Plánovači. Jsou otravní i obdivuhodní
Ilustrační foto: pixabay.com

Plánovači. Jsou otravní i obdivuhodní

18. 9. 2018

Přesně vědí, co budou dělat příští týden. Dovolenou objednávají rok dopředu. Jejich diáře jsou přehledně popsané. Nesnášejí chaos. Plánují  život svůj i svých blízkých a je úplně jedno, jestli jde o studenty, přetížené manažery nebo penzisty. Plánovač je diagnóza, která člověka provází celý život.

Pro někoho je život s plánovačem nesnesitelný, pro někoho naopak skvělý. S plánovačem totiž už v říjnu víte, že září příštího roku strávíte týden na určitém řeckém ostrově v určitém penzionu, a máte na stole mapu s přesně vyznačenými místy, na která si uděláte výlet. S plánovačem se nemusíte starat o to, že vaše praneteř, kterou jste rok neviděli, má narozeniny, protože plánovač už má pro ni dávno zakoupený dárek a domluvený termín, kdy jí bude předán. Plánovač má nakoupeno na týden dopředu a přesně ví, co který den uvaří, takže neexistuje, že by se nějaká surovina zkazila či nebyla využita. Plánovači nikdy nesmíte říct, že na výlet, který je domluven dva měsíce dopředu, nepojedete, protože vám do toho „cosi vlezlo“. Plánovači totiž do života nikdy nic nečekaného nevleze.

Když spojí život typický plánovač s typickým chaotikem, může to dopadnout perfektním soužitím, kdy se oba vzájemně doplňují. Nebo taky brzkým rozchodem, protože spolu prostě nedokáží žít. Jenže pozor, psychologové čím dál častěji mluví o tom, že kouzlo plánovačů se často projeví s přibývajícím věkem, přesněji v době před odchodem do penze nebo pak v ní.

„Můj muž býval svým pedantstvím a plánováním poněkud nesnesitelný. Vždy jsme přesně věděli dlouho dopředu, kam pojedeme na dovolenou, měli jsme nakoupeny zásoby, v našem životě byl řád a pořádek,“ vypráví sedmdesátiletá Vlasta, bývalá učitelka. „Já byla trochu chaotik, a čím déle jsem pracovala ve školství stávala se ze mě taková ta trochu hysterická zapomnětlivá učitelka. Jenže, jak nám přibývaly roky, ukázalo se, že manželovo plánování je vlastně prospěšné,“ říká.

Její muž Petr totiž rozhodl, že se krátce před šedesátkou přestěhují z třetího patra bez výtahu do bytu v přízemí. Zároveň koupil chatu a deset let na ní po víkendech pracoval, aby ji připravil k trvalému bydlení. „On prostě deset let přesně plánoval náš život v penzi a pracoval na tom, aby ty plány uskutečnil. A udělal dobře. Začínám mít problémy s chůzí, ty schody bych časem nezvládla. Díky chatě se nenudím, mám tam zahradu, skvělé sousedy, chodíme na výlety. Já bych asi doteď seděla v našem bytě. Petr vždy předem udělá velký nákup, ze kterého pak dva až tři týdny žijeme, takže vlastně ušetříme. Já vždy šla do krámu a nakoupila spoustu nepotřebných hloupostí, z nichž jsem pak mnohé vyhodila. Až teď, po letech mi došlo, že život s plánovačem má více kladů než záporů,“ vysvětluje Vlasta.

Plánovač zpravidla nakupuje ve slevách, protože ví, že nákup zimní bundy je ideální uskutečnit v březnu, neboť v listopadu ji doma už bude mít pěkně uleženou, připravenou na zimu. Plánovač velmi rád používá výraz zásoba. V době, kdy pracuje, má práci udělanou dopředu, přesně naplánovanou, neexistuje, že by šéfovi řekl: Jé, já to ještě nemám. Plánovač v prosinci ví, že příští rok v září položí na chatě novou podlahu, protože do září bude mít naspořenu přesnou potřebnou částku. Plánovač nikdy nepoloží otázku: Co budeš dělat zítra? Plánovač si myslí, že to přece každý člověk ví.

„Právě před odchodem do penze je dobré plánovat, představit si, jaký náš život bude. Co chceme dělat, jak a kde budeme žít, zda nám současné bydlení bude vyhovovat i v době, kdy nám třeba náš zdravotní stav nebude dovolovat zdolávat schody. Období po padesátce je ideální na plánování a přípravy na vyšší věk,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

„Znám pána, který si na penzi vybavil dílnu. Několik let pracoval na tom, aby měl perfektně vybavenou dílnu, ve které bude trávit čas. Naplánoval si to, udělal to a je spokojený. Je to příklad toho, že plánování se vyplácí,“ podotýká lékař Jan Hnízdil.

