Nespokojení senioři. Mýtus nebo realita?
Ilustrační foto: ingimage.com

Nespokojení senioři. Mýtus nebo realita?

6. 10. 2018

Senioři jsou nespokojení, ubručení, bez dobré nálady. Tak to si myslí většina Čechů středního a mladého věku. Ti, kterých se to týká, tedy senioři, to označují za naprostý nesmysl a mnoho z nich naopak tvrdí, že se ve vyšším věku cítí spokojenější, než když jim bylo kolem čtyřiceti.

„Sedmnáctiletá vnučka mně nedávno řekla, že mi závidí, jak jsem v pohodě, a že se těší na penzi,“ vypráví sedmdesátiletá Jana, bývalá učitelka. „Překvapilo mě to, myslela jsem si, že můj život musí sedmnáctileté holce připadat nudný. Jenže je fakt, že já si penzi užívám. Práce ve škole mě už štvala, poslední roky jsem protrpěla. Děti mi připadaly rok od roku drzejší, podlehla jsem pocitu, že moje práce už nemá smysl. Roky v penzi jsou pro mě vlastně moc příjemné. Mám pár žáků, které učím němčinu, mám domek s krásnou zahradou, každý rok si dopřeju nějakou pěknou dovolenou. Upravila jsem svou životosprávu, zhubla jsem a díky tomu se cítím lépe, než když mi bylo padesát a byla jsem obtloustlá, neupravená, hysterická a vystresovaná paní učitelka,“ vypráví Jana.

Její vnučka k tomu říká, že babička je pro ni vzorem, jak by ve stáří chtěla žít. „Je z ní taková vyklidněná super baba, se kterou se dá mluvit o všem a pořád má čas, nespěchá, pořád se směje,“ říká.

Lidí, kteří popisují pocity ze života v penzi podobně jako Jana, je čím dál více. Přesto si pouze něco  málo přes tři procenta Čechů si myslí, že senioři jsou spokojení, šťastní, vyrovnaní. Třicet šest procent je názoru, že jsou senioři nespokojení, třicet jedna procent uvádí, že jsou spíše nespokojeni. Zbytek se přiklání k názoru, že jsou spíše spokojeni. Vyplynulo to z průzkumu pro Sue Ryder, organizaci, která pomáhá seniorům.

„Přitom většina seniorů vnímá své stáří pozitivně. Čtyřicet procent z nich si důchod takzvaně užívá a dvacet devět procent tvrdí, že se cítí stejně jako v mladším věku,“ uvedl Tomáš Kučera ze společnosti Rondo Data, která průzkum prováděla. Je to zajímavý rozpor, ale vlastně je přirozený. Odjakživa si mladí lidé nedovedli představit, jaké to bude, až budou staří. Vysoký věk býval vždy pro mnoho lidí strašákem. Ostatně, když je člověku dvacet, každý komu je čtyřicet, mu často připadá jako vetchý stařec nad hrobem. Takže není divu, že mnozí lidé si pod životem v šedesáti a výše často představují jen nekonečnou nudu, nespokojenost, frustraci. Čím více se jim však ten věku blíží a čím více se  rozhlížejí kolem sebe, připouštějí, že ono zase nemusí být až tak zle.

„Ještě ve čtyřiceti jsem si myslela, že v šedesáti už budu stará a to se bude projevovat tak, že mě přestane bavit se parádit,“ vypráví jednašedesátiletá Kateřina. „Jenže jsem zjistila, že právě po šedesátce mě móda a vše kolem ní začalo zajímat více, než kdy dříve. Záleží mi na tom, abych vypadala dobře, stojí to už více úsilí než ve třiceti, ale o to je to zábavnější a radostnější, když se to daří. Těším se, až půjdu do penze a budu mít ještě více času chodit po obchodních centrech, probírat se parádou a zkoušet si, co mi sedne. Plánuju, že se vrátím k šití, k pletení, už se na to moc těším. Cítím, že čím mi přibývají roky, tím více jsem hravá, vnímavá k okolí, tím více mě zajímají takzvané hlouposti, na které jsem dříve neměla čas,“ říká.

