Když chybí neverbální komunikace
ilustrační foto: pixabay.com

Když chybí neverbální komunikace

15. 8. 2018

Neverbální komunikace, někdy též označována jako nonverbální, je souhrn mimoslovních sdělení, která jsou vědomě nebo nevědomě předávána člověkem k jiné osobě nebo lidem. Probíhá při komunikační výměně, též může probíhat i při sociální interakci. (Wikipedie)

Znáte to, při rozhovoru se člověk usměje, mrkne, zamračí se, pohodí rukou a vyřčená slova dostávají jiný význam. Vezměte si třeba větu. Jsi blázen. Když u ní zakroutíte nesouhlasně hlavou a ještě se k tomu zamračíte, opravdu si to o daném člověku myslíte. Když zvednete oči v sloup, dáváte najevo, že ten člověk něco přehnal a jde třeba do zbytečného rizika. Když mávnete rukou a u toho se usmějete, říkáte tím bez urážky – ty jsi ztracená existence, s tebou už nic nenadělám. A to je pouhá jedna jednoduchá věta.

Tento přepych, vnímat vyřčené různě, nám u písemné komunikace chybí. Pravda, objevili jsme smajlíky, používáme různá oslovení (Terezo, Terko, paní Nováková, ta paní, co píše ten článek…), ale jak vidno – nestačí to. Mám pocit, že bez posuňků, úsměvů a vědomých pohybů dochází při písemné komunikaci k častým nedorozuměním a nepochopením. Zpravidla je to při chatování nebo v komentářích u článků. Když se staneme svědkem takové konverzace, stává se nám, že nevíme, zda byl nepochopen pisatel článku nebo pisatel recenze. Kritik či kritizovaný. Máme chuť žádat o vysvětlení nebo sami vysvětlujeme. Konverzace se rozvíjí, ale většinou ne ku prospěchu věci. Nedaří se nám mávnout rukou nad tou podivností textu, který nás právě oslovil. Začínáme se bránit a často roztáčíme kolotoč dalších nedorozumění. K tomu všemu hraje velkou roli to, že se pisatelé vzájemně neznají. Nic o sobě neví. Jsou to dva neurotici, kteří se pustili do křížku, nebo jsou to milí lidé, kteří se jenom v tom textu ztratili? Proto jsou dobrá setkávání, poznání mimo virtuální svět. Protože když tomu tak není, řečeno slovy klasika: můžete o tom diskutovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak vše, co s tím můžete dělat.

A tak hurá do osobních setkání. Do poznání, že ten internetový suchar je vlastně velice příjemný člověk, že ta přemoudřelá ženská z chatu je obrovsky zábavná dáma. Že ten nenápadný téměř bezejmenný človíček je charizmatická osoba, která okouzlí již na první pohled. Že úsměvy, oční kontakty, zvednutá obočí a stisky rukou jsou nezastupitelnou devizou pro poznávání a posuzování nám zdánlivě známých osob ze zdánlivě známého virtuálního prostředí.