Psychologové přímo doporučují, aby lidé, kteří přestali pracovat a odešli do penze, dál měli diáře a psali si do nich, co plánují v dalších dnech dělat. Předejdou tím častým pocitům, že jsou najednou k ničemu, že se nudí, že o ně nikdo nestojí. Kdo má v diáři univerzitu třetího věku, výlet s kamarády do hor, posezení s přáteli u táboráku nebo předplatné v divadle, takové pocity zpravidla nemá. Zdá se, že plánovačů ve společnosti přibývá a že mezi mladými lidmi jich je hodně. Zatímco generace, která se nyní blíží do penzijního věku nebo už v něm je, často počala dítě způsobem, že se to tak nějak stalo, a proto se ti dva lidé vzali, dnešní mladí lidé velmi často svůj život plánují. Nejdříve vystudují, pak cestují, pak dělají kariéru, pak si vezmou hypotéku, pak budují dům, pak si založí rodinu. Když se jim perfektně připravený plán zhroutí, jsou překvapeni. Přijdou o práci, na hypotéku najednou nemají, dítě se jim nedaří počít, protože se jim blíží čtyřicítka. Plán nevyšel, to je ale šok.

Vyznavači mírného či většího chaosu by řekli: Dobře vám tak. Život je krásný v tom, že nikdo neví, co přijde zítra. Čím více plánujete, tím více budete zklamaní. Zkrátka, plánovači a chaotici jsou dva odlišné druhy. Ale faktem je, že právě vyšší věk je čas, kdy nějaké to plánování na škodu rozhodně není.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Shoda s Alenou (až na ty boty!).
Alena Tollarová
Doufám, že nejsem nesnesitelný plánovač, ale žít ze dne na den, s tím, že bych nevěděla, co budu zítra dělat, bych nedokázala. Kalendář popisuji nejen proto, abych věděla, kdy a kam mám vyrazit, ale i proto, abych se zpětně podívala, co jsem kdy dělala a kde jsem byla. Jo, a zrovna jsem si koupila letní boty. Jasně, se slevou 75 % :)
Helenka Červenka
Nevím, jestli jsem plánovač. Spíš bych řekla, že jsem sklerotik a proto si vše píšu do kapesního diáře, který je plná k prasknutí a když se sejdou v jeden den přelínající se aktivity, tak vybírám. Hned zítra mám být jako čtecí babička na schůzce, ale budu na setkání íček v Brně. Ve čtvrtek mám U3V a hned po ní svůj autorský pořad. Nebýt diáře, tak sedím doma, protože už si nepamatuju vůbec nic :-) :-) :-)
Danka Rotyková
Shodou okolností jsem se kdysi stala plánovačkou také, ale jen nakrátko, do doby nástupu na MD. Ale i před tím a poté také stále něco plánuji, i když ne urputně. Kdybych stále něco nepromýšlela a neplánovala, asi by byl můj život jiný. Manžel byl moc hodný, ale nápady a jejich uskutečnění ve správném čase - to ponechal na mně. Nikdy mi to nevadilo a po celý profesní život jsem tuto schopnost dobře využila. Pedant rozhodně nejsem, pokud se plán nevyplní, nevadí. Nejde přece o život.
Věra Ježková
A mezi těmito dvěma póly je řada méně vyhraněných, kteří k jednomu z extrémů mají tendenci. Mně jsou bližší plánovači. Potřebuji řád, chaos mě zneklidňuje.
Jana Kollinová
Článek se mi líbí. Hned jsem si vzpomněla na film Jak básníkům chutná život, ve kterém učitel Hájek ukazuje Štěpánkovi síťový graf do posledního detailu vypracovaného společného života s Alenkou Píšťalkou. Tak takového nikdy! Většinu života si plánuji vše sama, mnohdy méně úspěšně, ale k cíli se dopracuji i přes okliky.
Mirek Hahn
V sobotu jsem si na večer naplánoval, že vypiju ke grilování půl lahve vína. A vono ne....., jeden a půl lahve :-)
ivana kosťunová
Libore, táta byl taky plánovačem , takže vím, že byl naplánován i koeficient růstu produktivity práce a tím koeficientem bych vynásobila i počet zaměstnanců a utěrky :))
ivana kosťunová
Když člověk začne podnikat, stane se plánovačem ať chce, nebo nechce. Nevidím v tom nic zlého, pokud je schopen své plány operativně měnit. Zlé je pouze to chorobné až pedantské lpění na plnění plánu, ale to samé je u každé byť původně dobré vlastnosti. Článek je pro mne velmi zajímavý.
ivana kosťunová
Když člověk začne podnikat, stane se plánovačem ať chce, nebo nechce. Nevidím v tom nic zlého, pokud je schopen své plány operativně měnit. Zlé je pouze to chorobné až pedantské lpění na plnění plánu, ale to samé je u každé byť původně dobré vlastnosti. Článek je pro mne velmi zajímavý.
Libor Farský
Velmi výstižný článek. Tleskám. Jen pro zajímavost bych dodal vzpomínku na socialistický dávnověk, kdy "plánovač" byla nepostradatelná profese na podnikových i různých státních profesích. Zkrátka "plánované hospodářství", které ovšem leckdy těmto úředníkům zamotalo hlavu. Moje maminka, zaměstnaná jako plánovačka u Hefa n.p., musela naplánovat i užitkové spotřební zboží na celou pětiletku. Nic snadného. Zkuste spočítat třeba potřebu ramínek, ručníků, mýdel a WC papíru, když se může změnit počet zaměstnanců v důsledku očekávaného hospodářského růstu!