Pravidla příjemné samoty
Ilustrační foto: ingimage.com

Pravidla příjemné samoty

15. 10. 2018

Manuál pro samotáře. Proč ho ještě nikdo nenapsal? Byl by to bestseller. Lidí, kteří žijí sami, přibývá. Mnozí to berou jako prohru či nepříjemnou životní fázi. Jenže samota může být i příjemným obdobím. Není jen tehdy, pokud pro to ten, koho se týká, nic nedělá. Francouzský psychoterapeut Hervé Magnin se zavřel na čtyři dny do venkovského domu. Byl tam bez telefonu, bez rádia, bez televize, bez domácího zvířete, zkrátka byl úplně sám.

Snažil se přemýšlet o tom, co člověku dává a bere samota. Nyní vypráví v rozhovorech o tom, jak si uvědomil, že samota přináší kreativitu, zajímavé nápady a přispívá k vyšší efektivitě práce, ale i celkového života.

Jenže když ho poslouchají lidé, kteří žijí sami dlouhodobě, zpravidla říkají: To se mu to říká, když si čtyři dny odpočinul. Ale nemít s kým promluvit, nemít se o koho starat, nemít v nikom oporu, nemít s kým vyrazit ven dlouhodobě, třeba řadu let, to je opravdová samota. Nepříjemná samota.

Obě strany mají pravdu. Podstatné však je, jakým způsobem se člověku do života samota dostala. Zda je plánovaná, dlouhodobá nebo přišla náhle, nečekaně, po nějaké smutné ba i tragické události. Pro všechny druhy samoty však platí jediné: čím více nad ní člověk přemýšlí, tím hůře se mu v ní žije. A pokud na ní hledá to špatné a ne to dobré, dlouho v ní nebude žít ve zdraví. Stane se z něho typ, kterému se říká samotářský podivín. Tady je několik možností, jak ze samoty udělat plus a ne minus. Je dobré je zkusit hned, když se člověk do pozice samotáře dostane. Zkrátka, pustit je do života a brát je jako jeho přirozenou součást.

Sám do společnosti? Ano!
Dávno pryč je doba, kdy bylo divné, že žena sama seděla v kavárně či v divadle nebo přišla na výstavu. Je přece úplně jedno, jestli chceme vidět obraz, film nebo si dát zákusek s někým či sami. My si tím dopřáváme zážitek či radost, k tomu druhého člověka není potřeba. Asi ještě žijí ženy, kterým maminky říkávaly, že slušná dáma sama nikam nechodí, ale i ony už vědí, že v jednadvacátém století se etiketa v tomto směru změnila. A co se týká mužů, ti takto přemýšlet nemusejí vůbec. Jděme tam, kam chceme, protože je úplně jedno, jestli tam jsme sami nebo s někým. Jdeme tam totiž kvůli sobě.

Kamarádi za každou cenu? Ne!
Souvisí to s předešlými řádky. Lidé, kteří se cítí být sami, často tráví čas s takzvanými kamarády či kamarádkami, byť jim ty chvíle nepřinášejí příliš radosti. Často jdou někam s někým jen proto, aby nebyli sami. Pozvou na kafe domů sousedku a celou dobu se těší, až odejde, protože je unavuje svými řečmi. Ale příště ji zase řeknou, aby přišla, protože nedovedou být sami. „Neschopnost být sám je vlastně znakem nedospělosti a závislosti,“ uvedla psycholožka Anita Michajluková a dodala: „To, že nechcete být sami, je určitá forma úniku před sebou samými, svými pocity. Když jste sami, nikam před sebou neutečete a vaše pocit na vás dolehnout, tedy i vaše strachy, úzkosti.“

Radost z nákupů.
Nepřemýšlejme, co budeme vařit, co si dáme k večeři, zda to, na co koukáme, není pro nás zbytečně drahé a nebude výhodnější si koupit támhleto, protože je toho víc. Takto uvažují lidé, kteří nežijí sami. A často je toto vybírání, plánování a chystání jídla pro vícero lidí s vícero chutěmi docela štve. Ale ten, kdo žije sám, si rozhodně nemusí vyčítat, že si koupil kousek kvalitního sýra, protože mu stačí ten kousek a nemusí ho koupit půl kila, aby nakrmil partnera a potomky, kteří nakonec řeknou: hm, a další sýr už není?

