Všichni dobří vodáci
Ilustrační foto: pixabay.com

Všichni dobří vodáci

24. 5. 2018

Může za to jednoznačně Ikča. Potkal jsem totiž úplně náhodou Slávka Iknera, svého kamaráda z mládí, kterému jsme všichni říkali "Ikča". Hlavně jsme jezdili spolu na vodu. Samozřejmě jsme si museli hned zajít na pivo. Pokec se protáhl na několik hodin. A bylo to nějakého vzpomínání. Na to pádlování sami tichou podvečerní řekou, veselé sjíždění jezů a šlajsen za bujarého povzbuzování party na břehu. Táboření pod stanem, vaření v kotlíku, posezení na zahrádce hospůdky nad řekou. Romantika volnosti a léta, až jdou slzy do očí. No, prostě nakonec jsme se shodli na tom, že nic nám nebrání si zase na vodu po letech na pár dní vyjet. V našem věku už samozřejmě od nás nemůže nikdo čekat trhání rekordů, ale tak piánko po proudu to dáme.

Ikča je organizátor od pánaboha, a tak taky se vrhnul do plánování a zařizování. Nechal jsem to úplně na něm a dodělal si zatím zbytek překladu, abych to odevzdal agentuře, nemusel už na to myslet a volno si užil.

Tak jsme se skutečně jednoho dne sešli na nádraží jako kdysi s loďákama, což jsou lodní pytle. Ale bez lodě. Tu jsem, podle instrukcí Ikči, nechal doma.

„Proč jsem nemohl vzít náš raftík? Na zahradě jsem ho nafoukl. Je dobře udržovaný, v naprostém pořádku.“

„Jenomže nemá homologaci.“

„Co to je?“

„Takovej štítek, že splňuje bezpečnostní normy.“

„A to někdo kontroluje?“

„Tak to by ses divil.“

Z nádraží naše kroky vedly do vodáckého střediska. Ve vlaku mi Ikča vysvětlil, že v tomto období je splouvání tohoto úseku řeky povoleno pouze organizovaným skupinám s certifikovaným vodáckým průvodcem.

Zahlásili jsme se u recepční a teď sedíme v klimatizované, prosklené recepci s výhledem na řeku v pohodlných křeslech, čekáme na průvodce a těšíme se.

Nečekáme dlouho, už se k nám odněkud hrne mládenec a podává ruku.

„Vítám vás, já jsem David a pojedu s váma. Nejezdíte často? Nevadí, všechno vám vysvětlím. Nejdřív dáme do kupy vybavení. Pojďte za mnou do přípravny a ukažte, co máte.“

V přípravně vybalujeme loďáky. David v tom řádí jak Černá ruka.

„Helmy bez homologace, vesty mají propadlý atest, spacák nesplňuje hygienické normy. Nůž podle zákona o zbraních nemůžete mít na společenské akci. Splouvání řeky je zařazeno mezi společenské akce. Kvůli dotacím. Určitě nebudete potřebovat kotlík a ešusy. Nikde na trase se nesmí rozdělávat oheň. Čutory jsou nehygienické, bude k dispozici balená voda.“

„A když si budu chtít nabrat vodu ze studánky?“ zeptal se Ikča. Vtipu platícího klienta je třeba se zasmát. David se krátce zasmál.

„Nebo rum?“ zažertoval Ikča.

Tady David zvážněl: „Tak na to bacha, pánové. Na řeku nemůžete pod vlivem alkoholu, ani jiných návykových látek. Kdybyste něco nadýchali, přijdu o práci. Nehledě na to, že dostanete pokutu vy, já i agentura. Tak to mi slibte, že v tomhle vám můžu věřit. Můžu?“

Dost neochotně jsme mu to slíbili. Dost neochotně. Já jsem si všiml, že recepční tam má v prosklené lednici i plechovky gambáče a úplně jsem viděl, jak se po vytažení z lednice taková studená plechovka orosí.

„Nevadí, co je potřeba, vám půjčíme. Můžeme na školení. Pojďte do zasedačky.  Představím vám zbytek skupiny.“

V zasedačce se poznáváme se zbytkem skupiny. Kluk s holkou, asi kolem dvaceti. Normálně jsou skupiny tak dvanáctičlenné. Ale u začátečníků, mezi které jsme byli navzdory tolika splutím českých řek zařazeni, to neplatí.

Od slunečného odpoledne nás odřezávají spouštěné černé rolety. To kvůli projektoru.

