Ilustrační foto: pixabay.com

Za jak dlouho se naučíte anglicky v Anglii či USA? Bez dobrých základů nevyrážejte

31. 5. 2018

Často zaznívá názor, že nejlépe se anglicky naučíte v Anglii, Spojených státech či Austrálii. Není však dobré vyrážet bez pevného jazykového základu. Na zvládnutí cizího jazyka si je navíc dobré vyhradit alespoň několik měsíců, nejlépe však celý rok.

„Učení angličtiny v cizině je určitě velmi rychlé. Pokud však někdo vyrazí do Anglie či Ameriky bez jakýchkoliv základů nebo jen s chatrnou začátečnickou výbavou, moc se toho nenaučí,“ upozorňuje Lucie Bechná z jazykové školy Helen Doron English.

Na učení v cizině je skvělé, že vám jednoduše nic jiného nezbývá než anglický nebo jiný jazyk používat od rána do večera. Pravidelné mluvení v různých životních nebo pracovních situacích přináší rychlé pokroky. Nejlepší je být v zahraničí sám, když má člověk s sebou partnera, kolegu nebo kamaráda, komunikuje často v češtině a ochuzuje se o příležitost vylepšit druhý jazyk.

Bez dobrých základů je však lepší do ciziny za jazykovým zlepšením nevyrážet. „Když se nebudete schopni hned po příjezdu zapojit do základní konverzace a probrat s místními počasí, cestu do města nebo nezvládnete rozhovor o své rodině či zemi, nebudou vaše začátky jednoduché,“ uvádí Lucie Bechná. Očekávaný každodenní kontakt s živým jazykem tak může hned od počátku získat trhliny.

Řešením může být návštěva jazykových kurzů v místě pobytu. To už však přicházíte o čas, který můžete věnovat zdokonalování jazyka v hovorech s místními lidmi. Lepší si je proto přivést základy angličtiny s sebou z Česka.

A za jak dlouho lze jazyk v cizině zvládnout tak, aby se člověk nebál pustit do obvyklé konverzace? Po několika týdnech v Británii či Spojených státech začnete rozumět většině toho, co uslyšíte. Pokud nemáte ostych z mluvení, významné zlepšení v aktivní konverzaci ucítíte po několika měsících. Půlroční pobyt už znamená, že budete mluvit hodně plynule, stále se ještě však budete dopouštět mnoha chyb. Chybování však nevadí. Lepší je mluvit a dopouštět se nepřesností než mlčet.

Když budete v cizině tři čtvrtě roku, budou už se vám zdát sny v novém jazyku a také hlava začne „přemýšlet“ anglicky. Zvládnout cizí řeč na vysoké úrovni trvá obvykle alespoň jeden rok. V dalším období už dochází jen k prohlubování slovní zásoby.

Samostatnou kapitolou je získání správné výslovnosti. „Lingvistické studie ukazují, že akcentu už se většinou nezbaví ti, kteří začnou s výukou jazyka v pozdějším věku. Proto je nejlepší začít s angličtinou co nejdříve - už jako dítě,“ doporučuje Lucie Bechná z jazykové školy Helen Doron English.

Autor: Redakce Zpět na homepage

Hodnocení:

(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA

jazyk

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Ježková 31.5.2018 18:18

Vítám velice rozumný postoj k učení se cizímu jazyku. Trpím při inzerátech typu „anglicky se naučila za týden, za dva dny budete plynně mluvit…“. Jen bych to nepřeháněla s tou příliš ranou výukou, „nejlépe od mateřské školy“. Jazykový systém (povědomí) dítěte se utvoří zhruba ve věku 10 let. Nejdřív by mělo zvládnout mateřštinu, na ní pak stavět jazyk cizí (pokud nevyrůstá v rodině bilingvní). I na výslovnost to stačí. (Mě ji naučili až na VŠ.)

Zuzana Pivcová 31.5.2018 14:20

Můžu to akorát porovnat se svými zkušenostmi se studiem němčiny. To bylo ale ještě v době existence NDR, na Západ jsem nesměla. Byla jsem němčinářka z jazykové školy. nejvíc mi pomohl půlroční pobyt na kurzu pro zahraniční učitele němčiny. Ačkoliv jsme byli celá česká a slovenská delegace, tak studijní skupiny byly sestaveny mezinárodně, abychom upustili od hovoru v mateřštině. Je ale fakt, že ta němčina přes veškeré zlepšení jako originál nezněla. A totéž můžu potvrdit i o našich bývalých západních letcích, žijících léta v cizině, s kterými jsem se několikrát setkala v 90. letech. I ti pánové po sedmdesátce stále měli v angličtině českou intonaci, zatímco jejich potomci už ne.