O numerologii, vzkazech
andělů strážných a víře

O numerologii, vzkazech
andělů strážných a víře

21. 9. 2012

Milí čtenáři, velice mne těší Váš nečekaný zájem o numerologické rozbory, který jste projevili. Bohužel není v mých silách vyhovět všem okamžitě: každý rozbor si žádá svůj čas a ten můj není neomezený. Proto Vás společně s redakcí i60.cz prosíme o trpělivost – vzhledem k vysokému počtu zaslaných dat to budou v některých případech týdny či spíše měsíce. Na druhou stranu, buďte si jisti, že budeme postupovat férově, tedy přesně podle doručeného pořadí. Časem se dostane na každého. Protekce u nás neexistuje.

S tím nedostatkem času mimo jiné souvisí i to, že v poslední době dostávám vzkazy od andělů strážných či duchovních průvodců pro lidi, co jsou mi nablízku, které jim předávám.

Uvedu Vám příklad. Jednoho rána mne probudil mimo jiné vzkaz pro editora magazínu i60.cz, se kterým nějaký čas spolupracuji, ale pořádně ho ani neznám. Je to tak, že mám najednou nutkání vzít si tužku a papír – a píšu, ve verších (veršováním si prý vzkaz udržuje léčivé vibrace). Je to, jakoby mi to někdo diktoval a řekl pro koho to je. 

Teď už vím, že je to poselství od strážného anděla toho určitého člověka. Děje se mi to od návratu z Peru, a je to stále častější. Jinými slovy, jsem jakýsi pošťák, nic jiného, a zkrátka jen doručuji.

Racionální editor magazínu i60.cz poté, co jsem mu poslala veršovaný vzkaz e-mailem, samozřejmě zareagoval nedůvěřivě a žádal racionální vysvětlení. Jak je to s tím andělem strážným či s duchovními průvodci?

Není to tak snadné. Za léta praxe a poznání jsem však získala určitý nadhled a neustálým opakováním „zvláštností“ i víru, že jsou věci trochu jinak, než mě učili ve škole. Povím vám, v co mám víru. Někdo uvěří, jiný ne. Nechám to na Vás, abyste si to přebrali. Tedy věřím:

- ve Stvořitele či Boha, chcete-li, bez příslušnosti k církvím
- věřím v to, že nejvyšší hodnota zde je svoboda a v ní je obsažená bezpodmínečná láska
- věřím, že část Boha je v nás a je nesmrtelná, říkám jí Duše
- věřím v naše minulé životy, současné i budoucí (dokládají to příběhy z praxe regresí, jak moc jsme zapleteni v historickém vývoji)
- věřím, že naše současná těla jsou biologické nosiče našich Duší. (Jako auto, ve kterém můžeme po zemi jezdit. Auto doslouží a my se vrátíme z poznávacího výletu domů.)
- věřím, že porod a smrt jsou dvě strany téže mince, tedy stejná zkušenost pro Duši
- věřím, že se inkarnujeme z důvodů vzdělání Duše. (Ze světla si vybíráme rodiče a rodinný systém, do kterého se chceme narodit, protože nám umožní zvládnout úkol, který jsme si vybrali. Úkoly jsou od jednodušších až po složité. Tak se třeba narodím, abych se naučila číst a psát. Až se to naučím, může mi tělo dosloužit a je jedno, jestli jsou tělu dva roky nebo devadesát. Úkol je splněn. Vrátím se domů do světla a čekám na další inkarnaci, rodiče, rodinu a úkol. Třeba se potřebuji naučit počítat, až se to naučím, vracím se opět domů. A tak dokola, dokud nevystuduji pozemskou vysokou a pak už na zem nemusím, znám to tu. Stává se ze mě Andělská bytost. Jenže než se toto stane, potřebuji projít veškerou dualitou zde na zemi. Proto tolik životů. V jednom životě zradím a v dalším jsem zrazena, v jednom životě okradu a v dalším jsem okradena. Pokud poznám obě polarity, vynulují se. Tak dlouho dokud neochutnám vše, co mi zem a hmotná realita nabízí.)
- věřím, že jsme jako třída Duší, potkáváme se přes životy v různých tělech a v různých vztazích. Odtud se bere sympatie k někomu, koho v tomto životě neznám? Zřejmě v minulém životě jsme spolu prožili cosi velmi hezkého. Pokud je mi někdo protivný hned od prvního setkání nebo se ho i bojím, s určitostí jsme si něco navzájem provedli. Sem patři i to, když se ptáme „ proč zrovna já?“ Ale kdo jiný? Inkarnací do těla zapomínáme minulé zkušenosti, jinak by byly úkoly naučené. Jenže my je potřebujeme prožít, to se počítá.
- věřím v karmu, zákon příčin a následků
- věřím, že pokud se inkarnujeme do těla, je to pro nás velké omezení. Připodobním to. Potápěč ve velkých hloubkách musí mít skafandr, protože není ve svém přirozeném prostředí. Ale bez skafandru by nepoznal, jaké je to v hloubkách. Má tedy omezený pohyb, omezený výhled, omezené slyšení, cítění, potřebuje přístroje, aby věděl, kde je. Ale stojí mu to za to, prožije úžasné dobrodružství. Jen potřebuje někoho na hladině (doma), kdo bude dohlížet na vzduchovou hadici (znáte to z Bible, nejen jídlem a pitím je člověk živ), kdo vás seshora uvidí, kdo už má zkušenosti s tím, co se dole může stát (anděl) a pomáhá. Jak je asi potápěči, když vyleze ze skafandru. Jak volný, lehký, ohebný a pohyblivý může být a kam všude může jít? Jako Duše, když vystoupí z těla?
- věřím, že každý z nás má někoho, kdo se o nás z té hladiny stará. Někdy je jich i víc. Jsou velmi laskaví, soucitní, plní lásky a pochopení bez ohledu na to, jak to v té hloubce zvládáme. Jsou to naši Duchovní průvodci, Andělé, Víly, světelné bytosti a věřte, že nás milují bezpodmínečnou láskou.
- věřím tomu, že přes věky věků lidstvo zapomnělo na své přirozené schopnosti: pudy, intuici, telepatii, jasnozřivost, tvoření myšlenkou… Někdo si uchoval telefonní linku s průvodci funkční a někdo ne.
- věřím, že vše na zemi i ZEMĚ sama má svou duchovní bytost, kameny, rostliny, zvířata, domy, města…
- věřím i tomu, že neexistují náhody, vše má nějaký smysl a řád, i když tomu zatím moc nerozumíme
- věřím, že duchovní bytosti Inků, na mé peruánské cestě, nějakým způsobem způsobili, že skrze mne se mohou Duchovní průvodci kontaktovat s těmi, pro které přijali tuto službu.