„Budeme se snažit školení zkrátit na minimum, co ukládá zákon. Nechceme vás tu dusit zbytečně dlouho. Samozřejmě dostanete pití, kdo chce, i kávu, Každou půlhodinu budeme dělat krátkou přestávku.“ To řekla slečna z recepce, která teď přišla našemu průvodci na pomoc se školením. „Dějiny vodáctví a typy vodních toků jen tak prolítneme. Techniku projíždění jezů stejně bude vysvětlovat David až na místě, tak podrobněji se podíváme až na zásady první pomoci, protože z nich bude především váš závěrečný test.“

Na školení jsme byli seznámeni nejen s první pomocí a bezpečnostními předpisy. Poslední hodinu a půl nám vysvětlili pravidla, která se musí dodržovat. Nepamatuji se na všechno. Tak jenom namátkou. Třeba je zakázáno hlasitě kontaktovat ostatní vodáky. Především zjišťovat, odkud jsou, odkud a kam jedou. Odporuje to ochraně osobních údajů a může to být obchodní tajemství některé vodácké agentury. Pozor na poznámky směrem k vodákům opačného pohlaví, aby nedošlo k verbálnímu sexuálnímu obtěžování. Při fotografování si dát pozor, aby se do záběru nedostala nějaká osoba, pokud předem nezískáme její písemný souhlas. Také snímkům architektury je třeba se vyhnout. Bývá chráněna autorskými právy. Je zakázáno přirážet ke břehu a vstupovat na něj. Jedná se o soukromé pozemky. Pouze na místech označených značkou. Na vodě je zakázáno zpívat, chovat se hlučně, kouřit, telefonovat bez handsfree a samozřejmě pít alkohol. Lodě musí být za snížené viditelnosti označeny červeným a modrým světlem a vodák reflexní vestou. Při kontrole se vodák musí podrobit dechové zkoušce, předložit ke kontrole vodáckou výstroj, osobní doklady, doklad o absolvování školení, o zaplacení splutí, povinného vodáckého pojištění a rekreačního poplatku. Také je nutné uschovat pro kontrolu finančního úřadu účtenky za mýtné ze soukromých jezů. Na vodáckém tábořišti se musí vodák s osobními doklady hlásit na recepci a je mu přiděleno místo na stan s elektrickou přípojkou, připojkou na internet i přípojkou na kabelovou televizi. Nikde jinde se stan stavět nesmí. Kotvící šňůry muzí být označeny schválenými reflexními prvky. V areálu je zákaz používání otevřeného ohně. Mimo kuřárnu u hlavní budovy. Od 22:00 se důsledně dodržuje noční klid. Při noční cestě na WC je povinná svítilna se svítivostí min. 500lm a reflexní vesta. Používat se smí pouze chodníček se žlutým pruhem na betonu.

Ráno vyjíždějí lodě podle pořadí, určeného při příjezdu v recepci. Číslo je pořadí, písmeno je označení mola.

Omlouvám se, že si všechna pravidla nepamatuji i když jsem jejich soupis na osmi stránkách A4 podepsal, že je znám a budu je dodržovat.

Asi už teď vás hodně zajímá, jak náš vodácký výlet nakonec dopadl.

Tak tedy už po tom školení to na nás s Ikčou nějak všecho padlo. V recepci vodácké agentury jsme si u slečny školitelky, která zase byla recepční, zaplatili stornopoplatek a koupili si zásobu vychlazených gambáčů. Pak jsme si hodili loďáky se svými věcmi na ramena a vydali se do nedalekého lesa. Ani jsme nevěděli pořádně, kam chceme jít a co tam dělat. Jen se nám v žádném případě nechtělo domů. Cestou jsme bez rozpaků minuli a ignorovali ceduli se zákazem vstupu do lesa.

Teď už jsme po večeři, kterou jsme si uklohnili na ohni a olizovali se pak až za ušima.  Sedíme  zalezlí do svých nehygienických spacáků opřeni o kmeny stromů, mlčky koukáme do plamenů a krásně si smrdíme dýmem ohně z borového dřeva. Popíjíme pivo z plechovky.

Přerušil jsem ticho: „Tý, Ikčo,“

„Hm.“ Ikča hodil vajgla do ohně. „Co je?“

„Ty, Ikčo, fakt bys nebyl teď radši na tý vodě?“

„V takový pakárně? Seš blbej?“

Alespoň, že ten Ikča je i po skoro padesáti letech furt stejnej.

