Rybník a ulovené dítě
Foto: autor

Rybník a ulovené dítě

7. 8. 2018

Jako je pro malé holky mrkací celuloidová panenka s blonďatými vlásky, je pro malé kluky zčeřená hladina rybníka, jezírka, říčky nebo potoka. Totiž láska na celý život. A touha u té vody trčet co nejdéle, ať si ho rodiče shánějí po všech čertech. A nutkání si u té vody hrát, stavět loďky a pouštět je po vodě za dobrodružstvím, o jakém se může zdávat jenom klukům.

Měl jsem kamaráda, kterému sice vodní hladina nic neříkala a raději hrával na housle, ale on byl výjimkou a já ho považoval za cvoka. Kdybych tak byl býval tušil, že tenhle cvok bude jednou koncertním mistrem filharmonie, sjezdí celý svět a uvidí moře a oceány, o kterých já budu jen snít, možná bych i já více vysedával za klavírem než za vrbou u vody. To by ale můj tatínek musel umět hrát na klavír, což neuměl, a to by musel chodit tajně chytat ryby jinam než do místního rybníka, což nechodil.

- Tati, - žadonil jsem jednou takhle k večeru, - vezmeš mě s sebou?

- A kam?

- No, k rybníku přece. Půjdeš na ryby, ne?

- Ale co tě nemá, kluku, nikam nejdu.  

- Jak to, že ne? Kamarád Pepík říkal, že jeho táta a ty dnes půjdete na ryby.  

- To že říkal?

- Dnes ve škole to říkal.

- Tak je ukecanej jak stará bába. Nikam dnes večer nejdu. A s jeho tátou už vůbec ne, a ještě k tomu na ryby! No tohle!

Ale to dá rozum, že přece jen šel. Vždyť měl u vody i lodičku. Jen byl nerad, když se o tom takhle veřejně mluvilo, protože rybářský lístek neměl, ba ani rybářský prut a ryby chytal bez úředně schváleného povolení. Chodil lovit (správně bych měl říct pytlačit) jen na vlasec a háček s návnadou. Byla to tmavá, trochu rozpláclá kulička a vypadala jako játrový knedlíček v maminčině skvělé hovězí polévce. Návnadu si dělával v kuchyni z rohlíku a z natvrdo uvařených a rozmělněných husích jater. Ještě tam prý dával nějaké tužidlo a všelijaké, pro ryby voňavě lákavé přísady. Jaké, to neprozradil ani mně. To zůstalo jeho zázračným tajemstvím. Nedalo mi, abych neokusil. Když to chutná rybám, proč by to nemohlo chutnat i mně? Jeden knedlíček, který se čtyřmi dalšími odpočíval ve špajzce na talíři stranou od ostatního jídla, jsem tajně a nepozorovaně slupnul. Byl hořký a nedobrý.

- Nevíš, kam se poděla jedna návnada? - ptal se tatínek u večerního stolu maminky. - Měl jsem jich tam pět, a teď jsou tam jen čtyři.

- Jak to mám vědět? Já se ti o to nestarám, - odsekla nevrle maminka, protože nebyla ráda, že její muž chodí tajně na ryby.

- Hm, to je divný, - krabatil čelo tatínek. - namouduši tam bylo pět rybích knedlíčků. Nevíš o tom nic?

Otázka teď patřila mně. Zarytě jsem mlčel a koukal se na kuchyňské linoleum, jako bych tam viděl svou neveselou budoucnost.

- Ježišikriste! - vykřikla zděšeně maminka, protože pochopila rychle. - Tatínek se zachmuřil a jeho pohled mě přišpendlil k židli: - Který jsi snědl? Ten boční nebo ten prostřední? - Maminka se vypjala jako struna a z úst jí zděšeně zadrnčelo: - Proč se ho na to ptáš? - Do jednoho knedlíčku už jsem dal háček, - vyslovil.tatínek téměř šeptem osudové doznání a nečekaje na mou odpověď, rychle se zvedl ze židle a šel do komory zkontrolovat zbylé návnady.

Těch několik dlouhých sekund, než se vrátil, vládlo v kuchyni hrobové ticho. Možná maminka přestala i dýchat.

- Snědl ten bez háčku, - řekl tatínek s úlevou, když stanul na prahu kuchyně. - Chutnalo ti to aspoň?

- Ne, - odpověděl jsem se špetkou bázně v hlase, protože jsem očekával ostré pokárání, ne-li výprask. - Bylo to hořké a skoro to smrdělo.

- No to sis vzal zrovna tu nepovedenou, některé návnady jsou i sladší. Stále zkouším nové, víš?

Poslední věta už patřila mamince, která stále seděla, jako by se nemohla probrat ze snu. Tatínek pokračoval a možná z úlevy, že se mi nic nestalo, se nečekaně a nadšeně rozvyprávěl: - To je velký kumšt, tyhle návnady. Vozí se i z ciziny, už dělané, mixované z hovězích jater, řas, kvasinek, krevet, máselné kyseliny, korýšů, nebo dokonce z javorových semínek. Ale to si našinec musí sáhnout hodně hluboko do peněženky. Některé jsou pro vody bahnité, některé pro vody čiřejší. Taková návnada dlouho uvolňuje do okolí vůni a chuť a ryby láká. Třeba sladký chlebovník se hodně dlouho vaří a leží pak ještě v kýblu tři dny, aby pěkně zatáhl. To je pak chuťová past na kapry, panečku! Taky to zkusím.

