Srovnání generací: Muži jsou méně samostatní, přibývá mamánků
Ilustrační foto: ingimage.com

Srovnání generací: Muži jsou méně samostatní, přibývá mamánků

29. 4. 2018

V čem byli současní senioři, když jim bylo dvacet, odlišní od dnešních dvacetiletých? Zatímco dříve se většina lidí chtěla co nejdříve osamostatnit, nyní je trendem užívat co nejdéle pohodlí domova. Ovšem rozdílů je mnohem víc.

Třetina dospělých lidí ve věku mezi dvaceti a třiceti lety nyní v Česku žije s rodiči. Podobný průzkum proběhl ve Spojených státech, tam srovnávali průměrného třicátníka před třiceti lety a nyní. Vyplynulo z něj, že před třiceti lety měl téměř každý třicetiletý Američan byt či dům, auto, hypotéku a děti. Nyní většina z nich nic takového nemá, ani po tom údajně netouží. Žijí s rodiči a říkají, že si takzvaně užívají život.

Když ve srovnávání generací půjdeme ještě hlouběji a zůstaneme v Česku, zjistíme, že za socialismu bylo naprosto běžné být ve dvaceti ženatý či vdaná a mít dítě. Mimo jiné to byla cesta k získání bytu. Ženatý muž s rodinou měl slušnou šanci dostat byt, ať už od podniku, kde pracoval, nebo od obce, ve které žil.

„My jsme se vlastně se ženou vzali, abychom dostali byt,“ vypráví sedmapadesátiletý Petr. „Tehdy podnik, kde jsem pracoval v dělnické profesi, dával byty ženatým a hlavně dělníkům. Já se chtěl do nejrychleji dostat z domu, v malém třípokojovém bytě jsem žil s rodiči a dalšími dvěma sourozenci. Má přítelkyně to měla podobné, štvalo ji, že obývá pokojík se starší sestrou a mladším bratrem. Žili jsme jako sardinky a byt v paneláku byl pro nás totéž, jako by nám někdo nyní dal vilu s bazénem. Vzali jsme se, byt jsme dostali a je fakt, že v něm žijeme dodnes. Naše, z dnešního pohledu mladé a příliš rychlé manželství, nám vydrželo,“ dodává.

Dá se říct, že jde o typický příklad Čecha své generace. Osamostatnit se od rodičů pro ni bylo zásadní. Současná generace mladých lidí je často označována za mamánky. Nazýváni tak jsou především mladí muži, kteří, ač už pracují, stále žijí u rodičů a využívají veškerý servis, který přítomnost matky poskytuje: praní, žehlení, vaření, úklid. Naprostá většina z nich argumentuje tím, že na osamostatnění se nemají dost peněz. Přesněji, že je nyní drahé a tudíž nedostupné bydlení. Jejich odpůrci argumentují tím, že jsou prostě pohodlní a líní.

„Nám taky nikdo bydlení nepřinesl na stříbrném podnose. Mladí si dnes pod pojmem bydlení představují krásný byt či rovnou dům, no to se nedivím, že na něj nemají,“ přemítá téměř osmdesátiletý Josef, bývalý technik a vzpomíná, jak se ženil ve dvaceti a dalších pět let žil s manželkou v jednom pronajatém pokoji s toaletou na pavlači společné s dalšími deseti byty. „Až ve čtyřiceti jsme dostavěli dům. Stavěli jsme ho svépomocí přes deset let, naprostou většinu věcí jsme si na něm dělali sami. Manželka tahala cihly a míchala maltu. Dnes si mladí lidé představují, že se dům musí jen koupit, ale my si je sami stavěli běžně a ještě jsme si přitom pomáhali s bratry a kamarády,“ říká.

Výraz mamánci se však v poslední době nepoužívá jen v souvislosti s bydlením dospělých lidí u rodičů. Prosákl do dalších oborů. Mamánci se říká například mladým mužům, kteří neuspěli při testech k policii či do armády. Přibývá jich. I to je jeden z rozdílů mezi generacemi. Psychotesty nutné pro vstup k policii nyní složí jen necelých čtyřicet procent uchazečů. „Zaznamenáváme, že mladí muži jsou i ve vyšším věku, například v sedmadvaceti letech závislí na rodičích. Stalo se, že volala maminka, že syn nemůže přijít na pohovor, protože má angínu,“ uvedl šéf jihomoravských policistů Leoš Tržil. Dlouholetí zkušení policisté a vojáci se shodují, že fyzická kondice mladých mužů nikdy nebyla tak mizerná jako je nyní a je v podstatě nesrovnatelná s tou, v jaké byly předešlé generace. Policejní psycholog Vladimír Voska dokonce na jedné tiskové konferenci uvedl, že přímo neúspěšným uchazečům radí, aby se před dalším pokusem zkusili aspoň na dva roky osamostatnit, že to zlepší jejich psychickou kondici: „Mnohdy je problém v tom, že mladí muži nyní za sebou nemají vojnu. Uchazeči, kteří za sebou základní vojenskou službu měli, se zdáli být v některých kritériích dál. Týká se to především samostatnosti, určité odolnosti.“

Výraz mamánci se používá i v souvislosti s tím, že mnozí zástupci současné mladé generace, tedy mladí muži, na rozdíl od svých otců, dědů a pradědů, velmi často nejsou manuálně zruční. Mnohem méně jich absolvuje klasické učební obory, ve kterých se naučí řemeslu. Mnohem méně jich tráví s otci a dědy čas v dílnách nebo různými opravami, jak bývalo dříve zvykem.

