Veselé vzpomínání u Rosáků
Autorka rozhovoru před šestnácti lety u Rosáků na obhlídce domu

Veselé vzpomínání u Rosáků

24. 4. 2018

Doufám, že si letošní duben užíváte v klidu a Apríla jste taky přežili ve zdraví. Protože naletět (v našich letech) nějakému vtipálkovi by mohlo mít někdy fatální následky. A je jedno, jestli nám šok z leknutí způsobí náhlá zpráva o vykradeném bytě či sdělení, že jsme vyhráli milión…

Tradice aprílových žertíků má překvapivě původ někde v Íránu, ale důvody jsou stejné jako v evropské kotlině. Lidé prý tak reagují na přechod ze studené zimy na slunečné a veselé jaro… Je pravda, že všechno, co bývá označeno za aprílové, má charakter proměnlivosti a rozmaru, neřku-li bláznovství. Já jsem se vdavkami právě v tento den předem odsoudila k manželství, ve kterém si to téměř denně uvědomuji už třicet let. Naše letošní oslava perlové svatby v Luhačovicích to jenom potvrdila… Důležité je, že naše manželství stále trvá a že se v něm rozhodně nenudíme.

Zato téměř idylické souznění vyzařovalo z rozhovoru s manželskou dvojicí, se kterou jsem si povídala ve svém rozhlasovém pořadu Nezatloukat aneb My dva a čas. Možná si někdo z vás vzpomene…

Mými hosty byli manželé Rosákovi
Povídat si s nimi bylo opravdu zábavné. Není divu, na rozhlasových vlnách oba dva plují od okamžiku seznámení. Ale dříve než si připomeneme tu osudovou jiskru, musím zmínit ještě jiné souvislosti s rozhlasem.

Jiřina Rosáková byla na začátku devadesátých let mojí šéfovou v jednom dnes již neexistujícím pražském rádiu. A musím uznat, že dobrou šéfovou. Dala mi první příležitost k vlastnímu pořadu. Na to se nezapomíná. Znala jsem ji tedy mnohem dřív než jejího muže, který byl později mým hvězdným kolegou na Dvojce. Nicméně známost s Jiřinou způsobila ještě jednu událost… Každému, kdo k nám přijde poprvé na návštěvu, neopomenu zdůraznit, že inspiraci ke stavbě našeho domu jsme čerpali právě u Rosáků v Mníšku pod Brdy.

Málem jsme šli za svědky
A ještě jedna perlička v dané souvislosti. Po odvysílání srpnové reprízy pořadu Nezatloukat s manželi Rosákovými jsem dostala neobvyklý email. Jeden mladý muž chtěl za každou cenu získat část rozhovoru, kterou jeho milovaná dívka přeslechla, a neustále jí prý vrtá hlavou, co to tam tehdy v autě paní Rosáková řekla… A protože onen mladík – jistý Marek ze Slovenska – nemohl najít odkaz na pořad v rozhlasovém archivu (reprízy se nearchivují), obrátil se na mne o pomoc, že by své vyvolené tu chybějící pasáž chtěl dát jako dárek k narozeninám!! Poslala jsem mu tedy požadovaný odkaz a jeho snoubenka mu odepsala:

Můj Máro, TOHLE je nejkrásnější narozeninový dárek, který jsem kdy v mém životě dostala. Mám slzy v očích a pořád se mi nechce věřit, že jsi tohle udělal. Moc Ti děkuju, a pokud budeš chtít, moc ráda si to poslechnu s Tebou. Dáme si bublinky a budeme poslouchat." Krátce nato nám poslali svatební oznámení…

Blesk z čistého nebe
Rozhovor byl ukázkovým příkladem dokonalého poznání během dlouhého soužití. Vzájemnou toleranci, respekt, uznání a cit jednoho pro druhého doplňoval všudypřítomný smysl pro humor. Jiřina je vizionářka, Honza předvídá a její vize plní. „Nedovedete si ale představit, jak mě u toho péruje“ popisuje domácí spolupráci absolventka filosofické fakulty, scénáristka a dramaturgyně Jiřina Rosáková. „To patří k tvůrčí práci. Jan Svěrák musel scénář k filmu Kolja předělávat sedmnáctkrát, než ho jeho syn natočil,“ obhajuje svoji náročnost oblíbený moderátor. Ale jinak veškerou vůdčí sílu přisuzuje své ženě, která ji skromně popírá.

