Hromadná sebevražda Němců v květnu 1945 se stala mementem velkého strachu
FOTO: autor

Hromadná sebevražda Němců v květnu 1945 se stala mementem velkého strachu

10. 5. 2018

Ve dnech, kdy Německo v květnu 1945 složilo zbraně, a skončila druhá světová válka, zavládlo v Evropě nadšení a veliká euforie. Současně se ale mnohde ocitlo původní německé obyvatelstvo v klatbě – lidé, partyzáni a členové ozbrojených revolučních gard si s mnohými Němci vyřizovali účty. Umírali další lidé, někteří i nespravedlivě.

Mnozí původní němečtí obyvatelé páchali sebevraždy, protože se báli budoucího osudu. Byly případy, kdy si spolu vzali život třeba starší manželé. V obci Semanín u České Třebové se však udál ne zrovna běžná tragédie – dobrovolně tam odešlo naráz ze světa na dvacet obyvatel obce. Přesně před 69 lety odešli z obce do lesa a tam dobrovolně zemřeli. I když pamětníci míní, že by jich tolik sebevraždu nespáchalo, pokud by nebyli omámení nebo pod vlivem nějaké drogy.

O případu ví hodně předseda občanského hnutí Pro Semanín David Smyčka. Ten navázal vztahy s bývalými rodáky ze Semanína a masovou sebevraždu dvaceti lidí se rozhodl připomínat jak křížem postaveným u kostela, tak pamětní deskou. Vše se stalo 14. května 1945.

„Dvaadvacet místních Němců odešlo do lesa. Jedna žena si čin nakonec rozmyslela a se svou jednoletou dcerou se vrátila. Ta dcera donedávna žila v Německu, znala případ z vyprávění své matky,“ popisuje David Smyčka.

Dvacet Němců ze Semanína, který měl po válce asi pět set obyvatel, si vzalo v lese život. „Popisuje se to tak, že tyto lidi získal pro celou akci Franz Havla. Bydlel tady z malém domečku, byl to chudý dělník, ale byl před válkou a za války činný v různých německých organizacích, například Sudetendeutsche partei. Také někteří ze skupiny sebevrahů byli buďto aktivní v nacionálních organizacích nebo v nich měli příbuzné. Mezi aktéry hromadné sebevraždy byly ženy, děti a starci. Muži byli tehdy ještě v zajetí nebo padli na frontě,“ vypráví David Smyčka.

Hlavním důvodem této masové sebevraždy byla bezvýchodnost situace, v níž obyvatelé německé národnosti v té době byli. „Je pochopitelné, že k takovému činu se uchylují lidé buď duševně nemocní, nebo zoufalí. K sebevraždě při zdravém rozumu musí být velmi vážný důvod. Tehdejší hrůznou atmosféru v sudetských územích dokresluje například divoký lidový soud v nedalekém Lanškrouně, který se odehrál o dva dny později po semanínské tragédii. Na samozvaný soud byly pod dozorem partyzánů a českých vojáků na lanškrounské náměstí svezeny stovky německých obyvatel z okolí a po dva dny byli "lidově souzeni". Někteří Němci byli ubíjeni pažbami, topeni v kašně, věšeni na sloupy atd. Členové českých ozbrojených gard v té době už pár dnů prohledávali domy Němců a pod záminkou zajišťování pořádku často zabavovali lidem cennosti,“ líčí David Smyčka.

„Zážitky s rudoarmějci nebo členy revolučních gard mohly nahnat lidem v Semaníně takový strach, že se v této atmosféře rozhodli k společnému zoufalému činu,“ míní David Smyčka.

