Do Prahy přijel náš spolužák ze střední školy na Žižkově. Neviděli jsme se spolu půl století. Pozval jsem ho na pivo, na zdejší popraviště, Vrch svatého Kříže. Sedli jsme si do stínu a proti nám se usadila Litevka Isolda. Měla obvázanou ruku, prý vypadla z tramvaje na jiného tam upadlého muže. Za manžela měla doma trýznícího Rusa.

Jak já někde promluvím, hned se zapojí i okolí. Slovo dalo slovo a neobyčejně srdečně jsme se rozpovídali. Dal jsem jí cigáro, byla moc vděčná. Isolda měla s sebou malého syna. Ten se neobyčejně dobře bavil s mužem od vedlejšího stolu. Matka měla o kluka strach, myslela si, že to je pedofil.

Cizí chlap pomalu odešel a kluk zmizel směrem jeho odchodu. Už jsme ho ten den neviděli, i Isolda na něj asi zapomněla.

Na rozloučenou jsme si podali ruce a zulíbali se s ní. Jak to dopadlo, už nevím…

Čtěte dále:

Zážitek roku: Výpověď

Až do dnešního dne jsem byla přesvědčena, že se do čtenářské soutěže na téma "Zážitek roku"…

Zuzana Pivcová

Žižkovská bouračka

Před naším činžákem se pořád něco děje. Odpoledne jsem dojel, a už tu zase byla dopravní nehoda.…

Miloš Nekvasil

Pět smyslů – pět našich zpravodajů

To mě naučili hned na počátku školní docházky. Pět smyslů – pět našich zpravodajů. Krásné a důležité. Vzpomínám, kdy jsem se setkal s lidmi, kteří to štěstí neměli a jejich některé smysly byly nenávratně poškozeny či dokonce úplně zničeny.

Oldřich Čepelka

Já, knížka a HitHit

Že jsem napsala knížku, jsem už tady psala. Že mi ji vzali v nakladatelství Petrklíč k vydání, jsem…

Libuše Křapová

Čím se bavím já (2)

K tomuto příspěvku mě inspirovala paní Hana Šimková, která se baví výtvarným uměním. Já se bavím…

Blanka Macháčková