Muži mají rádi svůj klid. A ženy by to měly respektovat
Ilustrační foto: ingimage.com

Muži mají rádi svůj klid. A ženy by to měly respektovat

5. 9. 2018

Muži mají rádi své dílny, garáže, koutky v bytech, svá místa u řek a rybníků, na posedech v lese, v hospůdkách s mužskou společností. To všechno jsou místa, kde se dá pěkně mlčet, nanejvýš prohodit pár slov. Nejsou to místa, na kterých se svěřuje, pomlouvá, hodnotí.

Naopak většina žen hledá společnost. Prostor, kde si mohou sdělit názory, zhodnotit jedna druhou, lehce se vzájemně pomluvit, sdílet své radosti, starosti, trápení. Žena odchází ze společnosti, kde se hodně mluvilo, občerstvena. Muž odchází ze stejné společnosti unaven.

„Žena je prostě jiná než muž, tak to příroda udělala a je nesmysl tvrdi, že tomu tak není,“ říká uznávaná psycholožka Jiřina Prekopová, která řadu let působila v Německu a její knihy o psychologii jsou úspěšné v mnoha zemích světa. „Současné tendence, že by se ženy měly chovat stejně jako muži a naopak, nejsou moc prospěšné, vedou k rozpadům manželství. Jeden z příkladů odlišnosti je ten, že žena je uzpůsobena tak, že ráda mluví a více mluví. Zatímco muži stačí k tomu, aby vyjádřil, co chce, jen pár slov. Proč se to snažit měnit? Proč se to nesnažit respektovat?“ vysvětluje.

Psychiatrička Tamara Tošnerová v této souvislosti připomíná poměrně častý jev: „Všimněte si, že ženy vyššího věku rády vyrážejí ven ve společnosti. Vidíme je procházet se obchodními centry, setkávají se v kavárnách, rády chodí ve skupinkách nebo aspoň ve dvou. Starší muži častěji vyhledávají samotu. Jdou na výlet, do přírody, nevyhledávají společnost.“

Jak už to bývá u mnoha dalších lidských vlastností, ve vyšším věku se každá ještě zvýrazňuje. Z toho pramení fakt, že mnohé starší dámy jsou označovány za aktivní a společenské, zatímco starší muži často slýchávají doma výtky typu: Pořád sedíš doma. Proč nechceš do společnosti? Proč se mnou nemluvíš?

To, že muž nemluví, neznamená, že je něco v nepořádku. Naopak, když muž nemluví, je spokojený. Když nemluví žena, pozor. Stahují se mračna, brzy dojde k bouřce. Žena je nespokojená, mlčí, vyčkává na chvíli, kdy emoce dá najevo. Vybuchne. A muž uslyší: Proč se mnou nemluvíš? Proč se z tebe stal takový starý bručoun? Nikdy jsi takový nebýval….

Ale býval. Jenže v mládí si ženy zpravidla vlastností partnera, které jim nyní lezou na nervy, tak moc nevšímaly. Měly kupu jiných starostí: Práci, děti, domácnost. Ale ve vyšším věku si odlišností muže začnou všímat více.

V poslední době se hodně mluví o mužské andropauze, tedy o mužském přechodu. Zjednodušeně řečeno, muži stejně jako ženy procházejí v životě obdobím hormonálních změn provázejícím stárnutí. A u mužů se to projevuje tak, že ztrácejí sebedůvěru, stahují se do ústraní. Prohlubuje se jejich vrozená vlastnost, že jim nevadí být sami, mlčet, koukat na hladinu řeky, do korun stromů, do knížky nebo do půllitru piva. Samozřejmě, každý člověk je jiný, takže u některých mužů se toto období projeví naopak snahou zbytek života užít jak se dá. Třeba vyhledáváním o hodně mladších partnerek. Což se samozřejmě s kladným ohlasem okolí také nesetkává.

