Hurá do Bulharska
Ilustrační foto: ingimage.com

Hurá do Bulharska

23. 6. 2018

Ať chceme či ne, k létu zkrátka patří cestování víc než k jiným obdobím roku. Dnes už je běžné zaletět si za velkou louži kdykoli, ale dřív jsme měli dovolenou u moře spojenou výhradně s létem a hlavně jen s omezeným výčtem destinací. Tak schválně. Co všechno se vám vybaví, když se řekne Bulharsko?

Černé moře, Zlaté písky, Slunečné pobřeží… Je konec let šedesátých, trávíme rodinnou dovolenou v Burgasu. Černovlasý mladík s rašícím knírkem. Jmenoval se Krsťa. Šestnáctiletý vnuk majitelky domu, kde jsme ubytovaní. Piluji s ním příležitostně povinný bratrský jazyk a on se zamiluje. Ještě mi není patnáct. On stojí v noci pod oknem a tlumeným hlasem opakuje: „Chanka, amazonka majá, ja lubljú těbjá!“ Můj mladší bratr se může potrhat smíchy, zatímco můj tatínek pobouřeně žaluje Krsťově babičce. A já to musím překládat do ruštiny. Dost frustrující. Stará paní kroutí záporně hlavou, když souhlasí, a výrazně přikyvuje, když říká ne. Přinese nám jako odškodné hustý domácí jogurt a úžasná rajčata ze zahrádky. Místní broskve jsou veliké jak dýně a plné šťávy. A taky dodnes cítím omračující vůni růžového oleje. Blgarska roza. Nezbytný suvenýr v dřevěných, ručně malovaných dózičkách. Balkánská hudba, keramické džbánky s bílou glazurou, šopský salát..

Ale nejlepší šopák jsem jedla v bulharském restaurantu Varna v Brně na Solniční. Představte si, že jsem šla nedávno kolem a ta restaurace tam pořád je! Na stejném místě už nejmíň čtyřicet let…

Nevím, jestli se letos nechystáte třeba do Thajska, ale nabídky zájezdů k Černému moři jsou určitě mnohem výhodnější. Možná by stálo za to oprášit vzpomínky a porovnat služby na plážích našeho dětství, co říkáte?

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Novotná
Bulharsko, nejlepší dovolené. Byla jsem mladá, měly jsme s holkama dobrou partu, později, ještě stále mladá, ale s dětmi v kempu hned u moře, kde byly vlny na houpání, večerní procházky kolem moře, tance, večeře v restauracích za Talony, a hlavně 14 dnů zážitků.
Alena Tollarová
Na dovolené v Bulharsku jsem byla jen jednou, a to až tak asi před deseti lety. Neměla jsem co oprašovat, ale tehdy jsem poprvé letěla letadlem a koupala se v moři. Předtím jsem nějak nechápala, co na tom lidi mají. Ale od té doby už to vím a těším se na září.
Zdenka Jírová
Moje vzpomínky na dovolenou v Bulharsku se od těch Vašich hodně liší. Popsala jsem je v článku Proč nesnáším lečo aneb Vzpomínka na srpen 1968. Věřím, že se tam vše už změnilo k lepšímu, ale už jsem tam nikdy nejela.
Marie Ženatová
Manželův podnik měl na Slunečním pobřeží stanovou základnu, takže do Bulharska jsme letěli poprve v roce 1981 s naší dívenkou a v roce 1983 už se všemi třemi dětmi - všechny závodně plavaly, takže pobyt u moře byl pro ně něco ohromujícího. Do starobylého Nesseberu jsme chodili pěšky, děti si užily i cestu vláčkem a všichni cestu lodí - raketou do Varny. Tehdy jsme neměli ještě ani televizi, ale ten výlet do Bulharska byl pro nás všechny lepší než právě ta televize. S dětmi jsem jezdila na kolech do blízké vesničky pro melouny - byly tam velice levné... Plavání v moři jsme si skutečně tehdy všichni moc užili a já se hned první den vrhla do vln i když byla vyvěšena černá vlajka, ale plavčík mi tak vynadal, že jsem si to už nikdy víc nezkusila, síla vln byla skutečně závratná...
Dagmar Bartušková
...opr. ... příletu...
Dagmar Bartušková
Ano, člověk nesmí zapomínat, jaké to tenkrát byly časy, kdy Černé moře po příjezdu do vlasti bylo ještě černější...
Dagmar Bartušková
Jedno nádherné léto, kdy jsem s potomkem letěla od zaměstnavatele na čtrnáctidenní pobyt na Sluneční pobřeží. Nikdy nezapomenu, když malý synek, sedící v letadle u okna zvolal: "Mami, moře!" . Měla jsem slzy dojetí. Náš bungalov stál u písčité pláže v blízkosti hotelu, kde byla polopenze. Užívali jsme si moře, jezdívali vláčkem do starobylého Nessebaru a na výlety lodí. Sbíránimušle, synek se vozil na velbloudech a oslu. Byla jsem mladá, půvabná blondýna a bulharští muži se mohli přetrhnout. Ale vyhrál to Brano, mladý a urostlý Jugoslávec, který nás vyvážel svým červeným cabrioletem až do Sofie. A večery - ty neodmyslitelně patřily tanci, vínu a zpěvu. Nezapomenutelné východy slunce, a sbírání mušlí... Po nástupu do práce přišla sprcha - stížnost na mé chování v BLR, které se neslučovalo s morálkou socialistického člověka. Hned jsem věděla, která bije. Na svou obhajobu jsem řekla, že tento vysoce postavený funkcionář z naší velké skupiny, který mě udal, to na mě bral a byl po několikáté odmítnut. Uražená ješitnost. Nadrizeny řekl jen: "Aha, rozumím!!" Tím se vše uzavřelo, a já si mohla konečně užívat ve vzpomínkách ten blahodárný pobyt u moře! :-)
Jana Šenbergerová
Bulharsko znám jenom z doslechu. Nikdy mě nelákalo, ani neláká, ale musím přiznat, že není jediné, které tak vnímám.
Dana Puchalská
Manžel tam jezdil s rodiči ještě když byl kluk. Tenkrát tam ještě bylo málo velkých hotelů. A hrozně rád vzpomíná na to, jak se potápěl a chytal ryby. Ale mně osobně Bulharsko nikdy nelakalo. A ani teď.
Věra Ježková
Nevybaví se mi téměř nic. Kromě základního zeměpisného povědomí. Vzhledem k tomu, že v létě bych nikdy nejela na dovolenou k nějakému „jižnímu“ moři, nebyla jsem ani v Bulharsku, ani v zemích někdejší Jugoslávie.
Miluše Hasenohrlová
Hani, zítra už budu mít tu možnost porovnat a oprášit vzpomínky před 34 lety a nyní.Už se na to těším.
Zuzana Pivcová
Hani, to mi připomnělo mou někdejší letní lásku v Rumunsku. Krásný mladík se jmenoval Florin a naše konverzace byla směsicí všeho, co jsem se do té doby trochu naučila. Z Bulharska jsem byla jen služebně na skok v Sofii. Tam jsem se i teď, alespoň s taxikářem, domluvila trochu rusky. A k moři? To spíš už ne.
Libor Farský
Také mám velmi podobné romantické vzpomínky - ze svých studentských let. Také na jediné uplatnění ruštiny, která byla sice povinná jako maturitní předmět ve všech státech RVHP, ale na př. v Maďarsku nebo NDR bylo úplně zbytečné pokoušet se domluvit.
Blanka Macháčková
Přesně tak. Oprášit vzpomínky a porovnat. Nejen služby, ale i vztahy v běhu času.