Babička nechce hlídat. Problém hlavně o prázdninách
Ilustrační foto: ingimage.com

Babička nechce hlídat. Problém hlavně o prázdninách

25. 6. 2018

Čím dál více mladých lidí si stěžuje: Babička nám nechce hlídat děti. Pomalu, ale jistě totiž padá představa mnohých rodin, že babička či dědeček musí být kdykoli připraveni postarat se o vnouče.

Tady je odposlechnutý hovor dvou žen ve věku něco po třicítce:

„Tak si představ, že na ten wellnes víkend nejedeme, protože máma odmítla pohlídat děti. Řekla, že jsem jí to měla oznámit v předstihu, že už o víkendu něco má. Takhle mě vypekla vlastní máma.“

„Moje je úplně stejná. Dokonce odmítla hlídat moje dva kluky a dvě holky mé sestry najednou. Řekla, že čtyři děti prostě nezvládá, že ji z nich minule bolela hlava.“

A třetí dodala: „Holky, já si vždycky myslela, že babičky jsou od toho, aby nám pomáhaly s dětmi a ne aby chodily na výlety a do kaváren s kamarádkami. Ta moje pořád někde lítá a dokonce mi řekla, že když jsem si dítě pořizovala, měla jsem počítat s tím, že to obnáší fakt, že budu muset být doma a nejezdit po výletech. Naštvala mě tak, že teď spolu nemluvíme.“

„Dříve, když šla žena do penze, automaticky se předpokládalo, že má spoustu času a hlídání vnoučat se stane její životní náplní. Jenže dnešní šedesátnice a sedmdesátnice žijí život, jaký dříve žily ženy ve čtyřiceti, to znamená, že mají mnoho zájmů a aktivit,“ připomíná psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy stárnutí.

Kateřina Dvořáčková, která pracuje v jedné pražské mateřské školce, potvrzuje: „Často slyším, že si maminky stěžují, že jim tchyně či mámy nehlídají děti tak často, jak by si představovaly.“

V jedné ostravské rodině nedávno došlo k velké rozepři. Syn požádal mámu, aby k nim dvakrát týdně odpoledne jezdila do bytu postarat se odpoledne o děti, když se vrátí ze školy. Tak od jedné hodiny do šesti večer, aby tam pobyla. Důvod: Jeho žena se přihlásila jednou týdně na francouzštinu a jednou týdně jezdí na druhý konec města cvičit jógu. Takže se v úterky a čtvrtky dostane domů až večer a on se vrací z práce každý den až kolem páté. A děti ve věku devět a deset let přece nemohou být dvakrát týdně celé odpoledne samy. Pětašedesátiletá paní Klára odmítla. Vysvětlila synovi, že cestovat dvakrát týdně přes celé město tam a zpět je pro ni únavné. Řekla, že děti kdykoli ráda pohlídá, pokud je přivezou k ní domů. Bydlí v malém domku v jedné obci blízko Ostravy, dopravní spojení je tam komplikované, autem nejezdí. „Prostě se necítím na to, štrachat se dvakrát týdně tak daleko. Pokaždé bych se vracela domů až v sedm. A já už se od půl sedmé dívám na televizi, mám tam oblíbený seriál Ulice,“ vysvětluje.

„Tak tobě je milejší seriál než tví vnuci,“ rozzlobil se syn Jiří.

Snacha se naštvala a kurz jógy zrušila.

Korunu všemu dodala její matka, tedy Jiřího tchyně, která žije ve Strakonicích: „No vy jste chudáčci, to je škoda, že nebydlím blíže, já bych vám ty zlatíčka hlídala celé dny. Klára je rozmazlená panička, která myslí jen na sebe, to je mi jasné od prvního setkání.“

Bohužel, někteří lidé si myslí, že prarodiče jsou přístroji, které fungují podle toho, jak si je naprogramujeme. Když je třeba postarat se o dítě, stačí zavolat a babička či děda mají ihned vyrazit.

