Zuby a zubaři aneb Ještě se můžu usmívat
Ilustrační foto: pixabay.com

Zuby a zubaři aneb Ještě se můžu usmívat

24. 5. 2018

Péče o chrup je pro většinu z nás každodenní samozřejmostí jako tělesná hygiena. V obchodech máme možnost výběru z nepřeberného množství zubních kartáčků a past a dalších dentálních pomůcek.

Můžeme si zvolit korunku z několika typů materiálu a díry po vytržených zubech zaplnit můstky či implantáty. Mnohé úkony, především ty nadstandardní, jsou samozřejmě finančně náročné a ne každý si je může beze všeho dovolit. Pokud bych se však měla rozhodnout, zda dám peníze raději na zahraniční dovolenou nebo na úpravu chrupu, zvolím určitě to druhé.

Jako malé mi narostly přední zoubky s mezerou na půl dalšího zubu. U dítěte to možná působilo roztomile, ale v budoucnu? Moje prozíravá maminka mě naštěstí odvedla k zubaři a ten doporučil chirurgický zákrok, ovšem zhruba v šesti letech, až vyrostou druhé zuby. V první třídě mi tedy rozřízli horní čelist a pak jsem asi půl roku musela chodit se zuby staženými drátkem pevně k sobě. Dodnes jsem své mamince za toto rozhodnutí vděčná.

Jinak jsem však v dětství trpěla velkou kazivostí zubů. Do školy k nám dvakrát ročně přicházel městský zubař. Podle abecedy si do vyhrazené místnosti volal všechny žáky ze třídy a zjišťoval stav jejich chrupu. Zatímco se většina vracela "bez ztráty kytičky", já jsem každý půlrok měla několik dalších kazů, které bylo třeba vyvrtat a zaplombovat. V té době existovaly jen staré, hrubé, hlučné a hlavně bolestivé vrtačky a tmavé amalgámové plomby i pro přední zuby. Před každou návštěvou zubaře jsem strachy ani nespala.

Ani s postupujícími lety se má situace moc nelepšila. Pětka vpravo dole mi vyrostla až v 6. třídě a vůbec se nemohla prodrat ven. "Moudré" osmičky mi vyrostly jen dvě a už byly s kazem. O první stoličku jsem přišla už na vysoké škole a další šla ven asi o tři roky později před Štědrým dnem. Zubaři nedělali dlouhé řeči - bolí, tak vyčistíme, nejde vyčistit, protože má spletité kořeny, tak ven!

Jako začínající učitelce němčiny se mi jednou při konzumaci pudinku, což bylo až groteskní, ulomila dvojka vlevo dole. Byla to pro mě katastrofa. Já mladá jsem měla jít učit bezzubá? Tehdy byla stomatologie u nás opravdu ještě skoro "v plenkách". Korunku mi jako učitelce udělali přednostně za týden. Byla masivní, spodek do dásně zlatý, a překážela. V mezičase jsem si vyráběla na výuku zub z vosku nebo ze žvýkačky. Jak to někdy dopadlo, si asi dovedete představit.

Můj tatínek, kterého jsem pamatovala jen jako dítě, měl vyndávací zuby do skleničky už ve 40 letech. Opakovaně mě strašil sen, jak mi vypadávají zuby a nevím, co budu dělat. Kolem čtyřicítky mi začaly krvácet dásně, byly zduřelé a tvořily se choboty. Tehdy mi jedna zubařka poradila, že si mám opatřit u nás novou pastu Lacalut activ. Skutečně mi to pomohlo.

Tady někde došlo ke zlomu. Zatímco některým vrstevníkům začaly zuby odcházet, u mě se situace ustálila. Snad jsem si to horší, jako ostatně i v některých jiných oblastech, odbyla v první polovině života. A protože se roky celkem nic nedělo, vlastně jsem ani netušila, jak moc stomatologie u nás pokročila a že už se z estetického hlediska nemusím vůbec obávat. To jsem poznala až v uplynulých několika letech, kdy jsem si nechala udělat jeden implantát a dva můstky.

