Jídlo od babičky. Proč ho vnoučata nejí?
Ilustrační foto: ingimage.com

Jídlo od babičky. Proč ho vnoučata nejí?

30. 4. 2018

Dříve byl pojem babička spojován s dobrým jídlem. Říkalo se: Těšíme se k babičce na oběd. Nyní kvůli jídlu často dochází k hádkám v rodinách. Vnuci se ofrňují a způsob, jakým vaří někteří starší lidé, se jim nezdá. Stravovací návyky jsou jedním ze současných největších rozdílů mezi generacemi.

Třiasedmdesátiletá Věra z Hradce Králové je nešťastná. Celý život byla přesvědčena, že je dobrá kuchařka, slyšela to ze všech stran, vychovala tři děti. Když teď za ní jejich děti přijedou na návštěvu, vypadá to takhle: Babi, já nebudu polévku. Babi, já to nechci. Dík, mně to stačí, já už nebudu.

Věra není typ, který by řekl: Nechcete? Nejezte. Trápí se. Je přesvědčena, že návštěva se musí hostit, stále ponoukat do jídla, stále jí něco snášet. A vnukům a dětem dvojnásob. Jenže devatenáctiletá vnučka hlásí: „Babi, tuhle zmrzlinu mi nedávej, nezlob se, ale jsou v ní rostlinné tuky, ty já nejím.“ Dcera: „Mamko, nezlob se, ale jedu teď v bezlepkové dietě, tohle fakt nemůžu.“

Další vnučka: „Jé, babi, ty dáváš do polévky bujón. Chemii? Tak to nebudu, sorry.“

Věra si však ze své penze rozhodně nemůže dovolit nakoupit kila hovězího a vyrábět si vlastní domácí vývar nebo kupovat vaničku zmrzliny za dvě stovky. „My byli doma šťastni, když táta přinesl v neděli obyčejný nanukový dort, oni dnes na zmrzlině zkoumají její složení,“ kroutí hlavou.

Hádky vznikají obrovské. Děti celkem logicky tvrdí, že nebudou jíst párky a rohlíky jen proto, aby babičce udělaly radost, když jinak se párkům a rohlíkům vyhýbají, protože vyznávají mnohem zdravější stravu. Zapeklitá situace, kterou zná v různých obměnách mnoho rodin.

„Málokdo si uvědomuje, jak silně v sobě máme zakořeněny stravovací návyky z dětství,“ říká Petr Havlíček, uznávaný poradce v oblasti zdravé výživy, známý z pořadu Jste to, co jíte. „Lidstvo se nějakou dobu vždy na určitém místě stravovalo podle určitých zvyklostí, takže to, co jedli naši předkové, v žádném případně není špatné. Jde však o to, upravit si to tak, aby to odpovídalo našemu současnému životnímu stylu, ve kterém máme mnohem méně manuální práce, ale zároven více stresových situací. Jde o to umět jídelníček upravit, vyvážit a neuděláme chybu. Ale jestliže byl někdo zvyklý dělat hutná těžká jídla pro manžela, který se vracel domů po dni plném těžké manuální práce, nemůže se divit, že tato jídla dnes nedělají dobře synovi nebo vnukovi, který sedí v kanceláři a snaží se udržovat se v kondici sportováním,“ vysvětluje.

Na obrázku v jednom časopise se nedávno objevila stará dáma, kterou nějaký samozvaný módní porotce označoval za takzvanou módní ikonu, zkrátka běžný článek, hra o módě. Četly si ho dvě dámy a jedna řekla: „Fuj, taková vyzáblina, potřebovala by se pořádně najíst a oni tady o ní ještě píšou, že jí to sluší.“ Druhá dáma na to: „Někdo se celý život potýká s nadváhou, někdo je celý život hubený. Nemyslím, že tahle sedmdesátnice drží diety, že nejí. Je jasně vidět, že byla celý život štíhlá a teď, na stará kolena, prostě nemá svaly ani tuk, takže působí ještě hubenější. Ale řeči o tom, že by se někdo měl najíst, vykrmit a podobně, nesnáším.“

Ano, pro mnoho lidí starší generace je zafixováno to, že jídlo znamená blahobyt, že jídlem dáme najevo: Mám tě rád, záleží mi na tobě, jsme rádi, žes přišel. Ne každý to tak však vnímá.