Dříve to tak bývalo, považovalo se to za normální. Potíž je v tom, že normální to částečně je. Ano, je normální, že babička a děda mají rádi svá vnoučata, těší se na ně, chtějí s nimi trávit čas. Normální však je, když se sami rozhodnou, kdy to bude. Nenormální je, pokud si mladí lidé myslí, že prarodiče jsou něco jako pečovatelská služba na zavolanou.

Ostatně, existuje spousta starších dam, které naopak vnoučata nemají nebo mají ta svá hodně daleko a hlídaly by děti moc rády. Proto vzniká čím dál více agentur, které nabízejí takzvané babičky na hlídání. Jsou mnohdy žádanější než studentky, protože lidé od starších žen očekávají přece jen více zkušeností a racionálnější přístup k dětem.

Takže mnoha rodinám nezbývá než si zaplatit cizí „babičku“, zatímco ta vlastní sedí na kávě s kamarádkami nebo šla na výstavu, do divadla, na výlet.

Je to špatně? Je to dobře? Každý ať si na to udělá názor sám. Každopádně je to pozitivní zpráva, protože dokazuje, že dnešní lidé vyššího věku si nenechají diktovat, jak mají žít, co mají dělat, co se takzvaně má či nemá.

A na závěr trochu čísel. Z průzkumu z roku 1991 vyplynulo, že sedm seniorů z deseti si tehdy myslelo, že rodiče mají pro své děti udělat takzvaně všechno, to znamená až budou dospělé, hlídat jim vnoučata a to kdykoli a také v případech, kdy jsou sami nemocní či unavení. Ovšem v roce 2008 si v dalším průzkumu toto myslela už jen polovina dotázaných seniorů, druhá polovina rozhodně nepovažovala pomoc s vnoučaty za povinnost či samozřejmost. V poslední době podobný průzkum neproběhl, ale jeho výsledky by jistě byly zajímavé.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Slavíková
Paní Halátová, já neznám vás, vy neznáte mě a nehodlám na tom nic měnit. To, že matky pomáhají svým dětem je samozřejmé. Mé matce i mé tetě pomáhala moje babička, moje matka pomáhala mě i bráchovi já pomáhám svým dětem a přijde mi to naprosto přirozené. Paní Zahradníková napsala svůj názor, já jsem napsala svůj a počet vašich sourozenců s tím nemá nic společného. A co se týče lítosti - nechte si ji pro toho, kdo ji potřebuje. Já to nejsem.
Věra Halátová
K té rozhořčené poznámce Jany Slavíkové podotýkám, že rozhodnutí mít děti sebou nese i to, že děti budou dvě, někdy i tři a dokonce čtyři. A je to rozhodnutí a odpovědnost a povinnost rodičů, nikoliv prarodičů. Když jsem se rozhodla mít děti, ani mne nenapadlo, že bych se nejdřív zeptala své matky, zda by mi je hlídala. To bych se musela stydět. Moje matka měla celkem pět dětí v rozmezí pěti let - a ta poslední byla dvojčata. Zvládla to bez babiček, bez dědečků, bez automatické pračky, bez myčky nádobí, bez papírových plenek. Jestliže má paní Slavíková nějaký životní problém, je mi jí skutečně líto, ale ta Jana Zahradníková, ta za to nemůže. Ta jen napsala svůj osobní názor. Svoje problémy si musí paní Slavíková vyřešit sama ve své rodině.
Jana Slavíková
K příspěvku Jany Zahradníkové - 26.6.12:51 "Když mladí nestíhají a nezvládají péči o vlastní děti, proč si je pořizovali?" Copak se při "pořizování dítěte" dá všechno odhadnout? Že místo jednoho se uhnízdí dvě vajíčka? Že třeba jedno dítě nebude v pořádku a bude vyžadovat větší péči? Kdyby se všichni řídili příspěvkem této dámy, s největší pravděpodobností by si žádné děti "nepořizovali", protože člověk míní a příroda mění.
Marie Ženatová
