Je po náročných opravách plně funkční a má i jeden „ciferník“, který je pro dnešní hodináře zatím nevysvětlitelnou záhadou.
Pozoruhodný už je příběh vzniku orloje. Postavil ho totiž František Planička, který v květnu roku 1908 zavraždil svou nevěrnou manželku. Nápad na sestavení svého prvního orloje dostal, když si za tento čin na Borech odpykával trest a prostudoval tam na šest stovek knih o astronomii a strojírenství. A ve známé těžké věznici svůj orloj také postavil. Nazval jej „učňovským“ orlojem. Nikdo neví, jak a kdy se následovník tohoto orloje, tvůrcem nazvaný tovaryšský orloj, objevil v Ústí nad Orlicí.
V 60. letech minulého století si ho půjčilo muzeum ve Štenberku, které ho chtělo vystavit. Vrátil se zpět v 90. letech v poměrně poničeném stavu. Muzejníci nevěděli, zda ho vůbec zachovávat. Proto se kontaktovali akademického sochaře Petra Skály, který se stará o pražský Staroměstský orloj. On se přijel podívat a určil, že tvůrcem orloje je František Planička - krejčí a hodinářský samouk. Ten původně dostal doživotní trest zmírněný na dvacet let žaláře, ale nakonec ho císařpán pustil, když sestrojil učňovský orloj z kartonů, nití a špulek od nití.
Zatímco po existenci tohoto prvního orloje, který tvůrce osvobodil, se stále pátrá, o vystavovaném tovaryšském interiérovém orloji víme více. Že ho František Planička sestrojil za půl roku. Práce na něm ukončil v červnu 1919, poté s ním jezdil jako s medvědem po vlastech českých a doufal, že mu ho někdo zafinancuje. Sehnal magistra Pacovského z Kralup nad Vltavou a ten s ním zahájil jejich malosériovou výrobu. Ale firma za rok zkrachovala a magistr Pacovský pak spáchal sebevraždu. Byl už druhým mrtvým kolem Planičky.
Rozbitý starý orloj rekonstruovali restaurátoři manželé Petr a Melánie Skálovi tři roky a na jeho současném stavu mají nemalý podíl i poskytnuté dotace Ministerstva kultury ČR a Pardubického kraje. V orlickoústeckém muzeu se o něj nyní stará správce Jiří Süsser, který s úsměvem říká, že péči o orloj přišel jako slepý k houslím.
„Nechodí v něm žádné postavy a systém funguje na sedmi typech závaží. Ta pohánějí soustavu ukazatelů. Stroj vydrží v chodu 27 hodin, ale my jej natahujeme po 24 hodinách.“ Jiří Süsser říká, že zatím v orloji dokázal najít všechny závady. „Orloj je uložený ve dřevu, celý stroj působí velmi amatérsky, je vidět, že jej jeho stvořitel vyrobil na koleně. Ale funguje. V jeho útrobách jsou i špulky od nití, řetězy od kol, drobné řetízky nebo kolo od pohonu šicího stroje a různá železa. Tady šlo špatně Slunce, musel jsem tam dát kolíček, aby to fungovalo. Tento orloj je naprostý unikát. Ve světě nic takového zhotoveného laikem neexistuje,“ říká správce muzea.
Co všechno orloj ukazuje? Za prvé roky, a to na obdélníkovém číselníku letopočtu, který byl v roce 1919 vlastně první digitálem. „A ten bude ukazovat čas až do roku 9999. Je vidět, že Planička absolutně nepočítal s koncem světa v roce 2012,“ směje se správce.
První kruhový ciferník informuje o době oběhu Slunce po obloze. Ukazuje i čas jeho východu a západu, další ukazuje přestupné a nepřestupné roky, další zase fáze Měsíce na obloze. Tady se Měsíc zakrývá a je vidět, že půjde do úplňku. Na svou dobu musel být Plánička výborný matematik.
Čtvrtý ukazatel představuje měsíce v roce a jejich znamení. „Pátý je pro dny v měsíci a šestý je čtyřiadvacetihodinový. Ukazuje ale jinak než dvanáctihodinový,“ vysvětluje správce a ukazuje na další „vychytávky“ „Tenhle znázorňuje roční období a týdny v roce. Ručičky tohoto ciferníku ukazují také čas východu a západu Slunce. „Je to poměrně přesné. A tady je vteřinovka,“ chodí kolem stroje Jiří Süsser. A pak ukazuje největší záhadu orloje Františka Planičky.
„Nejen hodináři, ale i astrologové, nevědí, co to tenhle ciferník ukazuje. Je na něm Slunce, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, neidentifikovatelný symbol a Neptun. Ale zvláštně seřazené,… Venuše je tam třeba dvakrát. Ukazatel postoupí vždy z jednoho znamení do druhého za 11 měsíců. Nikdo neví, proč jsou uspořádané takhle a dokonce je tam jedno znamení, které nikdo nerozluštil, co znamená. Je to nějaká záhada výrobce,“ říká správce. A pak ukazuje na časový posun pásma. „Když je třeba v jednom městě na světě půl čtvrté, ukazuje to čas i v jiném městě na opačné straně zeměkoule. Tady je třeba Chicago, tady Los Angeles, Anchorage na Aljašce, Madrid, Johanesburg,“ ukazuje správce.
Ve spodní části orloje jsou dvě zemské polokoule související s výše položeným ukazatelem časových pásem. A poslední ciferník uložený mezi nimi ukazuje hvězdnou oblohu s vyznačením viditelnosti její příslušné části o půlnoci v různých měsících v roce.
Skříňový astronomický orloj je široký 1,63 metru, vysoký 2,4 metry a hluboký 0,54 m. Váží asi 330 kilogramů. Návštěvníkům orlickoústeckého muzea je zpřístupněn celoročně.
Petr Broulík
