Hranice věku lásky nejsou
Foto: autorka

Hranice věku lásky nejsou

7. 10. 2018

Můj příběh začíná.

Paní Věra je ve věku šedesáti sedmi roků.

Je to lidská bytost, mající za sebou léta různých období prožívání.

Začneme li poznáním první dívčí lásky a zároveň lásky ženy, neboť vstoupila s mužem prvního citu, tělem čistým do manželského lože.

Zplodili spolu dvě děti. Dceru a syna.

A léta míjela.

Byla tu radost i starost všedních a svátečních dní. Údobí bolesti a strachu z nemoci syna, radosti z úspěchů dcery.

Čas šel dál, děti dospěly. Syn se oženil, dcera vdala. Rodina se rozrůstala o vnoučata.

To byla doba radosti.

Zármutku, kdy trpěla rozvodem dcery i vážnou nemocí syna.

Lidské srdce unese mnoho štěstí, ale také hoře.

Uneslo i ránu osudu, když smrt si přišla pro muže jejího života, manžela.

Jen těžko se hojila tato bolestná vzpomínka.

Život šel dál.

Dcera našla novou oporu v partnerovi, synova nemoc polevila, a vžila se do starostí všedních dní.

Nezahálela s rukama v klíně, i když došla do důchodového věku. Aktivně pomáhala, kde se dalo.

Tady vstupujeme do děje současnosti.

V pečovatelském domově, kde žije, je i klub důchodců.

Po operaci vedoucí tohoto klubu přebírá její činnost.

Čas plyne a úloha babičky hlídající vnoučata se střídá s klubovou činností.

Jsou tu zájezdy, večírky a každý čtvrtek posezení. To vše zabírá její čas, prosycený vzpomínkou na svého manžela.

Snaha být nápomocná druhým, zve druha své zemřelé příbuzné na akce klubu.

Neboť soucítí s jeho utrpením, které si prožila i ona ze ztráty partnera.

Pomáhá tím překonávat osamělost člověka.

Ne ze dne na den, ale časem, z pouta vzdálené rodinné sounáležitosti tu vznikl nádherný cit z obou stran, jenž zasáhl dvě srdce láskou.

Láskou, která nezná hranic věku.

Nezáleží, zda jsou to srdce patnáctiletých bytostí, nebo léta dominující zralostí těl, ale i v jejich věku. Kdy nesmyslný názor některých vrstevníků je, že se má mysl zaobírat již jen koncem svého fyzického těla.

Láska z nich vytryskla jako gejzír horkého vřídla v mrazivé krajině Islandu.

Proteplila jejich věkem poznamenaná těla. Dodaná energie dvou srdcí rozzářila jejich oči jasem měsíce v úplňku.

Ne jako slunce, neboť jeho jas spaluje a pohledem do něj oslepuje.

Ale měsíc svým zářením umocňuje krásu pocitu štěstí, radosti, díváte li se těmito vjemy na něj.

Vraťme se však k našim aktérům děje.

Jdou v dnešku dál svými životy, ne už každý sám, ale spolu prožívají hodiny, dny všedních radostí.

Co předtím se zdálo vlekoucím časem stáří, nyní je to čas pádícího větru s jeho lehkostí, dříve těžkých starostí.

Jsou tu jiné zájmy o dění kolem.

Není to už tesklivé čekání na kousek volného času svých milovaných rodinných příslušníků.

To oni se teď domáhají pozornosti o jejich láskou prosycené žití.

Co dodat ?

Jen to, že ……….

Poznatek náš ať dlí v tom, že prožitek jejich lásky byť by byl jen časem malé kapky, deštěm padající dolů, a pád její umocněn jakoukoliv rychlostí….. stálo to za to.

Vždyť každá krůpěj vody s náplní lásky dodá naší zemi, našim životům tolik smysluplné energie bytí.

Přejme jim, sobě, a mnoha dalším, co se láskou srdce našli, hodně šťastných chvil na společné pouti životem.

 


 

 


 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.