Důchod
ilustrační foto: pixabay.com

Důchod

13. 4. 2018

  Nějak se ve mně usídlilo přesvědčení, že až budu v důchodu, budu žít zdravě, abych si ten nevelký důchod co nejdéle užila. Když nastala ta kýžená doba, dokouřila jsem poslední krabičku cigaret a přemýšlela, čím tak zdravotně prospěšným začít. Cvičení jsem po nedobré, dřívější zkušenosti zavrhla, neboť jsem si při poskocích mého přece jen těžkého těla namohla kotník a dobrý měsíc pak kulhala.  Další zranění již nechci v žádném případě riskovat.                                         

Musí stačit pořádně dlouhá chůze, pokud možno ob den, a tak se vydávám na procházku. První den jsem šla čtyři kilometry a domů se vracím zmožená, jak po maratonu. Hned si jdu změřit teplotu, takové je mi horko, ale ta je naštěstí v normě. Přesto se cítím na padnutí a jdu si raději lehnout. Ano, času mám dost, budu dodržovat odpolední klid. Další počin na cestě k pevnému zdraví je jídlo. Domácí dietní strava, s láskou uvařená, se snad musí kladně projevit na těle. Vynechávám sladké limonády, které nahrazuji málo slazeným čajem a s nadějí stoupám na váhu. Do Prčic, o dvě kila víc, to snad ani není možné. S váhou už budu těžko bojovat, nezbývá než se s tím smířit, když mi kila přibývají i po sportovním výkonu.                                                                                                                                                     

Je jaro, čas sbírání bylinek na léčivé čaje, snad se při mé smůle neotrávím něčím jedovatým nebo nepřinesu domů z lesa místo bylinek klíště. Však já na protivné stáří vyzraji, nevzdávám se a potlačuji touhu si zapálit cigárko. První týden v důchodu mám za sebou, snažím se, zatím však není vidět zlepšení. Přesto zapomenu na pohodlí a sprchuji se ledovou vodou a za odměnu jedu na menší výlet, který jsem už potřebovala, protože na mne padá depka.                                                                                                               

Druhý týden, jdu deset kilometrů,  po cyklostezce na břehu řeky,  první jarní kytky kvetou, ptáci zpívají, nohy se rozchodily,je to krása. Konečně cítím opojný pocit svobody a štěstí.

 

Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Děkuji za přání, na cigaretu mám chutě velké a nevím jak dlouho vydržím odolat.
Hana Rypáčková
Taky mě baví chodit přírodou, mít na to dost času. Patnáct let důchodu mám za sebou. Pořád mě to baví pobírat rentu.
Eva Mužíková
Věrko, tak vzhůru za štěstím. Hezký článek.
Věra Ježková
Jano K., to je skvělý slogan! :-)
Alena Tollarová
Poslední odstavec podepisuji a hned bych se přidala! Gratuluji k rozhodnutí nekouřit. S čistými plícemi na voňavém vzduchu se chodila budou masírovat jedna báseň. Krásné důchodové dny!
ivana kosťunová
Přesluhuju už 6 let, ale tentokrát už opravdu skončím.Aktivit se mi rýsuje dost.
Zuzana Pivcová
Každý měl rád či nerad svou práci a tak je to určitě i s důchodem. Nejhorší je nemít co dělat. A to si většinou každý nějak zařídí po svém, podle zdraví, možností, společnosti, aby neměl pocit zbytečnosti. Nápady přijdou samy, bez nucení.
Dana Puchalská
Já zkažený důchodce mám na důchod úplně stejný náhled jako Naděžda Š. Ještě toho trochu. Rušit zvyky i zlozvyky nechci a hlavně nemusím a neumím. :-) :-) Jsem víc než rok v zasloužené penzí a jsem pořád stejná. Přijdu kávu, jím dobroty a statečně kouřím dál. Je to můj oblíbený koníček. A je mi dobře. Tolik jsem se na penzí těšila, že si to nikdo ani představit neumí. Pracovala jsem skoro 40 let. Ale vám přeji krásný důchod a klid a zdraví. To je to nejdůležitější co máme. :-) :-)
Jana Kollinová
Moje sousedka má dobrý slogan: "Všude dobře, v důchodu nejlépe" a s manželem si doslova užívají každý den v důchodu. Přijdete na to také!
Věra Ježková
Milá jmenovkyně, váš článek se mi moc líbí. Přeji vám úspěšné nekouření (jde to), hodně zdraví a příjemný důchod. :-)
Lidmila Nejedlá
Věrko, fandím ti, vydrž! V článku graduje optimizmus a to je hlavní.
Věra Lišková
Děkuji za přání. Podle staré čínské medicíny, je na spodní části chodidel nejvíce akupresurních bodů. Používá se reflexní masáž chodidel. Při běhu nebo dlouhé chůzi se dosáhne podobné masáže nohou a proto ta euforie.
Naděžda Špásová
Věrko, tak ať vám ta euforie vydrží co nejdéle. Já jsem v důchodu už nějaký ten pátek, ale vůbec mě nenapadlo přestat kouřit, jíst nezdravě a zabývat se nějakým omezováním. Samozřejmě, že se neválím na gauči a tak mi to vyhovuje. Neříká se snad, že žijeme jen jednou?
Jana Šenbergerová
Ať ten opojný pocit nejen zůstane, ale upevňuje se v každodenním životě. :-)