„Žena i dcera mi říkaly, že jsem se změnil k horšímu, že mě nic nezajímá, že stále jen mlčím a sedím doma a dávaly mi za příklad našeho rodinného přítele Karla,“ vypráví osmašedesátiletý Ivan. „Karlíka milovaly, protože ve své sedmdesátce stále organizoval nějaké rodinné sešlosti, hrál na nich na kytaru, zpíval a okouzloval přítomné dámy. Milovaly ho do doby, než si v těch svých sedmdesáti nabrnknul pětačtyřicetiletou barmanku a odstěhoval se k ní od ženy, se kterou žil téměř padesát let. Po půl roce zase s taškou svých věcí pěkně s prosíkem přišel domů, protože barmanka ho vyhodila. Svěřil se mi, že mu řekla, že je starý bručoun, který pořád jen sedí doma, mlčí a kouká na televizi,“ směje se Ivan.

Ve Velké Británii dělali psychologové průzkum mezi vdovci vyššího věku na téma samota. Většina z nich uvedla, že zatímco v partnerství samotu vyhledávali, po ztrátě partnerky coby ovdovělí muži samotou trpí. „Obecně řečeno, starší muži jsou díky partnerkám více spojeni se společenským životem. Když partnerka zemře, často se jejich společenský život smrskne na minimum,“ uvedla jedna z autorek výzkumu, psycholožka Janet Morrisonová.

Je to velmi podstatná věta. Muži, kteří se svým ženám často zdají být staří mrzouti, kteří jen sedí doma, jsou ve skutečnosti šťastní. Vědí, že společenský život rodiny má na starost žena. Mnohdy jim vůbec nevadí, že partnerka chodí častěji ven sama nebo s kamarádkami, že občas pozve domů návštěvy, zorganizuje výlet nebo návštěvu kulturní akce. Mnohdy jim vyhovuje, že jsou do společenského života tak trochu nuceni, i když to samozřejmě nikdy nedají najevo. Se ztrátou partnerky se však nekoná radostná fáze života, kdy mohou být zalezlí doma a nikdo jim kvůli tomu nenadává. Naopak. Vyhledávaná samota se stane nesnesitelnou osamělostí.

Proto by společenské dámy neměly svým nespolečenským partnerům říkat, že jsou nemožní staří bručouni. Protože ve skutečnosti jsou jejich muži spokojení. A o to by přece v partnerském vztahu mělo jít. Hůř bývá, když člověk zjistí, že ten, kdo nám lezl na nervy tím, že je tak odlišný, tady už není.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Kateřina Baziková
S manželem jsme oba na stejné vlně, bohudík. Taky mám ráda svůj klid.
Ivona Lachová
Jsem těžký introvert. Společnost mám ráda tak v kině a v divadle, a to jednou za čas. Cokoli nakupovat je stres z hromady lidí, a tak raději nic nepotřebuji a nechci. Zato jít do polí, do lesa a nepotkat člověka je krásné. A tak si myslím, že asi nejsem typická žena, tak jak se běžně popisují
Věra Ježková
Ze společnosti, kde se hodně mluvilo, odcházím unavena. Protože jsem introvert. Společnost mám ráda, ale jen do určité míry. Z představy procházky obchodním centrem mi naskakuje kopřivka. Když nemluvím, jsem v pohodě. Partner ví, že žádná bouřka nebude. Z nás dvou je hovornější on, extrovert. Takže znejistím, když nemluví. Asi jsem výjimka potvrzující pravidlo. Větší introvert jsem byla zamlada. Nic se neumocnilo, naopak.
Věra Halátová
Ano. Já vím. Ale pokud to některá žena do tohoto věku - i60 nepochopila, je zbytečné jí to říkat. Oni už to před časem napsali ti dva australští psychologové - manželé, ve třech knihách, které se u nás prodávaly (teď momentálně je nemohu najít, tak vám nenapíšu autory názvy knih). Přesně o tom, že muž a žena, každý má jiné myšlení. Ovšem, že bych já, jako žena, chodila ze společnosti, kde se "hodně mluvilo" "občerstvena", to nemohu tvrdit. Takové společnosti se vyhýbám.