Albánie - když ji budete brát jako folklór...
Foto: autorka

Albánie - když ji budete brát jako folklór...

6. 10. 2018

Jestliže někdo jezdí dobrovolně opakovaně na dovolenou na stejné místo, svědčí to o tom, že si k němu asi vytvořil pozitivní vztah. Jak nám při mé první cestě řekl původem albánský delegát: Albánie, to je tak i tak. Vezmete-li ji jako folklór (čímž myslel něco svérázného, na co asi mnohdy nejsme z domova zvyklí), můžete si ji třeba i zamilovat.

A to se v mém případě stalo. Říká se sice, že zamilovaní jsou slepí, ale u mě to opravdu neznamená, že nevidím její nedostatky. Ale ruku na srdce, přitahuje nás výlučně dokonalost?

Albánie je země, kde naši vrstevníci žili velkou část života za zavřenými dveřmi. Lidé znali pouze své domovy, nikdy nejeli na dovolenou podle vlastního přání, ani ve své vlasti, natož do ciziny. Neměli ostatně ani auto, aby mohli vyjet. Znali jen to, co viděli a slyšeli v televizi. A byli nejspíš přesvědčeni, že je to tak v pořádku.

Rozpad Varšavského bloku postihl samozřejmě i Albánii. A "pohled" za hranice představoval pro někoho velké nadšení, pro jiného velký šok. A tak je to asi dodnes. Generace, která zestárla, si žije většinou stále svým naučeným způsobem, kde převládá skromnost a nenáročnost. Nevím, zda někteří dokonce nevzpomínají s nostalgií na staré zlaté časy. Ti mladší ovšem využili příležitosti a začali podnikat. Jak dalece poctivě, to mi nepřísluší hodnotit. Ale je pravda, že v životní úrovni jsou i na první pohled viditelné výrazné rozdíly. Hodně to demonstruje bydlení a auta. Přibývá mercedesů a dalších západních značek - Audi, BMW, Porsche. Oblíbené jsou i silné motorky a Harleye. Jsou ovšem i lidé, kteří hledají v kontejnerech. Většinou však ne jídlo, ale suroviny, které chtějí dát do sběru. Místní Romové sice pracují, většinou v úklidových službách a jako stavební dělníci, vedle toho však i kradou kovové věci, například poklopy na kanály. Někdo občas na ulici žebrá. Podobné scény však vídám každodenně i v centru Prahy.

V celé zemi je na jedné straně patrná tendence dostihnout Evropu a včlenit se do ní, na druhé však zůstává stále typicky balkánská osobitost, umocněná sousedními státy bývalé Jugoslávie - Makedonií, Černou Horou, Kosovem. Od roku 2015, kdy jsem navštívila Albánii poprvé, se mi zdá, že na misce vah začíná s nástupem nejmladší generace převažovat to evropské se sklonem ke komercializaci. To se projevuje především ve výstavbě - roste neskutečné množství hotelů, ale i obytných domů, v nichž je spousta bytů na prodej i na hypotéku. Stará nedůstojná zástavba postupně mizí. Vyrostla i honosná nákupní centra. Nevím, zda z důvodu nedostatku stavebních parcel nebo z tradice, je tendence stavět na naše poměry nezvykle obrovské domy, a to i na ulicích s frekventovanou dopravou. Řada bytů je však zřejmě pro tamní občany finančně nedostupná.

Obchody mají běžné zásobování, hodně výrobků kromě domácích je italských, německých, "jugoslávských". Všude jsou lékárny a překvapivě mnoho dentálních klinik, které nabízejí nadstandardní stomatologickou péči. Restaurace a snacky jsou blízké tureckým či řeckým a makedonským. Původní charakter si zachovaly tržnice s ovocem a zeleninou, ale i mléčnými výrobky a rybami.

Podle mých poznatků jsou dopravní komunikace ve velmi dobrém stavu. Právě tak chodníky ve městech. Městská doprava je levná a funguje bez problému, všude jsou značené zastávky. Hodně starších lidí jezdí na kolech. Z vlaků jezdí snad jen pomalé osobní motoráky do menších měst. Kromě aut se jezdí téměř výhradně autobusem. Autobusy mají charakter dálkových autobusů u nás.

Lze pozorovat silné rodinné vazby.  S dětmi chodí rodiče i prarodiče. Mladé dvojice sice spolu chodí, případně se vedou, avšak nijak se veřejně neobjímají a dívky jsou zdánlivě méně aktivní vůči chlapcům než u nás. A v partě není mládež vůbec hlučná, podle způsobu mluvy se zdá, že tam nepadají žádné vulgarismy. Ačkoliv se v Albánii poměrně dost kouří, tak mládež, hlavně dívky, na ulicích vůbec. A konzumace alkoholu je celkově jaksi umírněnější.

K turistům se místní lidé chovají zdrženlivě. Rozhodně se jim nepodbízejí a nevnucují jim své zboží a služby, snad s výjimkou turistického bazaru v Krujë, kde chtějí přednostně eura. Nevím, zda je ve zdrženlivém chování ostych nebo hrdost, ale rozhodně to je příjemnější než být stále atakován.

A jak dál, nevím. Ještě stále je možno zažít scénu, kdy průvodčí autobusu doslova v náručí vynese méně mobilního dědečka či babičku do autobusu, aby neupadli. Ještě se setkáme s mladými, kteří na ulici láskyplně vedou své křehké babičky. Jak dlouho ještě, než se zařadí i v tomto směru do Evropy?

