Pivoňky, šeřík, ostrožka. Hitem se stává babiččina zahrádka
Ilustrační foto: pinterest.com a pixabay,com

Pivoňky, šeřík, ostrožka. Hitem se stává babiččina zahrádka

2. 6. 2018

Zdálo se, že mají na kahánku. Ostrožka, pivoňka, topolovka, hrachor… Dříve byly v zahradách běžné, pak zmizely. Lidé si pod pojmem zahrada představili anglický trávník a řadu tújí. Jenže klasické staré květiny a keře jsou nyní opět v módě.

Zahradníci se shodují, že v posledních letech se výrazně zvýšila poptávka po takzvaných staromódních rostlinách. Takových, které byly běžné na zahradách našich babiček, u venkovských stavení, ale třeba také v hustě zarostlých zahradách starých městských vil. Dříve totiž zahrady bývaly zelené, bujné, plné zajímavých zákoutí. Byly v nich šeříky, vajgélie a jiné velké kvetoucí keře. Stromy byly obrostlé břečťanem, v temných zákoutích bujel barvínek, všude bývaly pivoňky, vlčí boby, růže, floxy, ostrožky, topolovky. Zkrátka, na zahradách vždy něco kvetlo a jejich majitele nevzrušovalo, že trávník není zarovnaný na milimetr, že sem tam roste pomněnka, pampeliška nebo sedmikráska.

Později se stalo velkou módou budovat anglické trávníky a skalky plné miniaturních rostlinek. Později vymizely i skalky a zahrady se staly neosobní, stejné, minimalistické. Přibyly na nich však plastové či plechové bazénky a trampolíny. Prostě vypovídají o životním stylu jejich majitelů. O tom, že lidé nemají čas a žádají, aby zahrada byla takzvaně bezúdržbová. Zastřihnou túje, posečou trávník a je klid, můžou grilovat. Výsledkem je, že ubývá ptáků, motýlů, hmyzu. Nemají kde žít. Nemají ty staré husté keře, které dříve bývaly běžné.

Zdá se však, že je tu další módní vlna. Podobně jako se lidé vracejí k osvědčeným klasickým věcem například v jídle, projevuje se to i při tvorbě zahrad. Lidé čím dál častěji přicházejí na trhy, do zahradnictví a na různé akce, kde se prodávají rostliny, s jasnými přáními: Nemáte takové ty keře s růžovými srdíčky, jako mívaly babičky na zahrádkách? Nemáte obyčejné šípkové růže? Nemáte klasické červené pivoňky? Nemáte hortenzie? Dají se koupit na výsadbu pomněnky? Ano, tyto otázky nyní zahradníci slyší čím dál častěji.

Hitem se stává takzvaná babiččina zahrádka. To znamená klasické rostliny, které už téměř vymizely. Směsi trvalek, letniček, zkrátka na jaře, v létě i na podzim bohatě kvetoucí krása. Klidně mohou být nahuštěné, přerůstající jedna v druhou, zkrátka, tak trochu divočinka. Vždyť staré babičky kdysi na svých venkovských zahrádkách také zběsile nehubily chemií každou chudinku sedmikrásku.

Velkým vyznavačem klasických zahrad je například hudební skladatel a výtvarník Vladimír Franz. Ve svém domku za Prahou vybudoval zahrádku jako vystřiženou ze starých časů, na tržištích rád  beseduje s prodávajícími dámami o tom, co která kytka potřebuje. Mnohé jsou překvapené, že tento excentricky vyhlížející nepřehlédnutelný potetovaný umělec má takový zájem, ale je to tak, Vladimír Franz říká: „Nemám rád zahrady, které tvoří jen trávník a řady tújí, připadají mi jako urnový háj.“

Podobný přístup k zahradám má například fotograf Jan Saudek. Ta u domu, v němž žije, je divoká, stromy jsou hustě obrostlé břečťanem, vyznavači úhledných anglických trávníků by řekli, že je v nepořádku. Jemu se líbí. „Zahrada má být zelená, plná rostlin, motýlů a ptáků. Nechápu tu současnou módu, kdy lidé kácejí vzrostlé stromy,“ říká.

Vyznavačů stylu klasických starých zahrad přibývá. Ano, s takovými zahradami je sice více práce než s těmi, které tvoří trávníček a miniaturní skalka. Na druhé straně právě takovým zahradám sluší trochu divokosti, stav, kdy si rostliny žijí  vlastním životem, kvetou, utiskují jedna druhou, předhánějí se, která bude krásnější a voňavější. Takové zahrady kdysi bývaly. Je fajn, že se zase vracejí.

