Mami, vrať mi klíče aneb Když mladí o vaše návštěvy nestojí
Ilustrační foto: ingimage.com

Mami, vrať mi klíče aneb Když mladí o vaše návštěvy nestojí

1. 6. 2018

Platí v rodině jiná pravidla než v celé společnosti? Například to, že na návštěvu se má chodit zásadně jen na pozvání? Nebo máma může své dospělé děti navštěvovat kdykoli se jí zlíbí, protože je prostě máma? Jak často a jakým způsobem udržovat rodinné kontakty? To je častý zdroj neshod a rozdílných názorů.

„Maminko, chtěli jsme tě poprosit, abys nám vrátila klíče. Nezlob se, ale vadí nám, že k nám do bytu chodíš, když nejsme doma a i když doma jsme, neříkáš nám předem, kdy chceš přijít.“

Tak tyto věty nedávno řekl  čtyřicetiletý Martin své mámě. Ano, jsou to nepěkné věty a pravdou je, že způsobily pořádné dusno. I když, vlastně to dusno bylo v rodině už mnohem dříve, než byly vyřčeny. Martin se po rozvodu podruhé oženil. Jeho nová partnerka po čase začala obtížně snášet, že Martinova maminka velmi často chodívala k nim domů. Třeba se tam jen tak stavila, když byli v práci. Vynesla jim odpadky, nechala na kuchyňské lince pár jablek nebo upečenou buchtu. Někdy zachrastil klíč v zámku, když byli doma. Maminka se stavila jen tak, na kávu, na kus řeči. Prostě si sedla, povídala, seděla.

„Pochopil jsem, že to mé ženě vadí, že na to není zvyklá. Sama nepochází z rodiny, kde by si lidé byli tak blízcí. Já měl s mámou vždy dobrý vztah, ale je pravdou, že mě ty její přepadové návštěvy taky štvaly. Nejvíc v době, kdy jsem po rozvodu trošku střídal známosti. Jednou u mě našla prádlo mé přítelkyně, jindy mi uklízela ložnici a bylo mi poněkud trapné, když našla prezervativ. Postupně mi docházelo, že už její neohlášené návštěvy nechci,“ vypráví Martin.

Jenže dotyčná obětavá a pečující máma se samozřejmě urazila. „Tak to mám za to, že se o vás starám,“ řekla. Odevzdala synovi klíče, týden mu nezvedala mobil. Situace se už trochu uklidnila, její nová snacha se jí omluvila, pozvala ji na oběd, na večeři. Ale atmosféra je stále napjatá, jiná, než bývala.

Říká se, že matka zůstává matkou po celý život. I když je jejím dětem padesát či více let, pro ni to jsou stále děti. Velmi výstižně tyto situace popsala spisovatelka Nataša Tanská, autorka knihy s názvem Proč jdeme mladým na nervy. Píše v ní: „Ta naše je hodná, ale je jí moc, řekla mi onehdy mladá žena o své matce a otevřela tím vážný a delikátní problém. Do jaké míry smí rodič zasahovat do rodinného života svých dětí? Často slýcháme: Já se nechci plést dětem do života. Někdy se mi obrací kudla v kapse, ale je to jejich věc, já jim do toho mluvit nebudu. Toto bohulibé předsevzetí je lehčí dodržet, když takříkajíc do toho nevidíme, když nejsme svědky každodenních hádek a pochybení. Jakmile ovšem ovdovíme, padne na nás samota a přirozené tíhnutí k mladým se zvýší. Máme dost času, je nám smutno, a tak pořád častěji zaskakujeme k mladým. Zazvoníme a jdeme prostě dovnitř. Vždyť je to moje dítě. Tak jaképak formality.“

Nataša Tanská byla žena moudrá, vtipná a uměla psát výstižně. Její slova potvrzuje psycholožka Jiřina Prekopová, která říká, že rodiče by do života svých dospělých dětí neměli zasahovat. „Nové má přednost před starým. Dospělé dítě, které si založí vlastní rodinu má právo si v ní zavést vlastní pravidla. Bylo by samozřejmě ideální, kdyby se na nich shodli se svými rodiči, odnesli si z domova zvyky, které považují za správné. Ale když to tak není, mají právo na vlastní rozhodování. Snaha je vychovávat v dospělosti už není na místě.“

S tím velmi souvisí i způsob kontaktování se s nimi. Jakmile si dospělé děti jednou zařídí vlastní život, natož vlastní rodiny, měli by jejich rodiče vzít na vědomí, že se jedná o samostatné lidi, jejichž návštěvy by se měly řídit stejnými pravidly jako návštěvy kohokoli jiného. U kolegy z práce taky jen tak nezazvoníme v sobotu dopoledne se slovy: Byla jsem tady vedle na trhu, vzala jsem vám pár jablek, jsou moc dobrá, tak co kdybychom z nich hned upekli štrůdl, vždyť už jsme si ho dlouho nedali. No co se tváříte jako vyorané myši? Vy ještě spíte? Vždyť je jedenáct. Že vy jste zase včera flámovali? No s takovou na ten barák nikdy nenašetříte, když pořád chodíte po restauracích. A co máte dnes s k obědu?