Ulehčování si života.
Nežijme v bytech a domech, které pomalu chátrají, protože támhle je třeba vyměnit žárovku, tam se odlupuje strop a plot už nikdo nenatřel od doby, co manžel zemřel. Neříkejme: ono je to už vlastně jedno, nějak to tady doklepu, stejně to opravit neumím. Usnadňujme si život, objednejme si pomoc. Ano, takové služby něco stojí, ale to, že člověk ovdověl nebo se rozvedl přece neznamená, že musí žít v prostředí, které si nebude průběžně vylepšovat. Investice do pomoci s opravami či údržbou bydlení je věc, která se vyplatí, byť se to třeba nezdá. Vyplatí se, protože člověk, který žije v příjemném prostředí, je vždy lépe naladěn než ten, který v prachem pokrytém bytě vzpomíná na to, jak manželka hezky uklízela.

Nezlobme se na samotu.
Období, kdy člověk žije sám, je prostě jedno z normálních a hodně běžných životních období. Někoho provází dlouho, někoho krátce, ale zpravidla ho někdy každý prožije. Někdo jako třicetiletá  žena žijící single a trápící se tím, že nenachází partnera, protože cítí, že by už chtěla mít děti. Někdo jako rozvedený čtyřicátník trápící se tím, že ho žena opustila a on teď o víkendech přemýšlí nad tím, že jeho děti jsou s cizím chlapíkem. Někdo jako sedmdesátiletá vdova, která kouká na fotku manžela a říká: ty mizero, co jsi mi to provedl, vždyť jsme si právě teď mohli užívat pěkný život. Samota rozhodně nepostihla jen nás, týká se mnoha lidí, často i těch, o kterých to netušíme. Tak se na ni nezlobme a sami sebe nelitujme.

Ideální je, když si každý zkušený samotář tento manuál doplní o nějaké své další zásady, díky kterým žije tak, že by nikoho z jeho okolí o něm ani nenapadlo říct: to je ten podivínský samotář.

Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Pardon, témata jsou víc pro ženy...
Hana Rypáčková
Vždyť víme, že to není z jejího života, jen nadhazuje témata. Jsou samozřejmě víc pro muže. Kdyby témata nadhazoval muž, třeba by se jich do portálu víc přihlásilo. Nechceme se tu hádat, ale polemizovat..
Dana Puchalská
Mám radost, že Jan Raška reagoval na věčnou kritiku všeho a všech od paní V. Halátové. Děkuju.
Jana Kollinová
Paní Halátová, někdy se podívejte na Seznam. cz. Zatím jsem zde zaznamenala mnoho autorských příspěvků paní Hofmanové, ale ani jeden váš.
Jana Kollinová
Konfrontace tříbí názor čtenářů. Pokud nejsou za hranou, stojí vždy za přemýšlení.
Jan Raška
Ano, přesně tak. Když se u článků rozvine diskuse a jsou názory souhlasné, či kritické, je to dobře. Protože pak vidíme, že lidé článek četli, že si na něj udělali názor a svůj názor zveřejní. Ano, Vratislava píše tak, aby to čtenáře vybudilo k reakci, to ale neznamená, že někdo musí věčně kritizovat všechno a kritika se stává jeho nezištnou zábavou (jak to ostatně vidíme i na chatu).
ivana kosťunová
Některé články paní Hofmanové mě také vyprovokovaly k ostré polemice, ale není právě tohle smyslem oněch článků ? Nepoučují, jenom nabízejí určitý úhel pohledu. Čtenář se zamyslí nad jevem, nebo skutečnostmi, o kterých by ho třeba jinak nenapadlo přemýšlet. Zkuste to vidět touto optikou.
Jan Raška
Paní Věra Halátová zase asi nerozumí ničemu, kritický názor má na většinu našich redakčních článků a jak jsme zjistili, kritikou nešetří ani na jiných portálech či zpravodajských webech. Je mi paní Halátová líto, že všechno vidíte jen negativní optikou. Už jsem Vás párkrát vyzýval, ať sama ukážete, jak dokonale napsat názor na jakékoliv téma, které vás zajímá. A také jsem vám již napsal, že když se vám naše články nelíbí, nemusíte je číst, ba dokonce ani nemusíte náš portál otvírat, abyste opět neměla blbou náladu. Naštěstí váš kritický názor je ojedinělý a my jsme rádi, že se valné většině články našich redaktorech líbí. Přeji vám krásný podzim bez vzrušujících zážitků z portálu i60.cz.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek se mi líbí, bývám ráda občas sama. Už od mala jsem samotu vyhledávala.Procházka dnešní podzimní přírodou prozářenou sluncem je balzám na duši.Je ovšem rozdíl být chvilku sám nebo žít osamocen, tak jak píše paní V.J..
Věra Halátová
Vratislava Hofmanová, redakce, zřejmě rozumí všemu: nehtům, kloboukům, výletům, zdraví, partnerským vztahům, zvířatům a teď poučuje o samotářích a samotě. Už jste starším lidem doporučovala, že je dobré najít si partnera, už jste rozebírala sex po šedesátce a teď Pravidla příjemné samoty. Neopisujte, napište něco ze svého života, ze své zkušenosti. Znám spoustu lidí, kteří žijí sami a nejsou podivínští - co to pro vás vlastně znamená, to slovo "podivínský"? Sám do společnosti? A dále píšete v ženském rodě. Ale, co je to podle vás ta společnost? Jít do kina, to je podle vás jít do "společnosti"? Jste taková odbornice na všechno (a zřejmě na nic), napište ten "manuál pro samotáře" - vy máte dojem, že když je člověk "samotář" je to totéž jako "samotný" nebo "osamělý"? Až vyjde v tisku: Manuál pro samotáře, autorka Vratislava Hofmanová, určitě to bude bestseller a konečně si vyděláte tolik, že nebudete muset psát ty nesmyslné články pro I60.
Jana Kollinová
Rozdíl mezi osamělým a samotným vymezují nejen lékaři specialisté, ale i lingvisté a najít tu správnou rovnováhu mezi oběma pojmy je na každém jedinci. Není na to manuál.
Hana Rypáčková
Já si nemohu zvyknout a nemohu říci, že jsem osamělá, mám velkou rodinu, přátele se kterými mohu trávit někdy čas, psa, který mně potřebuje. Právě být dva mi chybí. To souznění ve chvílích okamžiků.
Dana Puchalská
Já vím. Ale jsou někdy chvíle, kdy si každý v koutku duše přeje svoji "malou a soukromou" samotu. Je to možná jen můj pocit, ale je.
Věra Ježková
Danko, je rozdíl mezi samotou a osamělostí.
Zuzana Pivcová
Být sám neznamená vždy být osamělý. Jsou přece i zvířata, která nežijí dlouhodobě či celoživotně v páru. Je pravda, že na samotu se musí zvykat. Ten, kdo tak žije roky (nemyslím absolutně, bez jakéhokoliv kontaktu s lidmi), nemívá s tím problémy, zatímco ten, kdo ztratí náhle partnera nebo se od něj někdo, třeba i děti, odvrátí, to nese daleko hůře.
Dana Puchalská
Není samota jako samota. Já.
Věra Ježková
„Samota je krásná, ale musíš mít někoho, komu o ní vyprávíš.“ J. Fousek