Jak šel čas v Týně nad Vltavou
Foto: archiv autorky

Jak šel čas v Týně nad Vltavou

19. 9. 2018

Náš tatínek se narodil v Týně nad Vltavou, a i když ho povolání stavitele zaválo na druhý konec Čech, do Lomnice nad Popelkou, zůstal srdcem Jihočechem. Černobílý pohled, který se sestrou láskyplně uchováváme, poslal své vyvolené, tedy později naší mamince, když jel na vánoce 1941 navštívit svou matku do Týna. V létě 1942 se pak naši budoucí rodiče v Týně vzali.

Na pohlednici je zachycen asi dodnes nejoblíbenější týnský záběr - pohled přes Vltavu na kostel sv. Jakuba, stojící na náměstí, z nějž vyčnívá věž s hodinami a vršek kostelní lodi. Vlevo od kostela je patrný hotel s tehdejším názvem Plaňanský. Ulice u vody nesla název Dolní Brašov (narozdíl od nákupního Horního). Tvořily ji mlýny a obytné výrazně jihočeské chalupy.

K radikální přeměně této části města došlo počínaje rokem 1960, kdy se napouštěla Orlická přehrada. Tehdy jsme ještě v Týně nebydlely. Vzedmutí Vltavy dosáhlo až k Týnu a celá nábřežní část Dolního Brašova musela být demolována. Zůstala pouze část levé strany ulice (proti toku řeky), nesoucí dnes název Puchmayerova ulice (podle rodiště obrozence). Už po našem příchodu do Týna (podzim 1962) byl k hotelu Plaňanský v blízkosti kostela přistavěn moderní, architektonicky nepříliš zdařilý hotel Zlatá loď, který vyčníval do Puchmayerovy ulice a při pohledu z mostu výrazně zakryl kostel. Mnoho občanů v tom spatřovalo záměr.

Na území bývalého Dolního Brašova je dnes velmi hezky upravený park, končící parkovištěm pod kostelem, dvěma penziony a přístavištěm pro výletní plavby. Hotel Zlatá loď už za těch více než 50 let ztratil svou nápadnost, omšel a částečně ho zakryly vzrostlé stromy, takže "symbiózu" s kostelem už tolik nenarušuje.

Foto z roku 1941 pochází od známého týnského fotografa p. Šobra, který měl v Týně i fotoateliér a později po něm převzala řemeslo jeho dcera, která nás fotografovala ještě na maturitní tablo v r. 1967.

Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Tady jsem ješté nebyla.Díky.
Hana Rypáčková
Ten starý snímek a nový mě baví..Příběh je bezva...
Zdenka Jírová
Milá vzpomínka na uplynulý čas.
Marcela Broumová
Kouzelná fotka i příběh, který město oživuje.
Libor Farský
Já zase naopak retru moc fandím. Je dobře, že máte nad čím vzpomínat.
Eva Mužíková
No vida, další příspěvek do soutěže. Povedl se Ti Zuzko.
Naděžda Špásová
Toto město neznám, ale vybavila se mi jedna epizodka s klukem, který byl z tohoto města. Už jsem ho nikdy neviděla, ale vzpomínka zůstala. Jinak retru a vzpomínkám na časy minulé moc nefandím. Určitě je tam moc hezky, kdybych někdy byla blízko, tak se tam ráda podívám. :-)
František Matoušek
Hezké přiblížení "starých časů" městečka na Vltavě. Ještě jsem tam nebyl. Určitě se příští rok na jaře do Týna n.Vlt. vypravím.
Alena Tollarová
Zuzko, to je pěkný příběh Týna nad Vltavou a je hezké, že máš tu starou pohlednici schovanou a můžeš si s ní připomenout dávné časy a zavzpomínat.
Ilona Kolářová
Tak tento kostel znám, dokonce mám někde v archivu vyfocený podobný záběr. :)
Hana Nováková
Vždy mi učarují tyto staré fotografie, mají svá kouzla, ukrývají lidské osudy, ale vždy se mi zdá, že z nich čiší klid, pohoda, což dnešní doba moc nepřináší....
Jitka Hašková
Krásná fotka. Život mých rodičů rozhodně romantický nebyl. Válka, mámě hrozilo nasazení v Německu (byla ročník 1921), tak se vdala a byla nasazena jako průvodčí tramvaje v Praze.
Věra Ježková
Zuzko, ta úvodní fotka je krásná. Ivanko, já nemám dojem, že svět mých rodičů (v mládí) byl romantický. Byla v něm válka, tvrdá práce a rok 1948. Ale některé fotky z těch dob romantické jsou. :-)
Jana Kollinová
Mě zaujala autorčina fotografie jihočeské chalupy s dřevěným plůtkem, bílým prádlem pověšeným na šňůrách podepřených bidlem, tak jak si to všichni pamatujeme z dob našeho mládí. Od stavení je pár krůčků po kamenných schodech ke klidné Vltavě. Substance nostalgie starých časů. Jak prosté, jak lidské!
ivana kosťunová
Svět našich rodičů byl tak romantický.. Nebo nám to jen tak připadá ?