Z mého archívu příběh třetí: Návrat do dětství ve vzpomínkách
Ilustrační foto: pixabay.com

Z mého archívu příběh třetí: Návrat do dětství ve vzpomínkách

29. 10. 2018

Nedá mi to, abych se v souvislosti s "medvědem zabijákem" nevrátila do dětství. Psal se rok 1958. Byl konec května, a jak se říká, „práce jak na kostele“, senoseč, jednocení cukrovky, krmné řepy a máku, okopávání brambor.

Chodili jsme do školy v naší vsi, tehdy ještě s nápisem NÁRODNÍ ŠKOLA na bílém oválném štítu.

Po návratu ze školy jsme měli oběd. Seděli jsme kolem stolu, na kterém byla velká kameninová mísa, plná kouřících brambor, a hrnec kysela, což bylo naše nejčastější jídlo. Maminka měla na klíně maličkého brášku, kterého kojila, a při tom nám s tatínkem pomáhali s loupáním brambor, aby oběd netrval dlouho.

Najednou tatínek vstal, šel k oknu a se slovy „Už jsou zase tady“, znovu usedl a pokračoval v loupání brambor. Vstoupili bez zaklepání, bez pozdravu a zůstali stát u dveří. Byli tři, v kloboucích se svěšenou krempou a v dlouhých kožených kabátech, vypadali jak tajný od gestapa, až z nich šel strach. Po chvíli postávání u dveří jeden z nich zaburácel, „Tak vstoupíte nebo ne“, až se malinký bráška v maminčině náruči rozplakal. Tatínek, navenek klidný, bez hnutí brvou řekl, „Můj názor znáte“ a pokračoval v jídle. Ještě tam chvíli stáli a pak se slovy, „My s vámi ještě zatočíme“, jak přišli, tak odešli. (poznámka v souvislosti s redakčním článkem "Jak vyhnat ze života staré křivdy", byli to naši spoluobčané, sousedé, rodiče mých vrstevníků, spolužáků.) 

Dojedli jsme oběd a každý si ze stolu odnesl svůj talíř. Rodiče s bráškama odešli obracet seno a já jsem měla, do dalšího kojení, na starost toho maličkého.

Odpoledne jsme hnali krávy na pastvu. Se západem slunce jsme se vraceli domů. Kravičky kráčely hrdě, jak hraběnky, a každá přesně věděla, kde má ve chlévě, podle hierarchie, své místo. První Plosa, pak Bělka, Hnědka, Stračka a nakonec nejmladší Běluška.

Napsali jsme si úkoly a po večeři šli spát.

Ráno v půl čtvrté, to byla doba, kdy rodiče pravidelně vstávali, nás vzbudil jejich křik a po něm následoval hlasitý nářek. Obraz, který nám poskytly otevřené dveře chléva, byl děsivý. Na zemi nehnutě ležely, bez známek života, výše jmenované kravičky. Jen nejmladší Běluška, která čekala své první telátko, naříkala a svýma krásnýma, velkýma očima nás prosila o pomoc. Jako jediná se za pomoci doktora zachránila a za tři měsíce se jí narodilo telátko. Celé to byla jedna velká tragédie, která nás zahnala ještě do větší bídy, než jsme žili dosud. Nakonec se ukázalo, že neznámý pachatel místa, kam jsme chodili pást, polil jedem. "Zatočili s námi", ale život šel dál, protože musel.

V souvislosti s "medvědem zabijákem" mě napadá, slyšeli jste někdy řvát člověka ze strachu o život? Slyšeli jste někdy řvát zvířata, která cítí smrt? V článku jsem psala o Bělušce, které se narodilo první telátko, pro ni ale těžký porod nedopadl dobře. Slyšeli jste někdy brečet krávu? Já ano, to když jsme Bělušku vezli na jatka, místy, kam jsme chodili pást a kde se cítila v bezpečí a šťastná.

Přiznám se, nerozumím tomu a nevím, proč "vrchnost" otálí, proč musí bezbranné ovečky trpět, a je úplně jedno, zda jsou moje, nebo mého souseda. Jsou to živí tvorové, stejně jako já, pouze v jiném "kabátě".

