcite by svoji maminku poznali.
Jarmila Komberec Jakubcová
Bydlím se synem a jeho rodinou ve dvougeneračním domečku. Zásadně podobné věty neužívám, svou snachu respektuji. je rozumná, pracovitá a hlavně sama ví jak a co má dělat.Má dobrou výchovu ze své rodiny a co je hlavní syn ji má rád a váží si jí.A tak u nás vládne pohoda, já občas něco uvařím a pozvu je na večeři a snacha zase na oplátku když něco upeče vždy mi přinese ochutnat. Žije se nám všem hezky a také můj přítel zde našel rodinu.
Věra Ježková
Několik let jsem měla skorotchyni. Radila a radila a radila... „Starci rádi udělují dobrá ponaučení, aby se utěšili nad tím, že už nemohou dávat špatné příklady.“ Rochefoucauld
Libor Farský
Obdivuji tu spoustu zkušeností, které dává autorka k dobru. Tyto dnešní jsou pro mne úsměvné.
Jana Šenbergerová
Mladým do ničeho nemluvím, ale také si nenechám mluvit do svých záležitostí. Pokud nebydlí dvě generace spolu, je to snadné. :-)
ivana kosťunová
A když vidím to zaprané prádlo.... No ano, dělám, že nevidím :))
Jana Slavíková
Dá to přemáhání mlčet, když vidím, že se do pračky dávají tepláčky od písku, ručníky a spodní prádlo bez ohledu na barvu a materiál. Ale zatím se mi to daří :-)