Tak přesně tak mluví matka hodná, které je jen, bohužel, tak nějak moc. Jenže odhadnout, kdy je nás moc, je těžké, přetěžké. O to těžší, že zájem o dospělé děti je upřímný, logický, pochopitelný. Zkrátka, žena má najednou v penzi hodně času a tak ho část chce věnovat pro blaho rodiny.

Úplně nejhorším způsobem, jak může toto blaho šířit, jsou právě neohlášené návštěvy. Nataša Tanská k tomu ve své knize podotýká: „Vaše dítě má už dávno vlastní život, a pokud chce, abyste ho sdíleli, má si samo určit, do jaké míry. Jakmile se začnete, byť nenápadně, vnucovat, vaše snaha bude mít negativní výsledek. Nervozita člověka, který měl zrovna v úmyslu dělat něco jiného než s vámi sedět u kávy, se na vás přenese.“

Psychologové radí, že podobným nepříjemným nedorozuměním se dá předejít několika způsoby. Zásadně nechodit na návštěvu v příbuzným, pokud nejsme výslovně pozváni. Pokud je navštívit toužíme, je možné zatelefonovat něco ve smyslu: Dlouho jsme se neviděli, neuděláme s tím něco, je vše v pořádku? Když po těchto větách nezazní pozvání na návštěvu či na schůzku mimo domov, je vhodné se stáhnout. Je to smutné, ale je to signál, že příbuzní o kontakt nestojí.

