Babi, to nemůžeš. Pozor na rady mladších
Ilustrační foto: ingimage.com

Babi, to nemůžeš. Pozor na rady mladších

24. 7. 2018

Dědo, to nedělej, ublížíš si. Babi, tomu nerozumíš. Měla bys… Neměla bys… To už se v tvém věku nehodí, to je zbytečné, to nezvládneš. Přesně to jsou věty, které slyší lidé vyššího věku od svých mladších příbuzných. Mnohdy jsou to rady dobře míněné. Ale pořádně otravné.

Mnoho lidí vysokého věku časem začne mít pocit, že se v rodině dostali do pozice dítěte. Jako by se role úplně obrátily. Ti, které celý život peskovali a vychovávali, najednou peskují je. Říkají jim co by měli a neměli dělat, co se hodí a co ne, dávají jim rady. Babičky a dědové, natož prababičky a pradědové se skutečně v mnoha rodinách považují za bytosti, nad kterými je nutné mít dozor. Podobně jako nad dětmi.

Dá se na to dívat ze dvou stránek. Je to pěkné, že mladí mají zájem o to, jak jejich starší příbuzní žijí. Důkazem je, že jim radí, starají se, aby se jim něco nestalo, aby byli v pohodě. Pohled druhý: I když je někomu třeba sto let a je svéprávnou bytostí, nikdo nemá právo mu udělovat rady typu, co může a nemůže dělat, pokud o ně sám nepožádá.

Ano, staří lidé mívají psychické i fyzické problémy, které jim mohou způsobovat maléry a mnozí potřebují péči. Ale pokud jde o lidi zdravé, soběstačné, je třeba počkat a radit, pokud si o radu či pomoc sami řeknou. Ostatně, britský dramatik George Chapman řekl: Mladí si myslí, že staří jsou blázni, ale staří lidé vědí, že mladí jsou blázni.

Ano, mladí se v nahlížení na schopnosti a život dříve narozených jako blázni opravdu někdy projevují. Na druhé straně je právě tento citát ukázkou ageismu, jenže v jiné formě, než jsme zvyklí. Jsou v něm podceňování mladí lidé, je v něm tvrzení, že něco nechápou, že něčemu nerozumějí jen proto, že jsou prostě mladí. A posuzování lidí podle věku je prostě ageismus, ať jde o lidi šestnáctileté, šedesátileté nebo stoleté. Své o tom ví sedmdesátiletá Zlatuše z Prahy.

„Od doby, co jsem loni ovdověla, moje dcera získala pocit, že jsem nesvéprávná ztracená duše, kterou je nutné stále kontrolovat a vést ji za ručičku. Sousedky říkají, že mám štěstí na fajn dceru, protože mi stále volá a stále ke mně chodí. Jenže ona mi organizuje život. Vím, že to myslí dobře, ale budu ji muset upozornit, že to přehání. Například mi letos vynadala, že chci jet s kamarádkou k moři. Řekla, že mi určitě bude špatně v letadle a že tam někde spadnu. Nevím, z čeho tak usoudila. Nepadám, nejsem nemocná, v letadle jsem neseděla deset let a právě proto to chci zase zažít, chci opět vidět moře, koupat se. Také mi řekla, že mi určitě nebude chutnat řecké jídlo, protože na ně nejsem zvyklá. Jak to může vědět? Jako že mi něco nebude chutnat proto, že jsem stará a tudíž zvyklá na knedlo vepřo zelo? Mně tím uráží, ale ona si to neuvědomuje.“  

„Ageismus je mnohem širší ideologie, který jednak vysoce zvýznamňuje samotný věk a jednak pak ty jednotlivé věky opatřuje určitými nálepkami, například, že mládí je hloupé a stáří senilní. Tato ideologie věku, to, že ten věk je tak důležitou sociální charakteristikou každého z nás, je jako ideologie zneužívána k tomu, aby ti s tím správným věkem získali nějakou moc nad těmi se špatným věkem,“ uvedla v jednom z rozhovorů Lucie Vidovičová, socioložka zabývající se tématy spojenými se stárnutím. Říká, že se s diskriminací kvůli věku lidé setkávají v různých prostředích a rodiny nejsou výjimkou. Je to v podstatě zajímavý problém. Když se rodinní příslušníci o své staré příbuzné nestarají a nezajímají, je to špatné. Když se o ně starají a zajímají příliš, je to taky špatné.

„Je to poněkud otravné, ale místy úsměvné,“ říká k tomu jednaosmdesátiletý Vladimír z Ostravy, který ovdověl před deseti lety. Žije sám v malém panelákovém bytě. Sám si chodí nakoupit, sám si připravuje jednoduchá jídla, občas si zajde na oběd do blízké restaurace, když vidí, že mají polední menu, na které má chuť. „Servírky tam se mnou vždy požertují, majitel mě má rád, občas si společně dáme panáčka. Máme s tím mladý mužem společný zájem o známky, tak spolu občas i vyrazíme na nějakou výstavu,“ vypráví Vladimír. Žije pěkný, klidný život penzisty. Ovšem jeho vnučka mu neustále vysvětluje, že by měl jít do domova pro seniory, protože se mu v jeho věku doma může něco stát. Říká mu věty: Dědo, nekoukej na tu televizi tak dlouho do noci. Dědo, nedávej si k obědu to pivo. Dědo, proč jsi nebyl doma, přišla jsem za tebou včera odpoledne a ty jsi tam nebyl. Kde jsi byl?

