Seniorky na hranici bídy. Téma, které je tabu
Ilustrační foto: ingimage.com

Seniorky na hranici bídy. Téma, které je tabu

29. 5. 2018

Feminismus, gender, rovná práva pro obě pohlaví. To jsou výrazy, které se v posledních letech v médiích objevují velmi často. Existuje však oblast, ve které jsou ženy výrazně diskriminovány. A to je penze. Je tady velmi početná skupina seniorek žijících na hranici bídy. Ale nemluví se o nich.

Pětině českých žen ve věku nad šedesát pět let hrozí chudoba. V případě stejné věkové kategorie se to však mužů týká jen v devíti procentech. To jsou údaje ze zprávy koalice Social Watch, která si všímá rozdílů v postavení mužů a žen. Právě postavení mnoha dam ve vyšším věku je podle ní ukázkou, že to s rovnoprávností v naší zemi není tak skvělé a bezproblémové, jak si mnohdy myslíme.

Jenže právě o této podobě nerovnoprávnosti se nemluví. Je to logické. Když jde například o svobodné matky, mladé ženy diskriminované menším platem v práci či třeba o ženy týrané svými partnery, jde o atraktivní témata, o která je v médiích zájem. Týkají se zpravidla žen mladých, silných, schopných o svých problémech mluvit a snažit se je řešit. Ale kdo se zajímá o to, jak žije ta nenápadná osmdesátiletá dáma ze sousedství, která na chodbě vždy jen slušně pozdraví, ale jinak ze svého bytu téměř nevychází? Kdo ví o tom, že bere osm tisíc, toho šest padne na náklady spojené s bydlením a ze dvou tisíc žije? Kdo ví, jak žije, když o tom nikomu neříká, nestěžuje si, nebojuje za změnu? Nebojuje, protože neví jak, je unavená životem a zároveň hrdá, nezvyklá se o něco prosit nebo si stěžovat. Právě na takové případy poukázali lidé ze společnosti Social Watch.

„Před zákonem rovnost žen a mužů máme, přesto je situace mnohých žen složitá, jsou znevýhodněné a ohrožené,“ uvedla předsedkyně společnosti Česká ženská lobby Jana Smiggels Kavková a poukazuje například na fakt, že české ženy mají kvůli tomu, že celý život vydělávaly méně než muži, zhruba o pětinu nižší penze. Přitom v mnoha případech šlo o ženy, které pracovaly v náročných profesích. 

Situace je nyní přitom přímo alarmující. Z deseti lidí v důchodovém věku žijících pod hranicí chudoby je devět žen. Jednak je to proto, že ženy měly nižší platy, tudíž mají nižší penze. Dalším důvodem je, že ženy žijí déle než muži. Když ovdoví, často nejsou schopny ze své penze hradit náklady spojené s bydlením. Takže se rázem propadnou do kategorie, která je nazývána chudobou. V průměru čeští penzisté nyní berou 12 326 korun, nejvyšší starobní důchody mají muži v Praze a v bývalých hornických oblastech jako je Ostravsko či Karvinsko. Ženy mají nejvyšší penze v Praze, ovšem ani v ní většinou na průměr, natož na ty vyšší mužské důchody, nedosahují. A komplikovanější to mají navíc v tom, že v Praze jsou vyšší náklady na bydlení a na život vůbec.

Z dat České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že ženské průměrné starobní důchody jsou v některých okresech až o čtyři tisíce nižší než ty mužské. „Na sklonku produktivního věku se sčítá a poměrně dramatickým způsobem překlopí do výše starobních důchodů to, jak ženy žily. To znamená jejich nižší mzdy, dlouhé rodičovské ale třeba i péče o nemohoucí členy rodiny,“ vysvětlila socioložka Romana Volejníčková. Typickou ukázkou je třeba Karvinsko, kde mnoho mužů pracovalo v dolech. Tamní muži nyní v penzi berou v průměru už přes patnáct tisíc měsíčně. Ale penzistky v Karviné berou něco přes deset tisíc.

Pětasedmdesátiletá Margita pracovala jako uklízečka, svého času dělala i v dole, v takzvaném prádle, což je těžká práce, kdy se u pásu třídí vydolované uhlí. Vychovala čtyři děti, často bývala nemocná, nějakou dobu práci přerušila, protože se starala o umírajícího otce.

„Vždy jsme se měli dobře, protože manžel byl havíř. Postavili jsme si malý domek, ale dali jsme ho dceři, když se vdala a měla děti. Šli jsme do nájemního bytu. Ten po roce 1989 získal zpět původní majitel a stále zvyšoval činži. Stále to bylo únosné, ale pak manžel zemřel. V mé penzi byl chaos, něco mi tam zapomněli započítat, navíc jsem lajdák a ztratila jsem nějaké důležité papíry. Výsledkem je, že beru deset tisíc a domácí po mně chce jedenáct za byt. Přistěhoval se ke mně syn po rozvodu, tak mi na činži přidává a nakupuje jídlo. Beru i nějaké peníze od úřadu. Ale v podstatě živořím. Doplatila jsem na to, že jsem celý život poctivě pracovala, že žiju déle, než manžel. Vlastně si někdy říkám, že už bych ráda šla za ním, že už mě tady nic pěkného nečeká,“ vypráví.