Od tří dětí žijících v manželství se nám narodilo celkem 9 vnoučátek. A všech jsem si přímo užívala - nejvíce nejstarší vnučku, tu jsem měla do jejích 5 let, právě zítra jedu na její druhou promoci do Brna na právnickou fakultu, už je mnoho let zaměstnaná, studovala dálkově... Dnes mi odpoledne přijdou dva menší vnuci od syna, v pátek mi přijdou s velmi hezkým vysvědčením 4 vnoučátka, moc se na ně těším, tak jako na všechny výlety s nimi. Už mi pomalu odrůstají, takže když jsem byla minulý týden na zájezdě se seniory v Českém ráji, tak mi 14letý vnuk posekal celou zahradu - mám to jako dárek k blížícím se narozeninám. Když mám problém na počítači, tak mi ho pomůže odstranit, tak jako ostatní vnoučátka mi hodně už v mém věku 72 let pomáhají. A když jsem měla před měsícem náhlý větší zdravotní problém, tak mi po zavolání dospělý vnuk - spoluvedoucí skautu, poskytl velmi rychle první pomoc a ihned zavezl do nemocnice a vyčkal tam se mnou, až se problém vyřešil - za to ho obdivovala i sousedka - zdravotní sestra... S těmi mladšími vnoučátky píši občas úkoly, učím je skákat školku se švihadlem, chodím s nimi na kluziště, hrajeme stolní hry, jsme na hřišti a prázdninové výlety máme také zajímavé. Svých aktivit mám dost, ale vnoučátka byla a jsou pro mne vždy na tom nejpřednějším místě, protože život s nimi to je pro mne veliké obohacování. S vnoučátky vidím svět jejich očima a zážitky, které mám s nimi mne přímo omlazují a nedovolují rychle stárnout...
Hana Rypáčková
Vždy jsme skloubili svoje prázdninové zájmy s pobytem vnoučat s námi na půjčených chalupách a poznávali různé zajímavosti pěšky i na kole. Bylo to moc hezké. Když teď hlídám sama jedno dítě, vejškrabka, víc mne to unaví než s těmi šesti dětmi ve dvou. Je pravda, že jak mohu, tak vyhovím a pohlídám. Musí se ovšem plánovat, a nemoc se naplánovat nedá. Druhá pravda je, že mně má vnouček velmi rád a je to tím, že s ním jsem často už od dvou let. Letos o prázdninách ho mám zase tři týdny...Taky mně děti zase pohlídají psa a mohu bez něj na cesty. Jak si to zařídíme, takové to máme. Nelíbí se mi, když se pak za zády pomlouvá.
Růžena Kuželková
Přidám taky "trošku do mlýna" možná,že se budou zdejší babičky "ošívat",ale mám nejmladšího vnuka teď je mu 12 let a rád o prázdninách si vyjede se mnou na výlet:Nyní ČD nabízí týdenní,či dvoutýdenní jízdenky,které nestojí "hafo" a udělají službu,neboť se můžete podívat na pěkná místa v ČR a vnoučata tím pádem nebudou hledat Ostravu u Českých Budějvic,nezávidím dětem,které jezdí k moři,ale můj vnuk je už natěšený až spolu vyrazíme(letos - Hr.Králové,Harachov,Fr.lázně,Kadaň ,Praha,ˇokolí Českých Budějovic a pak se ještě uvidí.Je mi skoro 70,zdravíčko jakž,takž,ale toto si nenechám ujít.Máme si co vyprávět a prakticky z těchto výletů žijeme do příštích prázdnin.Přeji všem babičkám a dědečkům,aby jejich vnoučata měla hezké vzpomínky na babi s dědou a obráceně.hezké léto všem
Radana Chybová
