Psi pro seniory. Existují?
FOTO: ingimage.com

Psi pro seniory. Existují?

19. 5. 2018

Ten sen má hodně lidí: Do penze si pořídíme pejska. Abychom se udržovali procházkami v kondici, měli zábavu, naplnění života. A pak nastupuje ta zásadní otázka: Ale jakého pejska?

Někteří lidé ji řeší dlouho a pečlivě, jiní naopak zajdou do nejbližšího útulku a vezmou si první bytost, která ně koukala nejsmutněji. Výhodou druhé varianty je, že pokud už nejde o štěně, člověk jasně vidí, jak pes vypadá, jak je velký, jak se chová, v ideální případě se také od personálu útulku dozví, co má za sebou. Což často může vést k tomu, že je pak novým majitelům oddaný a vděčný, protože se třeba poprvé v životě má dobře. Mnohem riskantnější je vybrat si v útulku štěňátko, které vypadá jako malý chlupatý pudlík, ale za pár měsíců ze něj může být koule připomínající bernardýna. Protože právě ve vyšším věku platí dvojnásob, že by člověk měl výběru psa věnovat velkou pozornost. To, že jich bylo v průběhu staletí vyšlechtěno tolik druhů, není náhoda. Byli šlechtěni právě proto aby odpovídali potřebám různých typů lidí: sportovcům, myslivcům, lenochům kteří se s nimi chtějí jen mazlit…

Existuje tedy něco jako pes ideální pro seniory? Když vycházíme z předpokladu, že každý senior je jiný, tak samozřejmě neexistuje. Když si ale uděláme soupis toho, co obvykle člověk vyššího věku od pořízení si psa očekává, pak rozhodně najdeme záchytné body, kterými není na škodu se řídit. Dobré je položit si následující otázky.

Chceme parťáka na procházky, který nás donutí se hýbat a nesedět doma?

Chceme především společníka, mazlíka, který nás sice přinutí jít ven, ale zároveň nebude potřebovat běhat, vyrážet na túry, protože to už náš zdravotní stav nedovoluje?

Chceme psa velkého středního nebo malého?

Chceme s ním chodit do společnosti nebo bude žít především jen na zahradě?

Chceme mu věnovat spoustu času a péče, to znamená, že nám nevadí rasa, který vyžaduje časté stříhání, česání a podobně?

Pak si tedy můžeme udělat přehled plemen, která by zasloužily pozornost.

Bišoni. Pod touto skupinou psů se skrývá více druhů. Například klasický bichon frisé, tedy ta kudrnatá bílá chlupatá koule s roztomilý výrazem, který vypadá jako medvídek nebo havanský bišonek, který má různé barvy. Zkrátka, bišoni jsou malí, veselí, ideální do bytu, protože velmi nutně potřebují kontakt s člověkem. Kdo si je pořídí, musí počítat s tím, že na ně bude neustále nalepen. Stačí jim středně dlouhé procházky a hodně pozornosti a hraní si. Jsou v podstatě naprosto ideální pro lidi vyššího věku, kteří však chtějí psovi věnovat hodně pozornosti, protože bišoni ji vyžadují. A pozor, vyžadují i určité vyšší finanční náklady, protože je nutné je často koupat, jejich srst rozčesávat a stříhat. A takový psí kadeřník něco stojí. Ale kdo hledá parťáka pro rozveselení, je to ideální volba.

Pudli. Platí pro ně v podstatě totéž, co pro bišony. Z nějakého záhadného důvodu, ač byli dříve velmi populární, nyní si je pořizuje málo lidí.

Shi-tzu. Další podobný případ jako bišoni, jsou přítulní a trochu méně nároční, když jde o hry. Jsou větší lenoši. Stačí jim středně dlouhá procházka a pak spokojeně chrní na gauči.

Pekinéz. Ještě větší lenoši. Kvůli krásné dlouhé srsti však soužití s pekinézem vyžaduje velmi časté česání.

Mops. Pro někoho podivné nevzhledné prasátko, pro někoho ideální společník pro starší lidi. Dlouhé procházky moc nemusí, nemá rád vedro, s házením balónku mu taky moc radosti neuděláte. Rád se tulí a spí. Pozor, někomu může vadit, že poněkud chrápe a funí. Zkrátka, pohodář. Podobným případem jako mops je francouzský buldoček.

Jorkšírský teriér. Velmi častá volba kvůli jeho malého vzrůstu, ale nedá se říct, že je vhodný pro lidi, kteří mají rádi klid. Dost štěká, bývá poněkud nervní, zkrátka záleží, na jakého jedince má člověk štěstí či smůlu. Výhodou je, že se dá dát do tašky a jít s ním kamkoli. Pokud se tedy právě nerozhodne, že z tašky vyskočí a půjde jinam. Je to totiž teriér, takže bytost poněkud svéhlavá.

Jezevčík. Věčná klasika. Pro lidi, kteří chtějí chytrého, chvílemi až vychytralého parťáka, se kterým život nudný nebude, skvělá volba. Potřebuje zpočátku trošku ráznější výchovu, ale kdo ho zvládne, bývá bohatě odměněn. Je to zkrátka sympatický lumpík, se kterým je zábava.

Zlatý retrívr a labrador. Ta plemena jsou podobná vzhledem i vlastnostmi a kdo hledá většího psa, ideálně má pro něj dům se zahradou, neudělá chybu. Jsou klidní, vyrovnaní, přátelští, snadno vychovatelní. Ale pozor, pokud jde o lidi vyššího věku, kteří mají třeba problémy s chůzí nebo nemají dost síly v rukou, je třeba si uvědomit, že jde o velké psy, kteří mají sílu. Takže je třeba je vychovat tak, aby na procházce netáhli za vodítko, případně sebou neškubli tak, že jejich majitel za nimi skončí na zemi.

Psích ras jsou stovky a samozřejmě se mezi nimi dají najít desítky dalších, které by splňovaly parametry takzvaně ideálního parťáka na závěrečnou fázi života. Každý, kdo si je pořizuje, by si však měl uvědomit, že zpočátku půjde o velmi živé a hravé štěně, i když jde o rasu, která je označována za klidnou. Což znamená, že může do života seniora přinést hodně radosti, ale také vzrušení, až pocitů: Bože, to je torpédo, to jsem tedy nečekal!

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
pes
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Kovářová
Senioři, kteří si pořizují štěně, by si měli také uvědomit, že se menší plemena psů dožívají i patnácti let. Takže i když si pořídí gaučového povaleče, může pro ně být za pár let problém, pokud bydlí ve vyšším poschodí bez výtahu, dojít se psem 3x nebo 4x denně třeba jen před dům. Přestože jsem většinu života měla psa, hodně si ve svých šedesáti letech rozmýšlím, jestli si, až mě opustí moje třináctiletá fenka kokršpaněla, dalšího pejska pořídím.