Dovolenkové desatero: Aby cestování bylo fajn
Ilustrační foto: pixabay.com

Dovolenkové desatero: Aby cestování bylo fajn

10. 6. 2018

Na některou dovolenou člověk vzpomíná s nadšením, na některou by raději zapomněl. To, že se něco nevydaří, ovlivňuje mnoho faktorů, ale mnohdy v tom hraje roli i špatná příprava.

Zkušeností cestovatelé se řídí osvědčenými pravidly. A je v podstatě jedno, jestli jde o zájezd s cestovní kanceláří nebo dobrodružství na vlastní pěst.

1. Googlujme.
Vyhledávání co nejvíce informací na internetu o místě, kde se chceme ubytovat, je naprostou nezbytností. Nestačí věřit stránkám hotelu nebo katalogům cestovek. Ideální je zadat si jméno a adresu ubytovacího zařízení přímo do vyhledávače a mnohdy se budeme divit, že z domku sto metrů od pláže se najednou na mapě ukáže být domek u silnice vzdálené od pláže metrů pět set.

2. Čtěme recenze.
Psaní recenzí na internetu je výborný trend a může při rozhodování, kam cestovat, hodně pomoci. Nyní je už vlastně podezřelý hotel, který žádné recenze nemá. Někteří lidé píší recenze velmi kvalitní, takové, které dalším cestovatelům mohou při rozhodování výrazně pomoci. Takže by mělo být samozřejmostí před zaplacením každého zájezdu či přímo  hotelu nebo apartmánu, prohledat různé stránky s recenzemi, co tam o daném místě a ubytování lidé, kteří tam byli, napsali. A to, pokud možno, nejen v češtině, ale i v angličtině či jiném jazyku, kterým vládneme.

3. Nevěřme.
Takže, když už víme, že recenze mohou pomoci, nezapomínejme, že zároveň mohou být subjektivní a nepravdivé. Zkrátka, že nějaká věčně nespokojená turistka může pohanit hotýlek, ve kterém bychom ve skutečnosti byli naprosto spokojeni. Jsou lidé, kterým vadí zeleň na terase i  málo zeleně na terase, hluk z nedaleké restaurace i to, že v blízkosti není žádná restaurace. Jestliže je negativních recenzí hodně a jsou na podobné téma, je hodně pravděpodobné, že s místem opravdu něco není v pořádku. Jestliže ale stejný hotel padesát klientů pochválilo a jeden totálně pohanil, ten jeden klidně může být majitel sousedního hotelu, který má menší kšeft a závidí tomu úspěšnému. Takových případů se už odhalilo hodně a některé už dokonce skončily i před soudem.

4. Vyjasněme si, co chceme.
Zda chceme co nejvíce vidět nebo ležet na pláži. Zda si chceme večer číst na terase v tichu knížku, nebo večer vyrážet na rušnou promenádu okukovat obchody a ochutnávat drinky. Podle toho volme místo pobytu. Seriózní cestovní kancelář toto vše nyní klientům říká, vysvětluje, ukazuje na snímcích či videích. Zkrátka, jasně a podrobně formulujme, co od zájezdu očekáváme. Právě takové klienty mají cestovní kanceláře i majitelé ubytovacích zařízení nejraději. Tedy ty,  kteří si předem vyjasnili, co chtějí.

5. Nebojme se.
Přesněji, nebojme se říct, že nám vadí děti. Pokud nám vadí, není na tom totiž nic špatného či nevhodného. Čím dál více lidí nyní žádá takzvané adults only hotely, tedy hotely určené jen pro dospělé. A mnoho cestovních kanceláří je má v nabídce, stejně jako mají v nabídce rezorty zaměřené svými službami především na rodiny s malými dětmi. Je hloupé trpět na dovolené tím, že v jídelně křičí dvacet dětí a na pláži nám co pět minut na hlavě přistane balón, jen proto, že nám bylo trapné přiznat veřejně, že preferujeme dovolenou v hotelu, kam děti nemají přístup.

6. Ujasněme si finanční možnosti.
Je dobré předem si přesně říct, kolik chceme na dovolené utratit. Zda si plánujeme dávat drinky, kupovat suvenýry, vyrážet na výlety. Nebo naopak nám jde především o koupání, o odpočinek a žádné velké finanční výdaje neplánujeme. Je dobré si to navzájem ujasnit zejména tehdy, pokud jede více lidí, ať už kamarádky nebo několik manželských párů společně. Je to lepší, než aby pak docházelo k trapným situacím, kdy jednomu páru připadá zbytečné dát šedesát eur za výlet lodí, případně si to nemůže dovolit, zatímco druhý pár trvá na tom, že tou lodí musejí jet všichni společně a že šedesát eur přece není vysoká částka.

7. Kartu sebou.
Vezměme sebou platební či kreditní kartu, přestože jsme přesvědčeni, že na ni na dovolené nesáhneme a jsme vybaveni dostatečnou hotovostí. Nikdy nevíme, co se může stát, jaká nepříjemnost nás může potkat. Platit kartou je dnes možné téměř všude a dostat se do maléru jen proto, že člověk den před odletem utratil poslední eura a pak mu ujel autobus na letiště a už nemá na taxík, je fakt zbytečný stres.

8. Buďme off-line.
Pokud jsme domluveni s rodinou, že jim dáme vědět, že jsme dorazili v pořádku, udělejme to. A tím skončeme. Neustálé kontrolování mobilního telefonu, případně připojování se k wi-fi ihned po příjezdu, svědčí o tom, že člověk od dovolené neočekává  změnu obvyklého režimu. Naznačuje to, že vlastně po dovolené netoužil, když se chová stejně jako by byl doma či v práci. Cestování má smysl, pokud nás vytrhne ze stereotypu, z běžných starostí, přeruší kontakt s lidmi, se kterými se denně vídáme či kontaktujeme. Jestliže si budeme denně posílat maily a textovky s lidmi, se kterými to děláme doma, není to změna, není to nastolení jiného rytmu. Není to dovolená.

9. Připravme se na malér.
Nikdy neuškodí napsat si či uložit do telefonu kontakty na velvyslanectví, na pojišťovnu, na záchranku, zjistit, jaké telefonní předčíslí se ve které zemi používá, jak se tam dovoláme, kam potřebujeme. Když cestujeme na vlastní pěst, má to být samozřejmost. Když s cestovní kanceláří, nespoléhejme, že pokud dojde k maléru, je tam její delegát. Ten sice pomůže, ale nezapomínejme, že bychom vždy měli zůstat samostatně myslícími bytostmi, schopny vlastního rozhodování.

10. Nesrovnávejme.
Do cizích zemí jezdíme proto, že je to tam jiné. Zapomeňme na tolik časté tendence neustále vše srovnávat s tím, na co jsme zvyklí z naší vlasti. Ano, pivo je v Řecku jiné, káva je v Turecku jiná, vepřo knedlo zelo v Egyptě nedělají, a rizoto je v Itálii úplně jiné než to, které si děláme doma. Neznamená to, ale že naše jídlo a pití je lepší. Může to znamenat, že nám více chutná. Nebo nám naopak více chutná do egyptské či řecké. Každopádně je na dovolené mnoho věcí jiných a jezdíme na ni přece proto, abychom je poznali. Je ale poněkud legrační a pro okolí otravné, když pak někdo tráví  čas v hotelové restauraci s hlasitými komentáři typu: Mámo, chápeš, proč ti Řekové rvou do všeho tolik koření, vždyť se to nedá jíst.

 

Hana Charvátová

 

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.