Situaci v Semaníně popsali odsunutí Němci později v pamětech. „8. května 1945 Německo kapitulovalo. Obratem nastaly německému Semanínu útrapy. Ještě první sledy ruských vojsk byly celkem spořádané. Semanínem víceméně jen projely, pouze konfiskovaly potřebné potraviny, dobytek a jiný strategický materiál. Další oddíly Rusů se již v Semaníně ubytovaly na několik týdnů. 10. května 1945 se v Semaníně na delší čas ubytovaly první oddíly vojáků ve stodole číslo popisné 93. Hned první noc usedlost do základů vyhořela. Majitel Bernhard Siegl psychický nátlak nevydržel a vzal si ještě tu noc život. Ženy a dívky se před vojáky skrývaly, kde mohly. Typické byly noční lovy na ženy. Jakmile vojáci zjistili, že se nějaké ženy ukrývají například v obilí na polích za humny, pole obstoupili a za svitu světlic ženy odchytili a skupinově znásilnili. V Zádulce šest Rudoarmějců znásilnilo čtrnáctiletou dceru doma před zraky rodičů. Křik znásilňovaných žen se ozýval po nocích několik týdnů, než byli vojáci převedeni do kasáren v České Třebové. Nato 14. května došlo k největší tragédii - dvacet semanínských občanů spáchalo hromadnou sebevraždu,“ končí zápisek v publikaci, která vyšla v Německu.

Dvacet lidí v asi kilometr vzdáleném místě v semanínském lese zemřelo tak, že je Franz Havla všechny zastřelil včetně sedmi nezletilých dětí. „Není možné to klasifikovat jako vraždu, protože ti lidé šli na smrt dobrovolně a předem věděli, jak se to stane. Kdyby s tím nesouhlasili, mohli odejít. Proto se usuzuje, že oběti byly něčím omámené. Zemřelí byli totiž povolní a nekladli odpor. Jinak by to zabíjení asi nevydrželi a po několika úmrtích by se začali bránit a panikařit. To se nestalo,“ míní David Smyčka.

Když Franz Havla pozabíjel devatenáct sousedů, mezi nimi i svou manželku, dal si kolem krku oprátku přivázanou na stromě, a střelil se do hlavy. V tu chvíli už v Semaníně lidé slyšeli z lesa střelbu a tušili, že se něco zlého děje. Co se stalo, se brzy dozvěděli od ženy, která si sebevraždu rozmyslela a se svou jednoroční dcerkou se vrátila domů.. Pozůstalí nechali na místě sebevraždy hlavního organizátora a jeho ženu v mělkém hrobě. Zbylých osmnáct obětí odvezli na hřbitov a pohřbili je na straně, kde končili sebevrahové,“ vysvětluje David Smyčka.

Semanín byla německá obec, patřila do Sudet. Čechů žilo v Semaníně ve dvou smíšených rodinách možná tři procenta. Dnes je obec česká a ač má s potomky rodáků přátelské vztahy, někteří lidé se pozastavují nad tím, že tragédii hromadné sebevraždy připomíná pamětní deska na území farnosti před semanínským kostelem. S pamětní deskou nesouhlasí například sama starostka Semanína Marie Chalupová.

"Nesouhlasím s tím, aby se bývalým nacistům, jejich rodinným příslušníkům či přátelům stavěly pomníky. A to nejen v naší obci, ale kdekoliv na světě," říká starostka. "Pomník hyzdí co do formy i obsahu náš hřbitov. Pan farář i pan Smyčka se měli našich občanů předem zeptat, zdali s takovouto odměnou pro současně žijící Němce, kteří Semanín pravidelně navštěvují a kostelu dávají dary, souhlasí," uvedla starostka. „

Někteří považují desku dokonce za propagaci nacismu, protože organizátoři sebevraždy byli nacisté. My ji však chápeme především jako memento, kam až může nesnášenlivost mezi skupinami lidí dojít,“ říká David Smyčka, který stojí za umístěním památníku.

Kdo všechno zemřel 14. května 1945 v Semaníně:
Anna Hajek narozená v roce 1880 a pět členů rodiny Kaupových z č. p. 9, mezi nimi tři děti, narozené v letech 1936, 1937 a 1938. Dále čtyři členové rodiny Wondratschek z čísla popisného 40, dcery Ilsa a Anna měly 20 a 21 let. Z pěti členů rodiny Demelových z domu č. p. 120 zemřel rovněž tři děti – nejstarší syn Albert měl patnáct let, dcera Trudi zemřela v šesti letech a smrt neminula ani ročního Sigfrieda. Manželé Hillerovi z domu 148 zase vzali na smrt do semanínského lesa čtrnáctiletou Charlotte. Posledními sebevrahy byli strůjci hromadného aktu Franz Havla a jeho žena Antonia.  

