Příběhy naší republiky:  Po stopách T. G. Masaryka a M. R. Štefánika
FOTO: autorka

Příběhy naší republiky: Po stopách T. G. Masaryka a M. R. Štefánika

11. 10. 2018

Vím, že příběhů naší republiky je už zde hodně publikováno, vlastně nevím, jestli jsem svůj příběh vhodně zařadila, ale nedá mi to, abych se s Vámi o svůj nedávný zážitek podělila.

V sobotu 6. října 2018 uspořádalo město Boskovice v rámci rodinné politiky zájezd pro seniory do Hodonína, Brezové pod Bradlom a Šaštína.

V Hodoníně jsme společně navštívili Masarykovo muzeum - základním motivem expozice je zde cesta celým jeho životem.

T. G. Masaryk se zde narodil 7. března 1850. Pocházel z chudých poměrů, takže do nižší reálky jej rodiče poslali až po přímluvě tamního děkana, který je upozornil na chlapcovo nadání. Nějaký čas se učil zámečníkem a kovářem, pak nastoupil na gymnazium v Brně a studia dokončil ve Vídni, kde začal studovat i na filosofické fakultě...

A po letech v exilu se vrátil do vlasti až v 68 letech jako v nepřítomnosti zvolený československý prezident...

V muzeu jsme se dověděli mnoho a mnoho nových zajímavostí, zhlédli zajímavá videa i dobové fotografie, tak jako nás velmi zaujalo i celé hezké historické centrum města.

Po přestávce na oběd jsme odjeli do Brezové pod Bradlom k mohyle M. R. Štefánika, který je považován spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem za zakladatele Československa.

4. května 1919 při cestě domů z Itálie zahynul při leteckém neštěstí ve věku 38 let.

Na hoře Bradlo má pomník, který se tyčí nad městem Brezová pod Bradlom na západním Slovensku. Spolu s posádkou zříceného letadla je zde pochován.

Celý zájezd jsme ukončili na poutním místě Šaštín - Stráže a zde si prohlédli jednu z nejvýznamějších bazilik na Slovensku. Celým zájezdem nás provázel obětavý profesor pan PhDr. Josef  Pross, který všechny účastníky zaujal svými velikými znalostmi a výstižnými komentáři...

Za několik dní bude naše vlast slavit svoje 100 výročí vzniku. Je to velmi dlouhá doba, v které se událo mnoho věcí jak dobrých tak horších.

Ale my všichni musíme být vděčni zakladatelům naší vlasti za nynější klidnou dobu, v které teď můžeme většinou klidně a spokojeně pracovat, cestovat a ve vzájemném porozumění a toleranci i žít...

        

P.S.: Závěrem se omlouvám za ne úplně kvalitní fotografie i když si je na svém programu dokáži upravit, tak když je do článku přenáším, tak bohužel se mi vždy přenesou jen v původní podobě a skutečně nevím kde dělám chybu...?

Hodnocení:
(4.9 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Moc Vám děkuji za Vaše dobrá a povzbudivá slova. A ještě jednou se omlouvám znovu za nezdařené fotečky, totiž fotila jsem bez brýlí - takže "naslepo"... Ale před chvílí byl za mnou můj 15letý vnuk, který mi skutečně ukázal, že dělám jen jedinou chybu v tom, že si upravené fotečky neuložím. Tak snad se mi do budoucna bude lépe dařit. Popisky jsem se už naučila vkládat, tak snad se mi podaří i ty vylepšené a narovnané fotečky v mém programu na počítači dobře ukládat a tím i správně přenášet...
Oldřich Čepelka
Sice jen maličkost, ale dobrá připomínka.
Jitka Caklová
Hezký článek, který mě v myšlenkách vrátil do dětství. Pochopitelně ve škole se o T.G. Masarykovi neučilo. Kolika asi lidem v našem věku, coby dětem, rodiče o T.G.M. doma vyprávěli. V muzeu jsem byla a z léčebných pobytů v Lázních Hodonín mám hezké vzpomínky. Ať to bylo v květnu (Jízda králů ve Vlčnově), v období sběru a pravého burčáku, hodů, či v čase adventním.
Hana Rypáčková
Pořád mám před očima obraz T.G.Masaryka, jak ležel na školním dvoře vyhozen z okna , pavouk ve skle v rozbitém rámu. Vyklízela se půda a jeden žáček dostal záchvat nad tou zkázou rodinou milovaného presidenta. Pomáhala jsem mu obrázek vyjmout a zachránit k nelibosti ředitele školy. Ten chlapec na vojně spáchal sebevraždu, neunesl buzeraci...Mám to v srdci.
Zuzana Pivcová
Tenhle příspěvek mě pochopitelně vrátil zpět do let práce ve vojenském archivu. Dokumentace, připomínající naše dějiny a velké osobnosti, mě vždy zajímala a zajímá stále. Díky.
Jitka Hašková
Po úpravě fotografií je nutné to uložit a přepsat původní. Také jsem s tím měla problém, ale dá se to.
Jitka Hašková
Zajímavý článek, hezké fotky, škoda, že jsou tolik nakřivo a uříznutá střecha u radnice a vrcholek věže u kostela.