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Jako bych Vás pane Libore při tom homologování viděl. :-) Řeka není to jediné, co už není dneska to, co dřív bývalo.
Libor Farský
No, když nám přidělí pěknou mlaďoučkou průvodkyni v plavkách, tak se třeba necháme homologovat.
Olga Štolbová
Jiří, to se ti povedlo, padla na mě opravdová tíseň. Možná, za pár let to tak opravdu bude. Dnes je asi lepší být starý a vzpomínat. Už teď nám někteří mladí závidí. *****
Jiří Libánský
Není to Marcelo zas až taková legrace.
Marcela Pivcová
Jirko, souhlasím, těch zákazů, příkazů i rozkazů a přehnaných nařízení je kolem nás už tolik, že je nejlepší si z nich alespoň občas udělat legraci. Tobě se to určitě povedlo!
Jiří Libánský
Jitko. Nebyla náhodná. Je to o nějaké době, která byla naše a v zájmu "pokroku" nám ji vzali.
Jiří Libánský
Všiměte si, že nařízení, která naši společnost připravují o radost ze života se dělají vždycky v zájmu společnosti. (Bezpečnosti, ochrany zdraví, gendrové rovnováhy, právní ochrany, možnosti úřední evidence atd.) Nežijeme podle své vlastní životní moudrosti. žijeme podle vyhlášek a nařízení. Člověk nepodlézá závory proto, že by ho přejel vlak, ale proto, že je to zakázáno. Domyšleno dále, člověk, který nedostane zákaz, klidně pod vlak vleze. Domyšleno ještě dále, co udělá člověk, pro kterého je samozřejmostí, že žije jen podle zákazů a příkazů, když dostane příkaz skočit pod vlak? K tomu, že bez reflexních prvků ho v noci něco přejede ho má dovést jeho inteligence a výchova, ne vyhláška. Že když si nezaváže boty, přišlápne si tkaničku a nabije si čumák taky. Bude vyhláška a pokuta za rozvázanou tkaničku?
Hana Rypáčková
To mi padlo do oka, četka jsem útlou knížku B. Duteurtre: Služba zákazníkům .Používáme na Berounku stále ty prastaré kanoe....
Jana Šenbergerová
Tahle romantika mě zcela minula, a i kdybych chtěla dohonit, co jsem zmeškala, už by to stejně nebylo ono. Ještě že jsou tu pamětníci. Vylíčil jste dnešní poměry tak, že na mě padla tíseň. Vypadá to, že vodaři dopadnou stejně jako kdysi voraři ...
Jitka Caklová
Že by podobnost článku s názvem filmu Všichni dobří rodáci byla čistě náhodná? I kdyby, tak jedno mají společné, "Vy jste to zrajtovali".
Dana Puchalská
Já jezdila vodu hodně let. Doteď na ty dny vzpomínám. Bylo to super. Tohle bych asi nerozdejchala.....BLBEC kam se člověk koukne.
Zdenka Jírová
Doufám, že to je nadsázka? Nebyla jsem sice "vodařkou", ale jezdili jsme pod stan, chodili do lesa na dřevo, abychom si v kotlíku uvařili guláš s bramborami/ poctivě ukradených, protože ty jsou nejlepší/. Pekli si buřty a zpívali jsme do noci a pak si do rána povídali vtipy, zejména ty " o zlatou mříž".Byly to krásné roky. Jsem ráda, co jsem mohla za celý život užít přirozených radostí, tak mi ani nevadí, že už jsem stará.
Blanka Macháčková
Vesele pojato, ale k smích to (bohužel) není. Lépe jste to nemohl napsat.
Hana Práglová
Jirko,pėkné čtení...Ale musím dodat to,co je svým zpūsobem " mým životním krédem"-JE LÉPE LITOVAT TOHO,ŽE JSME NĖCO ZAŽILI,NEŽ TOHO,ŽE JSME NEZAŽILI NIC!!!...A je dobře,že nelituješ.Vzpomínky a zážitky zůstanou...
Eva Mužíková
I když jde jen o nadsázku, je mi z toho jaksi smutno. Kdo ví, kdy vše uvedené bude skutečností.
Marie Novotná
*****
Věra Ježková
To je tedy síla. Myslím, že je ještě řada sportů, kde by se dala tato byrokratická vynalézavost uplatnit.
Marie Doušová
Mám strach ,že už v tom jsme a není úniku.Myšlenka se stává skutkem.
Jiří Libánský
Paní Eleno. Správně jste vyhmátla, že "kam kráčíš člověče?" je stěžejní myšlenkou článku.
Elena Valeriánová
Nikdy jsem řeku nesjížděla, nikdy jsem nebyla vodákem. Vždy ale na vodáky nadšeně volám AHÓÓÓJ. Pokud je to jen nadsázka tak fajn, ale moc!!!! se bojím, že brzy to bude hloupá realita. Těch úředníků v Bruselu je víc než dost a vymýšlejí samé blbiny, něčím se zaměstnat musí. Jiří, ani jsem se nedokázala u článku bavit, je to tak reálné až mě to děsí. Kam kráčíš člověče?
Marie Doušová
Jiří, to snad není ani možné. Já jsem s manželem hodně jezdila na řeku a bylo to nejkrásnější období mého života. Je pravda , že už několik let jsme na vodě nebyli, ale že by to bylo tak strašné jak píšete,tak bych taky nejela a skončila s vámi v lese i přes zákaz. Dneska je opravdu tolik zákazů, příkazů a nesmyslných požadavků, že člověka otráví hned na začátku něco podnikat. Někdy jsem ráda , že už jsem stará a mohla jsem v mládí svobodně brázdit naše řeky.
Zuzana Pivcová
Přeji Ti, abys byl co nejdříve zase na vodě (nebo ve vodě?). I když budeš asi muset jenom nepředpisově plavat. :-D
ivana kosťunová
Až se mi hrůzou zježily vlasy na hlavě. Nejhorší je, že ono to jako nadsázka ani nevypadá, po zdanění téměř všech oblastí našeho života je teď na řadě zdanění a dohled nad romantikou. A další úředníci placeni z našich daní. Co na to říci . "Zpátky na stromy ?"