„Kdyby mi babička jen uvařila kafe nebo čaj, byla bych spokojená a těšila bych se k ní. Ale takhle tam jdu vždy s hrůzou, že mi zase bude nutit vajíčkovou roládu, o které je přesvědčena, že je to její majstrštyk, ale já mám po ní vždycky pocit, jako bych si do břicha hodila kilo betonu,“ shrnuje šestnáctiletá Dominika z Prahy.

„Hlavní je nepaušalizovat, žádní dva lidé nejsou stejní, nežijí stejným způsobem života, takže se nemůžou ani stejně stravovat,“ vysvětluje Lenka Nová, která se věnuje výživovému poradenství. „Nějaké dítě jí sladkosti, a přesto nemá nadváhu, jiné jí stejně nezdravé věci a je obézní. Vždy hraje roli spousta faktorů, ale nejvíce mě vytočí, když se rodina, kde dospělí mají jasnou nadváhu, diví, že jejich dítě je tlusté. Stačí mi podívat se na rodiče nebo prarodiče a přesně vidím, jak se v rodině jí, jaké jsou tam stravovací návyky.“

Ano, životní styl lidí se nyní mění mnohem rychleji než dříve. Dříve stačilo, že matka vysvětlila dceři, která se vdávala, jak udělat dobrou svíčkovou a guláš, a bylo to, v další generaci rodiny se zase jedla stejná svíčková a stejný guláš. Dnes v přemíře informací lidé hledají nejrůznější trendy týkající se stravování. Někdo nejí maso, jiný jen syrovou zeleninu, další nejí lepek, jiný naopak sází na starou českou kuchyni a víkendy tráví tím, že vaří pomalu táhnoucí se vývar, ideálně na kachlových kamnech. Snažit se takovým lidem zavděčit obyčejným kuřetem s rýží je nesmysl, protože stejně uslyšíte: „Jé, babi, ty používáš obyčejnou rýži? Proč nekupuješ rýži arborio nebo aspoň rýži divokou?“