PS: Osobně bych všechny, kdo na toto vážné téma schůzují a "jednají", oblékla do roucha beránčího a nechala je tři dny a tři noci na pastvině. Samozřejmě bezezbranně, jako ovečky, a bylo by rozhodnuto raz dva.    

  

 

Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Smutné a dojímavé čtení, neměla jsi to lehké Jitko, je dobře , že vše odnese čas, ale vzpomínky ne... přeji Ti dlouhý a spokojený život !
Jitka Caklová
"Není mým zvykem, komukoliv do úst vkládat své myšlenky."
Jitka Caklová
Děkuji vám za příspěvky. Už je to víc než čtyři roky, co jsem tento a dalších 35 článků ze svého života pro tento portál napsala. Zrovna v sobotu jsem hovořila s kamarádkou, kterou jsem poznala díky tomuto portálu a shodou okolností jsem jí říkala, jak velký rozdíl je v pocitech které jsem měla při psaní, od pocitů, které mám dnes při čtení. Například, v učení jsme měli kluka, byl malého vzrůstu, ale měl dvě "gorily". Na jejich popud šikanoval a ubližoval, každého a každému, na koho mu ukázali. Byl to zrovna takový chudák, jako ti co nám znepříjemňovali život v naší vsi, s "gorilou" přímo par excellence. Jsou to politováníhodní lidé, kteří nikdy neuměli a nikdy nebudou schopni stát na vlastních nohou a právě proto pro mě bylo snadné jim odpustit. Odpouštět je lidské a nesmírně osvobozující. Dnes už nejsem ten chudák k politování a díky odpuštění si nenesu žádnou křivdu. Hrdinkou se cítím, NE proto co jsem prožila, ale pro to, co mi to pro život dalo, díky čemu jsem v životě obstála, dokázala co jsem dokázala a je mi úplně jedno jestli se to někomu zdá málo. "Všechno, co mě v životě nezabilo, to mě posílilo" a mé největší poděkování patří rodičům. DÍKY ZA VŠECHNO ♥
Eva Balúchová
Jitko,neměla jsi veselé bezstarostné mládí a je vidět,že si křivdy neseš ve svém životě pořád dál.Věřím ti,že nelze zapomenout.
Věra Ježková
Jitko, napsala jsi to velmi sugestivně. Naprosto ti rozumím.
Libor Farský
Jako kdybych to prožíval s vámi.
Dana Puchalská
Chovali se jako šílenci. Fuj, hnusná doba a hnusní posluhovači..... Kolektivizace byla něco šíleného.
Naděžda Špásová
Jitko, i když ze sebe děláš hrdinku, staré křivdy tě stejně vždycky dostanou. Vyrůstala jsem na vesnici, takže o tom něco vím a vadí mi, že se ještě s medvědem nevypořádali. Ono se říká, že z cizího krev neteče, těch chovatelů je mi fakt líto. Možná by měli být důraznější.
František Matoušek
Ano, takové byly metody v době, když se zakládala JZD. Chvála bohu, že jsou tyto způsoby kolektivizace již historií.
ivana kosťunová
Nevím, co říci. Takhle jsem o tom neuvažovala.
Eva Mužíková
Jitko, rozumím Tvým slovům. Já jsem opravdu rozhořčená nad tím liknavým postojem, v případu " medvěd". Kdo nemá zkušenosti se živým tvorem, nepochopí. Věta jedné z íčkařek o několik dnů dříve, kde uvádí něco jako, že lidé vyvádí když přijdou o kozu, mne nadzvedla, je to bezcitnost. Když bude třeba, klidně příspěvek najdu, nejsem si jménem pisatelky nyní jistá....
Zuzana Pivcová
Je mi z toho hrozně smutno, co dokáže pán tvorstva - člověk. Jako mstu jinému člověku použije tvora, který se nemůže bránit. Jíťo, to my jsme se proti vám ještě měli dobře.