Ono to bude i dobou.Moji prarodiče v šedesátých letech byli záhumenkáři,kteří nemohli opustit pole ani zvířata.Můj děda byl za první války v Rusku,ale nikdy nebyl v Praze.Z Moravy by museli cestovat šest hodin vlakem....ale když jsme k nim přijeli na prázdniny,byly to prázdniny jako z televizní inscenace.Když se stala babičkou v devadesátých létech moje maminka,byla to emancipovaná řidička,která se na vnoučata třásla a hlavně bydlela v sousední čtvrti. Hlídala přímo snově.Taky byla od 57 let v důchodu. Nu,já do důchodu půjdu později,vnučku mám maličkou ,mám-li volno,ráda pohlídám,ale jako pracující žena mám svá omezení.Na druhou stranu se současní mladí rodiče nebojí brát malé děti na akce,na které jsme my buď děti odložili k prarodičům nebo si na ně nechali zajít chuť. Řekla bych,že je to o komunikaci,vyjasnit vzájemná očekávání,aby se necítili všichni ukřivdění.
Jana Zahradníková
Když mladí nestíhají a nezvládají péči o vlastní děti, proč si je pořizovali? To nevěděli,co mateřství obnáší? Vnoučata pohlídám opravdu ráda, ale nesmí to být pravidlem. Taky bych nezvládla jich víc najednou,vím,kde mám hranice. O vnoučata se bojím víc než o vlastní děti a tak je to náročnější. Ale v každé rodině to je nastavené jinak.
Jana Gondášová
To je individuální, někdo má svůj život i v důchodu, někdo se soustředí na rodinu, pokud jsem požádána ráda vyhovím, ale musím být v pořádku a chtít, nemyslím,že má někdo někoho víc rád, když mu dělá služku, pokud to tak někde je, nehnula bych prstem
Jana Slavíková
Kromě tří školek mají všechny celé prázdniny zavřeno, vč. speciální, do které chodí můj vnuk. Takže nezbývá nic jiného, než abychom s druhou babičkou pomohly. A doufáme, že vnučka přijme chození do "cizí" školky. Jsou to čtyřletá dvojčata, chlapeček s vývojovou dysfázií.
Zdenka Hillová
Vždy záleží na domluvě hlídala jsem a ráda ( čas tak utíká vnoučata jsou veliká )
Vladislava Dejmková
Každý člověk má právo na svůj názor i na to, jak si zařídí svůj život. Osobně si myslím, že je všechno o dohodě. Pokud děti potřebují hlídat vnoučata, prostě se zeptají, zda bych byla ochotná a zda se mi to hodí. Pokud to nejde, tak to klidně odmítnu. A oni to klidně a bez emocí přijmou a zařídí se podle toho. Pokud chci něco já, také se jich otevřeně zeptám. Vnoučata mám zatím dvě a hlídám je ráda. Není to jen o hlídání, myslím si, že nás to vzájemně obohacuje a přináší nám to hezké společně strávené chvíli. Jasně, že se pak cítím více unavená než obvykle, ale dělám to ráda. I mně pomáhaly s dětmi babičky a fungovalo to podobně.
olga skopanova
Jen bych chtěla za sebe říct že já mám nejrůznější aktivity ne proto že jsem to četla v časopise ale proto že mě to hodně baví a myslím že po tom co jsem vychovala 3 děti na to mám právo.
Jana Šenbergerová
Byla jsem na tom podobně jako teď moje dcera. Bydleli jsem daleko od rodičů, takže nám děti hlídala cizí paní za úplatu, pokud byly nemocné. Nechodili jsme do kina ani do společnosti, dokud nebyly děti dost velké, aby mohly být samy bez dozoru. Na prázdninách u babiček nebyly nikdy. Dokud jsem byla mladší, jezdila jsem za svými vnoučaty a ta pobývala u nás o prázdninách. Kdyby to bylo blízko, určitě bych pomáhala víc. Teď už se na dlouhé cestování necítím a myslím, že mám také nárok konečně žít podle svých představ.
Lucie Stará
Inu, nehlídejte. Pak se ale nedivte, že Vás vnoučata nechtějí navštěvovat a jste pro ně prakticky cizí lidé. Moje máti nás nechala do 6ti let u babičky, ta nás defacto vychovala. V přítelově rodině to bylo nemlich to samé. No a teď když mají dámy plnit roli babiček, tak svorně tvrdí, že mají svůj život a svoje aktivity (zřejmě vyčetli z časopisu, že takhle se to teď dělá a je to děsně moderní). Říkám jim "generace, která nevychovala žádné děti" a rozhodně to nejsou ojedinělé případy. Víte milí prarodiče, ty děti vás potřebují, rodiče to sami nezvládnou (tedy zvládnou, ale...). A děti se nikoho neptají, jestli má jiné plány. Myslím si, že pomoci s dítětem do jeho 4 až 5 ti let je v zájmu všech, nehledě na to, jaká omezení to komu přinese...
