Negativní zprávy. Je jich moc?
Ilustrační foto: pixabay.com

Negativní zprávy. Je jich moc?

9. 7. 2018

Vyboural se autobus. Přijela další loď s uprchlíky. Někdo střílel na děti. Politici se opět nedokázali dohodnout a předvedli, že jim jde jen o vlastní korýtka nikoli o budoucnost země. Tak nějak vypadají každodenní zprávy, které se nám dostávají do mozků. Negativní informace mají čím dál větší vliv na naše myšlení, ale i na celkový zdravotní stav.

Britský psycholog Tom Stafford nedávno uveřejnil studii, která dokazuje, že lidé dávají automaticky přednost negativním zprávám. Ovšem nejenže si to neuvědomují, ale naopak říkají, že by rádi dávali přednost zprávám pozitivním. A stěžovali si, že pozitivních zpráv je málo.

Výzkum se zakládal na práci se skupinou lidí, které vědci promítali zprávy negativní i pozitivní. Všichni tvrdili, že dávají přednost těm pozitivním, ale když měli popsat, co si pamatují, co je zaujalo, měli si na nějaké téma povídat, vždy začali mluvit o těch negativních. Ty jim utkvěly v paměti, zaujaly je. Kvůli nim znovu zapnou televizi, rádio, internet, až budou chtít vědět, co je nového. Ne proto, aby si přečetli, že někde vykvetl zajímavý druh kytky nebo že v paní z nedalekého domova pro seniory uháčkovala hezkou dečku. Ale když mají říct, jaké zprávy by rádi slyšeli, říkají: pozitivní, milé, o něčem fajn, ne pořád o tom, že se něco nepovedlo nebo něco zlého stalo. Výsledkem je, že čím dál více lékařů a vědců upozorňuje na fakt, že neustálý kontakt s negativnímí zprávami výrazně  ovlivňuje náš psychický stav.

To, že se lidé zajímají o to, co se děje a vzrušují je zprávy o neštěstích a katastrofách je úplně normální. Tak to bylo, je a bude. Změna je však v tom, že nikdy dříve lidé neměli těch zpráv tolik. Když se něco stalo na druhém konci světa, mnohdy se to vůbec nedozvěděli. Mnohdy se ani nedozvěděli, co se stalo ve vedlejší vsi, pokud jim to někdo z té vedlejší vsi nepřišel říct. Jenže dnes se stačí probudit, kouknout na internet a víme úplně všechno. A je jedno, jestli žijeme v Berouně nebo v New Yorku nebo na ostrově Santorini. Všude se vše dozvíme hned. Problém je totiž v tom, že to chceme. V tom, že k sobě ten obrovský nekončící proud informací a zpráv stále pouštíme.

„Uvědomily jsme si s kamarádkou, jak nesmyslně se chováme, když jsme byly na dovolené,“ říká pětašedesátiletá Ivana, která se nedávno vrátila z Řecka. „Seděly jsme na terase apartmánu, připojily se k wi-fi a koukly na internet. Zanedlouho jsme si uvědomily, že mluvíme o politické situaci u nás doma a o uprchlících mířících do Evropy. Najednou jsme vedly řeči typu, že kdyby támhle z těch loděk na moři vyskákali teroristé, klidně by tady vystříleli celou pláž, protože tam není kde se schovat. Strašily jsme se, mluvily o negativních věcech, aniž bychom si to uvědomovaly. Místo toho, abychom přemýšlely, jakou dobrou rybku ten rybář z loďky uloví a my si ji dáme v taverně, jsme si v tom ráji vytvářeli atmosféru strachu, nepohody. A mohlo za to jen to, že jsme koukly na internet,“ vypráví. Ivana a její přítelkyně jsou naštěstí dámy, které s internetem a moderními technologiemi umějí zacházet. Jen je ta příhoda ubezpečila v tom, že je třeba ho využívat jako sluhu a nenechat se jim ovládat.

Psycholožka Becca Levyová zkoumala, jak se negativní zprávy projevují na duševní kondici lidí vyššího věku. Vytvořila dvě skupiny lidí. Jedné pouštěla pozitivní zprávy týkající se stárnutí a druhé ty negativní. Zkrátka, jedni četli a slyšeli o lidech vysokého věku, kteří žijí aktivně, cestují a jsou šťastni. Druzí o těch, kteří jsou vážně nemocní, osamocení. Seniorům, kteří podstoupili takzvanou implicitní pozitivní intervenci se zlepšil nejen psychický stav, ale například i rovnováha a koordinace pohybů. Získali jistotu, sebevědomí, naději. Psycholožka pak obě skupiny srovnávala znovu po třech týdnech po skončení experimentu. Ti, kteří poslouchali pozitivní zprávy, na tom stále byli psychicky, ale i fyzicky lépe. Ti druzí mluvili o tom, že je už nic dobrého nečeká, zaváděli řeč na témata týkající se katastrof, špatného vývoje světa, vyjadřovali obavy z budoucnosti. Někteří psychologové tvrdí, že pozitivnímu myšlení se dá naučit, jiní jsou naopak přesvědčení, že člověku je předem dáno, zda k životu přistupuje s optimismem či negativismem.