Vladimír říká: „Ona mě kontroluje jako malé děcko. Tak jistě, chápu, osmdesátiletý dědek sebou může někde švihnout a rodina by pak se mnou měla starosti, ale tomu mám předcházet, že budu sedět jen doma na místě  a pokud chci vyjít z domu, telefonovat to vnučce a ptát se na svolení?“

Tak až někdo bude mít chuť udělovat svým starším příbuzným rady a pokyny, bylo by dobré se zamyslet, jak je ten dotyčný může vnímat. A pokud někdo takové rady a pokyny od mladších dostává, není na škodu je se smíchem upozornit, jak mohou být vnímány. Možná, že v mnoha případech jde jen o nedorozumění, o snahu dobře míněnou.

Hodnocení:
(4.3 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Nemám rád když vejce poučuje slepici.
Hana Rypáčková
Boleslavovi lze jen poradit. Soužití více generací v jednom domě je vždy problematické. Děti vylétaly z hnízda a zakládaly si své rodiny dost daleko, žádné oboustranné vměšování se nekonalo. Jsem sama a začínají mít o mne starosti. Ne na to, když hlídám ve svém věku pětileté dítě . Hlásím jim svůj stav přes FB. To hromadění věcí je u soukmenovců tak 50 na 50 . Moje matka spíš vše vyhazovala a spíš mne láká nemít mnoho věcí.
Marie Doušová
Jak se říká...Každá rada drahá.....
Dana Puchalská
Starý člověk je někdy horší než malé děcko. A taky i generál co chce, aby ho jeho děti poslouchaly. Tady je každá rada drahá. A hromadění věcí a hygiena je už na pováženou. Měli jsme takového souseda a trvalo to pár let, než poslechl svou dceru i syna. Chtělo by to možná někoho nestranného. Toho většinou staří lidé poslechnou víc, než někoho z rodiny.
olga skopanova
A když můj 80 letý otec plní byt harampádím všeho druhu mám ho nechat být protože je svéprávný nebo se mu snažit vysvětlit že ve špíně žít nemůže?
Věra Halátová
Mladí většinou kopírují ty starší, aniž by si to uvědomovali. Jestliže takové připomínky poslouchali celý život, projevují svůj "zájem" o rodiče nebo prarodiče takovými poznámkami. Jezdím autem, na dovolenou, na návštěvy přátel, ale že by moje děti měly ke mně takové nevhodné připomínky. Jo, když měl starší syn 16, tak mi řekl, že si úplně zbytečně líčím řasy, že se mi stejně slepí a vypadá to blbě. A měl pravdu, adolescent. Já jim do ničeho nekecám, oni mi do ničeho nekecají. Když ode mne něco potřebují, řeknou, pomůžu, poradím. Když já něco potřebuji, většinou něco opravit, přijdou, opraví. Oni vědí, že si se vším poradím a já vím, že jsem je vychovala k samostatnosti a oni si taky se vším poradí. A ti lidé z toho článku, tak ať jsou rádi, že se o ně někdo stará, i když posílat někoho do domova důchodců, to není moc citlivé.
Boleslav Komárek
Nevím - názory jsou různé a je třeba je ctít jako názory. Tento článek je prezentován z pohledu starých lidí. Já dám názor z pohledu lidí, kteří se o své rodiče starají. Já mám ještě matku. Otec zemřel. Matka žije ve společném rod. domě s mou rodinou - já s manželkou, syn s rodinou, dcera s rodinou. V domě je ještě penzion o 8 pokojích. Nastínění poměrů. Matka má v domě svou samostatnou bytovou jednotku. Je soběstačná v domácnosti. Má 85 let. Když k ní jako syn nepřijdu na pokec - vadí ji to. Když k ní přijdu, musím si dát pozor na to co říkám. Když mám někde jet - tak hned slyším - pozor na cestu, vem si s sebou to, nejezdi rychle, kdy dojedeš atd. atd. Když si zakašlu - byl jsi u doktora, co na to bereš, dej na mé rady atd. atd. O čemkoliv mluvíme, uděluje rady. Zkrátka jsem u ní stále a pořád její 10leté dítě. Navíc - máte před domem bordel, nešetříte topením ani elektrikou, proč si kupujete to a ono. Hosté dělají hluk, bouchají dveřmi, nezhasínají, pořád se sprchují. Musíte je pokárat, musíte jim říct atd. atd. Zkrátka - moje matka je jedna osoba, ale podle jejího přání by se mělo řídit a trpět deset rodinných příslušníků, kteří by měli mít úctu ke stáří a potlačit své chování k spokojenosti mé matky. Tak se ptám - jak se chovat s úctou ke stáří a své matce?