Řecká reminiscence
Pláž Egremni na řecké Lefkadě. FOTO: ingimage.com

Řecká reminiscence

12. 8. 2018

Jednou z nejoblíbenějších prázdninových destinací je určitě Řecko. Suvlaki, musaka, stifado, kleftiko… To není úryvek z Homéra ani Sokratův citát v originále. Tak poeticky zní názvy řeckých pokrmů.

Nevím, jestli je svému slavnému manželovi vařila i nechvalně známá Xantipa, ale jisté je, že jsou to báječné gastronomické tipy na  dovolenou... Tu jsem v Řecku strávila už několikrát. Pod Olympem v Leptokárii i na ostrovech. Nejvíc se mi asi líbilo na Kosu, i Rhodos má svůj půvab. Ale nejsilnější zážitek, byť už je to hodně dávno, ve mně zanechal ostrov Lefkada. Ovšem bohužel nešlo o zážitek kulinářský, ba ani o kouzlo panenské přírody.

Nezapomenutelná dovolená to byla nejen pro mě, ale i pro moji maminku a neteř Petrušku, které tehdy byly asi čtyři roky. Cílem našeho výletu lodí byla nádherná pláž jménem Egremni. Nevím jak dnes, ale tehdy byla vyhlášená pláž přístupná výhradně z moře. A zatímco můj bratr s mým synem šli na obhlídku, my „holky“ jsme si šly zaplavat. Najednou se z ničeho nic mořská hladina zvedla do metrových vln a během několika vteřin se naše dovádění změnilo v boj o život. Ještě teď cítím písek mezi zuby a na těle rotující živel, který nás pořád znovu tlačil ke dnu. Přestože jsme se zmítaly kousek od břehu, nemohly jsme se k němu dostat. Kdybych to nezažila na vlastní kůži, nikdy bych nevěřila, jakou sílu má jedna metrová vlna za druhou. Nevěděla jsem, koho mám zachránit dřív a hlavou mi běžely ty nejtemnější myšlenky…

Moje neteř dodnes vzpomíná, jak jsem na ni křičela, aby mi podala ruku. Zachytila jsem ji a hodila ke břehu. Mamince se taky nakonec podařilo vylézt na břeh, a to doslova s odřenýma ušima od písku. Všechno to trvalo možná dvě minuty, ale tak panický strach a bezmoc jsem nikdy v životě nezažila. Moře se pak najednou zklidnilo a tvářilo se, jakoby se vůbec nic nestalo. Zatímco maminka, Petra a já z toho máme  navždy traumatickou vzpomínku.

Můj bratr tenkrát vůbec nechápal, proč mu jeho malá dcera běží naproti a vyděšeně volá:

„Tatínku, tatínku! Teta mi zachránila život!“                       

Toho večera jsme si všichni dopřáli ty nejvybranější řecké lahůdky a vychlazená retsina nám chutnala víc než kdykoli jindy…

Hezké vztahy a klidné moře vám přeje

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Velké vodě nevěřím, k moři nejezdím. Stát se mi, co vám, asi bych se na moře nedívala ani v televizi. Stačila mi jedna bouře na Baltu, celkem mírné vlny u Černého moře, když kolem proplula loď, a spousta ježků v moři Jaderském, které bylo jinak velmi klidné.
Zuzana Pivcová
Hani, něco takového jsem zažila u Soči (viz článek Není moře jako moře). Ale to byla moje frajeřina, že jsem lezla do rozbouřené vody na nehlídané pláži. Pocitově bych ten druhý odstavec mohla skoro opsat. Mělké moře, ale vlny, které mě doslova rolovaly, takže jsem nevěděla, kde je dno a kde vzduch. Už nikdy jsem nic podobného neriskla.
Alena Tollarová
Rozumím, něco podobného pár metrů od břehu jsem zažila. A vážně jsem se bála. Moc.