Pokud totiž do sebe za normálních podmínek dostaneme 4 až 5 litrů tekutin, změní se regulace vnitřního prostředí. Člověk pak může vyloučit takové množství tekutin, že výsledkem je dehydratace. „Povídat by o tom mohli pivní bohatýři po 6. či 7. pivu, zvláště, pokud do toho „zazdí“ nějakého toho „prcka“. Kromě toho, že si zničili několik tisíc mozkových buněk a přijali navíc energie jako za vydatný oběd, následující ráno mají žízeň," říká profesorka Hana Matějovská Kubešová, přednostka Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno.
Vysychání organismu se projevuje únavou, bolestí hlavy či zmateností. Dostatku tekutin se vyhýbají lidé na celém světě a s následky se pak potýkají lékaři. Člověk by měl denně vypít 2,5 litru tekutin, při horkém počasí až o litr více. „Aby se našim ledvinám pracovalo dobře, měly by vyprodukovat jeden a půl litru moči za 24 hod. Další půllitr vody se vypaří přes kůži potem a půllitru vlhkosti vydýcháme. Kdyby někdo nevěřil, ať si na chvilku vezme gumové rukavice, nebo dýchne na sklo,“ vysvětluje prof. Kubešová.
V extrémních podmínkách roste potřeba tekutin geometrickou řadou, například kalkulované množství tekutin na pití pro vojáka v protichemickém obleku ve válce v Perském zálivu bylo 25 litrů denně.
Do pitného režimu se počítá vše, co teče, vyjma kávy, černého čaje a alkoholických nápojů, které působí močopudně. S jeho dodržováním mají největší problém staří lidé. S rostoucím věkem se totiž snižuje pocit žízně, protože klesá produkce antidiuretického hormonu. „Senioři také nechtějí pít, protože se obávají nechtěného močení. Ale omezovat kvůli tomu pití je špatné – naše ledviny mají za úkol udržovat stálost vnitřního prostředí. Snížení příjmu tekutin vede k produkci menšího, ale koncentrovanějšího množství moči, která dráždí výstelku močových cest. A tak dokonce zvyšuje pravděpodobnost nehod úniku moči.“
U starších jedinců je nejčastějším důsledkem dehydratace stav zmatenosti. Další skupinou, co „nestihá pít“ jsou pracovně vytížení lidé, kteří většinou na pravidelný příjem v pracovním shonu zapomínají. Pak jsou ale unavení a bolívá je hlava.
Při nízkém příjmu tekutin člověk produkuje koncentrovanou moč, z níž snadno vznikají krystaly solí, a tedy močové kameny. Malé množství moči navíc teče močovými cestami pomaleji, což nestačí zabránit vzestupu bakterií, a tedy snáze vzniká močová infekce. Dávka 2,5 litru denně neplatí pro pacienty s nemocemi, které narušují činnost ledvin, nebo pro ty, co užívají léky na odvodnění. „V těchto případech je nutné dodržovat pokyny lékaře," doplňuje prof. Kubešová.
Lékař může nesrovnalosti v pitném režimu svého pacienta odhalit prostřednictvím takových vyšetření, jako je jako vlhkost sliznic v ústech, barva moči či rychlost vyrovnání kožní řasy, případně z laboratorních hodnot, jako je hladina sodíku nebo přítomnost močoviny v krvi.
Marcela Alföldi