Danka Rotyková
Souhlasím s Vámi se všemi a děkuji Atrep Petrové za tak pěkný příspěvek. Já taky ještě nejsem babička, ale moc dobře si uvědomuji, že zřejmě nebudu mít tolik energie jako teď v 62 letech. Dříve měly babičky nárok na důchod o několik let dříve a rodiči se stávali mladí okolo 20 let. Dnes se založení rodiny odkládá, na což mají mladí samozřejmě právo. Ale my dříve narození se pak stáváme prarodiči v letech, kdy už bychom potřebovali spíše klid.
Ivana Krabíčková
Dnešní rodiče nevedou děti k samostatnosti. Div, že je nevozí na střední školy! Dříve šlo dítě do první třídy samo, po škole doma zatopilo )uhlím), napsalo úkoly, splnilo pracovní povinnosti vůči domácnosti a šlo ven za kamarády s hodinkama a klíčem na krku. Dnes před školou kolony aut - nikdo nezvládne cestu sám pěšky, po škole žáci v družině do pěti, kroužky, rodiče vyzvedávájí. Každé dítě školou povinné bymělo zvládnout se o sebe doma postarat a vyčkat návratu rodičů stejně jako by mělo zvládat samostatný pohyb v okolí svého bydliště.
Zuzana Pivcová
Ještě dodám, že jsem měla sestřenici, která svého synka v předškolním věku dávala dlouhodobě do péče pratetě, už dost v letech, ale čiperné a starostlivé. Tu pak ovšem i před klukem kritizovala a přímo jí nadávala, protože se jí její metody nelíbily. Tak to je pak "na zabití".
Atrep Petrová
Já tedy nejsem babička, ale mám děti. Musím říct, že i se sourozenci se o toto přeme. Dle mého jsme si děti pořizovali my, tedy se o ně máme starat my. Naši rodiče už vychovali nás, a ano, že nás dávali k babičce, to ano, ale když jsme chtěli a taky musela říct babička nejednou stop, když se nás tam sešlo 4 a více vnoučat a ještě bydlela s dědou v rodinném domě. Dnešní senioři žijí většinou v paneláku, co tam asi tam mají s dnes většinou hyperaktivními vnoučaty dělat...V neposlední řadě pak, copak naši rodiče mají ještě nějakou povinnost starat se o naše děti? No, možná my spíš máme povinnost starat se o ty naše rodiče a ne ještě po nich chtít či si někdy dokonce nutit a říkat jim, co má správná babička dělat...Lituji všechny babičky a dědečky, kteří mají takové děti a všem říkám, že každý máme svůj život a každý má právo žít život takový, jak si sám přeje a nikoli jak mu jiný diktuje.
Zuzana Pivcová
Vnoučata nemám, tak mluvím jen teoreticky. Záleží určitě na tom, jak to mají v jednotlivých rodinách vztahově oboustranně nastavené ve smyslu Brát a Dávat.
Odeta Doubravská
Proč by měli prarodiče hlídat vnoučata ? Svoje děti si vychovali, mohou si čas trávit podle svých představ a zdravotních a finančních možností. Paní se ani nedivím, že nechce hlídat 4 vnoučata najednou, v dnešní době, kdy už děti neběhají půl dne venku a k babičce dojdou jen na jídlo, jako jsme to dělali když jsme byli malí u babičky na prázdninách. A v 9 a 10 letech už jsme měli na krku i 3 a 4 leté sestřenky.
olga skopanova
No škoda ráda bych si ten nejnovější výzkum přečetla a zjistila zda jsem vážně divná když si myslím že o děti by se měli starat především jejich rodiče.