Jejich lásku zažehl blesk z čistého nebe. Oboustranně. „Podíval jsem se a byl jsem ztracen navždy,“ vzpomínal Honza na první setkání s Jiřinou před čtyřiceti lety na půdě Českého rozhlasu. „Měl odrbané džíny, vypadal trochu jako zanedbaný migrant… Ale byl úplně jiný než ostatní. Vybrala bych si ho i po letech znovu,“ přiznala upřímně Jiřina. Ocenila spoustu dobrých vlastností svého muže, včetně schopnosti přiznat svůj omyl. „Jo, musím umět říct, že jsem udělal chybu, i když ten pocit nemám“, potvrdil Honza. „To já jsem říkat nemusela, protože chyby zásadně nedělám,“ reagovala se smíchem Jiřina. „Manželství není boj o to, kdo vyhraje…“ dodala šarmantní babička dnes už pětileté Nelinky a téměř čtyřletého Honzíka.

Pásla ovečky…
Smysl pro humor jako základní výbavu pro partnerský vztah se snažili Rosákovi předat i svým oběma dcerám. Zrovna nedávno prý starší Zuzana vzpomínala na scénku v autě, která se odehrála, když jí bylo osm let. Rodiče řešili po cestě nějaký konflikt, byla dusná atmosféra, nikdo nemluvil. Pro děti nepříjemná situace. Na stráni u silnice se pásly ovce a Jiřina tenkrát do ticha řekla větu z dětské říkanky, která to napjetí úplně rozbila. „Ovečky ovečky, houfem ovečky k sobě…“ A to byla právě ta pasáž rozhovoru, která se stala originálním dárkem od milujícího snoubence Marka. Dnes už manžela..

Když na prkno, tak na divadelní
Jednou z mnoha aktivit, které vymýšlejí manželé Rosákovi v místě svého bydliště, je projekt pro seniory s výstižným názvem Když na prkno, tak na divadelní. Jsou to dramatické kurzy, ve kterých senioři trénují paměť i motoriku a ještě u toho zažívají spoustu legrace. Téma jako stvořené pro náš portál…

Recept z kalendáře
Na vaření ve vysílání už nezbyl čas. To ale neznamená, že by byl u Rosáků na plotně flór, ba naopak. Oba manželé se netají s pozitivním vztahem k dobrému jídlu a taky dobrému vínu. V Mníšku pořádají dokonce svůj festival vína a pravidelné degustace v restauraci U Káji Maříka. A protože Jiřina je v rodině víc mozkovým trustem než hospodyňkou, dávám k dobru jeden recept z kalendáře Dámského klubu, kterým do něj tenkrát přispěl Honza…

Mníškobrdská kolínka Jana Rosáka
Známý švihák a moderátor se sportovním nábojem se už před léty zabydlel v Mníšku pod Brdy. Součástí změny jeho životního stylu se stalo i nekonečné pátrání po minulosti literární legendy Káji Maříka. Kvůli němu prý často brázdí brdské lesy. Domů se pak vrací sice bez historických objevů, zato většinou s košem plným hub. Svůj nejoblíbenější pokrm připravuje tak, že nejprve uvaří a scedí těstoviny. Potom na pánvi rozpustí nakrájenou anglickou slaninu a orestuje na ní čerstvé, vlastnoručně nasbírané hříbky. Ze smetany, hladké mouky a strouhané nivy udělá bešamel a všechno důkladně promíchá s těstovinami. Osolí, opepří, prohřeje a baští.

Když mi recept barvitě líčil, polykala naprázdno i Honzova žena Jiřina.

 

Tak dobrou chuť a hezké vztahy v běhu času vám přeje

Hanka Švejnohová

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Opravuji překlep: která mi byla. A doplňuji: Rosákovi i autorka jsou mi velmi sympatičtí.
Libor Farský
Moc hezká reportáž. Shodou okolností i já jsem se ženil 1.dubna a vzal si ženu s úžasným smyslem pro humor, která by byla po celý svůj život úžasnou inspirací. U Mníšku pod Brdy měli rodiče chatu, kam jsem jezdil po celou svoji pubertu.
Marie Doušová
Krásně napsaný příběh. Jsem ráda , že jsem si ho mohla přečíst a věřit , že takových dvojic je víc.
Zuzana Pivcová
Myslím, že Rosákovi měli v Mníšku za sousedy Merunkovy, ale nevím, jestli dosud. Dlouholetých manželství v kumštu asi není zas tak mnoho, teď jsem zrovna četla o Bartoškových. Se sehranou dvojicí se asi dobře rozpráví. Díky za hezký příspěvek.
Věra Ježková
Rosákovi mi jsou sympatičtí. Jsem vyfocena v Mníšku u cedule Lážov Káji Maříka. (Můj oblíbenec z prázdnin v brdských lesích.)