Jak šel čas v Litoměřicích
staré pohlednice - Kniha Z Litoměřic a okolí, pohledy staré a nejstarší, vydal Luděk Veselý a vydavatelství SOS ART Press-Vlastimil Šafránek, 1995; nové pohlednice - autorka

Jak šel čas v Litoměřicích

25. 10. 2018

Královské město Litoměřice máte nejspíš spjaté se zahradnickou výstavou Zahrada Čech. Každoročně tam proudí davy návštěvníků, obdivujících výpěstky zdejšího úrodného kraje. Některým stačí projít branou výstavní. Někteří překročí i brány městské, dnes již pomyslné, neboť brány, které v minulosti spojovaly město se světem vnějším, byly zbořeny již v 19. století. Kdo vstoupí, neprohloupí a zcela určitě se vrátí. Nikdo z návštěvníků nemůže být zklamán, město za poslední roky zkrásnělo, starobylé náměstí zdobí krásně opravené domy a ani vedlejší uličky nezůstávají pozadu. K posezení láká spousta hospůdek a kavárniček a zahrádky se slunečníky před nimi.

Litoměřice jsou městem mně zvláště milým. Mám je totiž v rodném listě zapsané jako místo narození. Narodila jsem se tady nejen já, ale světlo světa tu spatřily a v litoměřickém bytě udělaly první krůčky i moje děti. Po šest let, než nás osud odvál o kousek dál proti proudu Labe, byly Litoměřice místem mého bydliště. Ještě předtím jsem ovšem tady, v Dómské ulici jen pár metrů před branou na Dómské náměstí, začala sbírat zkušenosti ve svém prvním zaměstnání. Pravda, do této ulice jsem chodila poměrně krátkou dobu, ale advokátní poradně jsem jen s malými přestávkami zůstala věrná až do důchodu. Dnes jsou Litoměřice mým městem okresním. Ráda se sem vracím nejen za různými pochůzkami, ale hlavně ráda chodím "jen tak", rozhlížím se a srovnávám, co se změnilo za dobu, co tu nebydlím. Litoměřická kamarádka mi půjčila výpravnou knihu plnou pohlednic starých Litoměřic a já jsem se dychtivě vydala do ulic na lov.  

Pokusila jsem se vrátit na chvíli do minulosti, do doby, kdy se Litoměřice nazývaly Leitmeritz, a hledala jsem místa, odkud byly různé objekty zachyceny. Většina pohlednic je ze začátku 20. století a nápisy a vývěsní štíty tehdy byly psány německy. Litoměřice totiž byly součástí území tzv. Sudet a většina obyvatelstva se hlásila k německé národnosti. Ta doba je však od konce 2. světové války naštěstí minulostí.

Na fotografii Stará radnice je vidět, jak se 16.4.1916 působením spodní vody propadl celý střední trakt budovy. Její oprava byla dokončena za deset let. Dnes v této nádherné budově sídlí okresní muzeum. Naproti tomu městský úřad sídlí v renesanční budově U Kalicha a návštěvníci mají jedinečnou možnost do kalicha na střeše vystoupat a pokochat se výhledem na město i okolí. Při prohlížení fotografií mě potěšilo např. to, že v jednom z rohových domů na náměstí (foto Corso, 1910) s firmou Buchhandlung se knihy prodávají bez přestávky dodnes. Méně mě potěšila skutečnost, že kavárna Corso na stejné fotce, kterou ještě pamatuji jako už méně honosnou jídelnu, nepřežila privatizaci a dnes tam sídlí banka. Líbí se mi dávná paroplavba na Labi a mám radost, že se mi podařilo zachytit současný kolesový vyhlídkový parník. A takto bychom se mohli probírat fotku po fotce. Nedokázala jsem však odolat a vybrala jich více, než jsem měla původně v úmyslu. Proto bychom popisem strávili hodně času.  

Zdroj:

staré pohlednice - Kniha Z Litoměřic a okolí, pohledy staré a nejstarší, vydal Luděk Veselý a vydavatelství SOS ART Press-Vlastimil Šafránek, 1995;

nové pohlednice - autorka

Hodnocení:
(5.2 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Alenko, nádhera.
Marie Ženatová
Díky za milý článek a nádherné fotečky. V Litoměřicích jsem byla jen jednou, když zde nejmladší syn jeden rok studoval...
Elena Valeriánová
Před všemi, kdo se pustili do tohoto projektu smekám. Je to úžasné a museli jste nad fotkami a dokumenty strávit spoustu času. Aleno, je to paráda! Kdo tam nebyl, hned by tam běžel a kdo tam byl, rád by se vrátil. Já bych běžela, protože jsem tam jednou jen nakoukla. Aleno, pro mě jsi vítěz.
Jitka Hašková
Moc se mi to líbí. Loni v létě jsem byla s kamarádkami na výletě v Litoměřicích. Moc se nám tam líbilo a mám z toho krásné album fotek. Článek mi připomněl místa, která jsem navštívila a ještě přidal mnoho zajímavých informací z historie města.
Ilona Kolářová
Litoměřice znám docela dobře a moc se mi líbí.
Eva Mužíková
Aloenko, co děláš, skvěle děláš. Obdivuji Tě, musela si tomu objevování věnovat spoustu času.. jsi šikulka,.
Alena Vávrová
Ali, zírám, chválím a obdivuji! A to jsem si myslela, bůhvíjak dobře Litoměřice znám.
Věra Ježková
Moc pěkné. Myslím, že v Litoměřicích jsem nikdy nebyla.
Naděžda Špásová
Litoměřice se mi taky líbí. Hezky zpracované. :-)
Vladislava Dejmková
Je to velmi zajímavě podané, oceňuji i tu spoustu času a úsilí, které musela autorka věnovat přípravě článku.
František Matoušek
Moc pěkná procházka po Litoměřicích.
Jana Šenbergerová
Litoměřicemi jsem jednou jen tak svižným tempem prošla k Bílým stráním, takže si z nich moc nepamatuji. Škoda, je tam hezky. Dík za procházku s tebou.
Dana Puchalská
Díky za krásnou procházku i s pěkným výkladem a super fotografiemi.
Zuzana Pivcová
Je to úžasné! Vypadá to, žes "proslídila" celé město a porovnala kdejaký kout. To se mi líbí. Litoměřice znám spíš z dokumentů. včetně toho Leitmeritz, tam někde vedla hranice mezi Sudety a protektorátem. Ale na Zahradě Čech jsem nebyla nikdy. Moje chyba.