Nikdy si na svou situaci nestěžovala a říká, že podobně jako ona dopadly desítky dalších žen z okolí. A dodává: „Někdy se směju, když ženské v televizi řeší nesmyslné problémy jako je kojení na veřejnosti nebo to, že jim mužský sáhl na zadek a ony ho za to žalují. Říkám si, že až ty mladé feministky budou staré, tak teprve uvidí, co to je genderový rozdíl.“

A ještě jedna velmi zajímavá a výstižná citace z uvedené zprávy o nerovnosti v českých penzích: „Propad střední třídy a chudoba zranitelných skupin obyvatelstva probíhá téměř neviditelně. Chudý člověk nyní v 21. století nechodí bos a na první pohled se ničím neodlišuje od ostatních lidí. Boj s chudobou probíhá za zavřenými dveřmi domácností, kde se extrémně šetří jídlem kupovaným ve slevách, energiemi a kde se hlavně staří lidé stávají čím dál více osamělými, izolovanými a depresivními.“

Organizace Social Watch ve své zprávě také uvádí, že proto je nyní důležité trvat na odstraňování nerovností v odměňování mužů a žen. Protože ženy, které mají nižší platy a rodiny, si jen stěží mohou dovolit odkládat peníze na období, až budou v penzi. Ty, které v ní jsou, to už vědí. Ty, které ji mají daleko před sebou, si to však už začínají uvědomovat.

