Podvýživa seniorů. Problém, o kterém se nemluví
Ilustrační foto: pixabay.com

Podvýživa seniorů. Problém, o kterém se nemluví

15. 7. 2018

Až polovina lidí v seniorském věku je podvyživená, aniž to tuší. Zatímco témata jako je obezita či nadváha se rozebírají ze všech stran, podvýživa jako by byla tabu. Mnohdy není vidět, ale projevuje se únavou a zdravotními obtížemi. Je však častější, než si myslíme.

To, že až polovina seniorů je ve stavu, který lékaři označují jako podvýživa, vyplynulo například ze studie stravovacích návyků lidí vyššího věku, kterou pro společnost Nutricia dělala agentura NMS Market Research.

Od lidí vysokého věku se často dají slyšet tyto věty:
Vůbec v poslední době nemám hlad.
Konečně jsem zhubla, celý život jsem se potýkala s nadváhou a teď mi chrastí kosti, to je paráda.
Stačí mi rohlík a bílá káva.
Ne, za kvalitní jídlo rozhodně utrácet nebudu, nemám na to, ani to už nepotřebuju.
Nenoste mi to sem, já opravdu nemám na nic chuť.

Lékaři označují za zlomový věk, co se týká změn na váze, sedmdesátku. Do té doby se hodně lidí potýká s nadváhou. Ženy si stěžují, že i když si celý život držely pěknou postavu, najednou po padesátce či šedesátce přibraly, i když jedí zdravě a cvičí. Muži nechápou, kde se na nich vzala ta velká břicha. A tak to většinou trvá do plus minus sedmdesáti.

„Ve věku nad sedmdesát let lidé často začínají hubnout. Tuk se jim přestává ukládat, ubývá jim svalová hmota. Nemají chuť k jídlu, nedostatečně pijí, jejich strava je jednotvárná. Odhaduje se, že téměř polovina z nich trpí akutní podvýživou, uvedl Zdeněk Zadák, vedoucí Centra pro výzkum a vývoj Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.

Z průzkumu vyplynulo, že osmdesát jedna procent seniorů si sice uvědomuje, že ve vysokém věku  by měli klást důraz za kvalitní stravu a jíst jinak, než dříve, ale přesto to nedělají. Dvacet sedm procent uvedlo, že jí to, co mají rádi. Dvacet tři procent, že to, na co jsou celý život zvyklí. Pětačtyřicet procent uvedlo, že si kvalitní stravu a změnu jídelníčku prostě nemohou dovolit z finančních důvodů, protože kvalitní strava je podle nich drahá. 

„Moje osmdesátiletá máma jí několik let stále to samé a nedá si říct,“ vypráví pětapadesátiletá Karla. S maminkou vede na téma jídlo dlouhé debaty. „Když jí koupím rybu, vynadá mi, že je to drahé. Přitom by z toho měla dva kvalitní obědy. Ona si místo toho koupí buchtu s dlouhou trvanlivostí, tedy plnou chemie a jí ji několik dnů ráno i večer. Její oběd často tvoří polévka ze sáčku, někdy si nějakou sama uvaří. Odmítá jíst maso, ryby, zeleninu. Místo toho si dá paštiku a rohlík. Tvrdí, že jí to tak chutná. Nejde o peníze, těch máme dost a velmi rádi bychom jí jídlo kupovali. Jenže to ona nechce připustit a když jí něco přineseme, demonstrativně to nechá zkazit ve spíži,“ tvrdí Karla.

Její maminka se k tomu vyjadřuje takto: „Nemám prostě hlad. Nemám chuť. Nejsem malé dítě, aby mě někdo měl do jídla nutit. Jsou rozmlsaní, pořád jen přemýšlejí, co do těch svých bříšek vložit, aby to bylo zdravé a kvalitní. Jenže mně opravdu stačí rohlík a paštika, mě to prostě chutná.“

Pouze pětina z dotázaných seniorů uvedla, že ve vyšším věku změnila stravovací návyky, zkrátka, že se zajímají o to, co hodně starý člověk potřebuje jíst, aby se co nejdéle udržel v dobré kondici. Mnozí z nich přiznali, že je k tomu přimělo až varování lékařů. Zkrátka, když jim lékaři diagnostikovali nějakou nemoc a rázně jim vysvětlili, že pokud nezmění stravovací návyky, dobře t nedopadne.

Faktem je, že vysoký věk a nemoci velmi často provází nechuť k jídlu a absence pocitu žízně. Často vzniká velký problém spočívající v otázce: Má někdo právo nutit seniora, aby jedl a pil, když nechce? Když jde o svéprávného jedince, může si přece se svým zdravím dělat co chce.

O tom, že tato otázka se v rodinách řeší, svědčí příběh třiaosmdesátiletého Oty z Prahy. Celý život pracoval jako kuchař a byl velmi statné postavy. Teď výrazně zhubl. „Myslím, že by mě mnozí bývalí kolegové a známí nepoznali. Prostě jsem po sedmdesátce začal výrazně hubnout. Už se tolik nepřecpávám, postupně jsem ztrácel chuť k jídlu. Koupím si základní potraviny, ale vůbec si už sám sobě nevařím. Nebaví mě to. Stačí mi pár rohlíků, káva, sem tam si dám pivko. K tomu nějaký ten salám,“ vypráví.