Všichni se však shodují v tom, že je na každém z nás, jaké informace si do své mysli pouští. Zda se nechává pohltit těmi negativními nebo s nimi umí zacházet. To znamená, že si je přečte, mohou mu posloužit jako téma k diskusi či přemýšlení, ale neničí si jimi svůj vlastní soukromý život. Jen v takovém případě si totiž člověk může zachovat vyrovnanou mysl, jasný úsudek, naději v budoucnost. A je úplně jedno, jestli jde o člověka čtyřicetiletého nebo osmdesátiletého. Ostatně, u římských Antoniových lázní byl už před více než dvěma tisíci lety nápis: Nenajde zde uzdravení ten, kdo si dělá starosti.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Pro mne autorka článku hned prvním odstavcem vyjádřila naprosto vše. Nic z toho nemohu změnit a tím že nad vším budu hořekovat, nikomu nepomohu a sobě uškodím. Takže jedním uchem sem, druhým ven a nejpozitivněji jsem naladěná, když přijdu po spoustě udělané práce večer v půl desáté domů, osprchuji se a usínám s pocitem radosti nad tím, co všechno se mi dnes povedlo.
olga skopanova
Ono je někdy lepší nevědět loni jsme málem zrušili letenky do Izraele protože pod vlivem zpráv jsme nabyli dojmu že nás musí odprásknout hned při výstupu z letadla a nakonec to všechno bylo v pohodě.
Jarmila Fialová
Připadá mi,že radši všichni nevidíte,neslyšíte - bohužel i ty nehody,záplavy,střílení se děje čím dál víc,tak nevidím důvod proč o tom nevědět
Zdenka Jírová
Přestože mám ráda klasické detektivky, tak se na krimi zprávy vůbec nedívám. Většinou se na zprávy dívám jen když se " něco důležitého" děje. Pak se třeba náhodou dozvím o někom , kdo vymyslel nebo napsal něco zajímavého, ale ve zprávách byla jen letmá zmínka nebo ani to ne. A další hrůza je bulvár. Na ten se nedívám vůbec. Mě opravdu nezajímá, kdo se s Kde tedy máme čerpat pozitivní myšlšní? kým se rozvádí nebo spí ani jaké výstřední šaty měla manželka známého podnikatele. A o tom, že v tv nejsou žádné hudební programy ani nemluvím. Kde potom máme načerpat pozitivní myšlení? Grossmann kdysi :"... v ledničce ho neuvidíš a v televizi teprve ne." To platí dodnes.
Soňa Prachfeldová
Jak by bylo pěkné, kdybychom se dozvěděli o pěkně udělaném náměstí, či závodech hasičů, či výborné obecní knihovně. Ale to je naprosto nezajímavé téma, to nikoho nezajímá. Ani není dobré, všechny ty hrůzy do sebe vstřebávat, kde není možnost nápravy, tam těžko jedinec může pomoci. Nespravedlnosti, hladovění , terorizmus, ano je to děsné, ale třeba zrovna vedle stará paní potřebuje pomoct, slyšet vlídné slůvko a tam lze dát svoji pomoc okamžitě. Tv zprávy jsou jednotvárné, opakující se a proto všude ten bulvár, jen aby byla sledovanost.
Marie Doušová
Mít kouzelný proutek, kterým mávnout a všechny starosti,bezpráví,pomluvy,nemoci odfouknout do neznáma. Nejde to , nejde.......
Věra Ježková
Je jich až moc. Přehršle. A co vyloženě nesnáším, je způsob, jakým nám je některá média předkládají: ve zvukové podobě s intonací dychtící po senzaci, v podobě psané s agresivními titulky, mnohdy neodpovídajícími následujícímu textu.
Danka Rotyková
Moc ráda bych zprávy vyhodnotila jako Libor Ptáček, naprosto s jeho příspěvkem souhlasím. Ale často mi chybí znalosti z historie. Proto mi vyhovuje sledování dokumentů a poslouchání rozhovorů např s panem Vondruškou a dalšími vzdělanými lidmi, kteří nám mají co říci. Faktem je, že na takové dovzdělávání mám čas až nyní, v důchodu.
Eva Krausová
I pro tu negativitu nesleduji zprávy a raději jdu vyvenčit Megí. A už vůbec nechápu lidi, co sledují internet nebo tv na dovolené. K tomu nemám slov...
ivana kosťunová
To mi připomíná rétoriku komunistů - hlavně optismticky, přátelé ...
Margita Melegova
Pozitivni zpravy jsou jak uzkoprofilove zbozi protoze nenahaneji strach, nedeprimuji, nesokuji, je jich stale mene.
Mirek Hahn
Negativní zprávy = senzace. Prodává se to. Až to většina diváků přestane sledovat v TV a na internetu, tak dojde ke změně.
Zuzana Pivcová
Přiznávám, že od dalšího čtení negativních zpráv mě mnohdy odradí už pouhý nadpis. Opravdu mi stačí to, čeho se jen tak zbavit nemůžu, proč si přibírat ještě další, co by mě trápilo.
Libor Ptáček
Lidstvo je již od vzniku možnosti vzdálené komunikace manipulováno. Církví, panovníky a vůbec všemy vládnoucími režimy. Pokud chcete vyčíst relativní pravdu, musíte znát trochu historie, vztahy mezi politiky, přebrat pravdivé a lživé informace a vlastním úsudkem si najít „svojí“ pravdu.
Karel Hyndrák
Před léty byl v U.S.A. průzkum:"Odpovězte ANO/NE". Všichni řekli Ne.
Dana Puchalská
Jo Černá kronika je proti některým zprávám kterými nás média denně krmí "slabý čaj".
Libor Farský
Obávám se, že Černá kronika patří k nejčtenějším partiím.
František Pašingr
Když vycházím z předpokladu, že v novinách jsou tři druhy zpráv, pravdivé (datum), pravděpodobné (počasí) a lživé (ostatní), tak mne zprávy nerozhodí víc než když si přečtu děsivý příběh o Červené karkulce.
olga skopanova
A navíc spousta zpráv je vylhaná nebo jsou to úplné nesmysly.