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Hyndrák
V diskuzi se objevily různé bludy. Na íčku máme záložku Vyhledávač, kde je o důchodech skoro vše (dělal jsem to já). Nejlepší je, ale zajít na místně příslušný Úřad sociálního zabezpečení k okénku Důchody. Tam sedí nějaká hodná paní, která má radost, když přijde nějaký běloch. V klidu vše vysvětlí a s vámi to sepíše. Jen je třeba být trpělivo a když zrovna není ten správný den, přijít zas za týden, možná bude třeba přinést nějaké papírové dokumenty. Je to jako na vojně:"Má-li voják na něco nárok, tak to dostane".
olga skopanova
A v případě že se žena rozvede přijde o polovinu majetku a nemá nárok rovněž na nic.
Božena Vostalová
V případě, že žena ovdoví více jak dva roky před svým starobním důchodem ztrácí nárok na vdovský důchod, takto se stát stará o ovdovělé ženy.
Marie Doušová
Olgo ,to mě mrzí, že to na Vás takhle působí,ale je to život.
olga skopanova
Milá paní Doušová vy jste ještě 3x depresívnější než celý ten článek.
Dana Puchalská
No a já jsem si trubka jedna nevzdělaná myslela že ne. No vidíš,na co myslím. Hurá alespoň něco.
Libor Farský
Danko, vdovecký důchod existuje. Mně byl přiznán když jsem ovdověl ve věku 34 let a staral se úplně sám o dvě malinké děti. Jenže byl a je velmi nízký - řádově několik stokurun.
Dana Puchalská
A proč neberou i muži vdovecký důchod? Znám osobně pár starších pánů ,kteří jsou po smrti ženy tak zoufalí,že by ten důchod potřebovali také. Neumí nic,nejsou ani kuchaři ani hospodyňky a pak si musí zajišťovat služby od různých firem. A to taky něco přeci stojí. Zvláště když ani děti nemají. To je taky na uváženou. Možná že tím popudím ženy bojovnice,ale je to můj názor.Hezký den.
Marie Doušová
Článek je depresivní a ani se k němu nechci vyjadřovat. Je tolik chudých lidí o kterých se neví a nebo nechce vědět a nikoho to nezajímá. Stejně se nic nevyřeší snad jenom včas umřít. Dožíváme se nyní delšího věku a to nám působí jen samé starosti. Stejně s tím ,že jsme už staří dokážeme bojovat a někteří i přežívat. Ženy jsou a budou vždy silnější než muži a dokáží se vždy v životě uskromnit.
olga skopanova
Jedna univerzální rada pro všechny věkové kategorie člověk se musí starat sám a nečekat od nikoho nic a nejméně od státu.
Věra Halátová
Jsem ovdovělá - nikoliv "vdova". Všimněte si, svobodný, svobodná; ženatý, vdaná; rozvedený, rozvedená. Ale! "VDOVA, VDOVEC". To není adekvátní. Správné je: OVDOVĚLÁ, OVDOVĚLÝ. Pětasedemdesátiletá Margita pracovala ..... atd., paní Vratislava Hofmanová nenapsala, jak dlouho ta žena pracovala. Chtěla bych vidět evidenční list sociáního zabezpečení té ženy -do roku XX (nepamatuji si skončení toho zákonu) a pak evidenční list důchodového pojištění (z hlavy si nepamatuji odkdy platilo znění nového zákona). Pak čtu v článku V.Hofmanové: "V mé penzi byl chaos, něco mi tam zapomněli započítat, navíc jsem lajdák a ztratila jsem nějaké důležité papíry. Výsledkem je, že beru deset tisíc a domácí po mně chce jedenáct za byt." To, že uvádí: "Přistěhoval se ke mně syn po rozvodu, tak mi na činži přidává a akupuje jídlo..." Takže "ONI" jí tam zapomněli něco započítat? KDO? I za komunistů tyto evidence byly velmi přísné. Žena, která má 75 roků, mohla začít být poživatelkou starobního důchodu od roku 2000 nebo dříve, podle počtu dětí. Tak co "jí nezapočítali"? Deset tisíc důchodu? Dnešní mladé ženy, např. prodavačky v obchodech mají minimální mzdu, což v letošním roce činíá 12 200 Kč hrubého, to je čistého 10 858,-- Kč čistého. Vratislavo Hofmanová, od toho, že jste radila seniorům, aby se oddávali milostným aktivitám, jste přešla k sociálním otázkám? Nejprve si všechno ověřte.
Blanka Bílá
Ano, je to dost nespravedlivé a dříve byla výše mzdy také brána podle počtu odpracovaných let u firmy a pole vzdělání, třináctý plat dostával každý. Pak přišla doba, kdy se hodně věcí zneužívalo, práce přes časy a zadarmo, lidé, zvláště ženy před důchodem vydržely vše, aby nepřišly o práci.
Zuzana Pivcová
Myslím, že jsme tu toto téma nedávno v nějaké souvislosti nadhodili. Já bych zůstala u toho názvu Seniorky na hranici bídy. A tato situace může nastat u seniorek v různém postavení, nejen náhle ovdovělých, kterým se odchodem manžela snížily finance. Co rozvedené a neprovdané? Ty už mají tu hranici bídy třeba několik let. Promiňte, nechci se nikoho dotknout, něco jiného je psychické trauma. Mluvím v obecné rovině a ne za sebe, protože já ještě částečně pracuji. Je to tak, že ženy většinou pracovaly v méně finančně hodnocených povoláních, protože na ta lepší se "nehodily" (byla snad dříve žena generál?), tak mají i nižší důchody. Je to nefér.
Dagmar Bartušková
S paní V. M. plně souhlasím.
Květa Řičánková
Ne každá žena ovdoví jako seniorka,pokud je mladší a bezdětná nemusí jí nárok vzniknout
Růžena Kuželková
Dobrý den, se zájmem jsem si přečetla článek o ženách v penzi.Já osobně si "zatím"nemohu stěžovat není to žádná sláva,ale nechá se vyžít.Nejsem vdova.tudíž nepobírám ani vdovský důchod tzv. na přilepšenou.Je ale pravda,že ženy jsou na tom hůře,neboť výchova dětí,jejich mzdy poznamenala a tudíž jsou na tom hůře.Páni (ale i dámy) poslanci nemají zájem na tom,aby s tím něco udělali,hlavně že se posílají dávky "nemakačenkům" a ti na tom bazírují.Měli by se podívat na bývalé pracující,kteří odvedli velký kus práce pro tuto zemi a necpat peníze tam,kde je to zbytečné.Je to můj osobní názor.
Věra Maléřová
V článku je popsána špatná finanční situace starší vdovy. Ale ta bere alespoň vdovský důchod. Málokdy se hovoří o situaci staršíž žen, které jsou rozvedené a tedy žádný důchod po manželovi neberou. Jsou na tom ještě hůř.
Libor Farský
Je to ostudná situace a nezdá se mi, že by se konkrétně touto situací ovdovělých žen politici vůbec zabývali, to raději navrhují třeba méně důležité slevy na jizdném a pod. A také naše statečné či hrdé ženy by se měly měly více ozývat. Řekl bych, že náhlý finanční propad, když žena ovdoví, by měl řešit vdovský důchod, který by jí pomohl dorovnat vysoké výdaje s bydlením. Ale o tom v článku není zmínka. Jinak v případě nájemného bydlení nevidím jiné řešení než je výměnou bytu za menší. Ideálním řešením je samozřejmě myslet na stáří včas a vybudovat si vlastní domek, byť za cenu mnohaleté práce, nebo alespoň vlastnit byt a to tak, aby v důchodovém věku již byla splacena hypotéka. Já již platím jen poměrně nízkou daň z nemovitostí a jejich pojištění. Ovšem pracoval jsem na rekonstrukci staré chalupy pozvolna přes 20 let. Zajímalo by mne porovnání této situace s jinými státy a nahlédnutí do aktuálních programů politických stran v tomto smyslu.