Sušené ovoce nadchlo i prince Charlese
Princ se svým doprovodem zkouší sušené ovoce

Sušené ovoce nadchlo i prince Charlese

27. 8. 2018

Když na jaře roku 2010 navštívil Českou republiku nejstarší syn britské královny Alžběty II., Charles, princ z Walesu, jedním z jeho cílů byla i malá obec Hostětín ležící v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Princ se svým doprovodem si prohlédl ekologické projekty v obci, avšak nejvíce jej zaujala starobylá sušírna ovoce. O její chod se tehdy starali manželé Marie a František Bartošovi.

Princ, který během návštěvy odložil pravidla dvorní etikety, se do nabízené sušené lahůdky s chutí pustil a nešetřil slovy chvály. Bylo na něm vidět, že kdyby existovala jen malá možnost, sušírnu i s oběma manžely by s chutí nechal převézt na své panství, kde hospodaří výhradně v duchu trvale udržitelného života.

Sušení ovoce patří mezi nejstarší a nejšetrnější způsoby konzervace potravin. V oblasti Bílých Karpat, a nejen tam, bývala sušírna takřka u každé chalupy. Pro mnoho děti pak bylo sušené ovoce jediným mlsáním, které znaly. Jak šel čas a měnil se způsob život, padala k zemi jedna sušírna za druhou. Už je nikdo nepotřeboval. Naštěstí v hodině dvanácté nastal obrat. Stále více lidí se začalo vracet k přírodním potravinám, při jejichž výrobě se nepoužívají žádné chemické látky, ochucovadla, barviva aj. Na výsluní se vrátilo i sušené ovoce. V Hostětíně se o obnovu dvousetleté sušírny postarali v roce 1998 členové tamní skupiny Svazu ochránců přírody. Roubenou stavbu postupně rozebrali, zničené části nahradili novými a znovu sestavili.

V současné době se o chod sušírny stará David Měřička a není to práce lehká. Součástí sušírny je dvanáct proutěných plat – říká se jim lése – o rozměru 200 x 80 cm. Na každou se vejde zhruba dvanáct kilo ovoce.

„Nejčastěji suším jablka, hrušky a švestky. Jablka se suší nakrájená na dílky zbavená jádřinců, hrušky celé, nebo půlené bez jádřinců. U švestek záleží na odrůdě, ty větší se suší půlené, zbavené pecek. Během sušení, to trvá asi tak tři dny, ovoce každé čtyři hodiny kontroluji, přebírám a měním polohu lésy v sušírně tak, aby výsledný produkt byl co nejlepší. No a samozřejmě musím pravidelně přikládat do pece, aby se v sušírně udržovala konstantní teplota okolo šedesáti stupňů Celsia,“ vysvětluje proces sušení David.

Do sušírny vozí ovoce nejen lidé z obce, ale i ze širokého okolí. A když kolemjdoucí turisty zláká intenzivní vůně z pohádkového domečku, je-li to jen trošku možné, dostanou ochutnat, aby si mohli porovnat, jak rozdílně chutná přírodní produkt od toho, které svým zákazníkům nabízejí supermarkety a bohužel i některé obchody s přídomkem bio potraviny, či farmářské trhy.

Alena Kučerová pro portál i60

 

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Letos jsem v těch velikých vedrech sušila jen na balkoně jablíčka /ty byly usušené za jeden den/ meruńky, blumy i švestky za 2-3 dny. Jen jsem je otáčela na sítech a přemisťovala tam, kde nejvíc svítilo sluníčko. Mám pro celou velikou rodinu ohromné zásoby. A sušit budu i dál...
Jana Šenbergerová
Křížaly mám moc ráda a doufám, že při letošní úrodě jablek se mi podaří nějaké nasušit. Nikdy bych je nesušila v troubě. 60°C je docela dost. Teplota nad 42°C ničí enzymy a vitamíny, a o ty mi jde především.
Věra Ježková
Kdysi za mlada jsem se na křížaly napila vína. Následky byly strašné. Poté jsem je nevzala asi 20 let do úst.
Alena Vávrová
Taky suším ovoce, letos to šlo v tom vedru i venku na rámech se starou záclonou.
Libor Farský
To je pro mne překrásná vzpomínka na babičku a dědečka před 55 lety, kteří vyráběli "křížaly" v troubě kuchyňského sporáku. Škoda, že je nenapadlo pozvat mladého prince Charlese...