Hana Charvátová

 

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Na skutečnou babiččinu zahrádku nemohu nikdy zapomenout, zrovna dnes jsem si proto koupila červený karafiátek. Bohužel nevoní, tak jako ty babiččiny "hřebíčkové". Když jsem odjížděla z prázdnin, dávala mi babička kytici, v níž voněla i rezeda. My jsme totiž doma zahrádku neměli.
Alena Tollarová
Ještě jsem zapomněla na něžné tlamičky barevných hledíků. Ty se mi postupem času nějak ztratily, tak jsem si je letos koupila v zahradnictví.
Hana Rypáčková
Taky mám" zapojenou" zahradu situovanou na jih. A ty mavuně marně sháním dodnes. Nahrazují je různé druhy šalvějí...Zalévám horzenzie a zbylé růže. Rok od roku slunce květiny ničí, zůstávají ty středomořské.
Libor Farský
To jsou nádherné obrázky, že bych byl staromódní?
Alena Tollarová
Odjakživa jsme na zahradě měli ostrožky, orlíčky, topolovky, popínavé růže, pivoňky, kosatce atd. Táta byl vyučený zahradník. A já jsem nikdy nepřestala ty "obyčejné" kytky a jejich jemné vůně milovat.
Elena Valeriánová
Vždy jsem se snažila mít trvalkový záhon vzorně ošetřený, odkvetlé květy ostříhané, ale letos jsem řekla dost. Nechávám to tak trochu nadivoko. A budu shánět další květiny, tak jak o nich píšete. Díky za inspiraci v komentářích.
Eliška Houšková
Koupili jsme chatu se zahradou, bohužel na jižním svahu, kde pálí sluníčko od rána do večera. Zjistila jsem,že typické babiččiny letničky a trvalky zde nemají šanci, úpal a i ve stínu vedro, vše zničí. Ale moc mne inspiroval v začátcích v devadesátých letech časopis Naše krásná zahrada, díky jemu jsem se naučila mít ráda kytky, které jsem dříve nemusela, a tak kromě pivoněk, které jsou opravdu vděčné, mám na zahradě v květinových terasách kakosty, knifofie, hřebíčky, máky, šanty a šalvěje jak lékařské, tak hajní, dobromysl, která nádherně kvete, afrikány i měsíčky. Ale protože mi začalo sluníčko ničit i floxy, které mám moc ráda, zjistila jsem, že na fotografiíích zahrad v tom časopise se dost často vyskytují mavuně, ale žádné zahradnictví nevědělo, co to je. Nakonec se mi to povedlo u Starkla v koleci trvalek, a od těch devadesátých let dodneska mi bílé, červené i růžové mavuně zpestřují trvalkové záhony, semení se na možných i nemožných místech, stejně jako orlíčky. Mám zde i jiné květiny a keříky, které zde mají podmínky jako ve Středomoří.A nikonec mne potěšila dcera, která mne požádala abych jí pomohla vybudovat trvalkové záhony kolem jejich nového domu a taky i s inspirací okrasných keřů i stromů, takže i ona má krásnou zahradu, kde to žije a ve které má snad jen jednu túji, kterou tam zanechali z původní staré výsadby. Taky mi říkají, že mám džungli, ale na tom horkén svahu to přece ani jinak nejde.
Hana Práglová
Já mám takovou babiččinu zahrádku po babičce a mamince.Občas je potřeba mimo jiné vykácet nějaký strom či zlikvidovat kytky či bylinky,které se nehoráznė množí.Ale jinak nic.Pomnėnky,sedmikrásky,orsej,křivatec,sasanky...vše mi zde roste a hlavně kvete. Jednou mi návštěvník(majitel perfektně udržovaného trávníku ) mé zahrádky prohlásil,že přišel do džungle.Má odpověď byla jasná-nemusíš tu být...Ať džungle,či babiččina zahrádka...já se tu cítim dobře a to je dūležité.
Zdenka Jírová
Dano, řekla jsi přesně to, co si myslím i já.
Dana Puchalská
Konečně mají lidi rozum. Vždyť u nás v bylo dříve tohle kvítí normální. A taky byl med a i ptáčci v zahradách a bylo tam krásně.
Vladislava Dejmková
Nevím jak jsem k tomu přišla, ale jakmile jsem dostala volnou ruku rozhodovat o zahrádce, která původně patřila mé tchýni, začala jsem si systematicky měnit k obrazu zahrádek, které jsem znala ze svého dětství. Chce to čas, trochu přemýšlení a hodně práce. Kromě klasických pnoucích růží tam mám konvalinky, sněženky, petrklíče, kosatce, pivoňky, tulipány, mečíky, astry, lupiny, srdcovky, phloxy, zvonky i mnoho dalších. Vše doplněné několika trsy měsíčních jahod a záhonek s bylinkami. Budování trvalo asi 10 let.
Marie Ženatová
Díky za to, že lidé konečně přišli k poznání, že co bylo dříve normální je potřebné i v dnešní době - aby příroda mohla zase trochu žít...
ivana kosťunová
už bylo načase