- A dost! - Maminčina dlaň zničehonic práskla do kuchyňského stolu a všechno nádobí, co tam ještě zbylo po večeři, se rozeznělo jako zvonkohra po úderu blesku. - Už nechci nic poslouchat! Je konec s pytlačením a s těma tvýma kapříma knedlíčkama! Už to nedovolím. Odteď si budeme kapry kupovat jako všichni ostatní.

A u jejího rozhodnutí zůstalo už napořád. Možná si sem tam tatínek na nějakou tajnou rybařinu odskočil a kapra druhý den mamince prezentoval jako koupeného. Neměl bych mu to za zlé. My, muži, neseme si ve svých genetických batozích něco z loveckých vášní našich dávných předků. Ale málokterému se asi stalo to, co mému tatínkovi. Totiž, že málem na kapří návnadu ulovil vlastní dítě.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Jako malá jsem chodila " na ryby" se svým o 13 let starším bratrem. Ne že by se mi rybaření líbilo, spíš jsem si hrála ráda u vody. Později jsem si z něj dělala legraci, že zase nic nechytil. Vaše povídka mi ho připomněla, už ho dávno nemám.
Alena Tollarová
Nemám v rodině žádného rybáře a na rybách jsem nikdy nebyla. Vídám je sedět u Labe a zamyšleně hledět, někdy i do mobilu :) Ale při koupání v pískovně se mi kolem nohou prohání maličké rybky a to se mi líbí. A líbí se mi i milé vyprávění.
Lidmila Nejedlá
Moc hezky se to čte, krásný příběh.
Libor Farský
Zajímalo by mne, jestli i ryby mají své chutě a tudíž i oblíbená a méně oblíbená jídla. Protože třeba psi je určitě mají a zdaleka ne všichni stejné - (smajlík)
Lubomír Müller
To jste mě všechny mile potěšily svými komentáři, stejně jako tehdy dávno mě mile potěšil tatínek, že mně nenařezal na zadnici. Nebudete věřit (či spíše asi z vlastní zkušenosti věřit budete), býval jsem jako malý kluk, tak do asi pěti šesti let, raubíř a kazisvět (ačkoliv mi dali jméno Lubo Mír). Povídky o tom, jak jsem kačenkám otáček krky, protože kačenkám-hračkám se přeci taky dají otáček krky, chodil se dívat do vajíček, zda tam nejsou kuřátka, či rozbíjel okenice, protože se mi líbil zvuk tříštěného skla, budou následovat (já si to sice moc nepamatuji, ale rodiče a zvláště babička mi to vyprávěli). Jistě máte takových příhod také vy dost. Tak děkuji za čtení a komentování. Ten háček bych samozřejmě nespolknul, to bych musel spolknout celou návnadu, a to jsem nedovedl, takže jsem ukusoval. Ale možná bych ho měl pěkně zapíchnutý do jazyka. A jestli se dal rozeznat kapr chycený od kapra koupeného? Dodnes nevím. Zkušený rybář by to jistě poznal. Já jsem se rybářem nestal, a dnes už rybaření ani moc rád nemám, protože je často jen "sportovní", ryba se chytí, háček se jí "vyoperuje" z tlamy a pak se pustí, jako že se jí nic nestalo. Už jsem s rybáři hádal, že to není fér. Vždycky se na mě naštvali. Tož tak...
Alena Vávrová
Pěkný a napínavý příběh. Já chodila jako holka na ryby s dědečkem na řeku a moc mne to bavilo a nevadilo mi vstávat před čtvrtou ráno. Rybářka se ale ze mne nestala.
Hana Švejnohová
Zdravím Lubomíra rybáře a děkuji za milou a úsměvnou vzpomínku... A taky za vybroušený styl a vypsanou ruku...
Zuzana Pivcová
To je moc hezké vyprávění, že by se za něj takový Ota Pavel nemusel stydět. Ale on to není, je to Lubomír se svým pestře a vnímavě prožitým dětstvím. Správný rybář prý neprozradí, na co chytá, takže tatínek měl nějakou specialitu a Ty sis dovolil mu ji sníst? A opravdu se chycený kapr nepoznal od uloveného?
Elena Valeriánová
Za milý úsměvný článek je pět hvězdiček málo *****************
Elena Valeriánová
Mám syna rybáře vím přesně, kdy ho to chytlo. Bylo to na dovolené na Šíravě o prázdninách, v září šel do 1. třídy. Šírava byla tehdy po záplavách a byla obsypaná komáry. Ve vedlejší chatce byla rodinka a jejich táta byl rybář. A ten vzal našeho synka poprvé na ryby. Chytil svou první rybu a už byl na háčku. Po nástupu do školy začal chodit do rybářského kroužku i když byl až od třetí třídy, on už tam chodil v první. Začal chodit muškařit a je to jeho koníček dodnes. Skoro čtyřicet let.
ivana kosťunová
Kouzelné vyprávění , moudrá maminka
Marie Doušová
Dobře napsaný příběh a hlavně s dobrým koncem.
Dana Puchalská
Hezký článek a perfektní pointa. Čekala jsem až do poslední chvilky jak to dopadne. Děkuju.
Marcela Pivcová
Lubomíre, Vaše krásně úsměvné vyprávění ze života by určitě zaujalo nejen mne, ale i všechny příznivce humoru, jakým vládl třeba Bohimil Hrabal. Štěstí, že dobře dopadlo, myslím ale, že byste přece jen tehdy ten knedlíček nezhltl naráz!
Jitka Hašková
Moc jsem se pobavila.