 

Petr Broulík

 

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Ptáček
Tak že přátelé, musím pokračovat v diskusi. Německá poválečná strategie počítadla s tím že Evropa bude jen jedno velké Německo a další národy nic. Pokud vyhubíte děti, nebo je naučíte od mladého věku říkat mutr a fatr, máte vyhráno. Ještě pár generací a po bývalém už neexistujícím národě zbudou jen mlhavé vzpomínky.
Ladislav Vesecký
Malé děti byly také i v Lidicích.
Surcuf Surcufovič
TO Libor Farský - tak proč jich Němci tolik povraždili?
Libor Ptáček
Zuzano díky za odkaz na tvůj článek, zajímavé. Vypořádání se po konci války, stejně jako pozdější odsun bylo nevyhnutelné i když se jaksi zvrtlo. Stejná otázka je zdali jsme se „měli bránit“? Bránit??? Nemožné s milionem němců-nacistů v zázemí v pohraničí, a to pomíjím další okolnosti. Jak dnes dopadlo Slovensko které neudělalo po válce podobný krok a jižní Slovensko je více Maďarsko i se svými problémy. Smutné, ale nešlo to jinak. Zkuste si představit, že by v poválečné době bez odsunu žilo s námi i milion němců i se svými názory, snahou toto území odtrhnout, zavést dvojjazyčné nápisy a „národní sebeurčení“ odhodlaný vůdce by se jistě našel. Brno by bylo německé, Ostrava Polská a o západě Čech ani nemluvím. Nedopadlo to dobře, ale buďme vděční i za to. ALE? Dost často jezdím do pohraničí a i dnes je znát že „chudé“ pohraničí byl výmysl Komunistického režimu. Stojí tam ještě dnes už jen trosky továren, krásné stavby tehdejších bohatších a nebýt odsunu, je tam ten průmysl dodnes, ALE byl by náš? A o „RG“? Rudé gardy-Rabovací gardy? Platí stále i v dnešní době že ten co má politickou podporu a zbraň má vždycky pravdu. Po válce se děli i u nás mimořádně odsouzeníhodné věci, ale kdo to zapříčinil, kdo byl původcem toho zla, kdo to nastartoval? A co celá válka kdy Němci obsazovali svět? Koncentráky a snaha o vybudování „čisté rasy“ a ostatní do plynu, na to se už zapomnělo? Zuzano, prosím, zkus něco vypátrat a napsat o proti Hitlerovském odboji mladých Němců, protěž nebo Edelweiß, u nás e o tom nic neví. Předem děkuji.
Zuzana Pivcová
Díky, Ivano. Znovu opakuji, že vycházím pouze z dokumentace, kterou jsem četla, nejsou to žádné publikace, mnohdy poplatné době. Proto jsem tu v komentáři odkázala i na svůj někdejší článek, prezentující "druhou stranu mince", co se týkalo německé armády.
ivana kosťunová
Nechtěla bych tu dobu zažít. Vypjaté emoce, zvěrstva se děla na obou stranách, ale to, že si někteří vybíjeli zlost na bezbranných dětech je neodpustitelné a neomluvitelné. Chápu zoufalství, které ty lidi donutilo k hromadné sebevraždě. Na druhé straně tu byly koncentrační tábory, holokaust. Rudé gardy- většinou první pováleční zlatokopové. Pamětníci vymírají a já pochybuji, že se nám někdy podaří objektivně zhodnotit veškeré události. Uvědomuji si, že kdyby mi nacisté vyvraždili celou rodinu, včetně malých dětí, můj pohled na divoký poválečný odsun Němců by určitě nebyl smířlivý. Článek se mi moc líbí - předkládá fakta seriozním způsobem.
Libor Farský
Ovšem malé děti také válku nezačaly.
Ladislav Vesecký
Paní Skopanová má pravdu. My válku nezačali.
Zuzana Pivcová
S nesouhlasnými reakcemi jsem počítala. Vycházím pouze z historické dokumentace. Zájemci si mohou přečíst např. můj někdejší článek do i60 "Oběti i vrazi, kruté osudy, to jsou mé toulky historií."
