Ideální prarodič má padesát let
Ilustrační foto: ingimage.com

Ideální prarodič má padesát let

25. 9. 2018

Padesátka. To je věk, ve kterém se dříve lidé běžně stávali prarodiči. A podle psychologů je to věk pro roli babičky a dědečka ideální. Jenže teď si v tom věku lidé pořizují mimina.

Lidé se brali ve dvaceti, hned měli děti. Ženy se tedy velmi často stávaly babičkami, i když jim ještě ani nebylo padesát. Čtyřicetiletá babička nebyla nic výjimečného. Nyní je vše jinak. Běžné je, že padesátiletá žena vodí do první třídy své dítě, ne vnouče.

Tým vědců z Katedry demografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy spolu s kolegy z Jihočeské univerzity provedli výzkum, při kterém se ptali více než tisícovky dětí a mladých lidí ve věku jedenáct až pětadvacet let, jak staré by si přáli mít rodiče, co je podle nich ideální věk na rodičovství, případně prarodičovství. Dotázaní si v průměru přáli mít mladší rodiče, než mají.

Děti a mládež považuje za ideální, když žena porodí dítě dříve, než do třiceti. Otec by podle nich neměl mít v době narození svého potomka více než pětatřicet. Hodně dotazovaných vyjádřilo názor, že děti starších rodičů nebudou moct jednou dopřát svým dětem kontakt s prarodiči. Uvědomovali si, že jejich rodiče budou staří, případně už tady nebudou, když bude pokračovat současný trend odkládání mateřství. Výzkum je zajímavý tím, že se zabýval názory těch, jichž se obvykle nikdo na taková témata neptá, tedy dětí a mladých lidí. Pohled dětí na tuto problematiku je někdy opravdu zajímavý.

„Kamarádka má babičku, se kterou jezdí k moři a chodí s ní nakupovat. Moje babička taková není. Je nemocná. Je stará a proto se mnou k moři nemůže,“ říká dvanáctiletá Veronika z Ostravy. Její maminka má přes čtyřicet, otec také. Prarodiče z obou stran překročili sedmdesátku a jejich zdravotní stav není takový, aby se vnučce mohli věnovat. „Babička se mnou může být doma, ale nemůže se mnou jezdit na kole a na lyžích,“ shrnuje Veronika.

Zajímavý příběh, který se tématem souvisí, se nedávno odehrál v jedné pražské základní škole. Na prvňačku Elišku tam čekala její babička. „Maminky se se mnou dávaly do řeči, po chvíli mi došlo, že si myslí, že čekám na dcerku, ne na vnučku. Pro mě to bylo lichotivé, že mě v mých pětačtyřiceti považovaly za matku. Cvičím, sportuji, lidé mi můj věk často nehádají a tvrdí, že vypadám výrazně mladší. Ale celkově to byla špatná zpráva. Těm maminkám totiž taky mnohým bylo kolem čtyřicítky a to mají děti teprve v první třídě. Jak je chtějí provést celým životem? Sama dobře vím, jako po čtyřicítce síly ubývají. Já považuji za výhodu, že jsem děti měla kolem dvaceti. Byla jsem sice nezkušená, trochu střelená, ale vše jsem zvládla a teď jsem babička, která je dceři i vnučce hodně platná. A věřím, že se dožiju i toho, že budu prababička. Toho se však už v budoucnosti asi mnoho žen nedožije,“ shrnuje.

Psychologové se shodují v tom, že právě ve věku kolem padesátky je ideální stát se prarodičem. Člověk už má zkušenosti z výchovy svých dětí, nadhled, ale zároveň ještě i sílu a elán být znovu parťákem, zablbnout si, nebýt jen pasivním hlídačem v případě potřeby. S přibývajícími roky a zdravotními obtížemi je pro mnohé čím dál víc náročné stačit potřebám divokých a poněkud rozjívených vnoučků.

„Hlídala bych své tři vnuky moc ráda, ale prostě na to nestačím. Říkám synovi, že si je měl pořídit dříve, když jsem ještě byla v kondici. Jenže on měl děti po čtyřicítce. Mně je skoro sedmdesát a opravdu nezvládám jít ven se třemi rozjívenými kluky. Neumím běhat, abych je chytla, když se některý z nich rozhodne zmizet. Nemám už sílu, abych toho nejmenšího zvedala a nosila. Kdyby je měl syn dříve, užila bych si jich víc a byla bych mu i více platná,“ vypráví Jarmila z Prahy.

Příroda má jasno. Ideální věk, na početí dítěte je osmnáct až třiadvacet let. Ze společenského hlediska je tomu samozřejmě jinak. V té době dnes lidé studují, cestují, budují kariéry a tak rodičovství odkládají. Jejich rodiče, potenciální prarodiče, cestují a budují kariéry taktéž. Kdo by měl čas hlídat ve čtyřiceti vnoučátko, kdykoli mladí budou potřebovat, že?

