Vždyť nejsem ženatej

Vždyť nejsem ženatej

1. 10. 2012

Mám čyři vnuky, samé kluky, které miluji a oni mně to, dá se říct, oplácejí stejnou mincí. Jenže nemám vnučku, tak jsem se rozhodla, že na tom zapracuji. Pomáhal mně s tím nejmladší vnuk Ríšánek, který měl stejné přání, jen by rád kluka. Tak jsem si řekla, že je to vlastně jedno, holka nebo kluk, hlavně, že bych se mohla zase špacýrovat s kočárkem a rozplývat se a šišlat nad dalším vnoučetem.

Protože dcera už má dva dospělé kluky a také nějaké ty roky a zdravotní potíže, vůbec jsem se nenamáhala se jí poptat, odpověď jsem znala dopředu. Takže snacha, jedině ona, má dva šikovné chlapce, ona sama je ze tří dětí, ta by mohla mít pochopení. Tak jsme se domluvili s Ríšánkem, že na to půjdem. Vyslala jsem ho na zvědy, protože mě by asi nikdo neposlouchal a byla jsem nablízku, abych slyšela, jak budou rodiče reagovat. Klukovi bylo nějakých 6-7let a dalšího sourozence si moc přál. Tak nejdřív šel za svou maminkou, která cosi kuchtila v kuchyni.

"Mami,já bych chtěl, aby jsme měli ještě miminko, nejradši bratříčka", slyšela jsem kluka, kterému se u nás říká "Rádio Éda", pro jeho neskutečnou povídavost. Kluk má za ušima, tak jsem čekala, jak si jeho maminka s tou otázkou poradí. Ta však neváhala a poslala ho za tatínkem, který se nacházel zrovna se mnou v místnosti. Chlapec přeběhl k svému otci a zopakoval svou prosbu, jen přidal ještě pár slov, a babi by to chtěla taky!"  Syn se po mě podíval a jeho odpověď mě uzemnila, odmítl chlapce s tím, aby si babi pořídila dítě sama, ale asi mu to přišlo hloupé, tak se otočil ke svému synkovi a dodal "však už si za chvíli pořídíš své děti, vždyť už jsi velký kluk".

Koukala jsem z jednoho na druhého a nevěřila svým uším, klukovi to zajiskřilo v očích, dal ruce v bok a postavil se před svého otce, vysokoškolsky vzdělaného jedince a pronesl zvýšeným hlasem s příměsí pláče: "A můžeš mě ty blbečku říct, jak to mám udělat, když nejsem ženatej?"

V šoku jsme všichni oněměli, ale já v té chvíli pochopila, že žádné další vnouče nebude a bylo mi líto toho malého kluka, který by tolik chtěl dítě a musí si počkat, až se ožení. Samozřejmě jsem dostala od syna svůj díl, ale ani on se nijak nevyznamenal. Od té doby neloudím vlastní vnoučata na nikom, stačí mě Ríšánek, jeho brácha a jeho dospělí bratranci. A vnučka? Hodila by se,a le člověk nemusí mít úplně všechno, tihle kluci jsou smyslem mého života a Ríšánek už zůstane navždy mým nejmladším vnukem.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Ahoj Olinko, dej o sobě vědět,udělala jsi mi velkou radost,že jsi ragovala na moje povídání.
Olga Štolbová
Ahoj Jitko,nemusíš litovat,mám oboje a se všemi jsou stejné radosti i starosti.Zdravím...
Marie Bartošová
Třeba to ještě vyjde. Vnučky jsou fajn, vím to!
Věra Sehnalová
Babi,vzdycky je nadeje...ale jestli ma vnoucek takhle dobre proriznutou pusu,uzijete si s nim asi zabavy dost a dost.