Do penze bez přátel? Jen to ne!
Ilustrační foto: ingimage.com

Do penze bez přátel? Jen to ne!

19. 7. 2018

Čím je člověk starší, tím důležitější pro něj jsou přátelé. Současná mladá generace, která je zvyklá především na kontakty přes sociální sítě, se jednou může divit. Důležitá jsou totiž osobní setkání. A to tak hodně, že dokonce mají vliv na lidské zdraví. Pětapadesátiletou Olgu z Prahy tak vyděsil životní styl její mámy, že se rozhodla cíleně si budovat síť kamarádů, která jí má sloužit jako záchrana před samotou v penzi. Zní to možná divně, ale Olga má propracovaný plán.

Vysvětluje to takto: „Moje maminka má sedmdesát sedm let a od tátovy smrti před deseti lety prakticky žije sama, bez přátel. Vlastně žádné neměli. Žili sami pro sebe už od doby, kdy šli do důchodu. Ona časem ztratila všechny kamarádky. Už od doby, kdy šla do penze, vlastně s nikým nechodila na kafe, do obchodů, na výlety. Teď je zatrpklá, smutná. Je mi jí líto, když vidím ženy v jejím věku, které jsou aktivní a mají stále co dělat.“

Proto Olga začala cíleně častěji zvát své známé na kávu, na výlety, na výstavy. Začala kontaktovat i dávné kamarádky, které nějaký čas neviděla. „Prostě jim volám a zeptám se, jestli se nechtějí vidět. Když souhlasí, testuju si pak při setkání, jestli si máme co říct, jestli jde o setkání příjemné. S jednou z dávných, už zmizelých kamarádek ze střední školy, jsme si teď tak sedly, že je nám oběma jasné, že své přátelství obnovíme. Vlastně jsme ho resuscitovaly. Chci si takto vytvořit jakési portfolio kamarádek a kamarádů, o nichž vím, že máme něco společného a mohli bychom si časem, při stárnutí, být navzájem prospěšní,“ vypráví.

Jistě, někdo může namítnout, že přátelství se přece nedá takto uměle tvořit, natož plánovat. Že vzniká samo, nečekaně, spontánně. Jenže takto spontánně často vzniká, když jsou lidé mladí. Najít si nové přátele, když je člověku dvacet, je snadné. Najít si je v padesáti, v šedesáti, je hodně těžší. V té době by je už totiž člověk měl mít. Ty léty prověřené, jisté, se všemi jejich chybami i klady, prostě kamarády v dobrém i zlém. Potíž je v tom, že kamarádi z mládí časem vymizí, pokud si s nimi kontakty nepěstujeme. A na to mnohdy v době, kdy pracujeme, není čas. V době, kdy pak čas máme, v penzi, je už mnohdy pozdě. Najednou nám připadá divné jen tak zavolat někomu, koho jsme třicet let neviděli. Mnohdy už na něj ani nemáme kontakt. A seznámit se s někým novým tak, aby z toho bylo přátelství? To se ve vyšším věku podaří také spíše výjimečně.

Američtí vědci nedávno zkoumali více než dvě stě stě studií, které se zabývaly vlivem samoty a sociální izolace na lidské zdraví. Došli k závěru, že samota je pro zdraví nebezpečnější než například obezita. Zkrátka, je to tak velké zdravotní riziko, že velmi často způsobuje vážné zdravotní potíže, ba dokonce i přispívá k dřívější smrti.

„Lidé by se měli připravovat na penzi nejen po finanční stránce, ale především po stránce sociální,“ uvedla vedoucí projektu, profesorka psychologie Julianne Holt Lunstadová. „Zaměstnání je pro většinu z nás stěžejním místem pro navazování společenských kontaktů. Když o ně přijdeme odchodem do penze, přicházíme často i o ty kontakty. Jenže být spojen s druhými je základní lidská potřeba, stejně jako pocit pohody nebo pud přežít,“ dodává.

Vědci dokonce vyzvali pedagogy, aby začali ve školách dětem a mladým lidem vysvětlovat, proč a jak hodně jsou osobní sociální kontakty důležité. Současná mladá generace je totiž ohrožena samotou mnohem více, než lidé, kteří jsou v penzi nyní. A ti si velmi často uvědomují, že si síť kamarádů dostatečně nebudovali, cítí se být sami. Ovšem ve srovnání s tím, jak nyní žijí mladí lidé, vlastně o samotě vůbec nemůže být řeč. Mladí lidé jsou nyní mnohdy osamělejší, než jejich babičky a dědové.