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Tímto zdravím všechny, kteří mi svou přítomností na akcích íčka umožnili poznat je osobně. Je mi ctí, že vás znám a těším se na další setkávání. :-)
Marie Doušová
Není nad to komunikovat s lidmi osobně, ale jak bychom se mohly jinak seznámit s názory tolika lidí ,když né přes internet. Jsem vděčná za každý názor v naší diskusi i když se mi některé vůbec nelíbí . Ale to je jenom můj názor . Nikdy bych nikomu nechtěla ublížit , neboť nikdy nevím jaký měl život a co ho formovalo od dětství.Samozřejmě podání ruky a pohled do očí nikdy internet nemůže nahradit.
Libor Farský
Přicházíme tím o velmi zajímavou charakteristiku osobnosti, kterou je "řeč těla", gestikulace v obličeji, úsměv a zejména o pohled do očí.
Blanka Macháčková
Děkuji vám za vaše názory. Je vidět, že každý to máme nastavené jinak. Komunikační dovednosti (verbální i neverbální) jsou velmi zajímavou disciplínou a jak píše Ivana, bylo by to na delší povídání (nejlépe s odborníkem). Já jsem příznivcem gest a výrazů, proto nerada chatuji. Článek jsem napsala na základě vypozorování několika nedorozumění, která vznikla právě při písemné komunikaci.
Hana Rypáčková
Mám to stejné jako Alena. Zajímá mě ten, koho znám osobně, protože si ho dovedu představit. Nepoznala jsem ještě Marcelu B. , ale jak luštíme Knižní soutěže, zajímám se o ni stejně jako o ostatní , co znám. Třeba Líba K. tím, jak jsme trávily spolu dvě dovolené v cizině , je jako moje sestra.
Alena Tollarová
Pokud zůstanu "v našem i60rybníčku", tak musím opakovat, že to je právě ten důvod, proč občas napíšu nebo na setkáních prohlásím, že jsem ráda za každého človíčka, kterého poznám osobně. Pro mě je mnohem příjemnější písemná komunikace s někým, koho si při čtení jeho příspěvků živě představuji. Samozřejmě chápu, že to nejde u všech.
Věra Ježková
Nonverbální komunikaci moc neovládám. O sobě vím, že z výrazu mé tváře se dá přečíst téměř vše, na druhou stranu minimálně gestikuluji. Komunikuji lépe písemně než ústně, žádná zdvižená obočí nebo mávnutí rukou mi zde nechybí. Osobní setkání mi jsou příjemná, ráda na konkrétní lidi vzpomínám. Nepovažuji je ale za podmínku lepší komunikace.
Naděžda Špásová
Blanko, v tobě je skrytý filozof nebo psycholog, protože to, co jsi napsala je na delší zamyšlení. Já jsem se už se svými internetovými přáteli poznala i osobně. Většinou jsem z jejich příspěvků a způsobu vyjadřování odhadla povahu toho dotyčného a moc jsem se nespletla. Je fakt, že jsou zde i méně příjemní neosobní lidé, kteří, když se zapomenou, dokážou být i pěkně zlí a ti mi jsou v podstatě lhostejní. Hezky jsi to vystihla u toho blázna. Tak se necháme překvapit, kdo se zapojí. :-)
Zuzana Pivcová
Osobně na velké povídání nejsem, a to ani v běžném styku, ani na internetu. Tomu se těžko učí. Mám proto naprosté pochopení i pro druhou stranu, že jí nesedím. Vím pouze jedno, že nejdu proti někomu z vědomé zlovůle nebo s pocitem vlastní nadřazenosti.
Dana Puchalská
Ano. Určitě se rozvine na téma neverbální komunikace. Ano, mám pocit a nejsem určitě sama, že si v dnešní době neumí lidi normálně popovídat. Mám ráda, když se s někým sejdu osobně. Je to určitě o 100% lepší než to neosobní - internetové. Ovšem nejhorší je to, co určitě každý /každá vídáme. Společnost u stolu a každý z nich usilovně kouká na obrazovku tabletu nebo mobilu. Tam si asi verbální komunikaci nevylepší.
Zorka Horká
Trochu odbočím, to se samozřejmě netýka nás, dříve narozených, ale řekla bych, že je to o přístupu. Svět reálný a virtuální motat dohromady by mohla být cesta do pekel. Možná už je k ní nakročeno, když si někteří mladí lidé zejména v zámoří jdou vyřídit svá školní nedorozumění s nabitou zbraní. Pětiletý chlapec namíří zbraň proti svému malému sourozenci, protože si myslí, že je to jako ve hře, že má ještě další tři, pět životů ?Psychiatři často tvrdí, že si ti "nebozí" vrazi spletli realitu s internetovou střílečkou. Tak každému, co jeho jest a neberte to prosím jako osobní výtku, toho jsem daleka.....jen mám jiný názor. Prostě mi stačí svět internetu na monitoru. Nepotřebuji ke svému životu volat hurá....stačí mi obyčejná lidská spokojenost a i to vědomí, že mi ten nepříjemný člověk z internetu nesedí vedle na křesle, i to může být zdrojem radosti.O to víc si pak vážím těch ostatních a s úctou a radostí s nimi diskutuji. Za případné pochopení předem děkuji :-)
Mirek Hahn
...snad si to dospělí diskutující automaticky uvědomují, ten rozdíl mezi skutečným rozhovorem a internetovým chatem. Ano, chybí mimika. A také nehrozí přímá osobní ostuda, pokud se někdo vyjadřuje jako hulvát nebo se chodí na chat jen hádat, protože má hádání jako koníček, třeba.... Setkávání je fajn ale asi se nestihneme se všemi setkat. Také je možné, že po přečtení pár příspěvků, se s některými ani nebudeme chtít setkat. Neverbální komunikace je vlastně taková demoverze rozhovoru, když už to demo nestojí za nic... tak si tu ostrou verzi rádi odpustíme :-)
ivana kosťunová
Nonverbální komunikace, mimoslovní sdělení, či řeč těla, je důležitá pro toho, kdo ty signály umí rozpoznat a přečíst. A já mám pocit, že i tyto schopnosti se pomalu vytrácejí... Blanko, načala jsi velmi závažné téma, skoro si říkám, že jeden článek na toto téma je málo. Ještě mě nikdo nenaučil, jak se dává šestka, tak zůstávám jen u pěti.
Zorka Horká
Asi si jdu pro přeshubu, ale nesouhlasím s vašimi postřehy. Pokud si člověk aktivitami, které zde rozebíráte, krátí jen momentální dlouhou chvíli, nepotřebuje osobně znát protějšek či protějšky.Jen v případě, že se budu cítit osamělá, zneuznaná, frustrovaná a nevím co ještě, tak ano. V tom případě budu toužit po pochopení, laskavém přijetí, vlídném slovu, zkrátka budu stát o osobní kontakt. Budu mít tendence nějak se zavděčit, být chválena a obdivována. Můj případ tohle není. Mám kolem sebe všechny "své" lidi na svých místech. Nebažím po uznání. Jak jste mi před časem vytkla, nejdu se svou kůží na trh. Nemám exibicionismus v povaze. Ono se vlastně s odstupem času ukázalo, že ty kůže jsou mnohdy tak trochu potrhané a někdy ani ani nejsou vlastní. Ovšem nijak to nesnižuji počiny těch, kteří tu potřebu seberalizace zrovna v této oblasti mají. Víte paní Macháčková, projevit osobní statečnost - tomu se říká "JÍT S KŮŽI NA TRH" a ne nějakým exibicím, které nemůžou člověka nijak ohrozit.