Život s nevěrníkem. Jaký je?
Ilustrační foto: ingimage.com

Život s nevěrníkem. Jaký je?

25. 10. 2018

Odhalená nevěra. Pro někoho je to důvod k okamžitému rozchodu, někdo s tím zjištěním neudělá nic a celý život se tváří, že o něm neví. Obě varianty jsou lepší, než ve vztahu s nevěrníkem či nevěrnicí zůstat a prokládat ho výčitkami a trápením.

Zatloukat, zatloukat, zatloukat. To je nejslavnější výrok nestora české psychiatrie Miroslava Plzáka související s nevěrou. Zpravidla se používá v humorných souvislostech. Nevěra je častým tématem vtipů, karikatur, zkrátka je to téma, které poskytuje spoustu veselých pikantních historek. Ale běda, když se pak člověka přímo týká. To je po humoru. Přesto mnoho lidí prožije po boku nevěrnice či nevěrníka celý život.

„Vím, že mě žena mininálně dvakrát podvedla. Jednou šlo o krátkodobou známost ze služební cesty, podruhé měla asi půlroční vztah s kolegou. Věděl jsem to z různých náznaků. Tehdy to bylo kruté rozhodování, co dělat. Měli jsme dvě malé děti, nový byt, spoustu věcí na splátky, stavěli jsme chatu. Zcela pragmaticky jsem se rozhodl, že bude jednodušší dělat, že nic nevím,“ vypráví jednasedmdesátiletý Tomáš o době, kdy mu bylo přes třicet. Říká, že jeho žena byla vždy velmi krásná a muži jí nedali pokoj. „Byla společenská, veselá. Otec mi říkal, že to je typ, se kterým se muž nemá ženit. Tehdy jsem se naštval, později jsem přesně věděl, co tím myslel. Ale já ji miloval a naše manželství bylo pěkné. Myslím, že věděla, že jsem se to tehdy dozvěděl a vztahy ukončila. Mám pocit, že si pak velmi dávala záležet, aby to mezi námi bylo hezké a nikdy mi už nezavdala příčinu k pochybnostem,“ vzpomíná. Jeho žena před rokem zemřela a on tvrdí, že nikdy nelitoval, že tehdy její selhání velkoryse přešel.

Podobných případů je hodně. Velmi často se objevují mezi partnerkami úspěšných slavných mužů, mnohdy umělců. Ženy často po úmrtí svých partnerů vyprávějí, že samozřejmě věděly, že obdiv fanynek mnohdy nekončil u dveří koncertního sálu nebo divadla, že s tím tak nějak počítaly. A tolerovaly to.

„Všimněme si, že k nevěře velmi často dochází na pracovištích. Lidé tam tráví většinu času a šance pro citové vzplanutí je poměrně velká,“ upozorňuje sexuolog Zlatko Pastor. „Příběhy o zdravotních sestrách a lékařích, letuškách a pilotech či šéfech a sekretářkách nejsou daleko od pravdy, protože v zaměstnáních, kde lidé tráví většinu času, zvláště nočního a jezdí na společné služební cesty je pravděpodobnost, že dojde k sexu, opravdu vyšší,“ dodává.

Své o tom ví například pětašedesátiletá Marie. Jako bývalá zdravotní sestra si vzala lékaře. Když pak byla na mateřské se třemi dětmi, trpěla nervozitou pokaždé, když měl manžel noční. „Představovala jsem si, že tam balí nové mladší sestřičky, stejně jako dříve balil mě. No a pak mě jednou u samoobsluhy na našem sídlišti zastavila taková mladá krásná holka a zeptala se mě, jestli vím o tom, že můj muž miluje její kamarádku. A že bych s tím měla něco dělat, protože kamarádka se kvůli tomu trápí. Nevěděla jsem, zda zabít tu ženu nebo její kamarádku nebo muže nebo sebe. Přeháním, ale tehdy jsem fakt byla na dně. Nikdy jsem mu to neřekla. Nikdy. Dodnes to neví. Co jsme měla dělat se třemi malými dětmi? Prostě jsem se s tím smířila. Ale pokaždé, když byl na noční, jsem měla divný pocit. I mnohem později, když už mu bylo přes šedesát,“ vypráví.

Někdo lidi, kteří takto dokáží přejít partnerovo selhání, obdivují: Je to důkaz velkorysosti a lásky. Jiní je odsuzují: Je to důkaz strachu z rozhodnutí, slabost a závislosti. Ať to každý vidí, jak chce, faktem je, že lidé, kteří se o nevěře partnera dozvěděli, tvrdí, že to v nich zanechalo určitou pachuť na celý život. Mnozí psychologové dokonce tvrdí, že představa intimního spojení jejich protějšku s někým jiným je stejné trauma, jako smrt blízkého člověka. Kdo se však rozhodne nevěru partnera přejít a dál s ním žít, měl by udělat další, nejdůležitější a nejtěžší krok. Nikdy mu ji nevyčítat. Nemstít se. Nevracet ji. A právě to je na tom nejtěžší.

Takže z toho vlastně vyplývá, že lidé, kteří se rozhodli s nevěrníkem či nevěrnicí žít a dokáží jim selhání nevracet a nevyčítat, rozhodně nejsou slaboši, ale spíše silní jedinci.

Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Nemohla bych zůstat s nevěrníkem, společný život by již za nic nestál.
Dagmar Bartušková
Jó, jak se říká, co oči nevidí, srdce nebolí. Naštěstí jsem nevěru ze strany partnera nikdy nepoznala. To by byl okamžitý konec. A udržovat manželství kvůli dětem? Blbost největší. Tímto umělým slepením trpí pak v rodině všichni.
Eva Mužíková
Tak nějak nevím... udržovat manželství kvůli dětem, žít s křívdou v srdci celou dobu, nežli se děti postaví na vlastní nohy? Nechtěla bych jen spolužít, ale žít se všm všudy. Třeba nějaký čas sama s dítětem, ale svá. Proto jsem se po dvaceti letech rozvedla a zůstala se sedmiletým synem sama. Nelituji v žádném případě. Ta nejistota, podezírání zda nevěra nepokračuje by byla pro mne daleko těžší, nežli případné finanční i citové strádání.
Jana Drobňáková
Dnes je taká doba, že ženská existencia nie je závislá na manželovi tak, ako kedysi. Preto aj pri menších problémoch manželstvo končí rozvodom. My ženy sa cítime viac klamané mužmi, ale oni hrešia so ženami, takže je to 1:1. V živote som takú dilemu neriešila a preto neodsudzujem ani jedno, ani druhé rozhodnutie. Jedno zlyhanie by som asi odpustila, ale keby to bola bežná praktika manžela, tak nie. No a príklad zo života, ktorý sa mi páči a túto ženu som obdivovala. Jej manžel bol známy sukničkár a ona v kolektíve, keď sa dozvedela o jeho avantúre, tak povedala: „Ja som pani XY a ona je XY-ova k...!“
Alena Nováková
zdravím - nevěra - pořád ještě mě i jen to slovo bolí. Zjistit ji u partnera v pozdnějším věku a to ještě když si myslíte, že máte "hezké manželství" je pecka. Nejprve nevíte co s tím, pak hledáte důvody a nakonec, když se trochu zklidní emoce, chcete odpovědi "proč". Nedostalo se mi toho. zkoušela jsem se s tím srovnat sama, být ve vztahu, kde jsem se necítila součástí a nakonec jsem odešla. dlouho mi trvalo se srovnat s tím, že jsem sama, ale teď už to vyhodnocuji, jako správný krok. Ten, kdo tím ztratil - nejsem já. mám svůj klid a zůstala jsem svá. věřte, že i tohle rozhodnutí chce hodně, hodně odvahy. ať už se rozhodnete, jakkoli, vždy s tím rozhodnutím zůstanete jen Vy. Držím palce
Zdenka Jírová
Bohužel, neumím být pokrytecká a strkat hlavu do písku.Mně se tato příhoda stala ,zejména proto, že se muž držel toho" zatloukat, zatloukat..." mi byl ještě odpornější, že se neumí ani jako chlap rozejít a ještě snažil svalovat vinu na mě. Svou straší dceru dokonce své mladší milence zapřel, pžřestože už byl děděčkem. Alimenty na mladší dceru jsem musela od něho dostat až na příkaz soudu. Tak bych chtěla vidět ty odpouštějící, tolerantní manželky chtěla vidět . On dokonce o rozvod ani moc nestál, vyhovovaly jsme mu obě. Brrr
Elena Valeriánová
Paní Halatová, dovolte mi jednu otázku. Jste celý život sama?
Oldřich Čepelka
Nevěra v manželství musí bolet a je traumatická, to jistě ano. Ale (zejména jsou-li malé děti) měla by se "překousnout". Objektivně významnější totiž není sex, ale výchova dětí a také manželské spolužití. K tomu jak známo není tak docela nezbytný sex a trvající milostné vzplanutí, jako spíš starost o partnera, stesk v jeho delší nepřítomnosti a soucit, když se mu něco děje. v tomto souhlas s M. Plzákem.
Věra Ježková
Myslím, že v takové situaci je těžké každé rozhodnutí. Souhlasím s tím, že když zůstat, pak nevyčítat. Ale co když člověk zůstane proto, aby nebyl sám? To bych viděla větší hrdinství ve schopnosti odejít.
Věra Halátová
Jen jestli ty dva případy, které popisujete, nejsou jedinci s nějakou menší duševní nemocí. Co nevidím, konkrétně, nebudu si domýšlete. Vím, že .... - třeba byl ten pán stižen chorobnou žárlivostí. A ta žena lékaře? Jen proto, že se povídá, že každý lékař má na noční nějaké dobrudružstvíčko? A pak, vy žárlivci, nemůžete těm "svým", které jste si vzali za "své" držet ruku na intimních místech, aby se neprohřešili. Vzpomeňte na scénku o těch slepicích a kohoutovi - Jiřina Bohdalová a Vladimír Menšík. Manželství není o tom, že JÁ někoho vlastním.
Danka Rotyková
Dobře napsaný článek. Naštěstí jsem nevěru v manželství neprožila. Nevím tedy, zda bych byla tak velkorysá, ale souhlasím také s vyjádřením v posledním odstavci.
Jana Šenbergerová
Za jistých okolností jsem pro velkorysost a s posledním odstavcem se plně ztotožňuji. Něčeho takového je schopen jen člověk, který něco ví o nepodmíněné lásce. Takových je však velmi málo.