„Já mám dvě kamarádky, se kterými můžu občas někam vyrazit nebo si popovídat. Ale moje vnučka má tři sta přátel na facebooku, jenže stále sedí sama doma u počítače. Když jsem jí řekla, ať si ke mně v létě na chalupu klidně na týden vezme jednu nebo dvě kámošky, vylezlo z ní, že vlastně žádné takové, se kterými by chtěla strávit týden, nemá. Vlastně žádné natolik dobře nezná,“ vypráví pětašedesátiletá Jana.

Nadace duševního zdraví provedla výzkum, ze kterého vyplynulo, že mladí lidé ve věku mezi osmnácti a čtyřiatřiceti lety se cítí více osaměle, než padesátníci. Až osmdesát procent adolescentů uvedlo, že má často pocit sociální izolace. Ovšem stejný pocit přiznalo jen padesát procent starších lidí. O tom, že senioři velmi často trpí samotou, se v poslední době hodně mluví. Ano, je hodně takových. Zároveň je však hodně takových, kteří žijí mnohem aktivněji, než bývalo dříve u lidí vyššího věku zvykem. To znamená, že mají kamarády, přátele.

Vědci však upozorňují, že opravdová epidemie samoty vypukne až u dalších generací, až zestárnou. Lidé, kteří prožijí život na sociálních sítích a slovo kamarád se pro ně scvrklo na bytost, kterou vlastně osobně ani nikdy neviděli, jen jim dává pochvalné lajky k příspěvkům na internetu, mohou mít jednou, ve vyšším věku opravdu vážné problémy. Takové, o jakých se dnešním seniorům zatím ani nezdá. Protože současní chytří lidé vyššího věku vědí, že kdo vstupuje do důchodu s dobrými přáteli, kamarády a známými stejných zájmů, má zaděláno na to, že zbytek jeho života bude fajn.

