V jediném okamžiku
Foto: Radek Bayer

V jediném okamžiku

11. 6. 2018

Pracuje mozek vyděšených lidí jinak? Je strach nezbytnou emocí pro přežití? Je za tím něco víc?

Uběhlo více jak padesát let od události, která mnou otřásla, aniž bych byla přímou účastnicí. Syn se vrátil z jednoho výjezdu autem nezvykle brzy. Posadil se na židli v jídelně a dlouho mlčel. Překvapilo mne to, protože obvykle přišel, prohodil pár vět a šel do svého pokoje. Po delší chvíli řekl : „Mami, neumíš si představit, co jsem prožil.“ A vyprávěl o chvíli, kdy sjížděl strmou silnicí z Dubí a v jedné zatáčce mu selhaly brzdy. Byl to jen zlomek vteřiny, možná vzduchová bublina v brzdové kapalině nebo jiná technická závada, ale naštěstí po několika sešlápnutích byly brzdy opět funkční. 

Proč se o tom zmiňuji? Byla jsem šokovaná nejen možností ztráty syna, ale překvapila mne jeho otevřená zpověď o tom na co v kritické chvíli myslel.  Neměl strach z toho co bude následovat pokud nezvládne řízení, jen si vzpomněl na nesplněné sliby, které dal přátelům. Podrobně popisoval pocity a já cítila, jak se postupně uvolňuje a zbavuje zbytků stresu z prožité krize. Tiše jsem naslouchala a přemýšlela o tom, co všechno se mohlo stát a naštěstí nestalo. Jen anděl strážný měl trošku poraněná křídla.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Děkuji všem za přečtení, komentáře i *****. Přeji všem hezké dny bez nepříjemných zážitků. Věřím, že za podobnými situacemi je něco víc.
Jana Šenbergerová
Uf! Přemýšlím o těch třech otázkách v úvodu. 1. Myslím si, že ano. Někdy bývá natolik ohromen, že je schopný té nejlepší možné reakce, jindy ochromen a je řada na intuici. 2. Pokud jde strach ruku v ruce s prevencí, pak snad ano. V okamžiku ohrožení je třeba odvahy. 3. Jsem si jistá, že je za tím mnohem víc, než si dovedeme představit nebo lépe řečeno připustit.
Věra Ježková
Velice působivý článek. Jak málo slov stačí...
ivana kosťunová
Dano, přesně tak to bylo...
Dana Puchalská
Dovedu si to představit. Sama jsem prožila něco podobného. A je zvláštní že jsem byla ledově klidná a vše mi došlo později a to bylo šílený. Už nic takového nikomu nepřeju.
Libor Farský
Ufffff !
Marie Ženatová
I já když mám nějakou větší krizi, tak se dokáži trochu uvolnit a trochu se jí zbavit jen vypsáním do svého deníku - právě to potřebuji dnes udělat...
ivana kosťunová
Mám podobný zážitek - dostala jsem smyk dodnes nevím proč- snad navátý písek to byl. Vůbec nevím, jak se mi to podařilo zvládnout, skončila jsem v protisměru asi 30cm od příkopu a nejbližší auto stálo asi 10 m ode mne a za ním sledovalo můj boj na silnici ještě dalších 5 aut. Pocity jsem neměla žádné.Bylo to přesně naopak- jako by mě někdo vypnul a jednal za mne. Teprve když jsem už bezpečně stála a řidič prvního vozu se mě přišel zeptat, jestli jsem v pořádku , vrátila se mi zpět moje ustrašená dušička a měla jsem největší starost, jestli se v protijedoucích autech někdo nepotloukl, jak museli prudce zastavovat. Naštěstí ne. Ten zvláštní pocit si taky pamatuju, asi ještě nebyl můj čas. Díky za tvůj článek, který mi tehdejší emoce znovu připomenul.
Zuzana Pivcová
Kdysi tu byl, Jano, článek, co nejvíc mrzí umírající lidi. A mezi tím byly právě třeba nesplněné sliby nebo nesrovnané křivdy. Váš syn měl v tu chvíli nakročeno na druhý břeh a toto mu prolétlo hlavou. To bylo víc než vyděšení. Díky za emotivně silný článek.