Někomu přinese pocit spokojenosti, když má čas procházet se nákupním centrem, někomu, když si uplete svetr. Jinému to, že byl na výstavě nebo v divadle nebo na turistickém výšlapu v horách. Další si libuje, že má čas na čtení nebo na vzdělávání se. Toto všechno si totiž mohou dopřávat jen lidé, kteří mají to nejcennějí. A sice volný čas. Ten se stává v dnešní uspěchané době opravdu věcí velmi cennou a mnohým lidem vymizel ze života úplně. Právě v penzi, ve vyšším věku, ho mnozí zase najdou. A to jim přináší spokojenost.

Takže, i když průzkumy názorů mladší a střední generace ukazují opak, faktem je, že spokojených seniorů rok od roku přibývá. Zpravidla jde o ty, kteří si tu spokojenost tak nějak umí sami vytvořit. Pracují na ni. Zkrátka, dokáží vést svůj život tak, že na nespokojenost v něm není čas ani místo.

Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Já se zase potkávám s těmi činorodými a pohodovými. Jestli ono to nějak nesouvisí ? :))
Věra Šejvlová
Dobrý den, zatím ještě nejsem důchodového věku, naše báječná doba mi "přidala 8 let" aktivní činnosti. Ale k článku - každý píšete, že vlastně nespokojení senioři nejsou. Bohužel, mám dost jinou zkušenost. Starám se o maminku, která se špatně pohybuje a nemůže už pracovat na zahrádce - což jí moc bavilo. A tak z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsou. Ať udělám co udělám, vše je špatně. Snažím se jí stáří co nejvíc zpříjemnit, i když to není lehké, když chodím do zaměstnání a pak se ještě starám o maminku a celou domácnost. Cokoliv jí pořídím pro zlepšení jejího komfortu žití (zvýšená postel, lepší vyšší matrace, vařím zdravěji, pořídím jí větší ovladač na televizi aby se jí lépe ovládala,....) tak je to podle ní zbytečný výdaj, že tady už dlouho nebude a že jenom plýtvám s penězi. Když si s ní chci sednout a povídat, tak "příjemná konverzace" je o tom co dělám špatně, že nic nedělám a že vlastně tím že s ní sedím se jenom vyhýbám práci. Dcery si k babičce ani nechodí povídat, protože je hezky "rozebere" a ukáže jim jak jsou špatné, že za nic nestojí a tak dál. Tak se divte, že mám jiný názor na to, že by senioři byli spokojení. Nejsou a připadá mi že ani nechtějí být! Také potkávám ty, kteří jsou v pohodě. Ale není jich moc.
Ján Zábranský
Pani Kosťunová áno. Umenie žiť je rozbiť kategórie, triedenie ludí nás ochudobnuje.
Danka Rotyková
Souhlasím s příspěvky, lépe než paní Ivana Kosťunová bych to nenapsala. Ten příspěvek je stručný a zároveň výstižný. Možná, že je jen téma o seniorech vděčné.
Hana Šimková
Víte co je fajn ? Když vám ve stáří někdo dokáže pohladit bebíčko a ubezpečit vás , že to pro vás ještě nekončí.
Ivona Lachová
Vadí mi, když se na důchodce mladší lidé dívají jako na vyžírky. Ti vyžírkové platili daně, zdravotní i sociální pojištění, když tito mladí lidé studovali, takže mají předplaceno. Na takové urážky by se mělo poukazovat a odsuzovat je. Společnost by se měla seniorů zastat, protože v dnešní době jsou ve společnosti slabší a zranitelnější skupina, zrovna tak jak děti. Je nás jednoduché přepadnout a okrást, protože nemáme tolik sil , ani takové příjmy, abychom se mohli obrátit na soud. A nevěřte tomu, že jsme všichni zakyslí a hádaví. Přece nejsme přes kopírák.
Věra Ježková
Ve svém současném věku se cítím lépe než ve čtyřiceti letech. A je mi úplně jedno, co si o mně jako seniorce myslí mladí. Stejně jako je jedno jim, co si o nich myslím já. Pokud se tyto odlišné světy setkávají na úrovni rodiny nebo známých, jistě se lépe poznávají, což je dobře.