„Já celé mládí s tátou opravoval auta, sekačky, různé přístroje,“ vzpomíná třiasedmdesátiletý Vojtěch, vyučený automechanik. „Vlastně jsem pořád něco šrouboval, řezal, opravoval. Sám jsem si vyspravil staré auto a dodnes si pamatuju ten slastný pocit, když jsem na něj balil holky. Můj vnuk není schopen ani zatlouct hřebík. Je naštvaný, že si nemůže koupit auto nové, tak jezdí starým po tátovi, ale vůbec se o něj nestará. Místo toho, aby si ho v rámci možnost vylepšil, při každé příležitosti podotkne, že by potřeboval nové,“ dodává Vojtěch.

Faktem je, že každá generace považuje generaci další za horší. Nikdy nevymizí řeči typu: my takoví nebyli, tohle my nedělali, my to měli těžší, my jsme se s tím vypořádali lépe. Takže zřejmě i dnešní generace mamánků bude jednou říkat, že na tom byli lépe než její děti. Že sice byli mamánci, ale ti další mamánci jsou ještě mamánkovatější. Ale kdo ví. Možná se něco časem změní a další generace se zase přiblíží tomu, jaké byly ty dřívější.

Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Slávka Kobylková
Mamánci ne,ale děti svobodné do čtyřiceti a létající po světě dle mne taky není to pravé,rodiče na stáří mnohdy potřebují pomoc,ale hlavně už vnuky, rodinu kolem sebe,takže zase takovou hrůzu ze dne na den,že bude támhle a támhle měsíc můj syn,v podstatě už starý a bez rodiny,tak to bych opravdu nechtěla, pro prachy všechno a ostatní potopa.S takovou samostatností nesouhlasím,nemám ji a nechtěla bych ji.Peníze nejsou vše.
Libor Farský
Já své syny vychovával sám, tak do toho úplně nevidím, ale řekl bych, že je to vše dáno výchovou. Některé matky své syny rozmazlovaly a tak mají mamánky.
Zdenka Jírová
Vojna z kluků dělala muže. S tou antikoncepcí to bylo všelijaké. Bylo možné ji od lékaře dostat, ale kdybych řekla mámě, že si nechám předepsat antikoncepci, tak mě asi přerazila a určitě by mně udělala kázání, že na to mám dost času až po maturitě. Byla jsem maminkou přísně vedena a tak jsem se raději hned po maturitě vdala a do roka jsem měla dceru. Nikdy jsem toho nelitovala, s manželem jsem byla 30 let.
Dana Puchalská
Souhlas s pí. Kateřinou. A také s pí. Blankou.
Libuše Křapová
Souhlasím s Blankou. vystihla to krátce a podle mne docela pravdivě
Blanka Macháčková
Je to jako se vším. Někdo je mamánek, jiný je samostatný. Jak si to rodiče zařídili, takové to mají. A zdá se mi, že to s antikoncepcí nemá souvislost. Spíše s vojnou. Ta asi uměla někomu srazit hřebínek.
Kateřina Baziková
Za socializmu se antikoncepce svobodným dívkám předepisovala běžně, nevím, kde jste to vzala. P.S. je mi 63.
Věra Halátová
Za socialismu se lidé brali brzy především proto, že děvče přišlo do jiného stavu a nepovolili jí interupci. Antikoncepce téměř neexistovala. Svobodné dívce lékař antikoncepci odmítl předepsat. Dost často čtu slyším kritiky na "mamánky", ale na druhé straně čtu a slyším kritiky na "nevděčné děti", které se odstěhovaly, osamostatnily a za matkou, která je rozvedená nebo ovdovělá, přijdou jednou za čas na návštěvu. Moje rodiče měli první dítě, když jim oběma bylo 19 let. Celkem měli 5 děti, když jim bylo 26. Mohu zodpovědně konstatovat, že být nejstarší z pěti dětí byla pro mne ta nejlepší antikoncepce. Moje rodiče spolu vydrželi celý svůj život, otec zemřel, matka ještě žije. Nemyslím si, že bylo v pořádku, že kluk před vojnou nebo hned po ní se stal otcem rodiny. Mám dva syny, ani jeden se mnou nebydlí, ale nejsou ženatí a nemají rodiny. Perou, vaří, uklízejí si sami. Starší si už sice staví "rodinné hnízdo", do kterého snad nějakého potomka přivede, ale mladší, třicetiletý, vystudoval vysokou školu, pak mi řekl, že v závislé činnosti nebude poslouchat nějakého nadřízeného idioty a udělal si řemeslnou živnost. Večer mi zavolá a řekne, mami, od zítřka tady nejsem, jsem např. v Brazílii a měsíc ho nevidím, je v Brazílii. A proč ne? Já jsem mohla vyjet se zájezdem do Polska, Východního Německa, Maďarska, Bulharska a s potížemi i do Ruska. Jinam jsem neměla šanci se dostat, ani jsem na to neměla finance, i když rodinu jsem měla "až" ve 28 letech. Já bych ty kluky tak nerozebírala, ať si každý dělá, co umí, co ho baví. A co autorka? Ta má syny? A jací jsou? Mluví z vlastní zkušenosti, nebo opisuje nějaký zahraniční článek?