Držím Ti palce, Albánie, a přeji Ti šťastnou a stále vlastní, osobitou budoucnost. Znám Tě sice jen trochu, a to jako turistka, ale získala sis mé sympatie. Třeba se zase shledáme.

Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Tak to jste mě potěšil a děkuji, že jste mě takhle podpořil.
Jaroslav Kolín
Ano, Albánie je pěkná. Navštívil jsem ji před asi deseti lety a jak tak koukám, i od té doby se dost změnila. Jen k historii: Albánie vystoupila z Varšavské smlouvy v roce 1968 a až do roku 1990 to byl zcela uzavřený stát, který pokládal za nepřítele celý zbytek světa. Diktátor Enver Hodža nechal vystavět po celé zemi spoustu malých bunkrů, které tam jsou dodnes, a tvrdě potlačoval jakékoliv náboženství, prohlásiv Albánii za první ateistický stát na světě. Už si nepamatuji, ve kterém to bylo městě, ale tamní velikou mešitu změnili na sportovní halu, z níž je dnes už opět mešita. Dodnes jsou tam k vidění artefakty burcující dělníky a rolníky k jednotě s armádou (viz čtvrtý obrázek - náměstí v Tiraně). Zajímavé je, že Albánie je spolu s Arménií a Vatikánem jedinou evropskou zemí, kde nenajdete pobočku McDonalds. Mají tam sice cosi podobného, jmenuje se to Kolonat, ale kvalita nic moc, zato ceny vyšší než jinde. S obsluhou jsme se tenkrát prostě nedomluvili, ale možná už je tomu jinak. Jinak lidé jsou tam skutečně velice sympatičtí a přátelští. Moc jsme se s nimi sice nedomluvili, ale to nevadilo. A kávu tam vaří primovní, a to všude. S dojetím vzpomínám na návštěvu etnografického muzea ve Vlorë. Je to domek vystavující exponáty ilustrující život lidu. Dvě dívenky v pokladně sice nerozuměly ani angličtině, ani němčině, ale když zjistily, že mluvíme rusky, povolaly jednoho staršího pána, který dříve vyučoval ruštinu na místním gymnáziu. Jak ten byl šťastný, že si má s kým popovídat! Ukázal nám, co se dalo i nedalo a málem by nás nenechal odejít. Návštěvu Albánie mohu jen doporučit.
Marcela Pivcová
O většině evropských zemích už bylo pro turisty hodně napsáno, o Albánii nikoliv. Zuzka těmito články splnila všechno to, co autoři různých turistických průvodců ještě nevytvořili. Fotografie i podání všeho zajímavého je úplně profesionální.
Eliška Murasová
Jo a zapomněla jsem pochválit bezvadné fotky!
Eliška Murasová
Zuzano, perfektní reportáž! Byli jsme 2011 v Černé Hoře a jeden den na výletě ve Skadaru. Od té doby asi veliký posun.Doprava,domy. Taky u Skadarského jezera, žádné hotely, minimum turistů, nádhená divoká příroda. Zajímavá země.
Zuzana Pivcová
Škodovku jsem za celou dobu viděla pouze jednu. Asi se tam nedodávají.
Alena Tollarová
Zuzko, napsala jsi moc krásné povídání o Albánii, které mě ještě víc přesvědčilo. že ji musím vidět na vlastní oči. Díky. Co škodovku, viděla jsi tam nějakou?
Jarmila Nedvídková
Zuzanko děkuji. Ráda také cestuji. V Albánii jsem nebyla a tak jste mi ji přiblížila po všech stránkách poznání, kultury, a jak tam lidi žijí. Také fotografie jsou moc pěkné.
Jitka Hašková
Úžasný článek Zuzko. Už několik let uvažuji o návštěvě Albánie za účelem hlavně plavání v moři.
Zdenka Jírová
Připojuji se k Evě, skvělé.
Eva Mužíková
Zuzko, krásně nafoceno, krásně popsáno, jsi skvělá průvodkyně.
Věra Ježková
Zuzko, máš 1 s pěti hvězdičkami. Reportáž výborná po stránce obsahové i formální. Je vidět, že máš Albánii dobře zažitou.
Dana Puchalská
Cestopis jak vyšitý. A fotografie jsou super. Děkuju.
Elena Valeriánová
Zuzko, až se mi zastesklo. Moc hezky napsané, tak jak ty to umíš. Fotky bezvadné, popisky, prostě chválím. U toho jezera jsme nebyli, neměli jsme štěstí na delegátku. Příště letím s tebou :-)
Jana Šenbergerová
Zuzko, přinášíš nejen poled na Albánii, ale i vhled do jejího dnešního života. Dík!
Ilona Kolářová
Pěkný cestopisný článek a fotky také.
Alena Vávrová
Velice pěkné jako cestopis i osobní vyznání...fotky super.
Naděžda Špásová
Zuzanko, moc hezky o Albánii píšeš a máš tu lásku trochu z ruky, viď. Fotky jsou taky hezké. :-)
Libor Farský
Bezva. Takhle si představuji správný cestopisný článek. Po odborné stránce z hlediska architektury se mi moc líbí zařazení snímků "Socialistická Tirana" a Křesťanská Tirana".
Jiřina Votavová
Zuzko, dík za další přiblížení Albánie. V našem případě budeme uvažovat o nějaké turistice v přírodě, ale s CK. V Albánii si sami cestovat netroufneme, jako jinde na našich cestách, třeba v posledním Portugalsku. ☺