Pro mladé lidi, zvláště pak v USA, jak mi kdysi řekl jeden americký badatel v archivu, jsou zuby vyloženě kosmetickou záležitostí. Nechávají si dělat umělé, i když je zdravotně nepotřebují. To bych ale nikdy nepodstoupila a jsem ráda, že ještě vůbec své zuby z velké části mám.

Chtěla jsem jen na vlastním příkladu demonstrovat, jaký pokrok udělala věda v naší zemi za uplynulé půlstoletí. Kéž bychom to mohli říct o všech oblastech našeho života stejně jako o stomatologii.

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
nina hor
Dobrý den. Na klinice dSmile mi nabídli uplnou narkozu pri trhani 3 osmicek..s prvni jsem mela velke problemy...mate nekdo zkusenost s uplnou narkozou?
Ilona Kolářová
Se svými zuby si užívám už od dětství. Začalo to tím, že jsem si v osmi letech vyrazila přední zub.Za rok následovala resekce, vložili mi čep a pamatuji si jen, že to strašně bolelo a byla jsem týden doma. Zuby se mi kazily, protože je mám velmi křehké a tak každá návštěva zubaře byla velmi bolestivá. Nejhorší bylo, když mi trhaly osmičky a při dvou trhání jsem skončila v nemocnici. Poslední osmička mi vylezla až v čtyřicetipěti letech. Zatím mám zuby všechny, ale to jen díky tomu, že jsou na všech nasazeny korunky. Naivně jsem si myslela, že jsou natrvalo, ale omyl. Musí se po deseti až patnácti letech měnit. Ve čtvrtek mi měnil zubař předních pět korunek a stálo mě to dvacettři tisíc.
Jana Šenbergerová
O zubech raději pomlčím.
Marcela Pivcová
Zubaře jsem se přestala bát, když mi v mých pětadvaceti létech na zubní chirurgii vysekávali dvě osmičky, které se zkazily dříve, než mi docela dorostly. Od té doby bojuji o každý vlastní zub - třeba i spravovaný. Zatím ještě boj vyhrávám! ( Jdu to rychle zaklepat na dřevo).
Hana Rypáčková
Trochu jsem po poslední zkušenosti s léčením zubu přehodnotila vztah k zubům.
Zdenka Jírová
Mám podobné zkušenosti s kazivostí zubů přestože jsem o ně vždy pečovala podle předpisu. Také se mi ve stáří nějak "ustálily", ale musela jsem si dát postupně nějaké bílé korunky. Vždy s odstupem jsem zjišťovala, že je to stále dražší a dražší záležitost. Poslední práce mě stála 40000 Kč, celé moje PP, na které jsem šetřila 5 let.
Eva Mužíková
Zuzko, zvolila jsi dobré téma, takové " ze života ". Já chodím na kontrolu vždy po půl roce, zatím mám všechny zuby své... Můj syn nosil poctivě od svých 6ti !!! let / ještě na prvních zubech / rovnátka. Měl předkus... Vydržel až do svých čtrnácti let, vše se krásně srovnalo. Když vidím některé mladé lidi s různě křivými zuby nechápu proč v dnešní době, kdy jsou i rovnátka hezká, tento zákrok nepodstoupili.
Naděžda Špásová
Musím říct, že se zubaře hrozně bojím. Čím jsem starší, tím je to horší a nic s tím už nenadělám. Zuzko, užila jsi si dosyta. To ti fakt nezávidím. Tak ať nám ty naše zoubky vydrží co nejdéle. Až se mi ustálí oči, čeká mě trhání zubu. Mám stažený zadek už teď. :-)
Jarmila Fialová
Já jsem si na své narozeniny v 6ti letech na saních vyrazila přední zuby a od té doby jsem se strašně bála zubaře.Dopadlo to tak,že jsem si musela nechat před 13ti lety zbytky zubů vytrhat v celkové anestézii - při předoperačním vyšetření mi zjistili stín u páteře,tak rychle na CT a MZ a během dvou měsíců jsem ležela na Homolce,kde mi vyoperovali nádory u páteře.....kdybych chodila poctivě k zubaři,na nádory by se nepřišlo a já bych ochrnula.Ted mám zuby státní a jsem na 100% spokojená
