Ve vlastním nebo v nájmu? Co je lepší pro seniory?
Ilustrační foto: ingimage.com

Ve vlastním nebo v nájmu? Co je lepší pro seniory?

3. 8. 2018

Mít takzvaně vyřešené bydlení. To je jedna z nejdůležitějších věcí, na kterou by měl člověk s přibývajícími léty myslet. Tedy, mít jasno, že bude v penzi schopen utáhnout své bydlení. Otázka však zní: Jaké bydlení je pro seniory to nejvhodnější? Jsou na tom lépe ti, kteří jsou v nájmu nebo ve vlastním?

Náklady na bydlení samostatně žijících seniorů tvoří podle posledních údajů Českého statistického úřadu v průměru třetinu jejich čistých příjmů. Jsou však případy, kdy lidé, kteří ve vysokém věku zůstali sami, dávají na bydlení mnohem víc. Často jim zbudou z penze na živobytí dva, tři tisíce a nejsou schopni vést plnohodnotný život.

Mnohdy je problémem, že lidé zůstali žít ve velkých bytech, které pak sami takzvaně neutáhnou. Jenže menších, cenově dostupných bytů, do kterých by se mohli přestěhovat, je na trhu málo. Mnozí lidé také řeší problém, zda je lepší žít v penzi ve vlastním nebo v nájmu. Přibývá případů, kdy se senioři zbavují bytů, které koupili do osobního vlastnictví. Prodají je, najdou si malé nájemní bydlení a z částky za byt a penze pak financují nájem a běžný život.

„Sousedky říkaly, že jsem blázen, když jsem prodala velký třípokojový byt na sídlišti v centru Ostravy,“ vypráví pětasedmdesátiletá Dana. Když ovdověla, rozhodla se pro prodej. A našla si garsonku, ve které platí nájem majitelům. „Všichni mi říkali, že jdu do nejistoty, že mě z nájmu může kdokoli kdykoli vyhodit, že jsem se na stará kolena zbláznila. Jenže já mám malou penzi a chci si zbytek života užít. Takže ze dvou milionů, které jsem za byt dostala, jsem schopna financovat postupně nájemné a můžu si dopřát občas i lázně či dovolenou. Tímto způsobem s penzí vyjdu, když mám na přilepšenou peníze za prodaný byt. A věřím, že do smrti s tou částkou vystačím. Dětem nic odkazovat nemíním, mají se dobře, všechny mají kde bydlet. Možná vnučka počítala, že po mě byt zdědí, ale smůla, mně taky v životě nikdo nic nedal,“ shrnuje Dana svůj životní postoj.

Mnozí lidé ji mají za blázna, že se zbavila vlastního bytu a šla do nájmu, ona je spokojená.

Naopak mnozí jiné lidé lpí na vlastním bydlení, protože jim vyhovuje takzvaná jistota i to, že po nich něco zůstane příbuzným.

„Sice dávám do fondu oprav a na další náklady spojené s provozem mého velkého bytu na Vinohradech téměř celou penzi, ale beru to jako investici do rodinného majetku, který zůstane rodině, až tady nebudu,“ říká téměř osmdesátiletá Anna z Prahy. Má byt v činžovním domě, je členkou společenství vlastníků těchto bytů. Dostala spoustu lukrativních nabídek na prodej, ale všechny odmítla. „Nedovedu si představit, že bych odsud dobrovolně odešla,“ říká. 

Nájemní nebo vlastní? To je otázka, ve které se nikdy lidé neshodnou, co je výhodnější a ve vyšším věku to platí dvojnásob.

Tak si dejme několik čísel, která naznačí, jaká je v tomto směru realita. Český statistický úřad zveřejnil tyto údaje:

V České republice je lidí, kterým je 65 a více let a žijí sami a zároveň mají výhodu vlastního bydlení, 69,0 %. V Evropské unii je jich 65,6 %. Ze skupiny pětašedesátiletých a starších lidí, kteří bydlí sami v domácnosti, je nejvíce těch, kteří mají vlastní bydlení v Rumunsku (98,4 %). Velmi vysoký podíl lidí, kteří mají výhodu vlastního bydlení, je i v Chorvatsku (94,3 %), v Litvě (94,2 %) a na Slovensku (90,7 %).

Česká republika má 15,5 % obyvatel ve věku 65 a více let bydlících v jednočlenných domácnostech, kteří platí tržní nájemné. Evropská unie jich má 19,7 %.

Co se týká seniorů, kteří žijí v bytech s regulovaným nájmem, v Česku to je 15,5 % jednočlenných domácností, zatímco v Evropské unii 14,8 %.