Zkrátka, toto je oblast, ve které je velmi dobře vidět, jak se společnost změnila. Ostatně, stačí zopakovat poměrně hojně připomínanou skutečnost, že legendární hlavní hrdince knihy Babička Boženy Němcové bylo padesát pět let. Ano, tak paní líčená jako stařičká babička v šátku, která se oddaně stará o vnoučátka, byla pětapadesátiletá žena.

Faktem však je, že v době, kdy ženy poměrně běžně rodí ve čtyřiceti, se časem může stát, že dítě nebude vědět, že existují prababičky a pradědečkové.

Hodnocení:
(4.6 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Kuželková
Malou troškou do mlýna rovněž já přidám - když mi bylo 51 měla jsem prvního vnuka,užili jsme si spolu moc pěkných chvilek,bohužel pouze o prázdninách,jednak bydleli jinde a já chodila ještě do práce,při tom dalším už jsem byla v důchodu a dodnes si jezdíme každé prázdniny po Česku,je mu 12,tak uvidím,jestli bude zájem ještě letos,ale myslím,že ano,podívá se po krásách českých,hodně toho pozná a vidí.Máme procestované celé Čechy od západu na východ a od severu na jih,ještě jsme nestihli Moravu,tak snad letos,pokud by někdo měl tu moc a zabránili těm hrozným vedrům(chi,chi),byla bych ráda,přece jenom každý rok je znát,co bylo v poho v 50,v 70 už je to" záhul".
Jana Slavíková
Co je vnoučeti platná padesátiletá babička, která má před sebou dalších 15 let pracovního poměru? Pohled dětí na věk není objektivní. Ve svém prvním zaměstnání (bylo mi 19) jsem šestatřicetiletou kolegyni považovala za starou. Líbí se mi příspěvek Elišky Novákové, je přece lepší nejdřív vystudovat a pak mít děti než mít děti ve dvaceti a pak studium dohánět po večerech nebo se spokojit s málo honorovanou prací.
Dagmar Pravečková
Když se narodila první vnučka bylo mi přesně 50 let. Druzí prarodiče, z německé strany, byli a dnes už jen Opa je, o jednu generaci starší. Podle mne a manžela to byla ideální kombinace. Babička a děda z velkoměsta, kteří naučí vnoučata, skákat do vody, plavat, jezdit na kole i na lyžích, blbnout v zábavném parku... A Oma a Opa, ještě navíc z vesnice, naučí lásce k přírodě, ke slepičkám, králíkům, pěstování zeleniny na zahradě.... Dnes máme vnoučata tři, všechny v Německu a tak se snažíme při každé návštěvě nabídnout a nebo sdílet nové zážitky. Naposledy jsme byli v lanovém centru. Byla jsem na sebe pyšná, že jsem všechny úseky zvládla a nikde "nevlála" na laně. Ale té prvorozené, dnes již ranné puberťačce, jsem musela lehce připomenout, že to není úplně běžný aby 61letá babička a 67letý dědeček s nimi zvládl chůzi po laně ve výšce 5 metrů. A ať se porozhlédne, děti měli s sebou rodiče všechny kolem čtyřicítky. A také když jsem u svých klientů v Německu, kteří již potřebují moji péči, mají většinou vnoučky miminka.
Eliška Nováková
Moc pěkný článek, ale něco mi tady chybí. Je mi 31 let a z článku pro mne jasně plyne, že dříve to bylo lepší, dítě ve 20, babičkou ve 40...dovolte mi ale podotknou, že doba se změnila. Právě čekám své první dítě. Myslíte si, že pozdě? Že jsem nezodpovědná? Že patřím do kategorie stará matka? Co ty chudáci děti budou dělat se starými prarodiči? Popíšu Vám konkrétně můj případ. dostudovala jsem v 25 letech, nastoupila jsem do zaměstnání s nástupním platem 17 800 Kč, bydlím v Praze - nájem 10 000 Kč, v 28 letech jsem se rozešla se svým dlouholetým partnerem, ve 29 jsem poznala svého současného manžela, ve 30 otěhotněla...Moji rodiče na tom rozhodně nejsou tak, aby mne mohli finančně podporovat, během studií jsem si brigádně přivydělávala, ale rozhodně by mi to nestačilo na obživu. děti jsem vždy chtěla, ale taky jsem pro ně chtěla nějaké jistoty, nechtěla jsem jim vysvětlovat, že nejsou peníze na školu v přírodě, kroužky apod. Na luxus v podobě vlastního bydlení nemáme...pořídit si dítě ve 20? Byl by to chudák... a to jsem nechtěla. Tudíž se mé dítko bude muset vyrovnat s tím že babičce je 58 let a prababičce 87 let. Osobně v dnešní době považuji za krajní nezodpovědnost si pořizovat dítě ve 20 letech, dítě stojí peníze a to ne málo, nájem také není zadarmo, jíst se také musí, nevím, kde bych na to ve 20 letech vzala.