Věra Ježková
Zuzko, zuby jsou mé oblíbené téma. Již v mých 30 letech mi chtěl pan dentista téměř všechny vytrhat kvůli jejich kazivosti. Naštěstí mi maminka našla přes svého kolegu zubaře jiného. V mém věku, chodím k němu dodnes. Je skvělý, návštěvu u něj považuji za příjemnou společenskou událost. A že už se na mně vyřádil! Jednou jsem řekla, že jsem si k nim přišla z práce odpočinout, jindy zase, že mám u nich přechodné bydliště. Díky němu jsem také získala kamarádku, jak jsem psala v jednom článku. Teď k němu chodím jen na kontroly, ale ještě pár nevytržených zubů mám. Když hlásím, že dobré a nic nového, reaguje: No, taky po tom, co jsme spolu zažili!
Jarmila Komberec Jakubcová
Velmi zajímavý článek. Zrovna zítra jedu na zubní hygienu. Jezdím pravidelně 1x za 3 měsíce a mám dodnes všechny zuby a asi tři plomby.Zuby se mi naštěstí nekazí. prý vůbec nezáleží na tom jakou zubní pastu používáme, nejdůležitější prý je dokonalé čištění. Jen taková perlička - mám pořád všechny osmičky. I můj tatínek až do své smrti měl kvalitní zuby.
Alena Tollarová
Zuby. Taky bych mohla vyprávět. I mně pastu Lacalut zubařka doporučila už asi před 20 lety. Škoda, že už odešla do důchodu.
Jiří Libánský
Uvědomil jsem si, jak mohou být "příběhy zubů" zajímavé.
Marie Doušová
Nikdy jsem se zubaře nebála , až v dospělosti, když jsem byla přiřazena k naší podnikové zubařce , která mě hned od pohledu neměla ráda a byla arogantní a všechny zuby mi dost poškodila. Po porodu se mi začaly odhalovat krčky a ona prohlásila , že je to tím že jím moc sladkého a čokolády. Když jsem jí ubezpečila , že sladké skoro vůbec nejím a čokoládu nemám ani ráda,/to jsem vážila 50 kg/ tak mávla rukou a chtěla zuby vytrhat a dát protézu. To mi bylo 23 let a tak jsem to odmítla . Ubrečená jsem vyšla s ordinace a tam mě uviděl starší zubař ,který mě vzal do vedlejší ordinace a začal se vyptávat proč tak mladá dívka pláče. Tak jsem mu všechno vypověděla a on mě popadl a hned vtrhnul k doktorce a okamžitě nařídil ,že mi musí krčky spravit a nechce nic slyšet. Ona se bránila ,že složku na výplně nemá a on prohlásil,že si jí může u něho vzít. Opravdu mi oba krčky spravila bílou plombou ,ale od té doby mi zuby jenom poškozovala . jakmile se stalo, že mě nějaký zub bolel ,tak ho hned chtěla trhat . To už jsem nevydržela a přestala k ní chodit . Poprosila jsem ve městě jiného zubaře a on mě přijal . Strašně se divil ,kdo mi zuby spravoval a ty ohyzdné plomby na předních zubech opravil . Dnes už zubař nežije a jeho výplně stále drží. Byl to zubař, kterých je málo.
ivana kosťunová
Ty staré bolestivé vrtačky mě děsily ještě v dospělosti a vytvořila jsem si blok vůči návštěvě zubaře. Jak to vypadalo s mým chrupem raději nebudu popisovat. Naštěstí jsem získala paní zubařku, která měla pro mou fóbii pochopení a před každým vrtáním mi píchla znecitlivující injekci. To jsem si ale musela zaplatit. Od té doby chodím pravidelně na dentální hygienu(odstraňování zubního kamene) a případné kazy, které se objeví, mi následně ošetří. Se zubní pastou Lacalut aktiv mám také ty nejlepší zkušenosti.