V tomto případě zkrátka platí, že každému vyhovuje něco jiného. Každý by si rád představoval, že stáří prožije v pěkném bytě, který moc nestojí. Málokomu se však chce stěhovat z toho, ve kterém prožil velkou část života. Mnohdy na to lidem ve vyšším věku už ani nezbývají síly. Každopádně je vhodné si tyto otázky pokládat už mnohem dříve. Ideálně někdy kolem padesátky. Promyslet si, jak bychom chtěli žít, až nám bude třeba sedmdesát, co si budeme moci dovolit, pídit se po zkušenostech lidí, kteří byli schopni udělat nějakou změnu a vyhodnotit, co pro nás bude nejlepší. Zkrátka, najít odpověď na otázku, zda nám osobně více vyhovuje bydlení v nájmu nebo ve vlastním.

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
olga skopanova
Paní Hašková naprostý souhlas bydlení v nájmu je jedna velká nejistota.
Jitka Hašková
Bydle ve svém považuji za nejdůležitější, ať je to panelák nebo domek. Činže jsou v Praze dvakrát tak velké jako náklady na bydlení ve vlastním. Pokud je někdo v nájmu, je vydán na pospas majiteli, který si zvyšuje nájem jak chce, pak důchodce běhá na úřad se žádostí o sociální příspěvek na bydlení. Mám jednu takovou kamarádku, která se blíží osmdesátce a je to opravdu neradostné. Dát výpověď a hledat jiný byt není jednoduché.
Jana Gondášová
Po manželově smrti jsem prodala dům.Žiju v garsonce a je mi tak dobře. Žádnou chaloupku bych nechtěla a to jsem zdravá, nechci se o nic starat, chci si důchod užít.
Jana Šenbergerová
Asi jsme divní, ale velmi spokojení ve vlastním panelákovém bytě. Za menší bych ho ani sama neměnila, i kdybych se musela uskrovnit. Mohou za mnou jezdit naše děti i vnoučata. Maminka se před lety odstěhovala do garsonky, a to byl konec. Každá návštěva se odbývala ve stísněných poměrech a nebavila nikoho ze zúčastněných. Protože jsme bydleli daleko od sebe, bez přespávání to nešlo.
Jarmila Komberec Jakubcová
Před 12 léty jsme si s manželem postavili dvougenerační domek a odstěhovali se z paneláku. Nemohu si bydlení v domku vynachválit. Mladí bydlí nahoře a já dole, pomáháme si, a žijeme v naprosté pohodě. Mohu si užít svá vnoučata. Syn se o dům stará a já s nynějším manželem bydlím střídavě v Praze, Štěchovicích a v Plzni. I manžel má svůj vlastní byt i vilku.Do paneláku bych už bydlet nechtěla.Stačí mně občasné přespání na Žižkově.
Jarmila Fialová
100% souhlasím,Jitko
Jitka Caklová
Suma sumárum - před devatenácti lety jsem byla čerstvě rozvedená a o čtyři měsíce později stála na prahu nového života s druhým mužem. "Díky" okolnostem během rozvodu mi z manželství zůstalo bydlení v domku, který jsme postavili svépomocí a z toho plynoucí půlmilionový dluh. O dva roky později se z partnera stal starobní důchodce, za dalšího půl roku se stal mým manželem a o tři roky později jsem se, čtyři roky před starobním důchodem, stala invalidní důchodkyní i já. Ze dvou průměrných důchodů jsme splatili dluh, během let, dalších třičtvrtě milionu investovali do domku na různé opravy a úpravy, aby vypadal tak jak vypadá a vytvořili si úspory do začátku, kdy jeden z nás zůstane single. Bez brigád, bez jakýchkoliv vedlejších příjmů a hlavně bez pocitu jakéhokoliv uskromňování-se, z vlastní zkušenosti víme, že to jde :-)
Jarmila Fialová
Divná otázka - vždycky je lepší ve vlastním než v nájmu.
Eliška Houšková
Na stáří jsme si rekonstruovali chatu, s plynovým kotlem, také i kamny, máme tu vše, tedy měli jsme, muž mi zemřel a já jsem za domeček ráda, mám vlastní studnu, čističku, na zahradě se ledaco vypěstuje, čtyři slepičky mi snášejí dostatek vajíček. A když to tak pozoruji, na nájem bych prostě neměla, zaplatím energie a internet a mobil a zbude mi tak akorát, nájem je moc drahý. Samozřejmě snažím se mít rezervu na opravy nejnutnější.
Květa Řičánková
Když prodám velký byt proč si hned nekoupit malý do vlastnictví a ještě mi zůstanou peníze na "přilepšenou".
Dana Puchalská
Ta je krásná,ta chata pochopitelně. Ale o vysokých nájmech tu přeci už diskuze byla, nebo se pletu?
Věra Ježková
Měla jsem štěstí, že jsem si před lety mohla koupit od bytového družstva za pár tisíc byt do osobního vlastnictví. Malý, ale můj. Nájem neplatím, jen to ostatní. Modrou chaloupku bych nechtěla.
ivana kosťunová
Tak z téhle chaloupky snů by mě vynášeli leda tak nohama napřed