ivana kosťunová
Všechno už zde bylo napsáno - zvláště s p. Halátovou vřele souhlasím. Copak senioři jsou nějaká zvláštní skupina, která se musí neustále zkoumat ?. Každý je jaký je, na chování KAŽDÉHO jednotlivce má vliv výchova, prostředí, geny a zdravotní stav.(Určitě jsou ještě nějaké vlivy, které mě zrovna nenapadají) Nic jiného v tom nehledejme.
Marcela Školová
Kdo je blbec v patnácti, bude stejný blbec i v devadesáti. U někoho se ty špatné vlastnost během života obrousí, u jiného naopak ještě více vyniknou. Většinou jsou zlí osamělí lidé - chybí jim blízkost nějaké milé osoby, pokud navíc nemají žádné koníčky, jsou nemocní, také často bez peněz, tak si svoji zlost vybíjejí na svém okolí. Ale já spíš potkávám hrubé, sprosté a protivné mladší lidi - ty obvykle žere závist, že nemají to, co jejich vrstevníci, jsou schopni závidět i nemoc. Ale taky je to stáří čeká...
Jarmila Jakubcová
Asi protože i v seniorském věku pracuji neznám "slasti" seniorského věku a v celku dávám zapravdu paní V.Halátové - zlý člověk nebude ve stáří žádný dobrák a babička od B.němcové musela být i v mládí hodná a pohodová žena. Spíše si myslím, že některé vlastnosti jako sobectví, lakomství atd. se více zdůrazní.
Věra Halátová
Pořád se dělají nějaké výzkumy, nějaké ankety, stále se lidi škatulkují. Kde jsou výsledky té ankety, že mladí si myslí, že senioři jsou ubrblaní a protivní? Kdo byl aktivní celý život, je aktivní i ve stáří. Kdo se hloupý narodil, hloupý zemřel, a protivných lidí je i mezi mladšími dost. Nedávno jsem šla z nákupu a potkala ženu, která má 87 roků. Tato paní žije sama a tak si ráda popovídá. Povídala mi o pravnučkách, o tom, co nakoupila, co si uvaří. Přistoupil k nám jeden z jejích sousedů, muž asi 45 letý a řekl nám, že on se dře, abychom my dvě mohly takto stát a "kecat" - jak se vyjádřil, protože nemáme nic jiného na práci, jen dostáváme důchody a ta stará paní, jak ta bude "vyžírat" jeho, pracujícího, když dostane těch tisíc korun, jak s o tom mluví. Nebudu popisovat, co uslyšel ode mne, paní byla zaražená a nezmohla se na slovo. Možná by bylo dobře, kdyby se s těmi neustálými články o seniorech hodných, či zlých, spokojených nebo nespokojených, přestalo na různých internetových stránkách psát. Už je to jako když mi můj děda vyprávěl ten vtip z doby Hitlera: Za všechno můžou židi! A vzadu se ozvalo: A kominíci! A proč kominíci? A proč židi? Neustálým psaním o seniorech se odvádí pozornost od jiných problémů - kriminalita, zdražování, kšeftování ve všem možném. Ta organizace Sue Ryder, na kterou se v článku odvoláváte, ta sídlí kde?
Blanka Bílá
Já se nedivím, že někteří jsou tak nějak protivní, zastávám názor, že jim něco chybí, pohlazení, i to duševní, troška lásky, porozumění.To se dnes vytrácí, někdo by si i rád popovídal, nemá s kým, zvlášť pokud nechce slyšet samá negativa.Děti, vnoučata, už nemají tolik času a třeba i jiných možností k návštěvám, s vrstevníky už nemusí nalézt tu správnou notu.Ti, co nemají vůbec žádné koníčky, zířátko, jsou na tom ještě hůř, hypochondrům se každý vyhýbá.Další, co útočí je tzv. náš zákazník, náš pán, ale opak je pravdou, neustále někdo obtěžuje, dá se říct i vyhrožuje. Zdravotnictví, no, musíš xkrát na prevenci, i když to nepotřebuješ, nechceš.Pak jsou i nastupující stařecké zvláštnosti, každý má to své nastaveno jinak.