Guláš a košile
Ilustrační foto: pixabay.com

Guláš a košile

7. 5. 2018

Tak to nakonec přece jen vyšlo. Komplexní neboli křížkové lázně mi letos revizní lékař nepovolil, protože jsem nesplnila podmínku šestitýdenní rehabilitace. Ale návrh na příspěvkovou léčbu s tučným doplatkem prošel. Ani se nedivím, z konečné částky se mi protočily panenky…

Ovšem došla jsem k závěru, že si to moje zdevastovaná tělesná schránka zaslouží. A jen bůh ví, proč mě manžel v mém rozhodnutí tak vydatně podpořil…

Vždyť jedu téměř na měsíc do lázní už po čtvrté za sebou! No, dejme tomu, že si jednou do roka na ten poklid v domě už zvykl. Všechno prádlo má vyprané, košile nažehlené, hrnec guláše v lednici. A s vidinou sledování fotbalu v pracovně i v obýváku zároveň mu naše odloučení nepřipadá tak tragické. Po třiceti letech manželství na to má plné právo. Ostatně, co budu zapírat, i pro mě má takový ozdravný pobyt v lázních spoustu vedlejších blahodárných účinků. Jen kdyby se po obou totálních endoprotézách kyčelního kloubu nepřidalo ještě bolavé koleno, loket a rameno…

Loni ve Velichovkách byla úžasná parta. Kamarádku jsem si tam našla hned druhý den, a po prvním tanečním večeru jsme měli rezervaci u toho nejveselejšího stolu na celý pobyt.  

Netrvalo však dlouho, a mohla jsem si tam otevřít manželskou poradnu. Nevím, čím jsem si to zasloužila. Možná tím, že jsem byla u stolu nejstarší a se svými třemi manželstvími patrně i nejzkušenější. Takže aniž bych o to jakkoli usilovala, stala jsem se lázeňskou vrbou. Těch tajných příběhů, co jsem tam vyslechla a těch rad, co jsem rozdala! Kromě jiného jsem řešila rvačku o chlapa přímo na parketu, jinému jsem zas pomáhala křísit okoralý vztah s manželkou. Své srdce plné zklamání a nejistot mi postupně otevřel i zdánlivě suverénní lázeňský švihák, o dva roky mladší než můj syn…

Letos jsem už podruhé v půvabných Lázních Bělohrad. Preventivně jsem požádala pana primáře o procedury maximálně zatěžující můj pohybový aparát, abych víc rehabilitovala a míň radila. Taky jsem díky tomu třetí den úplně odpadla. Po náročném cvičení na míči, což byla v pořadí sedmá procedura toho dne, jsem se dobelhala na pokoj a zalehla. Vtom mi zazvoní mobil. Moje milovaná maminka. Žije v domově se zvláštním režimem. Nikomu jinému bych to v tu chvíli nevzala, ale jí ano. Trpělivě jí po sté oznámím, že jsem v Lázních Bělohrad a ona se tomu po sté podiví. A pak má najednou světlou chvilku.  

„Ale tys mi to už říkala, vidˇ?“ zeptá se.
„Ano, mamuško, říkala, ale to nevadí, já ti to ráda řeknu zase znovu“.  
A ona na to: „Co já mám vlastně s tou pamětí, jak se tomu říká?“
„Alzheimer, mamuško“ odpovídám pravdivě na její otázku.
„Jó…. tos už taky říkala! Alzheimer! Já vím! To je ten chlap, co tady se mnou bydlí místo tatínka, že jo?“
Pobaveně se zasměju.
„A víš, co je na něm nejlepší?“ pokračuje maminka veselým hlasem. „
Že tě nic nebolí,“ odpovím s lehkou závistí.
„Ne. Že mu nemusím vařit guláš a žehlit košile!!!“  

Myslím, že moje maminka je na tom často mnohem líp než já…  

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

Hana Švejnohová

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Do lázní jezdil můj otec. Moc si je pochvaloval. Ale já na to asi nejsem. Vadilo by mi dodržování časů u procedur. Jako malá jsem procestovala s rodiči hodně míst v západních Čechách a navštívila jak Mariánské lázně, tak i Karlovy Vary a Františkovy lázně. Moc se mi líbilo i v Poděbradech i v Piešťanech a v Třeboni. Ale jenom jako návštěvník. Zatím je nepotřebuji a doufám že to i vydrží.
Libor Farský
Poradíte mi nějaké lázně na toho Alzheimera až mi začne hodně vadit? Já totiž dobrý guláš neumím uvařit...
Jarmila Komberec Jakubcová
I přes svůj vysoký věk nemám nárok na žádné lázně tzv. křížkové a ani příspěvkové. Prostě je to tím, že nemám žádné choroby. Tak jezdím 1x ročně na jeden nebo dva týdny buď do K.Varů nebo do F.Lázní. Je to skvělý relax a moc si to užívám. Letos mám zajištěný týdenní pobyt v M.Lázních koncem července. Hezký článek
Jana Šenbergerová
Vaše články se mi líbí. V lázních jsem byla celkem třikrát. Pokaždé mi moc pomohly na tři různé diagnózy. Měly by se předepisovat preventivně pro zdravé a nejméně na měsíc pro ty nemocí postižené, aby to mělo léčebný účinek. Pro mě to byl nejen příjemně, ale i smysluplně prožitý čas.
ivana kosťunová
Ani já nejsem lázeňský typ, i kdybych se smířila s tím, že mi lázeňské procedury prospějí, a obětované minimálně tři týdny mého času budou mít smysl, vzhledem ke své nedochvilnosti bych ty tři týdny prožila v ustavičném stresu, zda se dostavím včas na procedury.
Zuzana Pivcová
V lázních (vlastně na 2-týdenní tzv. lázeňské rehabilitaci) jsem byla před více než 30 lety, a to v lednu v Mariánkách, protože někdo vrátil poukaz. Půl zařízení bylo v rekonstrukci a skoro žádné procedury nefungovaly. Neměla jsem tam nikoho známého a neměla jsem zájem o krátkodobé známosti, které se mi tam na každém kroku nabízely. Takže víc už jsem se nikdy o lázně nestarala.
Marie Doušová
Jen jednou v životě jsem byla v lázních a to co jsem tam zažila, vydá na celý příběh. Asi jsem v té době byla moc mladá a 4 neděle byly moc dlouhá doba.Řekla jsem ,už nikdy více.