Pozveme vás na netradiční výlet, který je možné uskutečnit prakticky v každém ročním období. Třeba i na Silvestra. Jak jsme na mnoha místech zjistili, věk zde rozhodně nemá žádná omezení. Ba naopak, ten seniorský převažoval.
Proč na loď do Anglie?
Anglie je kromě kopané také nezpochybnitelnou kolébkou kanálové plavby. Již od 2. poloviny 18. století vznikala v souvislosti s dopravními potřebami průmyslového rozvoje hustá síť vodních cest. Z kanálů se do dnešních dnů zachovalo v provozuschopném stavu nevídaných více než tři tisíce kilometrů, ovšem převážně jen pro turistickou plavbu. To už je lákavá nabídka pro toho, kdo si plavbu oblíbil a nebo ji touží poznat. A když se k tomu přidá romantická anglická krajina, kanály lemované historickými městečky, hrady a zámky, mnoho industriálních památek, opravdu netradiční kanálová plavidla, rušný plavební provoz a nemalý sportovní výkon při obsluze zdymadel.
Po čem se zde pluje?
Většinou po umělých kanálech, jsou téměř všude, ale najdete je jen náhodou nebo když je cíleně hledáte. Jsou ukryty za pobřežní vegetací nebo si je spletete s místním potokem či říčkou. A když už máte při průzkumu pocit, že tady někde by měl být a on tu není, tak je možná v tunelu pod vámi.
Při plavbě po anglických kanálech neočekávejte rozsáhlé vodní plochy, jsou „narrow“ (úzké) od 5 do 10 m a voda v nich není nikterak křišťálově čistá. Jsou však originální technickými řešeními při vedení krajinou. Už první budovatelé kanálů od 2. pol. 18. stol. stavěli kanály ne „kde to šlo“, ale „kde bylo třeba“. Nehleděli na komplikovanost terénu a za použití nekonečného počtu zdymadel, tunelů, aquaduktů, mostů. Směle překonávali jeho nástrahy. Jejich mnohaleté úsilí bylo korunováno rozsáhlou sítí vzájemně pospojovaných kanálů. Dnes jsou téměř všechny úseky dobře udržované v původním stavu z doby jejich vzniku před 100 až 200 lety. Opravy nebo celkové rekonstrukce se provádějí jako přesné kopie původního. Mnohdy máte pocit, že proplouváte jedním velkým skanzenem. A právě tohle řadí anglické kanály mezi atraktivní plavební terény i pro současné lodníky.
Jaké lze očekávat plavidlo?
V Anglii se pluje výhradně na „narrowboatech“. Co je narrowboat? Podívejme se do historie: Nákladní čluny, též zvané monkey, které dopravovaly zboží po kanálech, musely být přizpůsobené rozměrům tehdejších zdymadel - 22 m délka a 2,3 m šířka. Byly ze břehu taženy koněm nebo mulou a posádka, obvykle muž a žena, obývala celoročně kajutu na zádi lodi v délce asi dva metry. Loď kormidlovala žena a muž vedl potah a obsluhoval zdymadla, což nebyla a ani dnes není lehká práce.
Vzhled kanálů a rozměry zdymadel zůstaly do dneška a podle starých nákladních člunů vznikly v „retrostylu“ turistické a obytné narrowboaty. Nákladní prostor se „přeměnil“ na pěkně zařízené kajuty, koňský potah nahradil lodní motor. Přes technickou modernizaci se lodě i dnes řídí klasickou kormidelní pákou na zádi. Základní vzhled a tvar narrowboatů je tedy dán historií, a tak se tvůrci a majitelé dnešních člunů mohou „vydovádět“ jen v něčem jiném. Rozdílná je délka, od 8 m do „plnohodnotné“ 20 m. Rozdíly jsou ve vnitřním vybavení, od skromného až po náležitý luxus. Ale nejvíce fantazie se uplatňuje v nátěrech lodí a jejich výzdobě: pestré pastelové barvy, umně namalovaná jména lodí a domovských přístavů, nepřehlédnutelné přední a zadní nárazníky a mnohdy bohatá květinová výzdoba na střeše.
My jsme si pronajali „Sira Ferguse“ od společnosti Countrywide Cruisers v Breewodu, severně od Birminghamu. Základní údaje lodi: délka 18 m, šířka 1,8 m, dvě ložnice, kuchyň, jídelna, WC a sprcha, teplá voda, chladnička, plynový sporák,…, super pro čtyři členy posádky o psu nemluvě ( Pepik, Lída, Honza, Šárka, Ajda).
Koho tu můžete potkat?
Po anglických kanálech se „nepluje“, na nich se „žije“. Za poslední roky se zde vytvořil přímo „kanálový životní styl“. Nepanuje zde žádný spěch - historická „ruční“ technika to ani neumožňuje, mnohé lodi kotvící podél břehů se na své plavby vydávají jen zřídka a slouží spíš jako naše chaty, neobvyklé nejsou ani zimní plavby nebo slavení vánoc či Silvestra na vodě. A mezi lidmi od lodí panuje vždy přátelství a minout se s jinou lodí bez pozdravu je nemožné. Coby šedesátníci jsme tu zdaleka nebyli nejstarší. Nejčastějšími členy posádek byli lodníci, kteří opravdu „ledacos pamatují“. Věkový průměr vylepšovala dosti častá „třígenerační osazenstva lodí“, kde ovšem skoro vždy byla u kormidla nejstarší hlava rodiny. Asi ten canalboating po anglicku nenabízí tolik adrenalinu, je „důstojnou zábavou“ spojenou s historií a zřejmě je „nuda“ v dnešní automatizované době ovládat něco ručně.