Elena Valeriánová
...a měla pocit bezpečí. :-)
Elena Valeriánová
Máme čtyři vnoučata ve věku 20, 15, skoro 11 let a 6,5 roku. První vnučka si nás užila nejvíc, to je fakt. Když se narodila bylo mi 46 let a dědečkovi 49. Ale i ostatním se věnujeme podle svých sil, milujeme je a hýčkáme si pocit, že s námi rádi tráví čas i když nám už síly trochu ubývají. Prostě už je dnes jiná doba a nebo ne? Když jsem se narodila bylo mé mamince 41 let. Znala jsem jen prarodiče ze strany otce. A neměli jsme k sobě blízko. Bohužel, ale žít jsem s tím mohla. A tak je to i dnes. Důležité je, aby byla vnoučata milovaná a měla počítače bezpečí.
Hana Práglová
Se zájmem jsem si přečetla tento příspěvek- Mám pět vnoučat ve věku 6,5-23,5 let. Každému z nich jsme se věnovali a věnujeme v rámci svých možností. Osobně si myslím,že tento velice pěkný a zajímavý příspěvek by patřil spíše do portálu pro mladší generaci...
Danka Rotyková
Pokud se člověk stane babičkou nebo dědečkem, je to velké štěstí. Zvláště pak, když může být aktivní a vnoučeti se věnovat. Jak už jste uvedli někteří přede mnou, každý to štěstí nemá. Já zatím stále na titul babičky čekám, ale přesto se cítím šťastná. A nevadí mi, že už určitě nebudu s žádnými dětmi běhat, můžu s nimi dělat spoustu jiných věcí.
Jana Šenbergerová
Pro prvního vnoučka jsem tedy byla ideální babička. Prochodila jsem s ním lány luk, polí a lesů, dokud byl v kočárku. Co jsem se ho nanosila na ramenou a kolik roští jsme spolu prolezli, když už běhal po svých, o tom si může nejmladší, skoro pětiletá vnučka nechat jen zdát. Tak to prostě je. Já také nebyla s prarodiči u moře, ba ani s rodiči. Dědečků jsem si neužila vůbec. Nikdo se mnou nechodil na kluziště ani nejezdil na lyžích. A žiju docela spokojeně. Každý nemůže mít všechno. Tak to bylo, je a bude, ať se nám to líbí nebo ne. S vnoučaty se máme rádi, ale nejsme pro sebe středem vesmíru. Ten si nosí každý v sobě. A kdo ho v sobě nevnímá, tomu nepomohou ani skvělí prarodiče vhodného věku. Pravdou ovšem je, že jsou tací, kteří svá vnoučata k jejich středu vesmíru dovedou. Před těmi smekám a fandím jim.
Věra Halátová
Každá rodina to má jinak a vždy to měly rodiny různě. Padesátiletá žena chodí do zaměstnání a "chytat vnuky" může možná jen o víkendu. Padesátiletá žena má taky manžela, nemá na starosti jen vnuky, aby ulehčila jejich rodičům. Víte, co bylo v textu jedné písničku z muzikálu Starci na chmelu? "... a bylo by moc pošetilé, pro život hledat jízdní řád..." Syna jsem měla ve 28, druhého v 36. Dnes mám desetiletého vnuka a nemám problém ho dohonit ať už nožmo nebo kolmo. No a co, další vnouče budu mít v sedmdesáti. On taky každý sedmdesátník vypadá, chová se a cítí se jinak.
Hana Rypáčková
Být milovanou babičkou je krásné v padesáti i v sedmdesáti...
Jana Voborníková
Existence prarodičů ve vývoji dítěte má roli naprosto zásadní. Vymlouvat se na generační rozdíly je nesmyslné. Ty byly, jsou a budou. Pokud babička je rozumná ženská, něco si o výchově dětí přečte a snaží se trošku "jít s dobou", bez větších potíží tyto rozdíly "smázne". Kde je vůle, tam je i cesta. Vnoučata obohacuje setkávání s babičkou a dědou, kteří mají životní zkušenosti a nadhled. A kteří ho hlavně mají rádi. A babičku a dědu obohacuje setkávání se s vnoučaty. Být babičkou a dědou neznamená rezignovat na svůj život, ale rozšířit ho, o život někoho dalšího. Život dostane nový rozměr. A je to moc fajn. / Vnučka Andulka 1,5 roku./
ivana kosťunová
Je to zajímavé téma. Já si také myslím, že jsme si už své děti vychovali, a vnuky máme jenom pro radost.
olga skopanova
Nebo spíš nemyslet si že jsou středobodem života vnoučka.
Jana Kollinová
Dle mého názoru existence prarodičů ve vývoji dítěte nemá významnou roli. Není snadné se s tím smířit, ale generační rozdíly v dnešní době jsou tak markantní, že bych doporučila prarodičům upozadit se.