Jeho dcery mu ovšem neustále nosí domácí jídla a kontrolují jeho ledničku. „Je to ponižující, nejsem přece malé děcko. No tak hubnu, no a co. Jsem podvyživený, no a co. Celý život mi nadávaly, že jsem tlustý, teď jim zase vadí, že nejsem,“ zlobí se Ota.

Čím je člověk starší, tím hůře se mění veškeré návyky. Ty stravovací samozřejmě také. S přibývajícími roky a ubývajícími silami se mnohdy lidem nechce si vařit, přemýšlet nad výživovou hodnotou své stravy, pestře si ji kombinovat. Proto se spokojí s nějakým polotovarem či polévkou z pytlíku. Je to špatná cesta, ale bohužel, jde po ní velmi mnoho lidí.

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Ano, někdo se v jídle odbývá, hlavně sólo chlapi.. Jedli by stále dokola jen to, co jim chutná.
Jana Gondášová
Do sedmdesátky mi pár let chybí, ale myslím, že se nechce vařit pro jednoho, sama jsem vdova, občas mám záchvat a vařím, jako Magdaléna Dobromila a občas jsem líná, je to individuální......ovšem pokud to není článek o tom, že lidé na jídlo nemají, to by ovšem bylo všechno jinak a smutný
Zdenka Jírová
Přestože žiji sama a sedmdesát mi již bylo, vařím si sama , mám denně teplé jídlo. Jím zeleninu, vařím si i polévku, myslím, že jím docela zdravě.
Věra Halátová
Mně zajímá, čí je to problém? O čem chtěl autor mluvit? Jestliže někdo seniora trápí tím, že mu nedává jíst, tak to je problém a případ pro trestní řízení. Jestliže si nějaká pošetilá stará žena myslí, že "konečně jsem zhubla a je to paráda", tak je to její problém, asi ji to těší. Jestliže by šlo o starého člověka, který by neměl na jídlo, strádal hmotně i psychicky, je to problém sociální. Ale jinak, nechápu. V současné době neznám jediného člověka nad 70 let, který trpí podvýživou. Neznám vychrtlého člověka. I když, dnes mi jedna známá vyprávěla o matce své přítelkyně. Ta matka má 88 roků, je vychrtlá, párkrát za den spolkne kousek rohlíku, ale denně průběžně konzumuje alkoholické nápoje - ráno začíná pivem, během dne prostě pořád pije a večer si dá velkého panáka nějakého destilátu - něčeho levného, tak to nebude nějaký zabiják. Líbí se jí to, asi ano. Zatím si ona nestěžuje. Mluví o tom ta její dcera. Jaký problém je to pro společnost?
Antonín Nebuželský
Ač sedmdesát+ chutná mi. Pivo takřka nepiju, břicho mi roste i když poměrně hodně chodím. Zato ten sex, to je bída :-)
Věra Ježková
Několikrát jsem četla, že za podvyživené se považují i lidé s váhou normální, nebo dokonce s nadváhou, kteří ovšem nemají dostatečný rovnoměrný příjem potřebných živin.
Marcela Pivcová
Dokud jsem chodila na obědy do školní jídelny, jedla jsem samozřejmě, co nabízeli, snad kvůli dětem nebyla strava jednostranná. Dietu jsem nikdy nedržela, jím podle chuti, pokud něco vynechávám, jsou to jen nějaké přehnaně drahé potraviny nebo "výstřední" pokrmy z podivných živočichů. Nikdy jsem se nepřejídala, teď si dokonce říkám, že bych mohla jíst i trochu více.
Dáša Bilanová
Nejhorší situace je, když starší člověk onemocní nádorovým onemocněním a opravdu mu nic nechutná, ale jste na vině Vy , protože v úvozovkách neumíte vařit a nepřesvědčí ho nikdo, že to je opravdu dobré, že to není přesolené atd. Zažila jsem to u tchana ( nevěděli jsme , že má nádorové onemocnění na to se přišlo týden před smrtí měl po 80) a ke konci u mojí maminky ( ale věděli jsme diagnozu, tak nás to nepřekvapilo). Já všeobecně míň solím. Ať si natalíři každý dosolí podle své chutě. Odpustím nedosolené jídlo než přesolené. Mě je 55 roků a manželovi je 64 roků a pomalu upravujeme jídelníček, Radší míň jídla , ale kvalitní. Zavařují, atd. a polotovary si udělám radší sama bez chemie. Vím, co jsem tam dala. večer jím jogurty mám ráda , ty ve skleničkách Jihočeský a Opočenský.
Margita Melegova
Nevarit - to by u nas neproslo, jen hrnce jsou mensi, moje druhe ja jsem naucila, ze kousek doma peceneho masa je kvalitnejsi nez draha sunka z obchodu, ale delam vyjimky. Zeleninu,syry, mleko nemusim resit, je to soucast nasi kazdodenni stravy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Naštěstí manžel rád jí a také rád vaří. Střídáme se, občas chodíme na obědy do různých restaurací ale vždy vaříme z kvalitních surovin. Dáváme přednost libovému masu, ryby ale nezapomínáme na zeleninovou přílohu. Večer máme rádi jogurt či různé sýry opět se zeleninou.Dnes např. bude šopský salát. Zařazujeme do jídelníčku výrobky z mléka, uzeniny ale nekupujeme. Oba je nejíme.