Surcuf Surcufovič
Zuzana Pivcová - a jaká zvěrstva prováděli Němci, zejména na východě, to tam asi v tom Raich archivu nejspíše nepsali co? To co popisujete je chabý odvar. A co ten muž spáchal, kolik lidí možná udal,nebo sám popravil tam asi také není....oči za oko,čelist za zub - to je napsánu už v Bibli.
Surcuf Surcufovič
Opravdu mne baví tito "autoři" a jejich přikyvovači, kteří zaměňují příčinu s následkem. Jak správně podotkla jedna komentátorka - "Kdo seje vítr,sklidí bouři" Neviděl jsem v Raichu takové "pomníčky" neustále doplňované - tam , kde by měly být a kde zemřelo noho Čechů nejsou, asi proto, že by ta deska byla sakra velká........... U nás ve vsi jsou zakopány ostatky mnoha německých vojáků, které Rusové dobili, když je odváděli na východ a oni brzdili průvod, NIKOHO by ani nenapadlo to řešit,oznamovat a vyhrabávat ze země, natož dělat pomníky - pan autor a jemu podobní zřejmě trpí selektivní ztrátou paměti, jinak by věděli, jaký osud Němci nachystali celému národu a nejen našemu, jen to nestihli naštěstí celé zrealizovat -a my jim nyní budeme stavět pomníky...............fuj stydím se za vás.
olga skopanova
Nesouhlasím s tím že obyčejní lidé za nic nemohli protože Hitler se k moci dostal právě díky jejich hlasům protože si ho svobodně zvolili. Co čekali od války? Že budou žít v klidu a blahobytu? Za hloupost se bohužel tvrdě platí a bohužel nejvíc ti obyčejní lidé a proto by právě oni měli chodit k volbám a pečlivě zvažovat komu dají hlas.
Dana Puchalská
Oprava.... Byli...
Dana Puchalská
Ano Zuzana mi mluví z duše. Rudé gardy bylo něco šíleného. Je to strašně hnusná a opovržení hodná historie našeho národa. A Libor F. má vlastně pravdu. To co dokázali někteří,, lidé,, by zvířata nedokázala. Yki to bestie v lidském provedení.
Zuzana Pivcová
Pane Broulíku, za Váš článek Vám moc děkuji. Takhle si představuji nezávislé novináře. Pracovala jsem 27 let ve Vojenském ústředním archivu. Nejvíc jsem přicházela do styku s dokumentací z 2. světové války. Vím, že vzbudím částečnou nelibost, ale já opravdu neuznávám kolektivní vinu a tvrzení, že Němci dostali, co chtěli. Bohužel se to po válce svezlo na ty nevinné. Kdo zbyl v Sudetech? Jen staří, které už neodvedli do armády, ženy a nezletilci. A na ty se snesla pomsta, prováděná mnohdy velmi krutě víc našimi lidmi, tzv. Revolučními gardami, než Rusy. Při jednom studijním pobytu ve Spolkovém archivu jsem měla v rukou dokumentaci, týkající se odsunu, především tzv. divokého, okamžitého, odsunu. Jaké bylo např. "vyřizování účtů"? Starého muže uvázali napříč za ocasy dvou koní. Ty pak popohnali z obou stran do cvalu, takže silou muže roztrhli. Mladé ženě vyřízli zaživa nenarozené dítě z břicha a hodili ho do septiku.... Jak se vám to líbí? Omlouvám se všem, kterých se dotkla válka z druhé strany. Chápu, že ji budou provždy vnímat ve vztahu ke svým blízkým.
Hana Rypáčková
Jsou to tragedie. Chápu, že se Němečtí vojáci stříleli ze strachu před padnutím do zajetí Rusům .....
olga skopanova
Jedno české přísloví říká kdo seje vítr sklízí bouři a ti Němci podle mě jen sklidili co zaseli.
Libor Farský
Rád bych věděl proč se hrozným krutostem páchaným napříč národy říká "zvěrstvo", když jsou typické jen pro lidstvo.