Opatrně s rozdáváním klíčů. Pokud máme klíče od domácnosti dospělých dětí, je vhodné si přesně stanovit pravidla, jak ho používat. Zda slouží pro odemknutí kvůli zalévání květin v době dovolené nebo k tomu, abychom tam kdykoli jen tak zašli na kafe bez pozvání. Promluvit si o tak choulostivým věcech s noblesou je velmi těžké. Ale pokud se to podaří, může se tím v rodině předejít spoustě problémů a neshod.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Klíče od bytu mladých samozřejmě máme. Ale v životě by mě nenapadlo k nim lézt na vizitu, když nejsou doma. To se přece nedělá. A chodit jim uklízet? No to snad ne!
Libor Farský
Podivné ...
Dana Puchalská
A proč tedy píšete? A nedá se to vyluštit.
Ludmila Krobotová
NEPŘEJI SI MÍT ZVEŘEJNĚNO JMÉNO A PŘÍJMENÍ POZMĚNTE TO SE MI NELÍBÍ
Ludmila Krobotová
SNACHA ROZEŠTVALA VELMI DOBRÝ VZTAH MEZI MNOU A SYNEM SYN NEVIDÍ JEJÍ CHOVÁNI PŘIŠLA S HOLÝM ZADKEM SYN MĚL DUM ZAŘÍZENÍ DĚDICTVÍ PO RODIČÍCH DALA JSEM MU VŠE PO SMRTI RODIČU BYL MAJITELEM NEMOVITOSTI 7LET OŽENIL SE PEKLO ROZHÁDALA JEHO PŘÁTELE NARUŠIL NVELMI CITOVĚ NÁŠ KAMARADSKY VZTAH OVLIVNOVALA NAM SYNA ,PROTI NÁM SAMA POCHAZÍ ZE 4 DĚTÍ MATKA 2KRAT VDOVA NEMOHU POCHOPIT JAK JI MOHLA VYCHOVAT MAJETNOSTI ,KDYŽ JSME ŠLY DO OBCHODU ZTROPILA SCENU ,VŠE CHTELA MÍT OVŠEM PLATIT NEBUDE ATD DLOHE TÉMA SHRNU NAVŠTEVY U NÁS JA MATKA UVAŘ NANDEJ NÁM VŠE A MI SI ZVYKLI KAŽDÝ TÝDEN HOTEL MAMA A DOST DOŠLO TO TAK DALEKO,ŽE OBRÁTILANÁM RODINU NAROBY ŘEKNETE SI MUŽE SI ZATO SAMA NA SVUJ VĚK VYPADAM VĚLMI DOBŘE ZAČALA JI VODIT MUJ SATNÍK SYN KOLIK TĚ JE LET ATD ZÁVOD ABY SE MI VYROVNALA Z POSTAVOU MĚ TO NEBERE MOZEK VYHODIT ŘEKLI MOJI PŘÁTELE A TAK KDYŽ CTU TYTO ŘÁDKY VYHODIT SYNA JEDINÝ ŘEKNE JEZDÍM K TATOVY NEMUŽE SE OD NÁS ODPOJIT A TAK KE VŠEMU SNACHA HAVAROVALA Z NAŠIM AUTEM A NA PARKOVIŠTI VRAZILA ,PŘED SVADBOU DO STROMU OTAHOVCE TO NEBRAL ROZUM A TO SI JI CHCE SYN VZÍT VIM ,ŽE MU VNESE DO ŽIVOTA PROBLÉ NORSKO MAROKO EGYPT DOVOLENÁ A TED EGYP KVVULI SLUNÍČKU DOVEDE HOZPRACOVAT VE SVUJ PROSPECH NEUDĚLALA JSEM PŘEPIS MAJETKU NA SYNA A NEUDĚLÁM NEJHORŠÍ,ŽE MÉ KLOEGYNĚ V PRACI PŘEPISUJÍ MAJETKY K PRODEJI ABY MOHLI STAVET DUM ATD. DLOUHÉ TÉMA K POCITUM SDÍLENÍ CO TADY ČTU OD VÁS PREJI RODICOVÉ PEVNÉ NERVY A JEDNO VÍM NAUČIT ŘÍCT NE A MILOVAT SAMU SEBE A NE DĚLAT SLUŽKU ZESTÁRNEM A BUDEME ZAVAZET MUJ OSOBNÍ ZKRÁCENÝ POPISEK ALE PŘESTO VŠE VÍM ,ŽE MILUJI SVÉHO JEDINÉHO SYNA NADEVŠE JE ZAJIŠTE A DODATEK SNAHA BYLA PRODEJ POSTA A VEMU SI K SOBĚ MATKU
Hana Rypáčková
Máme navzájem od bytů a domů klíče, ale není problém si napřed zavolat. Je třeba i vypnout alarm, takže se na návštěvu upozorníme, nebydlíme ve stejném městě. Nikdy jsem se nevrhala na práci v domácnosti druhých.
Marie Doušová
Mám klíče od dcery , které venčím psa, když je v nemocnici a má 12-ti hodinovou službu. Pokud nevenčím, nikdy bych tam nechodila bez ohlášení. Myslím , že u nás klíče nejsou žádnou komplikací. Svoje dcery miluji a nechávám jim prostor pro samostatnost a pouze pomohu, pokud vidím ,že mě potřebují. jinak se jim do života nemíchám.
Dagmar Bartušková
Naše máma měla klíče od bytu, stejně jako já od jejího. Žádné nóvum. Vždy jsme se domluvily ( my dvě), kdy přijde. Bylo moc fajn, když víte, že vás ta láskyplná náruč mámy čeká. Tolik bych jí chtěla ruce políbit za tu její vroucí lásku k nám.
František Pašingr
Nevím jak vadí nečekané návštěvy tchýně, ale k nám chodí na přepadovku pes. Syn si odemkne, vpustí psa, zamkne a jede do práce. Nás v 5:30 ráno vzbudí pes, který se chce vítat. Když se přivítá s každým zvlášť, tak ulehne a spí.
Zdenka Hillová
Je smutné ,že se nerespektují jak rodiče tak děti NIKDY opravdu nikdy bych nevstoupila do bytu bez pozvání , nebo aby o tom dcera ,nebo syn nevěděl ( zalévání květin ,když je na dovolené) pozvání na návštěvu je samozřejmost dcera i syn taky zavolají klíče máme všichni od všech
Jana Šenbergerová
Já se vdala daleko od domova a moje děti také. Tím odpadl problém s nečekanými návštěvami. Bývá mi spíš vytýkáno, že je navštěvuji málo.
Věra Ježková
Mé soukromí maminka bohužel nerespektovala nikdy. Např. včetně čtení korespondence. Bydlela blízko mě, samozřejmě od mého bytu měla klíče, stejně jako já od jejího. Někdy byla u mě doma, když mi měli přijít řemeslníci, abych já mohla být v práci. To tam pak i přes můj výslovný zákaz uklízela. (Ani jsem si radši nepředstavovala, jak mi vizitýruje skříně a šuplata.) Byly z toho četné hádky.
Margita Melegova
Kdyz jsme bydleli v dome meli vsechny deti klice i kdyz meli vlastni bydleni jinde, ale kazdy mel v dome svoji mistnost, kdyz odjeli tak jsem ji uklidila, vyprala lozni, casem jsme si uvedomovali, ze to neni v poradku, klic od bytu jsme nikdy od zadneho z nich nedostali. Po prestehovani do bytu jsme jednali stejne, je to nas byt, nase soukromi, pro ne to bylo prekvapeni, nekdy to nelibe nesli, dnes ma klic jen spravce domu pro pripad, ze by potrebovali do bytu z nejakeho duvodu.
Daniela Brunclíková
S dcerami máme skvělý vztah,považuju za přirozené,že ke mě chodí kdykoliv jim vyjde čas,nezvoní a použijí klíč,je to přece pořád v jistém smyslu jejich domov.Ale neumím si představit,že bych chodila já k nim bez pozvání,nebo ohlášení a už vůbec ne,když nejsou doma.Naopak nechápu maminky,které nerespektují soukromí svých dospělých dětí.Existuje hranice mezi starostí a péčí a nezdvořilostí.