Plavba není jen plavba
Než „lodník“ dorazí k výchozímu místu plavby, má možnost cestou poznat mnoho zajímavých míst. Jedním z nich bylo pro nás město Chester se svým historickým centrem souvisle obehnaným dochovanými hradbami a jednou výjimečností: obchody jsou i v prvních patrech starobylých domů, jsou spojeny pasáží, a tak je celá ulice průchozí i tam.
Při plavbě po kanálech se dostanete často do míst, která z hlediska „běžné“ turistiky nejsou navštěvována. Nejsou proto ale určitě méně zajímavá a nabízejí nové úhly pohledu a poznání. V hrabství Staffordshire se výrazně změnilo okolí kanálu. Staré industriální stavby podél břehu - fabriky, keramické pece, překladiště s jeřáby, z nichž mnohé se dnes prezentují jako „black country“ skanzeny, svědčí o tom, že tato oblast byla součástí bouřlivého průmyslového rozvoje Anglie. Město Stoke on Trent, kde jsme si udělali půldenní „přestávku“, prodělalo za poslední půlstoletí obrovský přerod. Do poloviny minulého století bylo centrem keramické výroby a množství kouře, smogu, bláta a špíny v dělnických čtvrtích si nedovedeme ani představit. Dnes je moderním - sice bez historického centra - městem s mnoha parky a širokými ulicemi, ale především s „čistou možností obživy“ místních lidí. I z této strany je možné poznávat Anglii.
A jak jsme pluli my?
„Největší problém“ je vybrat vhodnou trasu pro týdenní plavbu. My jsme usoudili, že když se nebudeme flákat, zvládneme populární okruh Four Counties Ring - je cca 100 mil dlouhý a má 98 zdymadel a jeden dlouhý tunel, tedy vše, co zaručuje „plavecký“ výkon a spoustu zážitků - předpokládaná doba plavby je 50 hodin. Tvoří ho části tří středoanglických kanálů: Shropshire Union Canal, Trent and Mersey Canal a Staffordshire and Worchester Canal.
Plavbu jsme zahájili v pondělí odpoledne v Brewoodu směrem na sever. Prvních pár minut jsme si zvykali na řízení lodi, protože ovládat tuhle nudli ze zádi kormidelní pákou na úzké plavební dráze chce trochu cviku. Na noc jsme zakotvili v Narbury, kde stojí za zmínku bezplatné kotvení, sprchy a WC v přístavu, do nichž nám zajistil vstup klíč, který jsme vyfasovali s lodí. A takových míst bylo na cestě víc.
Zatím jsme pluli po vrstevnici a tudíž po „rovné“ vodě. Pak to začne klesat „prudce“ dolů. Je až s podivem, kolik si stavitelé dokázali vymyslet zdymadel na pár kilometrech. Do Nantwiche jich bylo přesně 27, některá vždy po pár desítkách metrů za sebou. Ale ve čtyřech nám to šlo celkem rychle: jeden řídil loď, dva obsluhovali zdymadlo, kterým právě proplouval a čtvrtý šel napřed připravovat další. Ale přesto, co zdymadlo, to 10 až 20 minut. Je to neobvyklý pohled - po kanálu plují až na kormidelníka opuštěné lodě a po břehu pobíhají v obou směrech plavčíci, v ruce nezbytnou pomůcku, kovovou kliku na otvírání zdymadlových výpustí, nebo se lopotí s otvíráním zdymadlových vrat. Žádná profesionální obsluha ani moderní technika se zde nevede.
Třetí den jsme vpluli na Trent and Mersey Canal, stočili se k jihu a zamířili k nejvyššímu bodu celého okruhu, k vrcholové zdrži s tunelem Harecastle. Ale výstup byl pochopitelně „vykoupen“ zdoláním dalších zdymadel, od Nantwiche k tunelu u města Kidsgrove jich bylo dalších 31. Čtyřicet minut trvající proplutí tak dlouhého tunelu - 2676 m - je událost, která se často nezažije. Jeho úsporný profil umožňuje pouze jednosměrnou plavbu, při řízení lodi musíte dávat pozor, abyste nepraštili hlavou o strop, osvětlení zajišťuje pouze vlastní lodní svítilna, občas schytáte spršku prosakující vody. Cihlová vyzdívka získala za téměř 200 let existence patinu a jemnou „krápníkovou výzdobu“ z usazených minerálů. O dotvoření image ponurých katakomb se stará i rozléhající se zvuk motorů lodí. Celou situaci okomentovala Šárka asi takto: „Pokud někdo z posádky trpí klaustrofobií, ať raději tunel oběhne přes kopec nebo si vleze v kajutě pod peřinu.“
V neděli večer se okruh uzavřel tam, kde začal, v maríně v Brewoodu. To jsme ale ještě museli zdolat dalších asi 30 zdymadel dolů a nahoru, dvě kanálové křižovatky a absolvovat dva dny usilovné plavby. V sobotu odpoledne a v neděli dopoledne jsme zaznamenali zajímavý „úkaz“. Jak jsme se blížili k birminghamské aglomeraci, výrazně zesílil lodní provoz, jak se mnozí lodníci vraceli do svých domovských přístavů před koncem víkendu. Loď jsme v pondělí ráno v pořádku vrátili a auty vyrazili za dalším poznáváním Anglie, teď už jen suchozemsky.
Josef Blecha pro portál i60
