Počítačové děti
Ilustrační foto: pixabay.com

Počítačové děti

15. 7. 2018

Nekamenujte mě. Já vím, že to nemůžu změnit a že už toho mají všichni mladí (a často i mnozí pokrokoví senioři) plné zuby. Toho, jak si pořád dokola stěžujeme na děti, které nedají mobil z ruky, vysedávají u počítače a bez tabletu se neobejdou od mateřské školky.

Prostě taková je doba, tak už se s tím, babi, proboha smiř a nepruď pořád se čtením pohádek na dobrou noc. Zkrátka a dobře, po večerním koupání dnes funguje trochu jiný rituál…

Můj vnuk už jako dvouletý ležel na bříšku, levou rukou si podpíral bradu a pravou suverénně ovládal displej tabletu. Malinkým prstíčkem ťukal na obrazovku a přesně věděl kam, jak a kolikrát se jí má dotknout, aby si našel své favority. Pokud si však myslíte, že to byl krtek nebo Křemílek s Vochomůrkou, tak to jste zcela mimo…

Ledaže byste měli na mysli Mimoně – to jsou ty obrýlené žluté tiktaky. Ty musel mít na mikině, teď už mu stačí jen na kelímku na čištění zubů. Dalším jeho oblíbencem bylo mimino Spidermana s mužskou hlavou. Hrůza. Kdo to vymyslel? Našemu Bruníkovi se líbil taky Alzák a hlavně nekonečné variace na pět prstů v angličtině, což do budoucna není zas tak špatné…

Díky popěvku „Daddy finger, where are you?“ odříká anglicky barvy i číslovky.  Ale co mě velmi zneklidňovalo, byla jeho fascinace slovinským kresleným hororem pod názvem  „Ide zmija“! Pouštěl si ho desetkrát za sebou a rodiče přitom nerušeně sledovali zprávy. Měli svoji vytouženou chvilku klidu.. Naštěstí se už dnes, kdy jsou Bruníkovi bezmála čtyři roky, body jeho zájmu přece jenom posunuly. Raději než čtení má sice vyprávění a taky ho začal ohromně bavit krteček, tablet před spaním však musí být.

Že se časy změnily, můj rozum chápe, ale city mám z toho na cimpr campr . A přitom bych měla naopak cítit úlevu, že už nemusím vychovávat, že je to problém našich dětí. Ale řekněte mi, kde vzít ten nadhled, jak se přinutit, aby mě to netrápilo? Já vím, že jsem staromódní a zbytečně lpím na příbězích. Ale až mi Bruníka konečně jednou – a snad to nebude v patnácti – nechají rodiče přes noc, jsem si jistá, že to půjde i bez tabletu...

Z deníku upjaté babičky vylovila

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Pavel Sobolík
Já bych to rozhodně tak černě neviděl, právě naopak. Je skvělé, že už malé děti zvládají ovládat počítače, tablety a veškerou dostupnou techniku. Hodně je to posune kupředu a mohou toho pak v životě využít. Zrovna teď vybírám synovi (7 let) tablet a bohužel se v dnešních technologiích moc nevyznám. Na http://techhity.cz/media/jak-vybrat-tablet jsem se dočetl, že by v tabletu neměl chybět HDMI konektor, GPS modul, LTE připojení .. ježiš vždyť já ani nevím, co to znamená. Ale chci ho synovi koupit, nejen proto, že ho prý mají všichni spolužáci, ale aby nebyl za trotla .. tak jako si připadám já.
Marie Faldynová
Ani já nejsem nadšená z vnoučat skloněných nad obratovkou tabletu nebo dřepících u počítače - ale hlavní odpovědnost je na rodičích. Rozesmála mne hláška: Miláčku, ty máš tak krásně uklizeno i uvařeno! On nešel internet?
Libor Farský
Líbí se mi humor ve větě "...a hlavně nekonečné variace na pět prstů v angličtině, což do budoucna není zas tak špatné…". Nakupovat za pět prstů? Co se v mládí naučíš, ve stáří najdeš!
Jana Šenbergerová
Tak to právě zažíváme. Slíbila jse dceři, že nenechám vnučky sedět u PC déle než půl hodiny v kuse. Ha, ha, ha! Jak naivní jsem byla. Pro ně je to vzácné, protože doma teď počítač nemají a já jejich "lačnost" docela chápu. Nicméně pohádka před spaním pro tu čtyřletou je zatím samozřejmostí.
Eva Mužíková
Vím, že tento " nešvar " přinesla tato doba. ALE, v případě, když je hlídání vnoučat na mně, ani se nedovolí zeptat, můžou li si otevřít tablet, mobil, či počítač. Tak to je, přes tento můj postoj zkrátka " nejede vlak ".
Jarmila Fialová
Sice mi hodně vadí,že je vnuk až moc často u PC,ale na druhou stranu mu to hraní her hodně pomáhá v angličtině
František Pašingr
Já se naopak těším až někdo z rodiny bude PC ovládat lépe než já a nebudu muset o rady žádat kamarády ajťáky.
Oldřich Čepelka
Oceňuji takto zpracovaný postoj. Nás nemusí znepokojovat, že vnuci chtějí něco jiného a umí mnohem víc než my, tak tomu bylo vždycky. Mě znepokojuje to, že poprvé od vzniku civilizace je technika tak mohutná, že od sebe vzdaluje lidi. Bývali mnohem víc v kontaktu tváří v tvář, dokonce i v bitvách, ale hlavně v každodenním životě, To se teď asi bude měnit. Hospody a poutě jsou sice plné, ale dětem možná ubývají lidi, kteří pro ně znamenají lásku, podporu, vstřícnost, autoritu, a ony si hůř osvojují společenské rituály – například nebýt hrubý (viz komentáře na internetu). To všechno a mnohem víc na dálku nebo po internetu neseženete. něco prostě musíte prožít „v reálu“. A co my, staří? My sice chodíme třeba i denně na i60, ale, čistě mezi námi, fyzická blízkost, pohlazení, útěcha, úsměv jen pro nás… je mnohem víc než smajlík v e-mailu. :-)