Dovolená s vnoučaty
Ilustrační foto: pixabay.com

Dovolená s vnoučaty

27. 4. 2018

Jestli mě kdy opravdu něco provokovalo k udržení svěží mysli, pak je to konfrontace s mládím. Mám kolem sebe docela slušnou plejádu vnoučat, ale abych se nechlubila cizím peřím – kromě posledního, tříapůlletého, jsem všechny ostatní vyvdala. Takže mi sedm z osmi dětí říká babi, aniž bych k tomu přispěla jedinou kapkou své krve. Naštěstí mi to nikdo nevyčítá. Naopak. Mají prostě o babičku víc.

Můj statut babičky má však jednu velkou výhodu: nevyplývá pro mě z něj tolik povinností jako radostí, které si navíc můžu libovolně dávkovat. Nutno podotknout, že jsem v organizování pobytu s vnoučaty mnohem aktivnější než jejich dědeček. Ovšem tentokrát jsme se trochu předávkovali…

Poprvé jsme vyrazili s vnoučaty na týdenní dovolenou k moři. S mužem jsme se dohodli, že je nebudeme vychovávat, ale obohacovat. O nové zážitky, chutě, vůně, příběhy…

Historie Emirátů není sice arabská mytologie, ale hned první dny dovolené ukázaly, že naše dvě vnoučata by nejspíš Mohamedův příběh stejně neoslnil. A netroufám si hodnotit, čí je to vina… Žádného z hrdinů dávnověku přece nemůže porazit fenomén zvaný mobil!! Navíc rodiči povolený. Kvůli dlouhé cestě letadlem. Opojení z možnosti získat jakoukoli informaci z internetu se u většiny dětí neprojevuje touhou po poznání, ale zcela přirozeně v duchu Komenského – hrou… Ovšem nevím, nevím, jak by se Jan Ámos tvářil na formu hravého přístupu ke vzdělání prostřednictvím počítačových her…

Když byli rodiče našich vnoučat malí, pobyt u moře považovali jednoznačně za vrcholný prázdninový zážitek. Dováděli na pláži, stavěli hrady z písku, potápěli se, užívali si místní lahůdky i zvyky a hlavně poslouchali téměř na slovo. Jejich děti – naše vnoučátka – mnohdy ani na čtvrtý pokus! Celé dny trávily v bazénu, a z luxusních rautů si ke stolu nosily výhradně pizzu a hranolky s kečupem. Do moře jsme je dostali jen pod příslibem plavby na motorovém člunu. Voda je prý moc slaná…

Po příletu domů se na cestě z letiště rodiče logicky ptali na zážitky z dovolené. Co myslíte, jaká byla jejich bilance?

U bazénu jim chyběl tobogán a nejvíc se jim líbil playstation v klubovně až do desáté večerní.

Svěží mysl po šedesátce si nejspíš neudržím. Snažím se respektovat generační výměnu, ale hrozně tápu. A ani nechci domyslet, co mě čeká za pár let s tím nejmenším…

No nic, hlavou zeď neprorazím.

Hlavně ať jsou všichni zdraví a ať je na celém světě mír. To je teď mnohem aktuálnější.


Hezké vztahy v běhu času vám přeje

Hana Švejnohová

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Do jejich deseti let, jsme zažívali se svými vnuky nádherné výlety. Hvězdárny, hrady , lesní procházky , sbírání hub a byla vždy pohoda a vnuci vždy namalovali obrázek z našich společných zážitků. Divadlo , koncerty a kino také s námi absolvovali . Zato dnes už jsou velcí a o výlety zájem nemají ,raději paří na počítači. Čekáme nového vnoučka a tak věřím, že než vyroste , tak si ho užijeme.
Jarmila Komberec Jakubcová
S vnoučaty na dovolenou nejezdím. Můj syn se snachou si nimi jezdí tak 3x ročně a to dětem naprosto stačí. Byla jsem jedenkrát se synem a jeho rodinou na Gran Canarii a bohatě mi to stačilo.
Marie Ženatová
Žiji už 16 rok sama a mám dost vnoučat. Také jsem s nimi jela občas na dovolenou - někdy mi také brnkali na nervy, ale zvládli jsme to dobře. Menší vnuci u mne občas píší úkoly a když je zapotřebí tak mi už i podle svých sil nejen oni rádi pomáhají - jsem tomu moc ráda...
Marie Novotná
Mám opačné zkušenosti.Bylo mi řečeno,že nejlepší dovolená je s důchodcema.Vnoučata se mnou jezdí nejraději na poznávací zájezdy-ležení u moře nás nebaví.
Karel Hyndrák
V hotelu na Fuerteventuře už mají dětskou jídelnu. Tam děti dělají neskutečný bordel a z buffetové nabídky jedí jen pizzu a hranolky s kečupem (celý týden). Raději se tam ani nedívat. Rodiče jsou v klidu.
Dana Tomanová
Také mívám občas "cukatůru", když pozoruji svá čtyři vnoučata. Hlavně jejich údiv, když je jim odebrán mobil, tablet, či jiná oblíbená zábava moderní techniky, abychom my, dospěláci, získali (nedej bože udrželi) jejich pozornost...jejich občasné projevy typu: "jááá se nudííííím...." s patřičným doprovodným výrazem ve tváři, kterým si koledují o pohlavek. Naštěstí všechny mají rády alespoň společenské hry, kvízy, výtvarné práce a pohyb. O zkoumání přírody se už zajímá jen ta nejmenší, jsou jí tři, ta ještě honí motýlky a broučky a boří nosík do kytek. Miluji je, ale někdy mne děsí představa, co asi tak zůstane dochováno pro jejich potomky...
ivana kosťunová
Také mě to občas zaskočí. Dnešní děti nechtějí chodit na výlety, po památkách, ani nic dalšího, čím jsme bodovali u vlastních dětí. Nejedí, když je čas k jídlu, ale když ony se rozhodnou, že mají hlad, a přesně vědí, co nejedí. To co takzvaně jedí, tady ani nebudu zmiňovat. Ale prý je to tak v pořádku. Ale co - stejně je milujeme, jsou totiž naše !!