Není nad koprovku
Ilustrační foto: pinterest.com

Není nad koprovku

25. 4. 2018

Myslím, že se to s těmi gastronomickými pořady už trochu přehání. Kam se vrtnete, tam se vaří a ve vaření soutěží. Labužnictví je zkrátka povýšeno na vědní obor a zmýlená v něm neplatí. No, jak u koho…

Kdysi mě jeden právník, pověstný svým vztahem k jídlu, přizval jako autorku laického hodnocení hospůdek v magazínu Xantypa mezi kulinářské experty. Měli jsme za úkol zhodnotit a schválit menu, které mělo být později podáváno na nějaké významné akci k vínům z oblasti Bordeaux. Degustace se konala stylově ve francouzské restauraci v Obecním domě. Moje pochybnosti, zda toto pozvání vůbec přijmout, se záhy ukázaly jako zcela oprávněné. Během chvilky jsem si tam připadala jako Bridget Jonesová na právnickém večírku…

Prvním faux pas bylo mé zpoždění. Snažím se omluvit švitořením o koprovce, kterou jsem vařila na poslední chvíli, aby měli doma taky teplou večeři. Komise neskrývá rozpaky. Zachraňuje mě amuse bouche – takové to načančané první sousto jako pozdrav šéfkuchaře: průsvitný plátek kachních prsíček, stočený do růžičky. „Já bych tu kachničku pustil do švestek“, podotkne znalecky právník. Komise přikyvuje. Švestkové dřevo na zauzení kachního masa je zjevně nejlepší. Schválen je i pečený úhoř a mladý kohoutek na víně, srnčí hřbet i créme brulée s marinovanou hruškou.

Strhující debata ovšem propuká kvůli sýrům. Můj nesmělý návrh na Roquefort je absolutně zatracen jako vrchol dilentantismu. Právník na mě vrhá pohled plný zklamání. Komise gurmetů uzavře bouřlivou diskusi tím, že v kraji Bordeaux se vlastně žádný sýr nevyrábí, a tudíž se k vínu ze slavných vinic nebude ani podávat. A basta.

Bylo mi jasné, že už mě doktor nikdy nikam nepozve. Ponížená a zmatená termíny vysoké gastronomie jsem ještě téže noci tajně vylizovala kastrůlek od koprovky…

Hezké vztahy v běhu času i u stolu vám přeje

Hana Švejnohová

 

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Napsala jste to výstižně. Není nad českou kuchyni. Možná, že by na té významné akci účastnici si dali raději tu vaši koprovku místo zauzených kachních plátků se švestkou.
Zuzana Pivcová
To jste mě fakt rozesmála a máte mé sympatie. Já bych v takové akci úplně propadla, i když jsem během své práce ve vojenském archivu přece jen nějaký raut zažila. Ale nemusím.
Libor Farský
Knedlíky nemusím, ale humor autorky mi chutná velmi.
Dana Puchalská
Léta jsem pracovala v hotelnictví. A bylo velmi příjemné, když si hosté chválili českou kuchyni. A chtěli vědět, kde by si mohli dát klasickou českou kuchyni.Tak jsme je vždy poslali tam, kde tohle dobře připraví. Jak sami říkali jsme v Čechách a nějaká cizí jídla nás prostě nezajímají. A zejména Japonci byli spokojení. Myslím že by se měli restaurace k tomu vracet a ne nabízet pokusy o jídla, které se někdy skutečně jíst nedají. Já když jedu do ciziny chci ochutnat jejich kuchyni a nebudu vyžadovat českou klasiku.
Jitka Hašková
Aktuální příběh. Staré recepty by se měly znovu používat a hlavně je nevylepšovat a neměnit.
Dana Puchalská
Koprovku nejím. Ale manžel ji miluje. Tak si jí musí vařit sám pro sebe. Ale ostatní omáčky ráda mám. Prostě kde je kopr, tak to jde mimo mně.
ivana kosťunová
Třeba se jednou dočkáme, že koprovka se stane vrcholem gastronomického umění. Mám ráda gurmány, kteří ocení dobré jídlo, většinou to bývají lidé, kteří umějí vychutnávat životní radosti a bývají velmi pohodoví a zábavní. Pokud se ovšem z gurmána stane gurmet - s žádným jsem se zatím ještě nesetkala- začne se zřejmě chovat příliš akademicky a tím pádem je s ním nuda. Dorazila bych ho špekovým knedlíkem.
Marie Doušová
Vtipně napsaný příběh. Gastronomie se stává uměleckým dílem ,ale jen pro určité nadšence , kteří se rádi předvádějí , ale najíst se tím nedá.
Věra Ježková
Velmi hezký příběh; pobavila jste mě. Koprovku mám moc ráda. :-)
Jana Šenbergerová
Omáčkám zahuštěným moukou jsem už dávno dala vale, ale koprovku s čerstvým koprem a domácím vejcem občas s chutí uvařím i sním. S vařením se to v poslední době opravdu přehání, ale faktem zůstává, že jídlo je nepominutelným zdrojem zdraví, ale i nemoci. Nepochybně má vliv i na naše vztahy. Na vašem článku jsem si "pochutnala". :-)