No a nakonec – docela věřím také tomu, že editor i60.cz mi věřit nebude. Ale možná, že ho přesvědčím. Psala jsem to, jak nejjednodušeji to šlo, protože by se dalo hodně dlouho diskutovat na tato témata. Tak či onak, jsem velmi vděčná za vedení a podporu mých andělů strážných, a jsem velmi vděčná, že mohu ty láskyplné vzkazy sdílet s lidmi, kterým jsou určeny. V příštím článku Vám jeden vzkaz na ukázku pošlu.

Prosím, dívejte se na mě laskavě, pokud to, čemu věříte vy, bude odlišné.

S láskou a úctou!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Protože ani já na náhody nevěřím, ale dnes jsem znovu narazila na tento článek, vím, že je vhodná doba si ho připomenout. Moc by mě zajímalo, kam se nám paní Eva ztratila. Její přítomnost by nepochybně tento portál obohatila o duchovní rozměr našeho bytí. Také bych si ráda přečetla jaký je vztah mezi tělem a duší z pohledu pana Libánského.
Jana Šenbergerová
Milá Evo, mnohé z toho, co jste tak pěkně shrnula, vnímám podobně, ne-li stejně. Mě určitě hlídá celý regiment andělů, zatímco já tak často na ně zapomínám, přestože jsem jim vděčná. Přeji vám i sobě všechno, co nás posunuje dál a výš.
Jiřina Čermáková
Děkuji za Váš článek paní Evo.I já mám za sebou dvě možnosti vrátit se zpět na zem.Ve 28.letech jsem se podrobyla vážné operaci a upadla do klinické smrti.., přišla na krásnou voňavou louku a nechtěla odejít.Ale dostala jsem příkaz že musím odejít,že mám 2 malé děti o které se musím postarat.Druhá příhoda se my stala před 2 roky.Prodělala jsem mozkovou příhodu.znova jsem se vzpamatovala,ale neukládá se my od té doby paměť.Proto vím,že ten můj andělíček má se mnou hodně trpělivosti.Proto jemu i všem okolo mě .kteří mi pomáhají vřele děkuji
Jiří Libánský
Podstata lidské duše a vztah mezi tělem a duší je asi poněkud odlišný, než si myslíte. Přesto Vaše představy tak, jak je popisujete vlastními slovy, tomu hodně odpovídají. Proto s Vámi nebudu polemizovat. Není v tom rozpor. Pokud se budete Vy, nebo někdo jiný tímto řídit, neuděláte chybu. Není třeba znát princip, na kterém funguje motor, volant či brzdy. I tak může být člověk dobrým řidičem, když je umí správně používat. Vy paní Evo učíte zde na I-60 lidi být dobrými řidiči svého života. Budiž Vám za to dík.
jana bednarova
diky za tyto clanky
Zuzana Pivcová
Pocitově s Vámi souhlasím, i když nejsem na takové duchovní úrovni jako Vy. Věřím ale v nejvyšší spravedlnost a pomoc. A ta funguje pro všechny, jedno, jestli je dána "profesorovi na vysoké" nebo "žáčkovi ze školky". Každý tu jsme na nějakou službu a podle toho se máme i sami vnímat, brát se jako fakt a mít se rádi. A k Bohu přistupovat doslova nazí. S naprostou přirozeností a poctivostí: Tady jsem, nevím si rady, pomůžeš mi? Nebo: Mám takovou radost, moc Ti děkuji. K tomu nevede žádný kostel a nařizované pokyny, které mnohdy spíš zastrašují než povzbuzují. A věřím, že ve své přirozenosti najdu tam Nahoře větší odezvu, než když se budu na všechny jenom usmívat, že je jako bližní hrozně miluju a posílám jim spoustu lásky, a budu jen ta skromňoučká křesťanka, abych toho náhodou nechtěla moc. Věřím, že mi rozumíte.