Tamara Tošnerová: Zapomínáte
jména? Klid, žádná katastrofa.

Tamara Tošnerová: Zapomínáte
jména? Klid, žádná katastrofa.

17. 9. 2012

Jak se ten herec jmenuje? Kde jsem nechala kabelku? Kdy mám jít k lékaři? Patří podobné otázky do vašeho života? Jak poznat, kdy jde o roztomilou roztržitost a kdy o vážný problém, který může vést až ke ztrátě paměti?

Tamara Tošnerová vede Ambulanci pro poruchy paměti při Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Psychiatrička, která se specializuje na problémy lidí vyššího věku, je v této oblasti uznávanou expertkou.

Co dělat, když začneme na partnerovi pozorovat, že si nedokáže vzpomenout na jména kamarádů nebo nepřinese chleba, pro který šel do obchodu? Je třeba jej nutit jít k lékaři, přestože on sám bude tvrdit, že žádný problém s pamětí nemá?

Jména si většinou nepamatujeme, aniž by se jednalo o chorobu.

Jak to?

Nejsou zkrátka s ničím spojena. Do naší ambulance přichází řada žen s tím, že si nepamatují jména herců, přestože podrobně znají všechny drby s nimi spojené a dokážou vyjmenovat seriály, ve kterých hrají. Jen na jména si nevzpomenou, prostě se jim nevybaví. Jména si nepamatují například ani lidé, kteří přitom překládají z několika jazyků.

Když opakovaně zapomínám v obchodě deštník, je to obyčejná roztržitost nebo náznak, že jednou s mou pamětí nemusí být vše v pořádku?

Zapomínáme všichni, roztržití jsme všichni. Přejedeme stanici v tramvaji, ale při další jízdě se opět zamyslíme a přejedeme ji znovu. Máme na sebe vztek, ale o návštěvě lékaře v takových případech neuvažujeme.

A je to dobře? Neexistují konkrétní varovné signály, které nám naznačují, že může jít o selhávání paměti a je vhodné jít k lékaři? Je pravda, že selhávání paměti může naznačovat, že časem dojde až na demenci?

Nepříznivé je, že varovné signály vidí a vnímá okolí. Méně postižená osoba si je nepřipouští nebo jen velmi neochotně. Přítomnost možné choroby, která směřuje až k demenci, si opravdu připustí málokdo. Ovšem demenci může imitovat řada jiných neléčených chorob, například snížená funkce štítné žlázy. A léčba pak vše jako zázrakem upraví. Naopak deprese může být úvodem k poruše paměti.

Jak tedy u blízkého mohu poznat, že jde o chorobu a ne o běžné a spíše úsměvné zapomínání?

Jedná se například o opakované kladení stejných otázek v krátkém časovém pásmu. Ale řada dospělých vůbec začínající demenci u svých rodičů či příbuzných nepozná, pokud s nimi nehovoří pravidelně a nevede s nimi dlouhé rozhovory. Kontinuální změny nejsou vnímané. Také platí, že čím má člověk vyšší vzdělání, tím déle může poruchy paměti kamuflovat. Často se problém demaskuje po úmrtí jednoho z páru. Dospělé děti jsou najednou postaveny před situaci, v níž zjišťují demenci maminky. Dochází jim, že otec v průběhu života celou záležitost šikovně kryl. Skutečné poruchy paměti totiž nepatří mezi neduhy, kterými se chlubíme.

Nakolik souvisí poruchy paměti s věkem? Platí, že čím je člověk starší, tím je ten problém častější?

Stáří není patologie, ačkoli chorob spojených se selháváním paměti v něm přibývá. Ovšem nezapomínejme, že šedesát procent lidí starších osmdesáti let nemá s demencí vůbec žádný problém.

Má nějaký vliv na stav naší paměti doba, ve které žijeme? Trápilo selhávání paměti lidi vždy, nebo je potíž v tom, že ji netrénujeme? Vše si vyhledáme na internetu, vše se dozvíme doma z televize... Má současná přetechnizovaná doba v tomto směru nějaký vliv?

Nesmíme zapomenout, že před sto lety se lidé v masovém měřítku nedožívali takového věku jako nyní. V našich podmínkách se nedožívali nyní průměrného věku pro muže sedmdesáti tří let ani současného průměrného věku pro ženu osmdesáti jedna let, ale o dvacet méně. Takže se své demence prostě nedožili.

 

Scarlett Wilková
autorka je redaktorkou MF DNES

 

Tamara Tošnerová

je uznávanou odbornicí na témata týkající se stárnutí. Pracuje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, v roce 1997 tam založila Ambulanci pro poruchy paměti. Je autorkou řady příruček věnujících se této problematice, ale také tématům jako je špatné zacházení se seniory, diskriminace stáří či ageismus. Vydala také knihu Jak si vychutnat seniorská léta, která naopak ukazuje, že stáří není třeba spojovat jen s nemocemi. Stojí také za projektem www.pecujici.cz, což jsou stránky určené pro lidi, kteří se starají o své chronicky nemocné blízké vysokého věku. Zároveň je autorkou příruček s radami pro ně.


rozhovor
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.