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Mám přátele, ale nejsem na nich závislá. Kdo není škarohlíd, najde si přátele kdekoliv, třeba i v domově důchodců. Záleží ovšem na tom, co kdo od přátelství očekává. Moc hezky píše o přátelství Zdeňka Jordánová v knížce Rozhodnutí.
Dana Puchalská
Být úplně sama a nemít nikoho je smutný život. Mám dost přátel a myslím si, že to je fajn. Zůstat doma a koukat jen z okna na ulici no to by mně zabilo. Celý život jsem dělala s lidmi.
Jitka Caklová
Jaké-pak "Do penze bez bez přátel?". Celý život jsem byla bez přátel. "Seděla jsem v koutě" a s pocitem, že asi nejsem pro nikoho dost dobrá, jsem čekala, že mě snad "někdo najde". Nenašel, ale já jsem našla portál i60 a tím řadu virtuálních přátel. Nečekala jsem až někdo pozve mě, ale začala jsem zvát já. Kdo chce přijde, kdo nechce nepřijde a už vůbec neřeším, zda jsem taková, nebo maková, zda jsem pro někoho dost dobrá, inteligentní, na jeho úrovni........ Jsem prostě taková jaká jsem, jiná nikdy nebudu :-) a jsem ráda za přátele opravdové. Přátelství ve stylu, "Až se budeš chovat tak a tak, říkat to a to, prostě podle mého, budu s tebou kamarádit.", je cesta do pekla.
Dagmar Bartušková
Domácím ručním pracím se nevěnuji, nepletu a neháčkuji, TV během dne téměř nesleduji. Jsem aktivní a komunikativní. Nejlíp je mi mezi prima lidmi. Samota nehrozí.
Jana Kollinová
Pryč jsou doby kdy u každého druhého domu nebo na návsi byly lavičky kde naši rodiče trávili volný čas rozhovory s kolemjdoucími, sousedy. Dnes kouzlo laviček nahradila televize, PC, virtuální svět. Netroufnu si odhadnout jakého procenta populace se dotýká problematika článku. Oddělila bych od sebe studii samoty současných seniorů od vize dopadu na budoucí generaci. O tu se neobávám s ohledem na geneticky zakódované přežití, ale čeho se obávám, je arogance současníků k životnímu prostředí a zde by mohl nastat bod zlomu, kdy samota nebude hrát vůbec žádnou roli. Promiňte, ale jsem přesvědčená, že nejlepšího přítele najdu na konci své ruky a podstatné je a bude, co s rukou vytvořím, komu ji podám, koho pohladím, co napíši, aby pomohla ostatním.
Oldřich Čepelka
Samota zabíjí... (Ne přímo ta fyzická, ale ta duševní a citová samota. Viz lidé v domovech pro seniory, o jejichž tělesné potřeby je pečováno a jsou jim nabízeny aktivizační programy... a přesto...)
Kateřina Baziková
Na internetu se dá přátelství (nikoli virtuální) taky najít. Seznámila jsem se takhle s víc holkama různého věku na stránkách Módního pekla, kde nás spojila vášeň pro nošení klobouků. Schází(me) se, já na schůzky chodím, pokud zdraví dovolí, ale vždycky si tam mám s kým povídat.
Danka Rotyková
Všechny příspěvky do diskuze jsou moc pěkné a hezky článek doplňují. A ten předchozí od paní Hany mi mluví přímo z duše. Jako by to byla moje slova. Díky, po ranní procházce jsem si hezky početla.
Hana Rypáčková
V létě se často s přáteli míjíme. Vnoučata, zahrady, dovolené a chalupy Ale stačí mi si popovídat se známým. Byla jsem zvyklá žít ve vztahu, ve dvojici a učím se být i sama. Kamarád je rád sám, ale vždy něco podnikneme spolu. Taky se ve stáří lidé mění, nemoci, únava, jiné zájmy.... Říká se:"Věru těžká nemoc je, nemít žádné přátele" Stačí i íčkoví...Občas se vidíme...Píšeme, voláme...
Marie Faldynová
Myslím, že noví přátelé nebo staří přátelé, které jsme dlouho neviděli, jsou vždy obohacením života. Starší člověk už se tak snadno nepřizpůsobí novému kamarádu - ale vždy to stojí za pokus. Dokud se staráme o děti, na kamarádění moc času nezbude - ale využít čas důchodu pro společné zájmy nebo jen popovídání je podle mne správné.
Antonín Nebuželský
Přemýšlím nad tím. Zatím jsem s manželkou, ttd mě zřejmě přežije :-) Mám kamaráda,taky dědka se kterým chodíme takové menší okruhy a povídáme. Jinak jsem elektrikář, takže jen chtít"":-) každý to nedělá. Ještě si čtu všechno možné na internetu a snažím se soutěžit Myslím ze bych si i vystačím sám. Podstatné je, že mám děti blízko :-) Zatím se nedružím" myslím že nejsem ten kolektivní typ.
Věra Ježková
Do předčasného důchodu jsem šla dobrovolně a s vědomím, že mi zůstane pár kamarádek, s nimiž se občas sejdu. Nemám potřebu mít kolem sebe stále lidi, umím být sama. Komunikací na íčku se můj okruh známých (a přátel) rozšířil měrou nečekanou, za což jsem moc ráda. // Borku, U3V trochu znám. Můj přítel vede kurz chemie na PedF. Sešla se tam parta asi 20 lidí. Jezdí na exkurze, občas se setkávají i mimo. Myslím ale, že to je díky jeho osobnosti. Hezký článek má Elenka V.
Jitka Hašková
Vzhledem k tomu, že mi kamarádky vymírají a rodinu nemám, tak jsem ráda, že jsem našla nové kamarádky na íčku.
František Pašingr
Když mám nějaké zájmy, tak není problém najít obdobně zaměřené lidi a mezi nimi se již přátelé najdou. Když člověka něco baví, tak spřízněné duše najde snadno a nemusí být kvůli tomu na sociálních sítích.
Libor Farský
Velká většina mých přátelství, která přetrvají do našich posledních dnů, vznikla na střední škole. Ovšem vídáme se tak jedenkrát za rok, žijí většinou v Praze, jeden kamarád dokonce v Anglii. Kladu si otázku, zda by podobně bylo možné navázat přátelství nová opět ve školních lavicích - v nějakých kurzech anebo ještě lépe studiem na Univerzitě třetího věku. Máte někdo takovou zkušenost?