Poslat je do háje? Koupit rýži divokou? Tady rada neexistuje. Snad se jen tomu smát a říkat si, jak je fajn, že svět je teď tak rozmanitý.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(3.8 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
A teď k článku, plně s ním souhlasím. Dnes jsou stravovací návyky nebo zlozvyky, jak se to vezme, úplně jiné než na jaké byla zvyklá naše generace. Je těžké vařit třeba pro další čtyři osoby a ještě z biopotravin. A nikdo mě nedonutí kupovat třeba nové brambory za 40 korun jen proto, že je tam nálepka bio. Pokud by nároky na jidlo přesáhly únosnou mez, tak si holt mladí budou muset přinést sebou takové potraviny, které jim budou vyhovovat.
Elena Valeriánová
Já bych, s dovolením, odpověděla těm dvěma mladým pánům, kteří se zapojili do diskuze. Nebudu vás poučovat, to mi nepřísluší, pouze se vás zeptám na toto. Když vám u vašich babiček nechutná, tak proč je nepozvete na oběd vy domů nebo do restaurace? Tam bude navařenou dle vašich představ. Hlavně v restauraci. A k babičce jenom na kafe a můžete přinést i moučník.
Marta Novotná
Dosud jedly vnučky takřka všechno, ale s nástupem puberty to je moc tučný, to je moc sladký,to je moc okořeněný ,to je neokořeněný a mamka to vaří jinak. Takže pokud to nejsou právě lasagně nebo kuřízek, případně buchty a koláče - které zbožňují, následují ksichtíky a odmítání. Neřeším to protože vím,že je to přejde tak za rok za dva. Hovězí vývar s knedlíčky, krupicovým nočky,nudlemi nebo strouháním Má úspěch pořád,takže hladem u mě neumřou :-))
Libor Ptáček
Jednoduše a stručně rčení naší babičky "válka na ně".
Barbora Hlávková
Rodina mě učila: doma jez co máš, v cizině co ti dají a poděkuj. Dneska se lidé ofrňují nad polovinou toho, co se běžně používalo. Naše babičky vařily velmi skromně. A když někdo nechce jíst o uvařím, tak ať to nejí, však hlady neumře. Nechceš, nejez, neubyde.
Quido Nowak
Není jídlo od babičky jako jídlo od babičky. Sorry ale když už dost stará babička vaří tak, že vím, že to jídlo je staré, že mě z toho pálí žáha, že kupuje bůhví co.. vykrajuje shnilé ovoce, nevyměňuje olej, strašně solí a sladí... Mám pokračovat?? Myslíte si, že vaše přání, názory a rady jsou vyslyšeny? Ne, vaše právo a povinnost je akorát tak to sežrat. A nejlíp co nejvíc. Děkuju pěkně.
Jura72 Černý
Milé babičky, tak zkuste vařit podle dětí zeptejte se co jí a zkuste to protože poznávat nové věci je fajn ne? vařit zdravě až na extrémní požadavky nejni zas tak drahé. Moje děti bohužel babičky jídlo neokusí protože moje máti o ně naprosto nejeví zájem a to je o dost horší problém, ale když ještě zájem měla přivezla ročnímu mimču figurky ve tvaru dinosaurů z kuřecího separátu což i přes moji tolerantnost ke stravě letělo psovi ale ani tam to úspěch moc nemělo. Moje babička byla excelentní kuchařka ale s věkem už se jí nedařilo jídlo dochutit a to až do extrému kdy přes množství soli nešlo sníst a já darebný vnuk jsem se toho zbavil raději na dvoře ale neměl jsem to srdce říct jí jak to je.
Anna Najmanová
Dobrý den, paní Věro, nahrála jste mi k odpovědi :-) Jak jsem byla ráda, když jsme jeli od manželových rodičů a vezli jsme si celý oběd v kastrůlkách na zítra! Ať to bylo, co bylo, nikdy jsem nepohrdla. A že babička vařila pořádně, omáčky sama smetana a k tomu knedlíky a kusy masa. A takové polévky, já je neumím, i když manžel říká, že vařím velice dobře. Na návštěvě jsem vždycky z talíře všechno snědla tak, že by se nepoznalo, co na něm bylo. Otec vždycky řekl - takhle se má jíst! Přeji dobrou chuť!
Věra Halátová
V každé rodině se vaří jinak a každému chutná to, na co je zvyklý. Svíčkovou vaří každý jinak, guláš taky, i když název je stejný. Když už někoho pozvu na oběd, zeptám se, co by si tak nejraději dal, když je to víc lidí, dohodneme se na jednom jídle. Nejsem nijak zvlášť bohatá, ale polévku vařím z kostí a kousku masa, bez bujónu, bez magi a podobných nesmyslů. Co, po dohodě uvařím, to se také sní. S tím nemám problém. Když zbyde, vezmou si sebou "na zítra".
Slávka Kobylková
U nás jí všichni všechno a rádi,ještě poděkují,a z domu pošlou ještě jednu děkovnou sms,asi mám štěstí na podobnou kuchyni a strávníky- myslím tím rodinu mého syna,vnuk je zatím malý,ale jedlík dobrý :).Několikrát jsme byli všichni spolu na dovolené a vařily jsme- my maminky i s mladou spolu a jak nám všem chutnalo.Jsme klasici, stará škola a hotovka. Taky někdy zkusím ledasjaké moderní jídlo,mladí také,syn rád vaří a experimentuje,ale sníme prostě vše,klasiku i modernu,kromě zrní a cizích obilovin,sóji,to nechceme nikdo.
olga skopanova
Myslím že pokud někdo k někomu přijde na oběd měl by sníst co je mu předkládáno protože odmítnout jídlo je velká urážka no a ten kdo nechce jíst neměl by chodit na návštěvu v době oběda a neměl by být do jídla nucen.
Lenka Kuchařová
No,já sem zase k loňským Vánocům upekla vnoučatům cukroví,jak jsem dělávala doposud a dostala jsem kvůli tomu tak vynadáno,že jsem se za to ještě omlouvala.Nakonec mi syn napsal,že letos jim mám upéct jenom vánočky a žádné cukroví.Tak jsem si ten e-mail uložila,kdyby na to náhodou zapomněli a jsem v klidu.Pokud ke mně mají přjít na oběd,tak vždycky udělám nějaké jejich oblíbené jídlo,nebo se jich přímo zeptám,co by chtěli a jídlo jinak nehrotím.Horší to bylo,když mne k nim snacha pozvala na štedrovečerní večeři.Bylo to po smrti mé maminky,kterou jsem měla u sebe,a byla jsem poprvé o Vánocích úplně sama.Vnoučata se těšila,že babička bude hrát koledy (učila jsem totiž v hudební škole),ale syn tak zuřil,že jsem raději zůstala doma a celý Štědrý den jsem proplakala.Prý bych jim rušila jejich vánoční tradice...Tradice,které převzal od mého otce....Tak už jsem si zvykla,že jsem na Štědrý den sama..stejně mi nic jiného nezbývá.Kupodivu mám se snachou lepší vztahy,než s vlastním synem.